Zkreslené informace oživují vzpomínky na doby minulé

Přijetí Zákona o přístupu k informacím o životním prostředí je průlomem v oblasti poskytování informací nejširší veřejnosti. Znamená, zjednodušeně řečeno, že o tom, jaké informace poskytne státní úředník občanovi, starostovi nebo podnikateli, už nerozhoduje na základě vlastní libovůle nebo volné úvahy. Pokud informace na žádost občana neposkytne, musí v určité lhůtě zdůvodnit, proč tak učinil. Je to významný průlom, protože ukazuje, díky zákonu, přijatém na základě poslanecké iniciativy poslanců ČSSD v roce 1998, že záležitost životního prostředí je věcí navýsost veřejnou.

Ochrana životního prostředí musí být komunikativnější,než řada jiných oborů

Právo na informace o životním prostředí a s tím spojená prezentace České republiky bylo také nedávno tématem třetí ministerské konference nazvané Zdraví a životní prostředí. Novináři, zejména britští, se zde zajímali především o rychlost, kvalitu a pochopitelnost informací o životním prostředí. Zde se máme čím pochlubit. Ať již několikaletou tradicí vydávání Zpravodaje ministerstva životního prostředí, po mnoha měsících opět oživenou internetovou stránkou tohoto úřadu, setkáváním s občany nebo pravidelnými schůzkami s novináři.

Jsem totiž přesvědčen, že právě ochrana životního prostředí musí být mnohem komunikativnější, než řada jiných oborů. Uvědomme si, že za energetiky, či těžkým průmyslem stojí vždy velmi silné zájmové skupiny. Za resortem životního prostředí jakoby nestojí nikdo.

Každý se sice rád přihlásí k tomu, že chrání životní prostředí, jak nejlépe může. To můžeme vidět na každém kroku. Záměry - tu při přijetí špatného územního plánu, či prosazení těžby komodity, o kterou nebyl a ještě mnoho let nebude zájem - jsou ale také případy, kde je možné jakoby se skrýt za ochranou životního prostředí a racionální využívání zdrojů.

Pokud se má občan, volič, rozhodovat kvalifikovaně a nedávat přednost při volbách, ať už parlamentních nebo komunálních, těm, kteří z jeho obce udělají průjezdnou trasu těžkotonážní dopravě nebo těm, kteří dokáží zmrhat finance v šílených projektech, musí se rozhodovat na základě kvalifikovaných údajů. Problémy nejsou ani tak s těmito údaji, jako s jejich pochopitelností.

Zde je druhý moment, který se na tiskové konferenci se zahraničními novináři objevil. Tedy, že existuje oprávněná obava, že i když informace jsou včas a za přijatelných finančních podmínek k dispozici, jsou zároveň nepochopitelné, nesrozumitelné, příliš odborné. A o tom je další oblast. Totiž o schopnosti sdělovat informace, které jsou využitelné příslušnou cílovou skupinou. Na vyváženost a podrobnost informací se v zahraniční, a doufám, že i u nás, bude stále více klást důraz.

Velice nešťastně bylo některými subjekty vyloženo obchodování s daty a využívání dat jako zdroje příjmů. To má dva aspekty.

První se týká prodávání informací. Například informace k riziku úniku metanu z opuštěných důlních prostor na Ostravsku byly jednoznačně získány v minulých letech ze státních prostředků. Dotyčný stavební úřad by proto měl mít dostatek informací pouze za manipulační poplatek, související např. s xerografickými pracemi.

Druhá oblast se týká také získávání informací poskytnutých ze státních prostředků, například v oblasti dopravní zátěže jednotlivých tahů našich silnic. Prodávat takovéto informace za tržní cenu, to znamená za cenu náležitě vyšroubovanou, je odepřením základních práv občanům, ať už z nevládních organizací nebo zastupitelům místních samospráv. Není proto divu, že touto neochotou sdělovat data je v lidech udržován i nadále pocit, přetrvávající ještě z minulých desetiletí, že úředníci informace buď nedají anebo dělají vše proto, aby byly složité, drahé nebo alespoň důsledně zkreslené. Pokud bude tento pocit v občanech naší republiky přetrvávat do budoucna, nikdy se nemohou takové subjekty, jako například Ředitelství silnic a dálnic, setkávat se samosprávou nebo s nevládními ekologickými organizacemi tak, aby jejich komunikace byla věcná.

Miloš Kužvart,
ministr životního prostředí ČR

 


“Když tak koukám na ta čísla, tak ono je možná lepší, že to ti lidé nevědí.” Radek Machata