Mají šanci přežít?

Na počátku roku 2001 si mnozí z nás připomněli známý slogan “Přežijí rok 2000 ?”. Tuto otázku si kladlo v uplynulých letech mnoho lidí v souvislosti se stále ubývajícím počtem jedinců mnoha druhů živočichů a rostlin. Díky úsilí všech, kterým není lhostejný osud organismů obývajících s člověkem planetu Zemi, část ohrožených druhů opravdu rok 2000 přežila. Nezanedbatelná část jich však nevratně vymizela. Existují reálné odhady, že každý rok zmizí z povrchu Země 20 – 50 000 druhů. Mnoho druhů tak vyhubíme ještě před tím, než je stačíme vůbec poznat.
I veřejné mínění postupně vstřebává poznatek, že osud rostlin, živočichů i celých ekosystémů má úzký vztah k existenci člověka. Lidské společnosti jsou rozhodujícím faktorem zániku nebo existence volně žijících organismů. V drtivé většině případů ovlivňují lidé jejich existenci nepřímo, přes často nevratné změny jejich biotopů a rozsáhlé ovlivňování krajinných ekosystémů, v menšině pak přímým pronásledováním zejména těch druhů živočichů, které obecně nazýváme predátory a kteří často stojí na vrcholu potravních řetězců jednotlivých ekosystémů. Současně se zpravidla jedná o jedince druhů, kteří se – díky svému způsobu života a stále se zmenšujícím přírodě blízkým oblastem – dostávají do kontaktů s lidskými aktivitami a způsobují škody na nemovitém i movitém majetku subjektů hospodařících v krajině. K nejvíce ohroženým patří u nás tzv. “velké šelmy” (vlk, medvěd, rys) a “dravci” z ptačí říše.
V České republice je zákonem zvláště chráněno 827 druhů živočichů a rostlin, u 266 druhů (32 %) se provádí výzkum nebo podnikají konkrétní akce na zachování či zvýšení početnosti jejich populací a udržení nebo vytvoření vhodných biotopů. Skutečnost, že všechny výše uvedené druhy patří mezi zvláště chráněné živočichy, bohužel nestačí zajistit stabilitu jejich populací. Jak tedy vypadá situace na počátku roku 2001 a 21. století ?
Medvěd hnědý byl v Čechách vyhuben v roce 1856, na Moravě zřejmě v roce 1887. V současné době se jedinci tohoto druhu vyskytují pravidelně v Moravskoslezských Beskydech a v Jeseníkách, někdy pronikají i dále na západ. Celková početnost nepřesahuje 5 kusů.
Poslední vlk byl v Čechách zastřelen v roce 1891, na Moravě v roce 1914. Přibližně od roku 1995 žila na pomezí se Slovenskem asi pětičlenná smečka vlků. Je nepochybné, že docházelo a dochází k jejich nezákonné likvidaci odstřelem, a proto je v současné době odhadován na území ČR ojedinělý výskyt 1 až 2 jedinců.
Původní stálé populace rysa ostrovida zanikly v Čechách a na Moravě počátkem 20. století. Na počátku 21. století se udržuje stabilně v čtyřech hlavních oblastech, v Pošumaví, Děčínské vrchovině, Moravskoslezských Beskydech a v Jeseníkách. Kromě těchto center je stále častěji pozorován i v dalších, někdy značně vzdálených lokalitách. V současné době se na území ČR vyskytuje přibližně 150 jedinců.
Populace většiny zvláště chráněných dravých ptáků nemůžeme na území České republiky označit za stabilizované, u některých druhů nebyla potvrzena jejich přítomnost vůbec.
Tento poměrně neutěšený stav má řadu příčin. Mezi faktory, které negativně ovlivňují výskyt uvedených druhů v ČR, patří zejména intenzivní využívání a změny krajinných ekosystémů člověkem, přetrvávající poškození a kontaminace přírodního prostředí, značná hustota osídlení našeho státu, která vyvolává časté střety mezi aktivitami volně žijících organismů a aktivitami lidí, ilegální lov a zasahování do vývoje zvláště chráněných živočichů v rozporu se zákonem, fragmentace populací, často zbytečné obavy a strach z přítomnosti těchto druhů v přírodě. Mezi pozitivně působící faktory je možné přiřadit existenci územní a druhové ochrany jednotlivých jedinců i populací, realizaci záchranných programů, včetně reintrodukce, postupnou realizaci opatření, která zvyšují ekologickou stabilitu krajiny i krajinných ekosystémů, zejména v rámci krajinotvorných programů, působení ekologické osvěty a v neposlední řadě i přijetí zákona č. 215/2000 Sb., o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy.
Je zřejmé, že ochrana přírody se stále více přeměňuje z klasického uchovávání určitých částí přírody v aktivní podporu přirozených procesů v populacích, společenstvech i ekosystémech. Na počátku 21. století je pro ochranu přírody prioritní zaměřit se především na zajištění ochrany biodiverzity a udržení základních funkcí a procesů v ekosystémech.
V případě predátorů, kteří potřebují pro zajištění své existence značně rozsáhlá teritoria, kde by byl alespoň snížen trvalý tlak člověka (není-li možné ho zcela vyloučit), je situace velmi obtížná. Bez začlenění hledisek ochrany přírody a respektování jejích potřeb při realizaci projektů v odvětvích jako je zemědělství, lesní a vodní hospodářství, doprava, územní plánování a regionální rozvoj se zřejmě ještě dlouho nepodaří zajistit nejen formálně, ale i prakticky ochranu těchto živočichů. Jejich perspektiva do dalšího století není zatím příliš příznivá a doufejme, že je budoucí generace nebudou znát pouze ze zoologických zahrad nebo filmových dokumentů.

RNDr. Alena Vopálková, odbor ochrany přírody


Rys ostrovid. Foto: archiv MŽP