Ministr Kužvart odmítá nařčení z podjatosti

Ministr životního prostředí Miloš Kužvart je některými subjekty (např. těžařskou společností TVX Bohemia důlní) obviňován z podjatosti, rozhoduje-li v kauzách, ve kterých zároveň vystupuje i jeho bratr, ekologický právník JUDr. Petr Kužvart. Poslední výtky se týkají sporu o řešení dálničního obchvatu města Plzně.

Ve funkčním období ministra životního prostředí RNDr. Miloše Kužvarta, tedy od 22. července 1998 se ministerstvo zabývalo problematikou dálnice D5, stavbou 0510 Ejpovice-Sulkov, tedy v prostoru obchvatu kolem města Plzně, dvakrát.

V prvním případě ministr dne 10. srpna 1998 v mimoodvolacím řízení v návaznosti na právní názor Vrchního soudu v Praze v rozsudku ze dne 25. srpna 1997 zrušil rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 9. srpna 1995, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, územního odboru pro plzeňskou oblast. Tím ožila platnost tohoto rozhodnutí a bylo tak pravomocně vydáno závazné stanovisko podle § 4 odst. 2 a 3 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kterým se souhlasí se zásahem do významných krajinných prvků a s odlesněním pozemků nad 0,5 ha pro výstavbu příslušného úseku dálnice v koridoru vymezeném pro tuto stavbu nařízením vlády ČR č. 104/1994 Sb. tak, že stavba bude v prostoru Ejpovice-Sulkov umístěna podle varianty “SUK” v příslušné výkresové dokumentaci.

V druhém případě šlo o souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 14. prosince 1998 podle § 11 zákona ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí k realizaci záměru příslušné stavby v kombinaci variant SUK 2 v úseku Ejpovice-most přes Úslavu, dále variantu KUO až po most přes Radbuzu s přechodem na variantu SUK 2 až do Sulkova. Ve smyslu cit. zákona o posuzování vlivů na životní prostředí má toto stanovisko doporučující charakter.

Z uvedeného vyplývá, že domněnka podjatosti ministra, popřípadě ministerstva na vazbě na aktivity JUDr. Petra Kužvarta, vyplývající z právního zastoupení některých účastníků řízení v dané věci, je nepřípadná. V prvním z uvedených případů šlo průkazně o uvedení správního rozhodování v dané věci do souladu s právním názorem Vrchního soudu v Praze s cílem, aby návazné správní rozhodování nebylo vystaveno rizikům případného zrušení při soudní revizi. V druhém případě ministerstvo formulovalo své stanovisko ve vazbě na příslušné poznatky a výsledky veřejného projednání. V pluralitě názorů na optimální vedení trasy dálnice se ministerstvo přiklonilo k řešení, které podle jeho názoru zatěžuje životní prostředí ještě přijatelným způsobem. V tomto posuzování, při veliké různosti zájmů a vlivů a jejich vzájemném střetávání a s přihlédnutím k tomu, že šlo o autonomní názorový proces v úrovni odborného útvaru ministerstva vedoucí k výslednému stanovisku, nelze vůbec připustit možnost podjatosti v naznačovaných souvislostech.

Také z dalšího případu - vedení úseku dálnice D8 přes CHKO České Středohoří - je zřejmé, že ke střetu zájmů bratrů Kužvartových nemůže dojít. JUDr. Petr Kužvart zastupoval ve věci D8 ekologické sdružení Děti Země. Poté, co odbor ochrany přírody MŽP dne 20.11.1998 rozhodl, že MŽP neudělí výjimku pro průchod dálnice CHKO, bylo jasné, že by se Děti Země odvolaly a JUDr. Petr Kužvart by tak zastupoval svého klienta proti svému bratru ministru Miloši Kužvartovi. Ten měl vydat své rozhodnutí po doporučení rozkladové komise ministra. JUDr. Petr Kužvart k tomu vydal dne 27.12.1998 prohlášení, kde mimo jiné uvádí:

“Přesto v zájmu zamezení námitek o předpojatosti či neetickém jednání a postranních vlivech na průběh a výsledky řízení, zachovávám zásadu nezastupovat v těch řízeních či procesních stadiích, kde ministr osobně rozhoduje. Proto i v tomto řízení nebudu nadále zastupovat.” Dne 9.12.1998 podepsal JUDr. Petr Kužvart se svým klientem dohodu “o ukončení poskytování právních služeb a o zániku plné moci” a zastupování se skutečně vzdal.

Z tiskových materiálů MŽP