Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice
V závěru minulého roku, přesně 23. října 2000, schválila vláda svým usnesením č. 1048 Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice jako součást implementace směrnice č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí. Státní program v sobě nese hned dvě ze tří priorit vlády – vzdělávání a životní prostředí. Impuls ke vzniku tohoto systémového dokumentu vyšel z Ministerstva životního prostředí.

Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) přísluší resortům MŽP, MŠMT a také dalším, tj. MV, MMR, MZe, MDS, MPO, MZ, MO, MK, MPSV a MF, z nichž většina se na jeho vzniku také spolupodílela. Dosud byla tato činnost koordinována Ministerstvem životního prostředí na základě usnesení vlády č. 232/1992 ke strategii státní podpory ekologické výchovy na 90. léta, jehož platnost ukončilo nové usnesení vlády č. 1048/2000 jako principiálně vhodnější dokument.
Při zpracování byly zohledněny vazby na platnou legislativu a další dokumenty, např. Státní politiku životního prostředí (1999), Strategii regionálního rozvoje ČR (1999) aj. Současně jsou tyto vazby v souladu i s obdobnými programy v zemích Visegrádské čtyřky a většiny zemí Evropské unie. Ve vyspělých zemích světa se kompetence pro oblast environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty celkem vyváženě nalézají převážně mezi dvěma resorty zajišťujícími vzdělávání nebo péči o životní prostředí. Ani zde však nejsou tyto orgány ve svém úsilí osamoceny, ale spolupracují s partnerskými ministerstvy i vládami.
Česká republika se řadí mezi země, které jsou si vědomy nutnosti zajistit environmentální vzdělanost svých obyvatel, ale v praxi ji příliš neprosazuje. Projekty našich odborníků, profesionálních pracovníků i dobrovolných sdružení nestátních neziskových organizací doznávají na mezinárodní scéně výrazných úspěchů a ocenění. Z České republiky získalo za environmentální výchovu např. prestižní cenu GLOBAL 500 udělovanou UNEP již několik organizací. Na domácí půdě ale trpí celá oblast nezájmem nebo nepochopením a chronickým nedostatkem finančních prostředků.
Uplatňování Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v praxi postupem času může pozitivně ovlivnit např. výrazné omezení nežádoucích jevů – tzv. environmentálního fundamentalismu a kriminality, a to ve smyslu obou krajních mezí: jak přehnaných požadavků na ochranu životního prostředí, tak necitlivých devastujících zásahů do životního prostředí. Oba extrémy způsobují škody, jejichž náprava vykazuje několikanásobně vyšší ekonomické ztráty než jsou náklady na vzdělávání. Mohou vést až ke kriminalitě proti životnímu prostředí. Škody na životním prostředí bohužel nikdo systematicky nevyčísluje, jsou známy pouze odhady ztrát při velkých průmyslových haváriích, živelných pohromách, u starých ekologických zátěží apod., tedy při bezprostředně dokazatelných skokových změnách na životním prostředí. Mnohé z nich byly způsobeny environmentální negramotností, neinformovaností, neznalostí.
Státní program vznikal v období plánovaných změn uspořádání státu, před očekávanou decentralizací jeho řízení. Některé otázky proto bude nutné řešit postupně, po zkušenostech, které získáme s přebíráním kompetencí v nově vytvořených krajích. Týká se to nejen MŽP, ale též MŠMT v souvislosti s decentralizací v oblasti školství, kde významná část kompetencí přechází na nižší články řízení. Perspektivně se předpokládá, že těžiště Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty bude v regionech, ústřední orgány státní správy budou mít metodické vedení a budou zajišťovat přenos informací o relevantních dokumentech vznikajících na celostátní úrovni nebo v zahraničí.
Státní program zavádí environmentální vzdělávání do obecného povědomí a definuje nezbytnou terminologii. Posouvá pojetí výchovně vzdělávacího procesu z roviny ekologie jako vědy o vztazích mezi organismy a prostředím do roviny environmentální, kde je nezbytné chápat systémové souvislosti v kontextu stále se zrychlujícího antropocentrického ovlivňování přírodního prostředí. Obsahuje východiska, komentuje současný stav, stanovuje cíle a nástroje a dále již nastiňuje potřebné úkoly rozdělené do čtyř částí:
- veřejná správa,
- děti, mládež, pedagogičtí a odborní pracovníci,
- environmentální vzdělávání a osvěta v podnikové sféře,
- informace, osvěta a poradenství pro veřejnost.
V závěru je určitá prognóza dopadů a vlivů Státního programu v různých rovinách jeho uplatnění.
Ačkoliv je Státní program trvalým strategickým dokumentem, je součástí návrhu usnesení vlády Akční plán, který předjímá úkoly na léta 2001 – 2003 a bude periodicky, vždy na tři roky dopředu, aktualizovaný. Akční plán je tedy zárukou, že Státní program “nezestárne”, a vše, co nelze doposud z jakýchkoliv důvodů realizovat, má naději na společná řešení v dalších letech.
Státní program je významným preventivním nástrojem péče o životního prostředí i preventivním nástrojem šetřícím finanční prostředky za nápravu škod na životním prostředí. Může obohatit i protidrogové rozvojové programy, významné pro podchycení takto problémové části populace. Státní program může motivovat i vznik nových profesí, např. rozvojem nových technologií šetrných k životnímu prostředí nebo prací pro nezaměstnané. Respektuje trendy v zemích Evropské unie i principy udržitelného rozvoje, podporuje rozvoj občanské společnosti, neboť přímo zapojuje do práce nestátní neziskové organizace, podporuje zapojení veřejnosti do rozhodování v ochraně přírody, podporuje Místní Agendy 21, tedy iniciativy vycházející z obcí a měst, uplatňující co nejširší propojení environmentálních aspektů v rozvoji konkrétních územích celků a jejich obcí. Nemalý přínos programu spočívá i v oblasti zvýšení kvalifikovanosti veřejné správy při rozhodování a ve správních řízeních.
Vznik Státního programu je společným dílem meziresortní pracovní skupiny, která pracovala při MŽP. Pracovní verze dokumentu byla veřejně diskutována prostřednictvím Internetu. Podařilo se vytvořit konsensuální program, jehož význam zhodnotí budoucnost.
V roce 2002 se budou nároky na státní rozpočet pohybovat ve veřejné správě ve výši 38 mil. Kč a v roce 2003 ve výši 21,5 mil. Kč. Cílově se předpokládají finanční prostředky na EVVO ve výši 0,05 % HDP ČR. Vynaložené prostředky se nepochybně projeví ve významných ekonomických úsporách investic nezbytných pro nápravy poškozeného životního prostředí i zdraví obyvatel.

Ing. Marta Černá, CSc., Marcela Křížová, oddělení vzdělávání a osvěty odboru strategií