Tvář naší země – krajina domova

21. – 23. února 2001
Motto konference o krajině:

“Jen na nás prostě je, zda odejmeme lidskému osídlení jeho přirozená lidská měřítka jako jednu z historicky utvořených komponent naší svébytnosti, dál tím rozrušíme pluralitní skladbu ohlédnutelných lidských společenství a přispějeme tak nakonec jen k obecné deprivaci, či zda se tomu všemu rozhodneme bránit.” (Z projevu Václava Havla ke státnímu svátku ČR, Praha, 28. 10. 2000)


Program a časový plán konference

Slavnostní zahájení ve středu 21. února 2001 v 16.00 hod. ve Španělském sále Pražského hradu za účasti prezidenta Václava Havla, který zde pronese zásadní projev. Dále vystoupí prof. Dr. Erazim Kohák, ministr životního prostředí Miloš Kužvart a z videozáznamu britský princ Charles. Dále se předpokládá vystoupení pana Fischlera, předsedy komise EU pro zemědělství a venkov, který v té době bude na oficiální návštěvě České republiky.
Účast Margot Wallströmové, předsedkyně komise EU pro ŽP, není zatím jistá.
Vlastní jednání konference: 22. – 23. 2. 2001 v kongresovém středisku Výzkumného ústavu Silva-Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích u Prahy.

22. 2. 2001

Dopoledne

Panel č. 1 – krajina jako přírodní prostor
Panel č. 2 – krajina jako kulturní prostor

Odpoledne

Panel č. 3 – duchovní rozměr krajiny
Panel č. 4 – umělecká reflexe krajiny
Promítání filmů

Večer

Diskuse
23. 2. 2001

Dopoledne

Panel č. 5 – krajina z pohledu dnešních uživatelů
Panel č. 6 – krajina v ohrožení

Odpoledne

Závěrečná diskuse

 

Panel 1 Krajina jako přírodní prostor
Řekne-li se krajina, automaticky se myslí krajina kulturní. A přeci, alespoň hypoteticky, přírodní krajina i ve střední Evropě bez člověka existovala a mohla by existovat dál.
Nejlépe se krajina a její struktura vnímá z nějaké hory, kopce. Kdo poprvé zhlédne zemský povrch z vrtulníku či nízko letícího letadla, neubrání se zvláštním pocitům, většinou povznášejícím, ale i depresivním. Mozaika lesů, rybníků, polí, luk, cest a silnic, samoty, vesnice, čím pestřejší, tím lepší. Velebný pohled může být i na velkoměsto jménem Praha, i to je krajina. Tísnivý pocit pak může vyvolat přelet nad Severočeskou uhelnou pánví, pokud navíc není právě smogová clona. Odmysleme si člověka a díváme se na přírodní krajinu, třeba kolem Prahy. Mozaika sice je, ale úplně jiná. Zmizely ostré kontury, od obzoru k obzoru se táhnou listnaté lesy, jen místy je vidět zelenomodrou stuhu Vltavy a mezi stromy prosvítající skály Vyšehradu. Jinak se oko nemá čeho chytit a klouže po jemných odstínech zelené. Najednou si uvědomíme, jak “nehostinná” by to byla krajina, stát tam dole – pralesy, divoká zvěř a její úzké pěšiny v temném interiéru. To je obraz panenské krajiny. Ano, přírodní krajinu můžeme přirovnat k panně. I ta může být jak oplodněna, aby byl zrozen další šťastný a smysluplný život, ale stejně tak může být znásilněna a život i zmařen. Obojím způsobem bohužel přistupoval člověk v dávné minulosti ke krajině.
Byli naši předkové moudřejší a citlivější ke krajině než jsme my? Traduje se to, ale spíše není velkého rozdílu. Rovněž mylné jsou představy, že na tragické změny v krajině neměli naši předkové tu sílu, jako máme dnes. Příkladů je hned několik, naštěstí ne z našich zemí. Vznik pouští v Mezopotámii nebo vyprahlých trnitých skalnatých pustin Středozemí už ve starověku je důsledek nadměrné zátěže zemědělského využívání. Že ale tyto kdysi úrodné krajiny už dnes těžko někoho uživí, nezabránilo mnohem později ve střední Evropě zbavování celých krajin posledních zbytků přírody rozoráním mezí a vytvářením přírodě vzdálených lánů orné půdy při tzv. socializaci našeho venkova. Ekologická, ale i duchovní devastace krajiny sice za minulého režimu doznala asi vrcholu, ale bohužel i současnost je poznamenána odpřírodňováním krajiny velmi častou výstavbou na “zelené louce”.
Přírodní krajinu tedy už od nepaměti nemáme a už nikdy mít nebudeme. Přesto není třeba zoufat, protože za prvé člověk už je vnitřně adaptován, dokonce až závislý na “hezké” kulturní krajině, za druhé příroda je adaptabilní rovněž, aniž by se “mstila”. Když už nemáme přírodní krajinu, můžeme jít na vzájemně prospěšný kompromis, mít přírodu v krajině, krajině kultivované. V jaké kvalitě, ploše i struktuře? Už od dob romantismu začal proces ochrany vybraných přírodních částí krajiny jako přírodních památek, přírodních rezervací, národních parků. Rozvoj soustavy chráněných území přírody je dnes budován na striktně vědeckých principech a v globálním kontextu. Nejmodernějším vstupem je trend propojování těchto ostrovů přírody do skutečné ekologické sítě, u nás územních systémů ekologické stability. To dokonce předpokládá “zpřírodňování” kulturní pouště, konkrétně zatravňování až zalesňování orné půdy. Zda jde o přírodu, jejíž vznik je eticky založenými ekology rezervován pouze Stvořiteli, je těžko říci. Ale jeden tragikomicky optimistický příklad. Dnešní národní park Podyjí byl z větší části po padesát let za “dráty”, a tedy vylidněn. Původně kulturní krajina z hlediska člověka zpustla, z hlediska ekologa se spontánně vrátila k téměř přírodě. A to takové, že je předmětem nejpřísnější ochranné instituce. Příroda se bez člověka obejde, člověk bez přírody nikoli.

Připravil garant panelu 1 RNDr. Václav Petříček, Agentura ochrany přírody a krajiny

Panel 2 – Krajina jako kulturní prostor
Příspěvky panelu se budou zabývat krajinou – přírodním fenoménem, jenž je ve stálé interakci s člověkem. Tato kulturní krajina bude příspěvky panelu nahlížena z hlediska proměn v čase i v konkrétních společenských podmínkách. Základními tématy bude vznik a vývoj sídelní struktury, demografické a sociální vlivy na osídlení, proměny urbanizované krajiny, agrární a urbánní organizace prostoru, postavení zemědělce – odvěkého hospodáře v krajině, možnosti a důsledky zásahů a vstupů člověka do krajiny (Třeboňsko, krajina barokní, krajina industriální), vnímání kulturní krajiny jako specifického fenoménu, potřeba řádu, tedy i kulturní krajiny pro lidský život, historie územního plánování, důvody jeho zrodu, cíle a nástroje, ochrana kulturní krajiny, odpovědnost za tvář krajiny, veřejný zájem.

Připravil garant panelu 2 Ing. arch. Ivan Plicka

Panel 3 – Duchovní rozměr krajiny
Třetí panel je zaměřen na sociologickou, filosofickou a teologickou reflexi krajiny. V panelu budou zastoupeni teologové z českých teologických fakult, sociologové a další odborníci. Očekává se diskuse environmentálně zaměřené odborné i laické veřejnosti s představiteli některých duchovních směrů a humanitních oborů.

Připravil garant panelu č. 3 Ing. Petr Lepeška

Panel 4 – Umělecká reflexe krajiny
V rámci panelu vystoupí se svými odbornými studiemi historici a kritici, kteří se zabývají fenoménem krajiny ve výtvarném umění i v literatuře. Veškeré přednesené příspěvky budou součástí sborníku. Do sborníku jsou zahrnuty dvě studie, zabývající se pomístními a místními vlastními jmény, jež odrážejí historii naší země.

Připravila Kateřina Dejmalová

Panel 5 –  Krajina z pohledu dnešních uživatelů
Kdo jsou dnešní uživatelé krajiny? To jsme v různé míře my všichni, a to od kolébky do hrobu.
V plénu konference vystoupí vedoucí představitelé velkých pozemkových vlastníků a organizací zemědělského a lesního hospodářství, jakož i vedoucí představitelé dalších organizací, které svou činností podstatně ovlivňují stav krajiny – například představitelé vodohospodářské a dopravní výstavby anebo těžby nerostných surovin. Ti všichni budou hovořit o tom, jak ve svých činnostech uplatňují ohledy na stav krajiny jako lidského životního prostředí. Toto široké panorama zarámují soubornými referáty ekonomové a právníci.
Jejich představy budou ve sborníku diskusních příspěvků konfrontovány s názory nejrůznějších uživatelů krajiny. Připravil garant panelu 5 Ing. Igor Míchal, CSc., Agentura ochrany přírody a krajiny
Panel 6 – Krajina v ohrožení
Krajina je přírodně-kulturně-urbanistický fenomén, a tomu odpovídají i možnosti jejího poškození, až destrukce. Sborník, který vyjde při příležitosti konference, obsahuje několik oddílů. Už jejich prosté vyjmenování vypovídá, jakým je krajina magickým civilizačním průsečíkem: “Půda, eroze, urbanizace, neřád”. “Zemědělská krajina unifikována a venkov stále více opouštěný”. “Ekologická stabilizační struktura krajiny ohrožena”. “Ničivá těžba v krajině.” “Živelné pohromy v krajině a jejich příčiny. “Doprava je parcelace a rozbíjení krajiny.” “Rozpad genia loci krajiny a její paměťové struktury.” “Eroze přírodních a kulturních hodnot cestovním ruchem.”
Vlastně nepůjde o sborník, protože řada příspěvků de facto představuje mnohastránkové studie, mnohdy psané krásným jazykem. Smyslem panelu č. 6, ať již sborníku nebo jednotlivých příspěvků během samotné panelové diskuse v rámci konference, není vyvolat pocit bezútěšnosti a marnosti. Právě naopak. Proto se čtenář či posluchač seznámí i s některými strategiemi řešení. Zmiňme například dotazník (autorka geografka Martina Pásková), který spolu s dalšími nástroji umožní plánovat minimalizaci dopadů cestovního ruchu na přírodní hodnoty území. Zajímavý zřejmě bude i návrh, jak podporovat z mimorozpočtových zdrojů ministerstva životního prostředí obnovu přírodního prostředí drobných památek v krajině, což v důsledku upevní paměťovou kostru krajiny. Je potřeba říci, že do panelu cosi prosakuje z celkové politiky MŽP poslední doby, když se snaží nikoli jen o ochranářské, ale komplexní uchopení tématu uchování krajiny, potažmo krajiny kulturní.
Mezi přispěvateli sborníku a následně panelisty najdeme jména jako architekt Martin Říha, architekt Ivan Vorel, filosof Michael Hauser, ekolog Miroslav Patrik, předsedkyně Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska Anna Matoušková, ekolog Martin Bursík, ekolog Igor Míchal, ředitelka Nadace občanského fóra Irena Bartošová a další. Panelem “Krajině v ohrožení” stále prosakuje přesvědčení, že krajina je natolik komplexním úkazem, že co do obecnosti je “nad ní” jen úroveň planetární.

Připravil garant panelu 6 MUDr. PhDr. Tomáš Hájek, poradce ministra životního prostředí

Publikace
Kniha Tvář naší země

K výstavě bude místo katalogu vydána kniha, která bude pojata jako dílo trvaleji popularizující téma krajiny. Vedle reprodukcí obrazů ze stejnojmenné výstavy bude obsahovat literární a odborně-populární texty k tématu, avšak vždy v poloze dobově a společensky podmíněné reflexe. Kniha Tvář naší země je obrazem české a moravské krajiny z pohledu známých českých prozaiků, básníků, publicistů, výtvarníků a fotografů. V knize se objeví i některé dobové dokumenty či příspěvky z odborných i populárních časopisů.
Z obsahu: Jan Zahradníček: Zemi mé..., Kosmas: Kronika česká, František Halas: Já se tam vrátím…, Jan Skácel: Cesta k nám, Božena Němcová: Obrazy z okolí domažlického, Josef Roubal: O ochraně památek přírodních, Jaroslav Vrchlický: Šumavské motivy, Jan Neruda: Romance o Černém jezeře, Karel Klostermann: V ráji šumavském, Jan Zahradníček: Krajina, Josef Čapek: Stín kapradiny, Petr Helbich: Fotografovat krajinu, Pavel Šrut: Žíla rybníka, obrostlá, Josef Dobiáš: Neměňte starých jmen pomístných!, Vladislav Vančura: Nezábavná skutečnost, Karel Hynek Mácha: Cikáni, Karel Jaromír Erben: Ze zápisků, Ota Pavel: Smrt krásných srnců, František Hrubín: Na kraji přírody, Karel Šiktanc: Báseň, Karel Čapek: Krušné hory, Vítězslav Nezval: Sonet z Krkonoš, Miroslav Červenka: Nápis na povalená Boží muka, Jaroslav Seifert: Čtrnáctá hvězda, Studánka a básník, Alois a Vilém Mrštíkové: Litice, Vladimír Körner: Čarovná moc lesního pramene, Vilém Závada: Ostrava, Jan Čep: Morava, Jan Skácel: Hora Venušina, Jaromír Tomeček: Závaží času, a mnoho dalších příspěvků.

Sborníky ke konferenci – “Špalek”

K jednotlivým tematickým okruhům jsou zpracovávány sborníky, které budou mít v konečné úpravě společnou základní grafiku a formát a budou vydány jako celek ve “špalku” (tj. společně zasunuty do pouzdra). Databázi literatury zpracuje AOPK jako otevřenou strukturu, kterou si bude moci každý doplňovat na internetové adrese AOPK.

Výstava

V Tereziánském křídle Pražského hradu se od 25. 1. 2001 do 25. 2. 2001 koná v souvislosti s konferencí Tvář země – krajina domova prestižní výstava cca 40 obrazů a 60 fotografií krajin předních českých autorů (Mánes, Mařák, Kosárek, Kaván, Slavíček, Chittussi, Špála, Ouhel, Váchal, Lada, Šíma, Zrzavý, Sudek,
Eckert, Feyfar, Reich, Kuklík, Funke, Koudelka).
Při výběru exponátů zapůjčených ze sbírek galerií i soukromých sbírek je pozornost věnována dílům od počátku 19. století do současnosti. Fotografie a obrazy budou ve shodné časové řadě tvořit na protilehlých stěnách možnost srovnání podoby české krajiny, ale i způsobu jejího vnímání.
Cíl výstavy je zřejmý i z náplně a zaměření konference Tvář naší země. Vedle toho, že nabídne špičkové kulturní výtvarné hodnoty, vědomě upozorní na závažná aktuální témata stavu v zacházení s krajinou. Velký zájem o nedávnou výstavu Julia Mařáka a jeho žáků opravňuje k názoru, že výstava bude úspěšná. V rámci výstavy je možné získat, respektive objednat obrazové publikace a sborníky vydávané k jednotlivým okruhům konference.

Důležitá spojení:

Česká komora architektů, Letenská 5, 118 00 Praha 1, tel.: 02/57535034, fax: 02/57532285, webová stránka www.cka.cc/tnz, e-mail: cka@cka.cc, JUDr. PhDr. Jiří Plos, ředitel kanceláře ČKA.
Kancelář prezidenta republiky, Ing. Radovan Maxa, odbor vnitřní politiky, 119 08 Praha 1 Hrad, tel.: 02/24373589, 2437 3195, fax: 02/24310484 (Pla)

Tvář naší země – krajina domova

Ve svém prvním ročníku má konference trojí poslání. Prvním je učit se krajinu vůbec vnímat. Vidět krajinu je stejně obtížné jako vidět prostor. Náš pohled se přirozeně upíná k jednotlivým předmětům v prostoru, prostor samotný přehlíží. Podobně se naše pozornost obrací k lesům, obydlím, tokům v krajině a přehlíží samotnou krajinu. To pak ovlivňuje i úsilí o její ochranu. Tedy nejprve: učit se krajinu vidět.
Pak za druhé, učit se krajinu si představit. Vidíme ji, jaká je, poničená lidskou bezohledností, šachovnice skládek a hlušiny lidských činností. Obtížně si představujeme, jaká by být mohla a měla. Snad divočina osídlená jen kočovnými lovci/sběrateli? Či pole a pastviny, na nichž žijí jen ti, kdo jimi žijí? Nebo urbanistická zástavba z futuristických filmů, mrakodrapy omotané vyvýšenými komunikacemi? Či něco zcela jiného, co tu ještě nebylo, sdílený svět všeho života? Tedy druhý úkol: učit si krajinu představovat.
Konečně za třetí, učit se s krajinou zacházet. Jakou zaujmeme strategii? Co by znamenala strategie návratů k [údajnému] nenarušenému stavu, kdy lidé [údajně] žili poeticky na zemi? Co by znamenala strategie pokroku do světa lidského umu, kde technologie vytlačí přírodu? A co by znamenala zcela odlišná, nová strategie udržitelnosti, pro kterou není určující ani člověk, ani příroda, nýbrž požadavky trvale udržitelného soužití obou?
V průběhu konference předloží odborníci z jednotlivých oborů referáty o původu a souvislostech vzniku a trvání krajinných jevů a různé způsoby přemýšlení o nich, aby si účastníci konference mohli vytvořit hlubší a fundovanější představu o soustavě všeho života a o našem místu a naší úloze v tomto celku. Ta se pak může stát podkladem pro hledání takových hodnot a způsobů žití, aby – slovy Bible – prodloužili se dnové naši na zemi.

Prof. Erazim Kohák, čestný předseda organizačního výboru

Které z ohrožení krajiny je nejnebezpečnější

Konference “Tvář naší země” je velkou příležitostí k veřejné demonstraci ekologie, která již opouští ulitu klasického ochranářství a tradičních ekologických témat a reaguje na nové výzvy. Jednou z nich je uchování kulturní krajiny nejen v českém, ale přímo evropském rozměru, která nevtíravě vytváří naše vědomí souvislostí a z něj vyplývající pocit identity. Všechny složky životního prostředí, příroda i duše člověka, to vše se protíná v krajině. Ohrožení krajiny nelze ztotožňovat jen s ohrožením přírodních hodnot, ale i s ohrožením urbanistické rovnováhy mezi městem a venkovem, s ohrožením genia loci naší krajiny, s ohrožením přírodně kulturní atmosféry naší země, kterou globální patrně turisté vydýchají a přemění v komerční kýč, pokud nebudeme rozvoj cestovního ruchu usměrňovat.
Nelze účinně chránit krajinu, aniž by se environmentalista zároveň zabýval jak ohrožením ekostabilizačních struktur krajiny, likvidací mokřadů, tak i (například) oživením technických památek uvnitř aglomerací. Velkým problémem české krajiny se nepochybně bude stávat tzv. suburbanizace, čili chapadlovité rozšiřování příměstských krajin, pro které jsou typické rozptýleně vybudované skladovací prostory, supermarkety a dálniční uzly. Abychom zabránili expanzi měst na účet krajiny, musíme využít opouštěných, nyní již bývalých průmyslových areálů uvnitř měst. To jen na ukázku, že v krajině vše souvisí se vším a že městská krajina též patří do krajiny jako takové.
Konference Tvář naší země nepochybně ukáže téma uchování krajiny jako komplexní téma, kde se musíme vyvarovat všech resortismů. Konference má být především dialogem, nasloucháním si. Přesto se spontánně dostanou do popředí otázky, které z ohrožení krajiny je nejnebezpečnější. Zda parcelace krajiny dopravními stavbami, anebo například vysídlování venkova a úpadek krajinného rázu? Zda je to přímé ohrožení těžbou minerálů, anebo plíživé ohrožení negativními dopady cestovního ruchu na přírodní a kulturní hodnoty území? Už samotné konání tak reprezentativní konference jen podtrhne, že tomu, čemu jsme před desítkou let říkali výrobní prostor, dnes říkáme krajina. A to je velmi významné.

MUDr. PhDr. Tomáš Hájek, člen organizačního výboru konference