Vliv povrchové těžby hnědého uhlí na životní prostředí

Ing. Martin Neužil
Spirax-Sarco, a.s., Praha


1. Úvod

Výroba elektrické energie v tepelných elektrárnách (TE) tvoří páteř každé energetiky. K výrobě elektrické energie je využíván neobnovitelný zdroj energie, tj. fosilní paliva, zejména hnědé a černé uhlí, jejichž zásoby jsou ve světovém měřítku omezené. Při vlastní výrobě elektrické energie v TE vznikají nejrůznější typy odpadů (pevné, kapalné a plynné) a též nejrůznější škodliviny a emise. Problémem při výrobě elektrické energie v TE je produkce oxidu uhličitého, který přispívá k tvorbě skleníkového efektu. Problém produkce oxidu uhličitého se minimalizuje použitím moderních technologií s vysokou celkovou účinností výroby elektrické energie a tepla v jednom cyklu (paroplynové elektrárny a teplárny). Velkým problémem při výrobě elektrické energie v TE je těžba a následné zušlechtění hnědého, případně černého uhlí. Jak při těžbě, tak při následném zušlechtění dochází k velkoplošnému poškození přírody a vzniká velké množství odpadů, jejichž likvidace činí problémy. I přes výše uvedené nedostatky je výroba elektrické energie v TE stabilizujícím faktorem celé ekonomiky té které země, neboť ve většině případů se v každém státu nacházejí využitelná ložiska hnědého, případně černého uhlí. Tím je obvykle zajištěna soběstačnost ekonomiky daného státu z hlediska výroby elektrické energie.


2. Vliv povrchové těžby hnědého uhlí na životní prostředí

Povrchová těžba hnědého uhlí, která je v České republice velmi rozšířena, má velmi málo pozitivních vlivů na životní prostředí. Pozitivní vlivy se projevují spíše v jiných oblastech, např. ve zvýšení počtu pracovních příležitostí v dané lokalitě, ve vybudování nové infrastruktury (silnice, železnice, vodovodní a kanalizační síť, atd.). Je též nutno připomenout, že povrchová těžba uhlí je ekonomicky výhodnější než hlubinná těžba uhlí a lze využít až 90 % zásob uhlí. Další výhodou povrchové těžby uhlí je možnost vyšší mechanizace celého těžního procesu, při kterém nedochází ke zdraví škodlivé expozici pracovníků v podzemí. To souvisí také s menším rizikem pracovních úrazů, případně života ohrožujících stavů při různých krizových situacích v podzemí (závaly, výbuchy třaskavých důlních plynů, požáry, důlní otřesy, zatopení, atd.). Negativní vlivy povrchové těžby hnědého uhlí na životní prostředí jsou převažující a je nutné jim předcházet a minimalizovat je už ve fázi prvních studií a zahájení tvorby projektu. Zde je nutné posuzovat danou problematiku z více různých hledisek a nepodceňovat vzájemnou provázanost jednotlivých problémů. Dodatečná opatření nejsou tak účinná a jsou finančně náročnější (pokud jsou ještě technicky proveditelná). Nepříznivé účinky povrchové těžby hnědého uhlí na životní prostředí jsou schematicky znázorněny na obr. 1. Ze schématu je vidět, že největším problémem při povrchové těžbě hnědého uhlí je velkoplošná likvidace celého ekosystému. Přitom dochází k narušení veškerých ochranných vazeb daného ekosystému, který je potom náchylnější k různým negativním jevům. Obecně lze říci, že povrchová těžba hnědého uhlí negativně ovlivňuje krajinu, zemědělství, lesnictví, vesnice a městské aglomerace, dopravní stavby a historické památky.

2.1. Krajina

Při povrchové těžbě hnědého uhlí dochází k celkové změně přírodního rázu krajiny (viz obr. 1). Změněná krajina brání obvyklému využití pro zemědělskou výrobu, lesnictví, rekreační účely, apod. Při povrchové těžbě navíc dochází ke znečišťování ovzduší, povrchových a podzemních vod a půdy. Vznikají emise prachu a okolí těžby je obtěžováno hlukem a vibracemi, které způsobuje provoz těžních technologií a provoz nákladní automobilové dopravy. Nákladní automobily jsou též zdrojem znečištění ovzduší výfukovými plyny. Při skladování pohonných a mazacích hmot pro těžní zařízení může docházet ke znečištění půdy a následně povrchových a podzemních vod ropnými produkty. Po odkrytí uhelných slojí dochází k samovolné oxidaci síry, která je v hojné míře zastoupena, zejména v energeticky málo kvalitním hnědém uhlí. Důsledkem oxidace je znečištění ovzduší (plynné emise vznikající oxidací) a vznik častých mlh. Při deštích dochází k vymývání síry do povrchových a následně podzemních vod, čímž dochází k j ejich znečišťování. Povrch bez vegetačního krytu způsobuje prašné emise, zvláště pokud fouká vítr (tzv. velkoplošné zdroje emisí). Celoplošná likvidace krajiny znamená též zhoršenou možnost pro migraci zvířat a různých živočichů, neboť jsou narušeny migrační koridory. Povrchová těžba hnědého uhlí má v některých případech i negativní vliv na hydrogeologii a geologii, neboť je nutné odčerpávat důlní vodu, čímž se naruší přirozená rovnováha dané oblasti.
Skládky důlních odpadů (viz obr. 2) mají velmi podobný negativní vliv na životní prostředí jako samotná povrchová těžba hnědého uhlí. Samotná halda nadměrně zatěžuje geologické podloží a dochází ke znečišťování ovzduší, vod a půdy. Okolí je obtěžováno hlukem a vibracemi. V hlušině se vyskytují zbytky uhlí a opět dochází k vzdušné oxidaci a vymývání síry z uhelných slojí do povrchových vod. Zábory půdy bývají naprosto srovnatelné s plochou těžního prostoru a omezují migraci zvířat a živočichů. Nezpevněný povrch haldy je velkoplošným zdrojem prašných emisí. Chybějící vegetační kryt způsobuje rychlé ohřátí povrchu haldy sluneční radiací, což má za následek vznik stoupavých proudů teplého vzduchu, které mění místní klimatické podmínky. Vysoké haldy též omezují přírodní proudění vzduchu krajinou a přispívají k hromadění škodlivin ve špatně provětraných oblastech. K zamezení výše uvedených jevů je nutné opatřit povrch haldy vegetačním krytem (např. zatravnění, zalesnění). Nejlépe je využít staré vytěžené prostory povrchových dolů pro ukládání důlních odpadů (vnitřní výsypky), což ovšem vyžaduje dobrou organizaci těžních prací. Povrch se pak překryje vrstvou ornice a zatravní. Při zemědělském využívání ploch bývalých hald může dojít vlivem zbytků uhlí, které jsou obsaženy v hlušině, k narušení kvality zemědělských produktů (např. ve víně z vinice v lokalitě Osek bylo cítit prvních pár let pach uhlí). Při vodním způsobu rekultivace vyuhlených prostor se nedoporučuje chovat v takto vzniklých prostorách ryby, neboť vysoce kvalitní rybí maso může být kontaminováno těžkými kovy. Při rekreačním využití zatopeného území je nutno pravidelně kontrolovat kvalitu vody. Vyuhlené prostory mohou být též použity pro skládky různých typů odpadů (komunální odpad, škvára a popílek z TE, produkty odsíření, odpad vznikající při úpravě a zušlechťování uhlí, apod.). Vždy však platí, že musí být zajištěna ochrana půdy a povrchových a podzemních vod před znečištěním.

2.2. Zemědělství

Povrchová těžba uhlí způsobuje zemědělství ztráty, které jsou způsobeny záborem zemědělsky využívané půdy. Vlastní zábor vzniká jednak v prostoru vlastní povrchové těžby (viz obr. 1) a následně pak v místě ukládání důlních odpadů (viz obr. 2). V prostoru předpokládané těžby je nutné v první fázi odstranit vysoce kvalitní vrstvu orné půdy, která vznikala celá desetiletí a staletí (1 cm přibližně 200 let). Při tomto procesu dochází poškození celé řady někdy i velmi vzácných a v současné době ohrožených rostlin a organismů, které žijí ve vrstvě ornice. Podobně je nutné postupovat při odstraňování vrstev písků a jílů. Finanční ohodnocení těchto ztrát je velmi obtížné, neboť z důvodu neexistence trhu v této oblasti nelze stanovit skutečnou cenu daných rostlin a organismů. Odstraněnou vrstvu ornice lze použít při rekultivacích apod. Odstraňování vrstvy ornice nebylo v minulosti prováděno, čímž vznikaly nenahraditelné ztráty. Ty je nutné posuzovat v kontextu, kdy v posledních desetiletích dochází v celosvětovém měřítku k neustálému úbytku nejen vysoce kvalitní orné půdy, ale též k úbytku půdy, kterou lze využívat pro zemědělské účely pro výrobu potravin pro stále rostoucí lidskou populaci. Vždy by mělo být pravidlem, že v případě jakéhokoliv záboru zemědělské půdy je nutné stejnou plochu zemědělské půdy rekultivovat, aby nedocházelo k úbytku plochy zemědělské půdy. Vlastní zábor zemědělské půdy či půdy využívané pro zemědělské účely je spojen s ekonomickými ztrátami v zemědělství, neboť není možné využívat danou oblast pro pěstování zemědělských plodin či pro živočišnou výrobu (ch ov skotu, ovcí, apod.). Výše uvedené se projevuje nižšími výnosy zemědělských plodin a sníženou produkcí mléka, masa, vlny, apod., což snižuje zisk zemědělské výrobě. Tyto finanční ztráty se klasifikují jako ztráty spojené s jiným využitím půdy (opportunity costs).
Dalším problémem, který je spojen s vlivem povrchové těžby na zemědělství, je nebezpečí hutnění zemědělské půdy, ke kterému dochází provozem nákladních automobilů, pásových dopravníků, zakladačů a těžních technologií. Pokud bychom vyhledali na mapě České republiky uzemí nejvíce ohrožená hutněním zemědělské půdy, došli bychom k územím, kde probíhá povrchová těžba hnědého uhlí (území mezi Ústím nad Labem a Teplicemi, mezi Teplicemi a Mostem, mezi Mostem a Chomutovem a v okolí Sokolova). Důsledkem nadměrného hutnění zemědělské půdy jsou zvýšené náklady (external costs) na obdělávání zemědělské půdy, které snižují zisk ze zemědělské výroby. Dalším důsledkem jsou obvykle též nižší hektarové výnosy zemědělských plodin.
Vlivem narušení ochranných přírodních vazeb v okolí povrchové těžby hnědého uhlí dochází k větrné a zejména vodní erozi zemědělské půdy, kdy vysoce kvalitní ornice je splavována do řek, jezer a jiných vodotečí, kde způsobuje znečištění povrchových vod. Opět je možné najít na mapě místa s největším nebezpečím vodní eroze, která se schodují s oblastmi povrchové těžby hnědého uhlí.
Povrchová těžba hnědého uhlí může mít nečekané následky v podobě znečištění povrchových a následně podzemních vod, které se projeví snížením kvality zdrojů minerálních vod, případně léčivých vod, které jsou používány k lázeňským účelům či vod používaných k výrobě nápojů (Becherovka). Výsledkem mohou být opět zvýšené náklady na provoz, které jsou způsobeny nutností instalací přídavných filtračních zařízení. V opačném případě dochází ke snížení kvality daného produktu, což se odrazí na zisku daného výrobce. Proto není vhodné situovat těžbu hnědého uhlí do blízkosti lázní (Teplice, Bílina ­ důl Bílina) či zdrojů minerálních a léčivých vod (Karlovy Vary ­ důl Tisová).

2.3. Lesnictví

Negativní vliv povrchové těžby uhlí na lesnictví je velmi podobný vlivu na zemědělství. Opět zde dochází ke snížení produkce dřeva vlivem velkoplošných záborů půdy. Snížená produkce dřevní hmoty znamená snížené zisky, tj. opět se zde projevují finanční ztráty spojené s jiným využíváním půdy (opportunity costs). Po ukončení těžby je nutné provádět rekultivaci těžbou a ukládáním důlních odpadů poškozené krajiny, která znamená dodatečné náklady (external costs). V rámci rekultivace je nutné vysázet nové lesní porosty. Zde bývají v některých případech problémy, neboť v málo kvalitní a někdy i znečištěné půdě se sazenice stromků špatně ujímají. Výsledkem jsou dodatečné náklady spojené s úpravou půdy (přihnojování, přidání rašeliny, apod.).
Dále je nutné si uvědomit, že lesní porost hraje důležitou funkci z hlediska hydrogeologické rovnováhy daného území, neboť jeho kořenový systém zadržuje vodu. Při narušení lesního porostu, které je součástí povrchové těžby uhlí, dochází k podstatnému zhoršení hydrogeologických podmínek v dané lokalitě, které se může projevit snížením hladiny podzemní vody. Pokles hladiny podzemní vody způsobuje problémy se zásobováním vodou (vysychání studní). V takových případech bývá nutné vybudovat nový systém zásobování vody dané lokality, což způsobuje dodatečné náklady. V tomto případě je nutné dopravovat vodu ze vzdálenějšího zdroje, který není ovlivněn, případně znečištěn těžbou uhlí (např. zásobování vodou města Most z nádrže Fláje v Krušných horách). Celkově se zhoršení hydrogeologických poměrů projevuje na vysychání krajiny v okolí těžby, což způsobuje též problémy s rostlinnou výrobou v dané lokalitě (nižší hektarové výnosy či vyšší náklady způsobené umělým zavlažováním). Opět lze dané ztráty finančně vyčíslit. Odlesnění též znamená vyšší náchylnost půdy k větrné a hlavně vodní erozi, neboť kořenový systém lesa zpevňuje a stabilizuje půdu, což znamená další finanční ztráty.
V případě likvidace lesního porostu dochází k částečnému nebo úplnému zničení prostředí, ve kterém žije celá řada živočichů a rostlin. Tyto ztráty lze velmi těžko vyčíslit, neboť nelze stanovit tržní cenu daných živočichů a rostlin. Navíc je nutné si uvědomit, že dochází ke ztrátě biodiversity a různorodosti životního prostředí, která postihuje celou společnost. Lesní porosty jsou využívány i pro rekreaci lidí žijících v průmyslových aglomeracích. V případě likvidace lesního porostu tak dochází k celospolečenským škodám, které lze jen těžko finančně vyčíslit. Vždy by mělo platit, že v případě jakéhokoliv snížení plochy lesního porostu je nutné stejnou plochu lesa obnovit, aby nedocházelo ke snižování plochy lesních porostů. V některých případech je možno použitím hlubinné těžby hnědého uhlí minimalizovat negativní dopady těžby na zemědělství a lesnictví. Podmínkou je, aby se uhelné sloje nacházely v minimální hloubce 50 až 150 m pod povrchem (např. lokalita Dubňany na jižní Moravě). Nevýhodou je nižší efektivita těžby (cca 40­50 %) a vyšší finanční náklady na těžbu. Na druhé straně je potřeba říci, že takto "poddolovaná" krajina má sníženou stabilitu a hrozí propadání poddolovaného území, zejména v období živelných katastrof (intenzivní deště, povodně, záplavy, apod.).

2.4. Vesnice a městské aglomerace

Při povrchové těžbě hnědého uhlí dochází velmi často k likvidaci menších i větších vesnic a v některých případech i měst. Důvodem je stále se zvětšující plocha povrchového dolu případně skládky důlních odpadů. Obyvatelé vesnic jsou buď přestěhováni z likvidované vesnice do městské aglomerace, nebo v lepším případě do jiné vesnice. Zde je nutné si uvědomit, že při přestěhování jsou lidé nuceni se rychle přizpůsobit novému životnímu stylu, což zejména u starších lidí je velmi obtížné a často zanechává i zdravotní následky. Z minulosti jsou známy případy, kdy lidé žijící na vesnici (severní Čechy) se museli třikrát někdy i vícekrát stěhovat do nové vesnice, neboť ta v které žili, se stala obětí povrchové těžby hnědého uhlí. Výsledkem několikráte změněného životního stylu byla často snížená produktivita práce a vyšší nemocnost z důvodů dlouhodobé únavy při neustálém budování nových obydlí, dojíždění do zaměstnání, apod. Psychické potíže často znamenaly vznik jiných zdravotních potíží, či zhoršení zdravotního stavu. Výsledkem jsou celospolečenské náklady, které lze obtížně finančně vyčíslit (např. zvýšenou spotřebou léků, nižší produktivitou práce, delší nemocností, apod.). Nižší produktivita práce znamenala obvykle nižší průměrné mzdy než v jiných částech republiky a lidé se stěhovali z takto postižených oblastí jinam. Výsledkem byly problémy s nedostatkem pracovníků v dané oblasti, které podniky musely řešit formou dodatečných příplatků a stabilizačních příspěvků (tzv. "pohřebné").
Severočeské město Most je světově unikátním příkladem, kam až může vést povrchová těžba hnědého uhlí. Při povrchové těžbě hnědého uhlí bylo zničeno celé historické centrum města, ze kterého zbyla pouze kašna! Proto bylo nutné vybudovat celý blok sídlišť na místech, kde se nenacházely zásoby hnědého uhlí, což bylo relativně obtížné, neboť doly obklopovaly město ze tří stran. Vybudováním nových bloků sídlišť došlo k dalekosáhlým záborům zemědělské půdy (opportunity costs). Demolice starých a vybudování nových městských lokalit včetně infrastruktury stálo obrovské finanční prostředky (external costs).

2.5. Dopravní stavby

Obrovská plocha povrchového dolu, případně skládky důlních odpadů, způsobují problémy dopravním stavbám, jako jsou silnice, železnice, apod. Při povrchové těžbě hnědého uhlí dochází k likvidaci silnic a železnic, případně je nutné přeložit důležité a frekventované dopravní stavby. Tím vznikají další náklady, které lze finančně vyčíslit. Náklady vznikají jednak při likvidaci starých staveb a následně pak při budování nových staveb, tzv. vnější náklady (external costs). S budováním nových dopravních staveb vznikají další a další zábory půdy, které omezují zemědělskou či lesnickou výrobu. Likvidací okrskových silnic a málo frekventovaných železnic jsou obvykle omezena dopravní spojení vesnic, které se nacházejí v blízkosti povrchových dolů. Následkem toho musejí obyvatelé vesnic obtížněji dojíždět za prací, často s využitím několika na sebe různě časově navazujících spojů. Výsledkem je vyšší únava a nižší produktivita práce (viz oddíl Vesnice a městské aglomerace).
Pro budování nových dopravních staveb (silnice, dálnice a železnice) lze s výhodou použít vytěženou hlušinu. Při tom se snižují náklady na výstavbu nových komunikací a zároveň se snižuje plocha zabraná haldami důlních odpadů. Důlní odpady lze také využít při budování akustických bariér podél vysoce frekventovaných tratí.

2.6. Historické objekty a kulturní památky

V některých případech dochází při povrchové těžbě uhlí k poškození či dokonce zničení historických a kulturních památek, které jsou svázány s dějinami. Finační vyčíslení těchto typů škod je velmi obtížné. V minulosti při celoplošné likvidaci vesnic v severních Čechách, které bránily povrchové těžbě uhlí, došlo ke zničení mnoha kostelů, kostelíků a jiných historických památek. Zničené torzo kostela v severočeské vesnici Libkovice se stalo symbolem boje proti povrchové těžbě hnědého uhlí za každou cenu. Je dobré si připomenout, že zdevastované a znečištěné prostředí severních Čech s častými doslova "smrtícími" inverzemi se stalo podnětem pro protivládní demonstrace na konci osmdesátých let, které vyústily ve svržení komunistického režimu v ČSSR v listopadu 1989. Dalším příkladem vlivu povrchové těžby hnědého uhlí na historické památky je Děkanský kostel v Mostě. Kostel stál původně ve starých městských čtvrtích. Po likvidaci starých městských čtvrtí, které bránily povrchové těžbě hnědého uhlí, stála tehdejší vláda Československé socialistické republiky před závažným rozhodnutím. Děkanský kostel představoval v evropském měřítku unikátní historickou památku (500 let starý kostel). Po zvážení všech možností bylo rozhodnuto přesunout kostel z místa plánované těžby uhlí o cca 800 m. Postupné přesouvání kostela začalo v roce 1975 a skončilo v roce 1987. Nutno podotknout, že ve své době šlo o naprosto unikátní technickou akci, která skončila úspěšně. Okolí kostela bylo rekultivováno, v 1. suterénu kostela byla umístěna expozice o přesunutí kostela a vše se zdálo být v naprostém pořádku. Na počátku devadesátých let začaly nečekané potíže, neboť do základů a 2. suterénu kostela začala pronikat spodní voda. Příčinou byla silně zvednutá hladina podzemní vody, kterou způsobily vodní rekultivace vytěžených povrchových dolů (lokalita Benedikt, Vrbný a prostor vytěženého dolu Ležáky Most), které byly velmi snadno a rychle proveditelné, což podstatně snižovalo dodatečné náklady na rekultivace. Proto bylo zatopení vytěžených povrchových dolů preferováno před jinými typy rekultivací (zemědělská, lesnická, apod.). Základním nedostatkem byla absence vodotěsné vrstvy (vrstva jílu, hydroizolační pásy, apod.), která by bránila pronikání povrchové vody do podloží. Místo toho při poklesu hladiny vody v zatopených oblastech byla voda doplňována mohutnými čerpadly. Povrchová voda způsobuje nejen zvýšení hladiny podzemní vody, ale při průchodu podložím s nevytěženými zbytky uhlí může vylouhovat z podloží těžké kovy, které pak mohou kontaminovat nejen prameny pitné vody, ale i celý potravinový řetězec, což způsobuje ekonomické obtíže. Historické památky mohou být též nepříznivě ovlivněny skládkami důlních odpadů (hlušiny). Haldy hlušiny, které jsou umístěny v blízkosti historických památek, mají nepříznivý estetický dopad. Obvykle zcela změní krásný výhled do krajiny z bohatých zahrad, které jsou součástí zámků a hradů (Duchcovský zámek). Nepříznivý vizuální dopad lze zmírnit optickými bariérami (např. stromořadí, alej topolů, apod.).
Při povrchové těžbě hnědého uhlí pomocí velkorypadel dochází často ke zničení unikátních fosílií živočichů a rostlin, kteří žili v daných lokalitách před milióny let. Jedná se například o fosílie pravěkých přesliček a plavuní, různé typy pravěkých živočichů, apod. K zachránění těchto skvostů dochází pouze náhodně, pokud obsluha velkorypadla včas zaregistruje vzácný nález. Škody, které takto vzniknou, lze jen velmi těžko finačně vyčíslit.


3. Vliv zpracování uhlí na životní prostředí

Obecně lze říci, že technologie použité k úpravě a zpracování vytěženého uhlí znásobují negativní vliv povrchové těžby na životní prostředí (viz obr. 3), neboť jsou umístěny v bezprostřední blízkosti povrchových dolů. Při třídění, drcení, promývání a následném sušení uhlí dochází k produkci všech typů odpadů, vzniku hluku a vibrací. Dochází ke znečišťování půdy, vod a ovzduší. Vzhledem k vysoké spotřebě energie a tepla při zpracování uhlí je v areálu umístěna podniková teplárna, která znamená další zdroj znečištění životního prostředí (bližší údaje viz [1]).


4. Závěr

Krajina zasažená povrchovou těžbou hnědého uhlí, provozem závodů na zpracování uhlí a podnikových elektráren či tepláren, negativně ovlivňuje nejen všechny sféry životního prostředí, ale i celou společnost. V místech největšího znečištění životního prostředí dochází ke zvýšené kriminalitě, většímu počtu sebevražd, rozvodů a jiným patologickým jevům. Krajinu nelze použít k rekreačním účelům a obyvatelstvo se ve zvýšené míře se stěhuje do oblastí s čistším životním prostředím. Dochází tak k celospolečenským ztrátám, ale i přímým finančním ztrátám. Proto je nutné v maximální možné míře šetřit elektrickou a tepelnou energií, protože pouze ušetřená energie nemá žádné negativní účinky na životní prostředí. To je nutné podpořit vhodnou legislativou a finančními výhodami.

Použitá literatura:
[1] Neužil, M.: Vliv tepelných elektráren na životní prostředí, EIA (Posuzování vlivů na životní prostředí), ročník II (1997), číslo 3, MŽP ve spolupráci s Centrem EIA ČEÚ, Praha 1997.
[2] Neužil, M.: Analysis of the Environmental Impact of Power Generation Technologies, Glasgow Caledonian University 1994, másterská práce.
[3] Neužil, M.: Analysis of the Environmental Impact of Power Generation Technologies in the Czech Republic, Glasgow Caledonian University 1994, másterská práce.
[4] Neužil, M.: Economic Analysis of the Environmental Impact of Power Generation Technologies in the Czech Republic, Glasgow Caledonian University 1995, másterská práce.
[5] Neužil, M.: Analysis of the Environmental Legislation in the Czech Republic, Glasgow Caledonian University 1995, másterská práce.