Naplňování mezinárodních úmluv vztahujících
se k biodiversitě brání nedostatek financí


Na právní aspekty ochrany biodiversity se zaměřil regionální seminář pro země střední a východní Evropy, v Kazachstánu ve dnech 7. - 11. června 1999. Na jeho uspořádání spolupracoval Program OSN pro životní prostředí, regionální kancelář pro Evropu (UNEP/ROE) v Ženevě a Světový svaz ochrany přírody (IUCN), za finanční podpory vlády Nizozemského království.

Semináře se zúčastnili zástupci sedmnácti zemí střední a východní Evropy a střední Asie, mezinárodních organizací či programů a sekretariátů úmluv: Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), IUCN, Mezinárodní organizace pro výživu a zemědělství (FAO), Regionálního environmentálního centra pro střední a východní Evropu (REC), Nadace pro environmentální zákonodárství a rozvoj (FIELD) a sekretariátů Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES), Úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (RAMSAR) a Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (CMS).

Společná zasedání se věnovala přehledu mezinárodních úmluv souvisejících s biodiversitou, jejich specifikám a vzájemné vazbě. Hlavními přednášejícími byli zástupci UNEP, IUCN, FAO a sekretariátů výše uvedených úmluv. Diskuse k praktickým otázkám naplňování úmluv v podmínkách jednotlivých zemí a vazbě na legislativu probíhaly ve dvou skupinách - skupině zemí bývalého Sovětského svazu (v ruštině) a skupině ostatních zemí střední a východní Evropy (v angličtině). Jak závěry diskusí, tak shrnutí dotazníku UNEP ukázaly rozdíly v úrovni opatření přijatých v jednotlivých zastoupených zemích, včetně přijaté legislativy. Obecně je však za nejvážnější překážku v naplňování úmluv považován nedostatek finančních prostředků, počtu pracovníků a institucionálního zajištění. Je proto potřeba koordinovat vzájemnou spolupráci organizací a institucí zabývajících se danou problematikou, a to jak na úrovni jednotlivých států, tak i na úrovni mezinárodní.

Seminář zakončila krátká exkurze do oblasti Borovoje, která má díky svému členitému a zalesněnému terénu s vlhkým klimatem naprosto odlišný charakter od okolního území bývalých celin a je nazývána “Kazašským Švýcarskem”. Z celkové rozlohy přes 68 000 ha je 42 000 ha pokryto lesy s převažující borovicí a s příměsí břízy. Zastoupeno je zde 747 druhů rostlin, z toho 40 druhů léčivých. Jsou zde umístěna sanatoria a letní sídlo prezidenta. Do budoucna se počítá s vyšším využitím pro rekreaci a připravovány jsou plány pro vytvoření národního parku.

Ing. Milena Roudná,
odbor globálních vztahů MŽP