1. Obnova území po povodních v letech 1997 a 1998

V červenci 1997 postihly území České republiky extrémní srážky a následné povodně, které způsobily škody na území 34 okresů. V důsledku povodní zahynulo 50 lidí. Materiální škody byly vyčísleny ve výši 62,6 mld. Kč, z toho na nemovitém majetku 39,2 mld. Kč (63 %) a ostatní (vnitřní vybavení, zásoby apod.) dosáhly výše 23,4 mld. Kč (37 %). Povodně katastrofálně poznamenaly životy obyvatel. Záplavy poškodily 29 tisíc domů, z toho 1400 bylo zničeno a určeno k demolici, 3 900 domů mělo vážně poškozeny nosné konstrukce. Celkové škody na domovním fondu lze v relativním přepočtu přepočítat na cenu 3700 nově postavených rodinných domů.

Škody byly samostatně vyčísleny podle druhu vlastnických vztahů- škody na majetku státu dosáhly výše 14 mld. Kč (22 %), škody na majetku obcí na 6,1 mld. Kč (10 %), škody na majetku podniků (podnikatelských subjektů) 34,3 mld. Kč (55 %) a škody na majetku občanů a ostatních subjektů 8,2 mld. Kč (13 %).

Z celkového objemu dosáhly škody na obytných budovách 14 %, na výrobních budovách a halách, včetně strojů a zásob 42 %, na dopravních stavbách a inženýrských sítích 18 %, na vodohospodářských a ostatních stavbách 11 %. Škody na zemědělské výrobě byly vyčísleny na 1,8 mld. Kč (3 %), samostatně evidované ekologické škody na 4,7 mld. Kč (8 %) a škody ostatní mimo výše uvedené činily 5 % z celkového objemu vyčíslených škod.

V roce 1998 byly zaznamenány prudké přívalové deště s následnými záplavami ve východních Čechách, jejichž ničivý účinek na správním území tří okresů byl srovnatelný s důsledky povodně v roce 1997. Bylo postiženo 25 obcí, celková bilance škod dosáhla 1,8 mld. Kč, celkově bylo postiženo 1275 domů, z toho 97 domů bylo úplně zničeno nebo vážně poškozeno. Celkové škody na domovním fondu odpovídají v relativním přepočtu ceně výstavby 170 rodinných domů.

Poškození území při povodňových epizodách v roce 1997 dosáhlo takového stupně, že vláda uznala nezbytnost centrální koordinace poskytování materiálové i finanční podpory postiženým oblastem a svým usnesením ze dne 16. července 1997 č. 416 jmenovala ministra životního prostředí zmocněncem pro formulaci, koordinaci a realizaci Programu obnovy oblastí postižených povodňovou katastrofou. Toto institucionální opatření zastřešovalo také obnovu oblastí ve východních Čechách, postižených povodní v roce 1998. Zásadní rozhodnutí ve věci obnovy území po katastrofálních povodních se soustřeďovala na otázky vytvoření potřebných finančních rezerv, priorit při uvolňování finančních prostředků a na otázku státní účasti na krytí povodňových škod. Ve státním rozpočtu byly pro tyto účely vytvořeny finanční zdroje ke krytí povodňových škod v celkové výši 15,3 mld. Kč.

Uvolňování finančních prostředků na odstraňování škod po povodních v roce 1997 a 1998 provádělo Ministerstvo financí (MF) po projednání příslušných materiálů vládou ČR. Konkrétní použití těchto prostředků se uskutečňovalo podle resortních pokynů odsouhlasených MF. Při realizaci vládou schválené podpory na řešení povodňových škod postupovalo MF ve vztahu k územním rozpočtům dle §5 odst. 4 a 5 zákona ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a některých dalších opatřeních a s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, a dle §23 a §51 odst. 3 vyhl. MPSV č. 182/1991 Sb., kterou se pro-vádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon ČNR o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Celkově bylo z disponibilních prostředků státního rozpočtu uvolněno na odstraňování povodňových škod v letech 1997 a 1998 12,2 mld. Kč, z mimorozpočtových zdrojů 16,9 mld. Kč, což představuje úhradu ve výši 46,5 % zjištěných škod.

V důsledku nedostatku zdrojů a disponibilních rezerv státního rozpočtu však byla přijímána řešení, která vykazovala určité nesystémové znaky. Takovým nesystémovým řešením bylo kromě jiného využívání zdrojů Státního fondu životního prostředí v oblastech mimo jeho věcnou působnost. Základním problémem se dále ukázalo vlastní definování procesu obnovy území po povodních, které by nemělo být pojímáno jako prostá náprava škod, ale jako proces věcně i časově oddělený od vlastního řešení povodňové situace, v němž jsou rovněž realizována základní opatření preventivního charakteru, která dokáží eliminovat nebo zmírnit rozsah případných dalších škod. Takový proces vyžaduje použití nástrojů územního plánování, regionální, příp. investiční politiky.

Druhým zásadním problémem je definování přístupu státu k úhradě škod a obnově majetku státu, obcí, fyzických a právnických osob. Tento přístup může být diferencovaný vůči jednotlivým druhům vlastníků nebo uplatňován jako jednotná zásada. Oba přístupy mají své odůvodnění i příklady realizované v mezinárodní praxi. Je nezbytné rovněž definovat přístup státu k obnově jednotlivých druhů majetku. Při formulaci a realizaci Programu obnovy a rozvoje oblastí postižených povodňovou katastrofou v roce 1997 se jednoznačně projevily rozdíly při tzv. rychlé obnově nezbytné infrastruktury (obnova zásobování energiemi, vodou, obnova komunikací) a obnově, která dokáže integrovat nezbytné prvky prevence (obnova koryt vodních toků a vodohospodářských staveb, dále domovního fondu a výrobních objektů v zátopových územích).

Jako klíčový problém se pak jeví definice účasti státu ve vazbě na obnovu území financovanou pojistným plněním pojišťoven a vymezení státních garancí takového plnění. S tím souvisí otázky pojištění majetku státu, obcí a problematika podpory občanů při uzavírání pojištění, zejména v rizikových oblastech.

Z údajů poskytnutých Českou asociací pojišťoven vyplývá, že pojistná plnění ve vztahu ke škodám po povodňové situaci v roce 1997 dosáhla výše 9,7 mld. Kč, což představuje zhruba 15 % celkové sumy povodňových škod. Z této sumy pojistných plnění činilo 6,4 mld. (66 %) pojistná plnění vyplacená podnikatelským subjektům a pouze 34 % z celkové sumy vyplacených pojistných plnění bylo směrováno ve prospěch zmírnění škod na majetku občanů. Avšak ani ničivé důsledky povodní v roce 1997 a 1998 nebyly dosud výrazněji motivujícím prvkem k uzavření nových pojistek občany.

Tato problematika byla analyticky zpracována odborem ochrany vod a jako návrh systémových opatření pro zabezpečení obnovy území postižených povodněmi, případně jinými přírodními katastrofami předložena 30. 6. 1999 k projednání vládě.

RNDr. Eva Sovjáková,
odbor ochrany vod MŽP