JAK SI PODEPSAT PSA


Nedávno jsem se procházela ve Vojanových sadech se psem a došla až k zákoutí s dětským pískovištěm. Hrál si tam malý kluk, který si okamžitě všiml vytetovaných čísel na hajdalácky obráceném uchu mého jezevčíka: “Paní, vy máte toho psa podepsanýho?” Musela jsme se smát. “Ano, vlastně máš pravdu, mám ho podepsanýho,” přiznala jsem mu.

“Podpisy psů” shromažďují v centrální evidenci Národního registru majitelů zvířat Komory veterinárních lékařů ČR.

“Naše databáze eviduje jakákoliv zvířata, označená neboli “podepsaná” – běžně používanými způsoby identifikace. Vedle rychle se rozšiřujícího značení mikročipem v případě psů také tetováním, u koní mnohdy ještě stále výžehem, u ptáků kroužkem, u některých zvířat ušní známkou a podobně,” vysvětluje operátorka Dana Švábová.

- Znamená to, že Národní registr neeviduje pouze majitele psů?

Zdaleka ne. V naší databázi jsou kromě psů a koček zejména exoti, jejichž označování je povinné podle zákona o vzácných a ohrožených druzích, tzv. CITES, tedy různé opice, hadi, želvy, papoušci a šelmy včetně lvů a tygrů, velkou skupinu tvoří pštrosi, koně a poníci.

- Co vede majitele zvířat k tomu, že zaregistrují své zvíře do vaší databáze?

Na jedné straně zákonná povinnost, to právě u zmíněných exotů neboli tvz. CITESových zvířat. U jiných především výhody spojené s označením zvířete mikročipem, především úleva na poplatku ze psů. U většiny majitelů však podstatné zvýšení pravděpodobnosti a naděje, že jejich zvíře bude v případě ztráty přesně a rychle poznáno, tedy identifikováno, bude zjištěn a vyrozuměn jeho majitel, že se tedy například zaběhnutý pes rychle vrátí domů.

- Většina psů, alespoň těch s průkazem původu, je ovšem registrována již v plemenných knihách.

To je pravda, ale plemenné knihy na rozdíl od Národního registru znají obvykle pouze chovatele, nikoliv dalšího nebo dokonce aktuálního majitele psa. O zvířatech ze zahraničí nemluvě. Najít pak toho, kdo si psa od chovatele koupil, nebo kdo ho právě v této chvíli vlastní, bývá většinou nad možnosti plemenných knih. Kromě toho skoro třetina psů v naší evidenci je bez průkazu původu, a ti v žádné plemenné, ani jiné knize evidováni nejsou. Majitelé tedy přivítali a využívají možnost účinně ochránit své oblíbené zvíře pro případ jeho ztráty, zaběhnutí nebo odcizení. Pro lidi není v míře lásky zpravidla rozhodující, zda pes má či nemá průkaz původu. Skoro bych řekla, že tomu bývá naopak.

- Naděje nalézt ztraceného psa, jakási pojistka, je tedy hlavním důvodem majitelů pro spolehlivé označení a zaevidování psů?

Do značené míry ano. Poněkud paradoxně k uvědomění rizika i možnosti jeho eliminace přispěl nedávný návrh k novele veterinárního zákona, předpokládající možnost utratit nalezené zvíře v útulku již po dvou týdnech. To je strašně krátká doba a mnoho lidí si uvědomilo, jak snadno a rychle by mohli o svého pejska přijít, pokud by nebyl zjištěn jeho majitel.

- Má označení mikročipem i nějaké další výhody?

Nejvíce patrné jsou asi úlevy, které mnohá města poskytují majitelům psů, označených mikročipem. V Praze to například dělá celých 600 korun. Další finanční zvýhodnění nabízejí některé pojišťovny, které u zvířat označených v síti autorizovaných pracovišť Komory veterinárních lékařů ČR snižují pojistné, a to až do výše ceny mikročipu, u některých zvířat je označení mikročipem v tomto systému dokonce podmínkou pojištění. Uvážíme-li, že cena některých chovných zvířat je dnes fantasticky vysoká, nelze se ani divit.

- Může čipování nahradit u psů s průkazem původu i tetování?

To je zajímavá věc. Když se u nás v roce 1974 začínalo s tetováním, mnozí chovatelé hrubě nesouhlasili, bránili se a tvrdili, že tetování psy hyzdí, že je pro některá plemena nevhodné apod. Dnes už tetování přijde všem samozřejmé, ale když se objevila nová, dokonalejší metoda, opět se ozývají hlasy a objevují nejrůznější argumenty proč to nejde, proč se to pro nás nehodí atd.

- Jak se k těmto názorům staví Mezinárodní kynologická rezervace F.C.I.?

Naštěstí rozumně. Federace vzápětí po schválení mezinárodních norem pro radiofrekvenční identifikaci (ISO) doporučila členským zemím využívání této metody. Stejně tak ČMKU, která už v roce 1996 postavila označování mikročipy na úroveň tetování.

Řada našich klubů chovatelů psů i dalších chovatelských svazů a asociací (například chovatelé pštrosů) již na tento systém přešla. Mikročipy Indexel a Datamars, které uvádí materiál FCI, jsou u nás běžně dostupné. Kromě toho nejlepším signálem je jako vždy obchod, při vývozu do některých evropských zemí už je označení mikročipem v ISO normě vyžadováno.

Za pár let se budeme divit, jak jsme někdy mohli týrat psy tetovacími kleštěmi nebo koně tradičním výžehem. Mimochodem například v Nizozemí bude do konce roku 2000 mikročipem označeno asi 50.000 koní, přičemž se počítá s tím, že evropská legislativa už napříště nepřipustí tetování a výžehy.

- Co když se označený pes nebo jiné zvíře ztratí v zahraničí?

Především městských databází, takže dokáže identifikovat třeba pražského psa zaběhnuvšího se v Jeseníkách. Národní registr je ale také v kontaktu s obdobnými centrálami v Německu, Rakousku, Belgii, Francii, Anglii, Švédsku, Švýcarsku, Portugalsku, Irsku, Nizozemí, Dánsku, na Slovensku, a dokonce i v Rusku, kde byl rovněž v souladu se standardy ISO zřízen “Registracionno-informačnnij centr”.

To je konečně smysl zavádění tohoto mezinárodně kompatibilního systému: možnost “načíst” a identifikovat označené zvíře kdekoliv v Evropě, ale například už i v Izraeli, v Japonsku nebo v Austrálii. Majitelé zvířat by si však měli dát pozor na to, aby aplikovaný čip odpovídal zmíněné mezinárodní normě. Ve světě se ještě používají některé další druhy a značky, u nichž ale často nelze zjistit zemi, kde bylo zvíře označeno, tudíž kde je (pokud vůbec je) evidováno.

- Jak dostat zvíře do databáze Národního registru?

Pokud si majitel nechá označit svého psa (nebo jiné zvíře) u kteréhokoli z více než 300 veterinářů na autorizovaném pracovišti KVL, je po aplikaci mikročipu pes zaevidován automaticky a bezplatně na dobu dvojnásobku průměrného života psa, tedy na 25 let. Síť autorizovaných pracovišť už je velmi hustá, například v Praze vám vyhoví na více než 10 místech. Adresu nejbližšího veterináře s vybavením pro označení metodou RID kdekoli v ČR sdělí i na telefonický dotaz informační služba Národního registru.

- Co pro zvíře znamená aplikace mikročipu?

Aplikace trvá jen několik vteřin a je v podstatě bezbolestná, náklady na označení může majitel dostat několikerými způsoby zpět, a to i když se mu pes neztratí. Mikročip žádné zvíře, pes, pštros ani had neztratí, zůstane mu čitelný a nezaměnitelný po celý jeho život.

S touto metodou počítá i zákon na ochranu volně žijících a ohrožených druhů zvířat, přičemž její důsledné využívání by mohlo výrazně omezit nelegální obchod s exoty. Bylo by však zapotřebí větší koordinace mezi orgány Ministerstva životního prostředí, Státní veterinární správou a Národním registrem, respektive Komorou veterinárních lékařů. Registr je na tuto spolupráci připraven.

Co se psů týče, je ovšem zřejmé, že během dohledné doby s nimi bez označení mezinárodně kompatibilním mikročipem stěží překročíme hranice při cestě na dovolenou, nebo projdeme veterinární prohlídkou na mezinárodní výstavě.

Připraveno ve spolupráci
s Národním registrem majitelů zvířat
Komory veterinárních lékařů ČR