Otázky životního prostředí v Radě Evropy v roce 2000 a zapojení ČR
Rada Evropy, ustavená deseti státy 5. května 1949 v Londýně, se po čtyřicet let své existence zaměřovala především na oblast západní Evropy. Na konci tohoto období se členská základna rozrostla na 23 států. Po r. 1989 rozšířila svou působnost na spolupráci se zeměmi střední a východní Evropy. Počet jejích členů dosáhl 41 a stala se tak organizací s celoevropskou působností.

Od samého počátku své existence je Rada Evropy zaměřena především na otázky lidských práv a základních svobod, v této souvislosti na sdělovací prostředky a obecně komunikaci, dále na otázky sociální a ekonomické, výchovu, kulturní dědictví, sport, životní prostředí, místní a regionální samosprávy, modernizaci a harmonizaci právních předpisů členských států. Rozšíření na východ s sebou přineslo mj. potřebu podpory demokracie a lidských práv a řešení vážných problémů z oblasti sociální. Tyto skutečnosti spolu s omezováním rozpočtu se odrážejí na výběru priorit, s nepříliš příznivým dopadem pro záležitosti životního prostředí.
V Radě Evropy bylo uzavřeno více než 160 evropských úmluv, zaměřených do výše uvedených oblastí. K nejznámějším patří Evropská úmluva o lidských právech, Evropská sociální charta či Evropská kulturní úmluva. Životního prostředí se týká především Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bernská úmluva – Bern, 19. 9. 1979) a nově přijatá Evropská úmluva o krajině, která má vazbu na starší Úmluvu o ochraně architektonického dědictví Evropy (Granada, 3. 10. 1985), Evropskou úmluvu o ochraně archeologického dědictví (Valletta, 16. 1. 1992), Evropskou rámcovou úmluvu o přeshraniční spolupráci mezi obcemi nebo územními orgány (Madrid, 21. 5. 1980) a Evropskou chartu místní samosprávy (Štrasburk, 15. 10. 1985), z globálních úmluv pak především na Úmluvu o biologické rozmanitosti (Rio de Janeiro, 5. 6. 1992), Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Paříž, 16. 11. 1972), ale souvisí i s další významnou evropskou úmluvou EHK – Úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhus, 25. 6. 1998). Dalším důležitým dokumentem týkajícím se životního prostředí je Celoevropská strategie biologické a krajinné rozmanitosti (Pan-European Biological and Landscape Diversity Strategy – PEBLDS), přijatá na třetí ministerské konferenci EHK “Životní prostředí pro Evropu” v Sofii v roce 1995 a zaštiťovaná společně Radou Evropy a Programem OSN pro životní prostředí (UNEP). Strategie je zaměřena na implementaci Úmluvy o biologické rozmanitosti v evropských státech.
Česká republika je zapojena do činnosti určitých orgánů Rady Evropy. Zástupci resortu životního prostředí se podílejí na činnosti Stálého výboru Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť, Výboru expertů pro ustavení Evropské ekologické sítě, Rady pro Celoevropskou strategii biologické a krajinné rozmanitosti (PEBLDS) a Výboru pro aktivity Rady Evropy v oblasti Celoevropské strategie. Další odborníci jsou zapojeni ve skupinách specialistů, a sice pro ochranu rostlin, ochranu obojživelníků a plazů, ochranu ptáků, dopravu a životní prostředí, Evropský diplom, pro síť SMARAGD, pro Evropskou úmluvu o krajině.
Naplňování Celoevropské strategie biologické a krajinné rozmanitosti hodnotily na svých zasedáních v březnu 2000 Výbor pro aktivity Rady Evropy v oblasti Celoevropské strategie (ve dnech 9. až 10. března 2000 ve Štrasburku) a Rada pro Celoevropskou strategii (při příležitosti celoevropské konference věnované biodiversitě ve dnech 20. – 23. března 2000 v Rize). Výbor se vedle aktuálních otázek, souvisejících s organizačními změnami v Radě Evropy a v jejich důsledku s prioritami činnosti Rady, věnoval především prvním třem tematickým okruhům Celoevropské strategie, tj. ustavení celoevropské ekologické sítě, zahrnutí zájmů biologické a krajinné rozmanitosti do plánů a činnosti dalších resortů, zvyšování povědomí širší veřejnosti a informovanosti politiků (poslední okruh v návaznosti na činnost Centre Naturopa). Předložen byl plán činnosti na rok 2000 zaměřený na zlepšení plnění Úmluvy o biologické rozmanitosti v evropských podmínkách, na spolupráci s dalšími resorty, lepší informovanost politiků, zvýšení ochrany životního prostředí v nových nezávislých státech a zřizování celoevropské ekologické sítě. Schváleno bylo udělení čtyř nových Evropských diplomů chráněným oblastem (z toho tři v ČR). Výbor na společném zasedání s Výborem pro kulturní dědictví projednával text Evropské úmluvy o krajině, která byla následně postoupena Výboru ministrů Rady Evropy.
Jednání Rady pro Celoevropskou strategii v Rize se prolínalo s mezivládní konferencí “Biodiversita v Evropě”, jež byla první celoevropskou konferencí na dané téma. Zaměřena byla na spolupráci s dalšími resorty, například zemědělství a turistiky, na otázky monitorování, indikátorů a koncepci zpráv o stavu biologické rozmanitosti, o vědecké a technické spolupráci, a zejména shromažďování a předávání informací, finanční zajištění plánovaných úkolů a regionální spolupráci. Úkolem Rady pro Celoevropskou strategii je zajistit plnění závěrů a připravit další celoevropské přípravné setkání pro šesté zasedání Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti, jež se uskuteční v Haagu v roce 2002.
V únoru a říjnu 2000 proběhla další jednání Pracovní skupiny pro zemědělství a životní prostředí ustavené na třetím zasedání Rady pro Celoevropskou strategii v roce 1999, jejímž členem byla zvolena též Česká republika. Skupina je zaměřena na přípravu celoevropské Konference o zemědělství a biodiversitě, o jejíž uspořádání projevila zájem Francie a Rakousko. První část na úrovni vyšších představitelů ministerstev zemědělství a životního prostředí, plánovaná na říjen 2001, má připravit podklady pro konferenci na úrovni ministrů obou resortů v roce 2003.
Ve dnech 11. – 13. října 2000 se uskutečnila v Berlíně mezinárodní konference “Udržitelný rozvoj turismu, životní prostředí a zaměstnanost”, organizovaná pod záštitou Rady Evropy, ve spolupráci s hostitelskou zemí – Německem, jako součást kampaně Rady Evropy “Evropa, společné dědictví”. Shrnula činnosti Rady Evropy na podporu udržitelného rozvoje turismu, význam tohoto odvětví pro zaměstnanost (předsedkyní tohoto bloku byla Vlasta Štěpová, předsedkyně podkomise pro rozvoj turismu Parlamentního shromáždění Rady Evropy), rozvoj a revitalizaci venkovských oblastí a vztah k ochraně životního prostředí.
Ve dnech 8. – 9. prosince 2000 se konala v Rize závěrečná oslava na ukončení kampaně “Evropa, společné dědictví”, spojená s osmistým výročím založení lotyšského hlavního města.
Na základě doporučení Výboru pro Celoevropskou strategii byl v roce 2000 udělen Evropský diplom Rady Evropy třem zvláště chráněným územím ČR: Chráněná krajinná oblast a Biosférická rezervace Bílé Karpaty, Národní park Podyjí a Národní přírodní rezervace Karlštejn. Slavnostní předání diplomů zástupcům uvedených chráněných oblastí se uskutečnilo 29. června 2000 na Karlštejně za účasti p. Tarcisio Bassi, ředitele Direktorátu pro udržitelný rozvoj Rady Evropy, a ministra životního prostředí RNDr. Miloše Kužvarta. S cílem spojit úsilí v přeshraniční oblasti Bílých Karpat a pomoci slovenské straně v aktivitách pro udělení Evropského diplomu se 27. října 2000 uskutečnila v Bílých Karpatech společná schůzka zástupců české i slovenské správy CHKO Bílé Karpaty se zástupcem Rady Evropy – Direktorátu pro udržitelný rozvoj.
V rámci Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) se uskutečnila v r. 2000 tři zasedání skupin expertů (skupina pro hmyz – Neuchatel, Švýcarsko, v květnu, skupina pro velké šelmy – Oslo, Švédsko, v červnu, vytváření sítě Smaragd – Štrasburk, Francie, v září). Na všech třech delegáti ČR představili pojetí péče o přírodní a krajinné dědictví v ČR.
V roce 2000 se AOPK ČR jako národní koordinátor Úmluvy (RNDr. Jan Plesník, CSc.) zapojila do přípravy některých dokumentů (návrhy na rozšíření přílohy II Úmluvy; plány péče o vybrané taxony, chráněné úmluvou; poskytnutí údajů do rešerší).
Ve dnech 27. listopadu až 1. prosince 2000 se konalo ve Štrasburku zasedání Stálého výboru Úmluvy, jež řešilo mj. i otázku finančního zajištění akcí Úmluvy, vzhledem k omezením v rámci Rady Evropy.
Významným se stal rok 2000 ve vztahu k nové Evropské úmluvě o krajině. V lednu 2000 proběhlo ve Štrasburku třetí zasedání skupiny expertů pro přípravu textu Úmluvy. Jeho návrh byl předložen společnému zasedání Výboru Rady Evropy pro činnosti v oblasti biologické a krajinné rozmanitosti a Výboru Rady Evropy pro kulturní dědictví (viz výše), které text schválilo a postoupilo jej k vyjádření Výboru ministrů Rady Evropy. Výbor ministrů návrh Úmluvy schválil v červenci 2000. Úmluva byla poprvé vystavena k podpisu v říjnu 2000 ve Florencii. ČR vzhledem k potřebné úpravě a doplnění legislativy prozatím Úmluvu nepodepsala. Poněvadž se Úmluva dotýká dalších resortů (především Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva zemědělství, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva kultury), je třeba zajistit rozbor právních předpisů ČR v souvislosti s Evropskou úmluvou o krajině a analýzu závazků plynoucích z Úmluvy v podmínkách ČR.
Hlavní úkoly pro ČR v následujícím období představuje podpora činnosti zástupců ČR v Radě a Výboru pro aktivity Celoevropské strategie biologické a krajinné rozmanitosti, ve skupinách expertů, rozvoj činnosti na podporu prioritních témat Celoevropské strategie biologické a krajinné rozmanitosti (propojení s hlavními plány a strategiemi dalších resortů, rozvoj celoevropské ekologické sítě, výchova a osvěta), vytvoření podmínek pro udržení žádoucí úrovně ve třech zvláště chráněných oblastech oceněných Diplomem Rady Evropy, pokračování v pilotním projektu sítě SMARAGD (v návaznosti na síť NATURA 2000), zajištění finančního příspěvku ČR pro podporu aktivit Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť a opatření směřující k podpisu a následné ratifikaci Evropské úmluvy o krajině.

Ing. Milena Roudná, CSc., odbor globálních vztahů