O lesích národních parků střední Evropy se jednalo na mezinárodním fóru

Hledání cest, které by plnily poslání národních parků bez nadměrných rizik pro krajinu a další veřejné zájmy, bylo cílem mezinárodního semináře o nakládání s lesy v národních parcích (NP) 3. – 5. listopadu 1999 v Srní na Šumavě. Jednání probíhala i v lesích národních parků po obou stranách státní hranice. Seminář pořádal VÚLHM, Správa NP a CHKO Šumava, MŽP, MZe a Národní lesnický komitét. Akce navázala na veřejné společné zasedání Národního lesnického komitétu a Odboru lesního hospodářství ČAZV na téma “Národní park Šumava – mýty a realita” z konce letošního října v Praze.

Jednání mezinárodního semináře probíhalo v pohodě a vzájemné úctě odborníků z řad lesníků i přírodovědců a představitelů národních parků v sousedících zemích. Účastníci dospěli ke společnému závěru - že v národních parcích je prvořadým cílem ochrany přírody ponechávat přirozené procesy probíhat v lesních ekosystémech tak, jak to předpokládají kritéria IVCN. Je třeba si uvědomit, že kritéria navržená IVCN pro II. kategorii v parcích předpokládají v jejich jádrové I. zóně a pro její rozšíření na 75 % celkové rozlohy parku takové lesní ekosystémy, které – blízké přírodě – jsou schopné autoregulace spontánního vývoje a nehrozí tudíž jejich náhlý velkoplošný rozpad. To je kritérium naprosto klíčové.

K zajištění uvedeného cíle doporučili účastníci semináře následující kroky:

1. Vypracování koncepce vývoje (plánů péče), který by sloužil k dosažení těchto cílů. Přiměřeně by se mělo dbát zvláštních ekologických a socioekonomických podmínek oblastí.

2. Je nutné definovat přechodný časový prostor, ve kterém je možné provádět přiměřená opatření ve vymezených územích. Splnění daných cílů i ochranu sousedících oblastí je nutné zajistit.

3. V trilaterálním příhraničním území Šumavy by se měla opatření a monitoring ve zvláště chráněných územích navzájem konzultovat a udržovat tam trvalé kontakty mezi dotčenými subjekty.

Jak je patrné, účastníci se zamýšleli nad skutečností, že NP střední Evropy jsou součástí hustě osídlené a intenzívně využívané kulturní krajiny s vazbami jejich lesů ke krajině a naopak krajiny k jejich lesům.

I když:

- u nás bylo 37,1 % lesních ploch velkoplošných zvláště chráněných území pod destrukčním vlivem imisí a 10 % již devastováno,

- máme vesměs v naprosté převaze kulturní lesy po staletí člověkem ovlivňované a upravované, geneticky nevhodné monokultury smrku,

- naši předkové vyvíjeli velká úsilí tlumit některé přírodní procesy jako škodící živly úpravami toků bystřin apod.,

To všechno jsou specifické podmínky jednotlivých oblastí, k nimž musí management NP přihlížet.

Další závazná kritéria obsahují přechodné období 20–30 let k definitivnímu rozšiřování jádrové zóny na tři čtvrtiny plochy NP. Je ovšem nezbytné uvážit, co reálně lze a nelze v této době upravit v daných lesních poměrech z hlediska žádoucí druhové i prostorové skladby porostů a genetické informace v lesních ekosystémech. Tento časový prostor je proto třeba definovat na základě znalostí konkrétního stavu lesů a nikoli podle obecných přání. Zajištění ochrany oblastí sousedících s NP je ovšem problémem také trvalé péče – např. v horských územích v oboru protipovodňové a protierozní ochrany podhůří.

Třetí bod doporučení vyplynul ze situace podél bavorsko-české hranice. Avšak výměna informací a poznatků je užitečná v mnohem širším rámci. Tak při exkurzi v bavorském NP se účastníci přesvědčili, jak v nově přidružené západní části se do roku 2017 bude intenzivně potlačovat kůrovec. Až do roku 2005 jsou tam proto sjednány smlouvy pro odběr vytěženého dřeva nahodilých těžeb v NP s tamním dřevařským průmyslem. Poučení z prvotní bezzásahovosti ve staré části bavorského NP zřejmě vzali na vědomí.

Vladimír Krečmer,
Národní lesnický komitét