Ekonomické nástroje v oblasti nakládání s vodou

V září loňského roku se konala v Szentendre (v Maďarsku) mezinárodní konference, která byla zaměřena na ekonomické nástroje v oblasti nakládání s vodou (Economic Instruments and Water Policies in Central and Eastern Europe – Issues and Options). Téma konference bylo vybráno na základě diskuse ve Výboru sofijské iniciativy pro ekonomické nástroje jako jeden s nejaktuálnějších problémů ve státech střední a východní Evropy.

Cílem bylo posoudit existující přístupy k uvedené problematice v jednotlivých státech střední a východní Evropy v porovnání se členskými státy Evropské unie, identifikovat klíčové faktory jednotlivých přístupů, posoudit současnou úroveň ekonomických nástrojů zejména z pohledu uvedení do souladu s Rámcovou směrnicí EU pro vodní politiku a potenciál pro úvahy o dalším vývoji. Konferenci pořádalo Regionální environmentální centrum pro střední a východní Evropu (REC) s Evropskou komisí – GŘ pro životní prostředí. Následně po této konferenci byly zobecněny zkušenosti v uvedené oblasti, a to jak ze států střední a východní Evropy, tak i z členských států EU.
Ze zkušeností s implementací ekonomických nástrojů v ochraně vody – i v ochraně životního prostředí obecně – je zřejmé, že v průběhu posledních let je situace obtížná s ohledem na proces transformace států střední a východní Evropy k tržní ekonomice. Pro kandidátské státy je ještě komplikovanější, a to především z důvodu nutnosti implementace Rámcových směrnic EU pro vodní politiku. V jednotlivých státech střední a východní Evropy, ale i v členských státech EU, jsou ekonomické nástroje velmi rozdílné, a to jak z pohledu struktury, tak i z různých úrovní (municipální, regionální, vládní). Ekonomické nástroje by měly vést především k pokrytí nákladů vodohospodářských služeb ve všech sektorech a současně k dosažení environmentálních cílů. Informace o výši nákladů, jejich krytí a další související informace jsou aktuální jak pro členské státy EU, tak pro státy střední a východní Evropy, ačkoli ke vzájemnému porovnání a hlavně společnému postupu implementace Rámcových směrnic EU pro vodní politiku by bylo vhodné sjednotit metodiku pro ohodnocení finančních nákladů služeb. S tím souvisí i vhodná metodika pro hodnocení environmentálních nákladů a užitků. Z hlediska pokrytí nákladů vyplývajících z hospodaření s vodou je zřejmý přísnější zákonný rámec v členských státech EU, i když na konci 80. a na začátku 90. let se shodně ve všech státech střední a východní Evropy projevuje strmý nárůst cen služeb v oblasti vodního hospodářství.
Řada států využívá poplatků a daní za čerpání vody nebo za vypouštění odpadních vod. Jejich vliv na životní prostředí však není jednoznačný, neboť v důsledku relativně nízkých sazeb nepůsobí stimulačně ke změně chování ve prospěch zlepšení životního prostředí. Někdy jsou dokonce tyto nástroje vyvinuty pouze pro jejich fiskální funkci (jako zdrojů příjmů veřejných rozpočtů). Environmentální náklady jsou proto jen zřídka využívány pro návrh poplatků a daní.
Kromě ekonomických nástrojů vyplývá z mezinárodního srovnání i různorodost v institucionálním zajištění. V některých státech hraje klíčovou roli soukromý sektor (Velká Británie) a stát pouze reguluje cenu vody, jinde je vodní hospodářství téměř výlučně řízeno obcemi a státem (Rumunsko). Úloha vlád je v zásadě podobná ve všech státech: navrhování legislativních předpisů, regulace, zajišťování expertiz. Na druhé straně municipality hrají v některých státech významnou roli, zejména v regulaci ceny vody. Taktéž role spotřebitelů nejsou stejné – od pouhého placení za spotřebu vody a možnosti pouze regulovat vlastní spotřebu vody až po aktivní účast na rozhodování o výši cen. Neexistují však podrobnější informace o systémech s větším zapojením spotřebitelů do rozhodování o výši ceny.
Dynamika v růstu cen má samozřejmě přímý dopad na poptávku po vodě. V této souvislosti lze hodnotit kladně účinek cen vody na životní prostředí (např. zvýšení zásob podzemních vod v Gdaňsku), i když studií dokazujících tento vztah je poměrně málo a studie zabývající se dopady cen se zpravidla spokojují se závěrem, že klesá poptávka. Velice diskutabilní je otázka nárůstu cen vody do budoucna a reálnost její úhrady ve státech střední a východní Evropy. Kalkuluje se přitom s tím, že podíl plateb za vodu na celkových výdajích domácnosti je cca 4 %. Cenovou politiku je třeba zahrnout do programových dokumentů jednotlivých povodí. Toto propojení je důležitým klíčovým bodem pro realizaci Rámcové směrnice EU pro vodní politiku, zejména jejích ekonomických částí.
Vodu jako zboží lze hodnotit z více pohledů. Je nutná k životu, zajišťuje environmentální služby, umožňuje dopravu atd. Vyplývá z toho, že cíle politiky v oblasti ochrany vody směřují do oblasti environmentální, hospodářské, finanční a sociální. Priority jsou však diferencovány podle konkrétních potřeb. Sociální stránka je například velmi důležitá v současné době pro státy s transformující se ekonomikou. V této souvislosti je například nezbytné přehodnotit dosavadní způsob dotování v oblasti vodního hospodářství (včetně tzv. křížových dotací).
Pro další vývoj je důležitý výzkum, který by měl sehrát výraznější roli než dosud – i z hlediska praktického zajištění a zpřesnění měření spotřeby vody jako důležitého předpokladu pro podrobnější posuzování politiky zpoplatnění vody. K posílení výzkumu v ekonomice vodního hospodářství by mohl být ve střední a východní Evropě mimo jiné využit Pátý rámcový program EU.
Pro zlepšení a zvýšení efektivnosti politiky ve zpoplatnění vody a zohlednění environmentálních aspektů se navrhují tyto postupné kroky:

  • zlepšení transparentnosti a dostupnosti informací pro spotřebitele a daňové poplatníky (kdo spotřebovává vodu, kdo ji znečišťuje, jaké jsou náklady a kdo je platí), zvážení vztahů mezi vlastníky a spotřebiteli, resp. zvážení možnosti větší účasti spotřebitelů na tvorbě a realizaci cenové politiky v oblasti vodního hospodářství; je zřejmé, že do přípravy nové cenové politiky je třeba zapojit spotřebitele tak, aby mohli vyjádřit svoje hodnocení kvality služeb ve vodním hospodářství a tomu odpovídající ceny,

  • cenovou politiku měnit postupně, nejdříve využít současný stupeň informací a metodiku a v dalším období využít poznatků z výzkumu atd.,

  • sladit cenovou politiku ve vodě s ostatními politikami,

  • zvýšit úroveň spolupráce mezi vládou a subjekty reprezentujícími různé zájmy (zemědělství, životní prostředí, zdraví ap.).
    K praktickému využití zkušeností a nových přístupů by měly sloužit pilotní projekty (cenová politika, účast spotřebitelů na cenové politice, systém řízení v rámci povodí vodních toků aj.) s hodnocením užitků pro spotřebitele, ale i pro životní prostředí. K těmto studiím by mohl být využit program EU LIFE.
    V návaznosti na konferenci v Lille ve dnech 13. a 14. září 2000, kde se diskutovaly otázky implementace ekonomických souvislostí Rámcové směrnice EU pro vodní politiku, byla zdůrazněna aktivní účast expertů ze střední a východní Evropy. Toto zapojení by mělo směřovat ke společným analýzám, kde nepůjde pouze o jejich zaměření, ale i o využití jednotné metodiky, což je důležité pro společný postup v této oblasti, včetně využití všech dosavadních studií týkajících se problematiky ekonomiky vodního hospodářství.

    Ing. Miroslav Hájek, Ph.D., ředitel odboru ekonomiky životního prostředí
    Ing. Miroslav Kopáček, odbor ochrany vod