Nový zákon o EIA schválen

Poslanecká sněmovna schválila 20. 2. 2001 vládní návrh nového zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (Environmental Impact Assessment, EIA). Jeho projednávání v parlamentu tak trvalo více než rok, neboť ho vláda předložila sněmovně již 5. 1. 2000.

Současně platná právní úprava posuzování vlivů na životní prostředí pochází z roku 1992 a byla ve své době velmi moderní. Některé dílčí oblasti, které upravuje jen stručně a rámcově (mezistátní posuzování a posuzování koncepcí), se v zahraničí během 90. let velmi rozvíjely. V důsledku implementace novely příslušné směrnice EU z roku 1997 navíc Evropou proběhla jakási vlna novelizací či zcela nových zákonů EIA a ministerstvo životního prostředí s nimi chtělo takříkajíc držet krok.

Hlavní důvody pro tvorbu nového zákona byly čtyři:

1)   nezbytná harmonizace české právní úpravy s právem Evropské unie,

2)   naplnění závazků České republiky ve vztahu k Úmluvě Evropské hospodářské komise OSN o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících státní hranice (tzv. Espoo konvence) z roku 1991.

3)   Transpozice požadavků takzvaného druhého pilíře Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a o přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí čili Aarhuské konvence (1998).

4)   Odstranění nedostatků platné právní úpravy, tedy zákona č. 244/1992 Sb., jak byly zjištěny při jeho několikaleté a dle našeho názoru vcelku uspokojivé aplikaci.

Splnila výsledná podoba zákona tyto čtyři cíle? První dva víceméně ano, druhé dva jen zčásti.

Konkrétně návrh zajišťuje plnou kompatibilitu se směrnicí Rady Evropských společenství 85/337/EHS o posuzování vlivů určitých veřejných a soukromých projektů na životní prostředí i s její novelou, tedy směrnicí rady 97/11/ES. Připomeňme na okraj, že veškeré investice spolufinancované z nástrojů a programů Evropské unie musejí projít posouzením vlivů na životní prostředí podle evropských směrnic.

Samostatná hlava zákona je věnována postupu při posuzování přeshraničních vlivů na životní prostředí čili při mezistátním posuzování: v zásadě se postupuje jako při vnitrostátní EIA, ale shromažďují se informace a názory z obou stran hranice (a jsou oběma státům zpřístupněny). Podrobnosti by měly upravit dvoustranné smlouvy se sousedními státy.

Zákon nesplňuje všechny relevantní požadavky úmluvy z Aarhusu. To by nemuselo být na překážku, pokud by byly upraveny jinde, například ve stavebním zákoně a ve správním řádu. Ve skutečnosti je však nesplňuje ani současná podoba obou těchto norem (připomeňme, že jejich koncepce pochází ze 70., resp. 60. let) a bohužel ani dosud předložené nové návrhy obou zákonů.

Hlavní rozdíly oproti dosud platnému zákonu pocházejí jednak z původního vládního návrhu, jednak z komplexního pozměňovacího návrhu sněmovního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Vláda navrhla mimo jiné:

- povinnost příslušných úřadů na žádost investora předběžně konzultovat nároky na informace požadované v EIA,

- zavést zjišťovací řízení (screening), zda musí být daný záměr na dané lokalitě plně posuzován (a doplnit přílohy se seznamem typů takových záměrů a s kritérii pro zjišťování),

- zavést specifikaci obsahu a rozsahu dokumentace (scoping) na základě oznámení,

- stanovit pevné (a dosti přísné) lhůty pro jednotlivé kroky procesu EIA,

- umožnit včasnější zapojení dotčených správních úřadů, obcí a veřejnosti – již do screeningu a scopingu, tedy před zpracováním dokumentace,

- všechny relevantní dokumenty musejí být zveřejněny na úředních deskách, na internetu a dalším vhodným způsobem,

- určit podmínky a postup pro odebírání autorizace zpracovatelů dokumentací a posudků,

- odměna posudkářů bude stanovena obdobně jako u soudních znalců, bude ji vyplácet příslušný úřad a ten ji vyúčtuje oznamovateli (investorovi).

Poslanecká iniciativa pak doplnila

- právo vlády zcela vyjmout v jednotlivých případech záměry z povinnosti posouzení vlivů na životní prostředí (tuto tzv. vládní výjimku pak senát specifikoval a částečně omezil),

- platnost oprávnění získaných podle současného zákona a vyhlášky jako autorizace podle zákona nového,

- zkrácení maximální lhůty pro zpracování posudku EIA, a to oproti současné úpravě o 120 dnů,

- omezení účasti veřejnosti v následných řízeních, kde se rozhoduje o povolení daného záměru (podmínky jsou uvedeny v § 23, odst. 9).

Společným dílem je nový seznam záměrů (nový termín, souhrnně nahrazující “stavby, činnosti a technologie” podle zákona č. 244/1992 Sb.) jednak podléhajících povinnému posuzování, jednak pouze s povinností oznámení a následného screeningu. Zhruba řečeno, první skupina je výrazně menší než současně platné seznamy, druhá o málo větší. Ve výsledku předpokládáme snížení počtu prováděných posouzení. V krátkém zjišťovacím zřízení se bude také rozhodovat o potřebě posoudit významnější změny jednotlivých záměrů, zatímco podle současného zákona se mají kompletně posuzovat všechny.

V platnosti zůstane torzo zákona č. 244/1992 Sb., v podstatě jen jeho § 14 o posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí (SEA). Zásadní novelizace úpravy této oblasti bude připravena až po schválení příslušné směrnice EU, jež se očekává v průběhu letošního roku.

Z důvodů spíše historických připomeňme některé další náměty z vládního návrhu, které parlament odmítl:

1)   celou hlavu zákona věnovanou posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí, čili tak zvané strategické EIA, ve zkratce SEA,

2) samostatné stanovení obsahu a rozsahu dokumentace (a spojil je se zjišťovacím řízením)

3) veřejná projednání v časných fázích posuzování (a stanovil je jen pro sporné, kontroverzní záměry, ale až do fáze posudku - podobně jako podle platného zákona)

4) širší kompetence ministerstva zdravotnictví, spojené s integrací hodnocení zdravotních rizik do EIA

5) liberalizace zpracování dokumentace EIA (povinnost státní autorizace pro dokumentáře je patrně světovým unikátem).

Výsledná schválená formulace je z pohledu ministerstva životního prostředí v zásadě přijatelná. V mnoha aspektech je lepší než současný zákon a v některých horší. Domníváme se, že přínosy převažují, a vzhledem k současné politické situaci považujeme výsledek všech dlouhých a složitých jednání za relativní úspěch. Požadavky platných směrnic Evropské unie nový zákon ještě splňuje, ale nedosahuje ani průměrné úrovně zákonů a praxe jednotlivých členských zemí EU a bohužel ani okolních přistupujících zemí, například Polska.

Zákon bude účinný od 1. 1. 2002 a Ministerstvo životního prostředí do té doby jednak připraví prováděcí předpisy, jednak hodlá ve spolupráci s dalšími složkami veřejné správy, s nevládními organizacemi, profesními svazy a dalšími skupinami a experty připravit jeho účinnou popularizaci a implementaci.

Mgr. Jiří Guth,
poradce ministra životního prostředí

 

Okresní soud v Benešově rozhodl o navrácení dotace firmou Ekotron

Státní fond životního prostředí odstoupil od smlouvy se společností Ekotron a požádal ji o navrácení dotace, která byla určena na vybudování továrny na drcení domácích ledniček a zachycování freonů. Protože dotaci společnost Ekotron nevrátila, podal Státní fond životního prostředí v listopadu 1999 žalobu k Okresnímu soudu v Benešově s návrhem na vydání platebního rozkazu na zaplacení částky 44 426 000 Kč na společnost Ekotron pro neplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy o poskytnutí podpory ze SFŽP. Okresní soud v Benešově rozhodl, že společnost Ekotron je povinna zaplatit Státnímu fondu životního prostředí uvedenou částku. Dne 13. února 2001 rozsudek nabyl právní moci.

Smlouva o poskytnutí podpory ze SFŽP na likvidaci domácích chladicích zařízení včetně jejich sběru a svozu byla uzavřena v roce 1996 mezi SFŽP a firmou Ekotron na cca 100 mil. Kč. Z této částky mělo být poskytnuto ze SFŽP cca 50 mil. Kč formou investiční dotace a cca 50 mil. Kč bezúročné půjčky.

Dotace byla z prostředků SFŽP uvolněna. V době, kdy měla být poskytnuta půjčka, společnost Ekotron nedoložila její dostatečné zajištění (záruky na půjčku

Ve smlouvě o poskytnutí podpory se společnost Ekotron zavázala dokončit investiční akci do 30. dubna 1998. Tato povinnost nebyla společností splněna a SFŽP ji proto požádal o vrácení dotace. Přesto, že společnost Ekotron dotaci nevrátila (čímž porušila smlouvu o poskytnutí podpory), pokračovala dále jednání, která měla vést k nalezení řešení situace, které by umožnilo celou akci dokončit. Jednání probíhala mezi SFŽP, MŽP a společností Ekotron. Bylo třeba zajistit dalšího finančně silného partnera a popř. i dodatečné garance za závazky Ekotronu. To by umožnilo přiznání podpory.

V průběhu soudního jednání se dále hledalo řešení, jak naložit s přibližně 18 000 lednicemi uskladněnými v Kácově, které zde nashromáždila společnost Ekotron v rámci sběru a svozu jako přípravu na jejich likvidaci po dokončení výstavby závodu. Protože nedošlo k dohodě mezi SFŽP a společností Ekotron, kdo je vlastníkem nashromážděných lednic, byla podána u Okresního soudu v Benešově určovací žaloba, kterou mělo být rozhodnuto, zda vlastníkem je Státní fond životního prostředí nebo společnost Ekotron. V prosinci 2000 se sešli v Kácově zástupci zainteresovaných stran a uzavřeli mimosoudní dohodu, která měla řešit odvoz a likvidaci těchto lednic. Dohodnuto bylo, že společnost Ekotron lednice daruje obci Kácov. Obec vyhlásí výběrové řízení a na základě tohoto řízení vybere firmu, která lednice ekologicky zlikviduje. Dále obec projedná se SFŽP návrh na poskytnutí účelových prostředků pro likvidaci těchto lednic, přičemž bude zvolen standardní postup podle Směrnice MŽP o poskytování finančních prostředků ze SFŽP (uvažuje se o částce cca 10 mil. Kč). Dne 16. února 2001 proběhlo u Okresního soudu v Benešově jednání ve věci určení vlastnictví k lednicím. Soud rozhodl, že vlastníkem lednic je firma Ekotron. (z materiálů tiskového oddělení MŽP)

 

Celostátní konference ENVIRO 2001

Ve dnech 9. – 11. 5. 2001 se uskuteční v Kladně (Dům kultury, Hotel Kladno, Kokos Kladno – Sítná) celostátní konference ENVIRO 2001 na téma “Management a životní prostředí”. Hlavními okruhy otázek budou trendy, legislativa, příležitosti a ohrožení, “informace v čase (EU – 2) roky”.

Vedle plenárního zasedání proběhnou jednání také v šesti odborných sekcích: 1) odpadové hospodářství, obaly, nová legislativa, 2) integrovaná prevence a omezování znečištění, BAT techniky, 3) problematika zavádění EMS/EMAS, integrace systémů, nová norma ISO 9001:2000, model úspěšnosti EFQM a EMS/EMAS, 4) ochrana vody a sanační technologie, 5) úkoly státní správy a samosprávy v systémech ochrany ŽP, fondy pro podporu aktivit v oblasti ŽP, 6) problematika EIA (v sekci budou zasedat také němečtí odborníci).

Přednášejícími na konferenci budou nejvyšší představitelé MŽP v čele s ministrem životního prostředí RNDr. M. Kužvartem a jeho náměstkem Ing. L. Petruželou, CSc., dále pak představitelé ČIA, RWTŰV, CEMC, ČMZRB a zástupci výrobních společností a společností, zabývajících se ekologickou činností.

Organizátorem konference je CERT Kladno a CERT – ACO. Kontaktní adresa: Ing. Jiří Krátký, Ing. Pavel Záhořík, DrSc., CERT Kladno, Huťská 275/2, 272 01 Kladno, tel.: 0312/ 645007, 645512, fax: 0312/662045, e-mail: cert@cert. cz. Cena pro jednoho účastníka činí 3 200,-Kč (pro druhého a další účastníky z jedné organizace je sleva 1 000,-Kč). V této ceně jsou zahrnuty náklady na sborník, občerstvení a obědy po oba dny, večerní raut.

 

Krajská pracoviště Státního fondu životního prostředí ČR


Od poloviny roku 1999 v sedmi regionech ČR vyvíjela svoji činnosti tzv. regionální pracoviště Státního fondu životního prostředí ČR, která se věnovala kromě informační činnosti pro všechny žadatele o finanční podporu z Fondu též pomoci při vyplňování žádostí o podporu. Dále průběžně kontrolovala postup staveb a akcí spolufinancovaných Fondem a podílela se na zpracování tzv. Závěrečného vyhodnocení akce. Činnost regionálních pracovníků Fondu se velmi osvědčila, neboť informace o dotačních programech apod. se velmi brzy dostaly až k jednotlivým obcím.

Dne 1. ledna 2001 zahájila v nově vzniklých krajích svoji činnost krajská pracoviště Státního fondu životního prostředí ČR, která svou činností navazují na své předchůdce. Tato pracoviště úzce spolupracují s okresními a obecními úřady, s regionálními rozvojovými agenturami, se sdruženími obcí a měst, podílejí se na přípravách koncepcí ochrany životního prostředí v krajích. S předpokladem, že kompetence okresních úřadů a odborů výkonu státní správy Ministerstva životního prostředí postupně s reformou veřejné správy přecházejí a do konce roku přejdou na krajské úřady, budeme usilovat o to, aby krajská pracoviště spolupracovala při vyhodnocování územních priorit v oblasti životního prostředí, při kvalitním výběru projektů a akcí, v jejich kvalitnější technické úrovni při přípravě a realizaci projektů a akcí s následným zvýšením jejich ekologického efektu a zpracovávání stanovisek k Závěrečnému vyhodnocení akcí, podporovaných Fondem apod.

Krajská pracoviště SFŽP se nacházejí v Plzni, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Liberci, Hradci Králové, Pardubicích, Českých Budějovicích, Jihlavě, Olomouci, v Brně, Zlíně a v Ostravě. Žadatelům z Prahy a Středočeského kraje jsou k dispozici pracovníci ústředí Fondu v Praze na Chodově.

(z tiskových materiálů SFŽP)

 

Implementační agentura pro program ISPA

Státní fond životního prostředí ČR bude na základě rozhodnutí vlády ČR (usnesení vlády číslo 149 ze dne 14. 2. 2001) implementační agenturou pro oblast životního prostředí pro projekty schválené Řídicím výborem ISPA Evropské komise v roce 2001 a v následujících letech.

Program ISPA (Instrument for Structural Policies for Pre Accesion) je nástrojem předvstupní politiky Evropské unie pro kandidátské země včetně České republiky v oblasti ekonomické a sociální soudržnosti, politiky v oblasti životního prostředí a dopravy na léta 2000 až 2006. Prostředky z programu ISPA mohou být zpravidla poskytnuty formou nenávratné finanční podpory do výše 75 procent oprávněných prostředků pro právnické osoby (například obce, sdružení obcí, organizační složky státu apod.). Projekty musí mít významný dopad do oblasti životního prostředí a jejich celkové náklady musí přesáhnout pět milionů EUR.

SFŽP vyhodnocoval a bude se nadále podílet na realizaci doposud schválených projektů ISPA – rozšíření kanalizačního systému v Ostravě a rekonstrukce dešťové a splaškové kanalizace v Brně, které schválil Řídicí výbor ISPA v Bruselu koncem loňského roku.

Činnost implementační agentury, kterou SFŽP od roku 2001 zabezpečuje, spočívá především v přípravě výběrového řízení, dohledu nad realizací projektu, v uvolňování finančních zdrojů, sestavování finančních výkazů, vedení účetnictví atd. Příjem a vyhodnocování žádostí o podporu z programu ISPA se řídí Směrnicí pro předkládání žádostí o podporu z programu ISPA, schválenou v lednu 2001, která plně odráží požadavky EU. (z tiskových materiálů SFŽP)

 

Ministr Kužvart jednal o 6. EAP

Dne 7. března 2001 se ministr životního prostředí Miloš Kužvart zúčastnil v Bruselu na pozvání švédského ministra životního prostředí Kjella Larssona setkání ministrů životního prostředí kandidátských zemí s některými ministry členských zemí. Setkání se zúčastnila i komisařka Margot Wallströmová a zástupkyně Evropského parlamentu.

Na programu jednání byl návrh 6. Akčního programu EU pro životní prostředí (6. EAP). “Tento program přináší i pro české životní prostředí řadu velmi výrazných změn v pohledu na věc”, upozorňuje ministr Kužvart. “V minulých letech jsme byli svědky určitého zpochybňování, zda vůbec dochází ke změně klimatu, ale v příslušných kapitolách tohoto materiálu se můžete dočíst, že Evropská komise doporučuje, aby energetické a dopravní systémy vydržely extrémní povětrnostní podmínky v členských zemích EU, nebo aby byla přijata opatření v oblasti hygieny v boji proti žaludečním a střevním onemocněním, neboť se dá očekávat, že se pravděpodobně rozšíří tyto druhy onemocnění s očekávanou klimatickou změnou. Členským zemím EU se doporučuje modernizovat tísňové služby při potenciálních nebezpečích, která by byla vyvolána změnou klimatu. Pro ekonomické sektory je zajímavé, že přímo v návrhu 6. EAP se konstatuje, že bude přehodnocena do pěti let subvenční politika EU v rámci společné zemědělské politiky. Píše se zde i tom, jakým způsobem brání subvence klasických zdrojů energií rozvoji obnovitelných zdrojů. Tyto věci jsou velmi zajímavé pro mnohé naše pochybovače o tom, zda je životní prostředí stále ještě priorita i v situaci, kdy jsme dokázali snížit znečištění ovzduší i vody.” Program mluví o globálních klimatických změnách - globálním oteplování, přibývání srážek v severní Evropě a naopak vysušování jižní Evropy. Tento vývoj s sebou zřejmě přinese i výskyt povodní nebo extrémních such v oblastech, kde tyto katastrofy nebyly běžné.

6. akční program EU pro životní prostředí vznikl na základě široké diskuse, do které byli zapojeni představitelé členských i kandidátských zemí, zástupci nevládních organizací, představitelé průmyslové a podnikatelské sféry i široká veřejnost. Koordinace příspěvků státních úřadů a nevládních organizací kandidátských zemí se ujalo Regionální centrum pro životní prostředí (REC) se sídlem v maďarském Szentendre. Návrh 6. EAP, který Komise předkládá Radě a Evropskému Parlamentu, vychází rovněž z hodnocení 5. Akčního programu, který byl ukončen v roce 1999. Nový 6. EAP je stanoven na dobu 10 let s tím, že po pěti letech bude provedena revize plnění programu a budou přijata opatření k jeho aktualizaci.

Hlavními prioritami 6. EAP je boj proti klimatickým změnám, příroda a biologická rozmanitost, životní prostředí a zdraví, trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů a nakládání s odpady.

Ministr Kužvart podpořil návrh 6. EAP. Zdůraznil, že je založen na komunikaci s občanskou společností a nevládním sektorem a uvítal, že k diskusi o budoucnosti životního prostředí v EU byly přizvány i kandidátské země. “Šestý akční program pro životní prostředí je skutečným apelem na ochranu životního prostředí, na ochranu biodiverzity a je i jakýmsi nástrojem boje proti nejrůznějším lobby,” řekl ministr. Dodal, že ČR analyzovala shodu návrhu s aktualizovanou politikou životního prostředí. “Je shoda v těch hlavních sektorových oblastech i nástrojích ochrany životního prostředí,” podotkl a zmínil se o tom i na setkání s ministry.

Před vlastním setkáním proběhla dopoledne diskuse s představiteli nevládních ekologických evropských organizací, kterou uspořádalo nevládní sdružení European Environmental Bureau (EEB). Zúčastnili se jí tři ministři kandidátských zemí (ČR, Bulharska a Litvy), státní tajemníci a náměstci ministrů z dalších kandidátských zemí. Na setkání byli zástupci celkem jedenácti ekologických organizací – z Bulharska, Kypru, Maďarska, Litvy, Malty, Polska, Rumunska, Slovenska a Holandska.

Po dopolední diskusi o návrhu dokumentu se zástupci nevládních ekologických organizací ministr Kužvart zdůraznil, že pro EU jsou partnerem k jednání, což by mohlo inspirovat i ČR.

“Místo technokratické arogance je zde vidět, že se skutečně jedná s nevládními ekologickými organizacemi. Pro státy Evropské unie i pro EK jsou nevládní ekologické organizace partnerem, často jsou oponentem, ale nejsou nepřítelem. Občanská společnost je v rozvinutých zemích EU zkrátka součástí života. Tady se můžeme mnohé přiučit.”

Ocenil, že program vyzývá k větší odpovědnosti veřejnosti za stav životního prostředí a podíl na rozhodování, a dodal, že k témuž vyzýval i třetí sektor. “Tento text, byť je to jen návrh, by se měl stát povinnou četbou všech rozhodujících osob v České republice. Nemyslím tím jen politiky, myslím i manažery velkých podniků, bankéře a podobně,” řekl ministr.

“Evropská komise přesouvá pozornost od zajištění kvantity při výrobě potravin ke kvalitě a bezpečnosti. Osobně hodnotím tento posun velmi pozitivně, včetně principu předběžné opatrnosti u geneticky modifikovaných organismů.”

“Akční program zdůrazňuje nutnost radikálně snížit emise skleníkových plynů. Návrh nejen hovoří o dodržení takzvaného Kjótského protokolu (snížení emisí skleníkových plynů o osm procent do roku 2012 proti roku 1990), ale dlouhodobě počítá s redukcí ve výši 70 procent. To, co se člověk zatím dočítal v expertizách klimatologů, se dostává do politického dokumentu nejvyššího řádu. Je vidět, že životní prostředí už není otázkou úhledných zahrádek, ale přežití” lidstva, konstatoval ministr Kužvart. Pla

Upozornění: redakce Zpravodaje MŽP má nový e-mail: jplaminkova@quick.cz

 

Zasedání Řídicí rady Programu OSN pro životní prostředí (UNEP)

V pořadí již 21. zasedání nejvyššího orgánu UNEP – Řídicí rady, spojené s 2. globálním fórem ministrů životního prostředí, se uskutečnilo v sídle UNEP – keňském hlavním městě Nairobi, ve dnech 5. – 9. února 2001.

Řídicí rada UNEP (Governing Council – GC) byla ustavena na základě rezoluce Valného shromáždění OSN z 15. prosince 1975. Rada je složena ze zástupců 58 států na základě rovnoměrného geografického zastoupení: 16 afrických, 13 asijských, 10 latinsko-amerických a karibské oblasti, 13 západoevropských a dalších států, 6 východoevropských. Členy volí Valné shromáždění OSN na čtyřleté období. K úkolům Řídicí rady patří:

- Podporovat rozvoj mezinárodní spolupráce v oblasti životního prostředí a doporučovat politická opatření k naplňování hlavních cílů.

- Koordinovat environmentální programy v rámci OSN.

- Projednávat zprávy výkonného ředitele UNEP o plnění těchto programů.

- Sledovat stav životního prostředí ve světě a orientovat vlády jednotlivých zemí na řešení nejdůležitějších problémů.

- Podporovat rozvoj výzkumu v otázkách životního prostředí a zajišťovat výměnu a šíření informací.

- Sledovat dopad přijatých opatření na politické úrovni zejména na rozvojové země a zajistit, aby environmentální programy a projekty zde byly v souladu s plány rozvoje těchto zemí.

- Projednávat a schvalovat každé dva roky způsob využívání Fondu životního prostředí UNEP (Environment Fund).

Zasedání Řídicí rady se koná jednou za dva roky. Pomocnými orgány Řídicí rady jsou:

- Výbor ministrů a vyšších státních úředníků (High-level Committee of Ministers and Officials – HLCOMO). Ustaven byl v roce 1997; na jeho posledním zasedání 4. 2. 2001 bylo navrženo ukončení činnosti vzhledem ke vzniku Globálního fóra ministrů životního prostředí.

- Výbor stálých zástupců (Committee of Permanent Representatives – CPR). Sestává ze zástupců členských zemí při UNEP (převážně akreditovaných v Nairobi). Schází se nepravidelně a dle potřeby k řešení aktuálních otázek či přípravy zasedání.

Globální fórum ministrů životního prostředí (Global Ministerial Environment Forum) bylo ustaveno v roce 1999 na základě rozhodnutí 20. zasedání Řídicí rady UNEP. Na rozdíl od Řídicí rady se schází každoročně a zaměřuje se na nejožehavější problémy životního prostředí ve světě. První Globální fórum se sešlo v květnu 2000 ve švédském Malmö a na závěr přijalo Deklaraci z Malmö, která upozorňuje na nejvážnější environmentální problémy ve 21. století a zároveň naznačuje možnosti řešení pomocí vlád, mezinárodních organizací v čele s UNEP, soukromého sektoru i občanské společnosti.

Letošní 21. zasedání Řídicí rady započalo plenárním zasedáním 5. února, které zahájil odstupující předseda Řídicí rady - slovenský ministr životního prostředí László Miklós. Shrnul hlavní výsledky uplynulého dvouletého období, především vyzdvihnul deklaraci Valného shromáždění OSN z r. 2000 (tzv. Millenium Declaration) a nadcházející Světový summit k udržitelnému rozvoji v r. 2002. Následovala vystoupení představitelů UNEP a spolupracujících organizací. Zástupce výkonného ředitele UNEP Shafqat Kakakhel poukázal na nedostatečné zajištění udržitelného rozvoje, za jednu z nejvážnějších příčin ekologické krize označil chudobu a zdůraznil nutnost finančního posílení mezinárodních aktivit ve prospěch životního prostředí. Výkonná ředitelka Centra OSN pro lidská sídla (UNCHS – HABITAT) Anna Kajumulo Tibaijuka zdůraznila především potřebu úzké spolupráce s UNEP při naplňování mandátů těchto dvou důležitých mezinárodních jednotek. Výkonný ředitel UNEP Klaus Töpfer označil za priority UNEP pět okruhů činnosti: hodnocení stavu životního prostředí, systém včasného varování a přístup k informacím; zvýšení koordinace činnosti mezi jednotlivými environmentálními úmluvami a příprava podkladů pro politická rozhodnutí; otázky vod; přenos technologií příznivých životnímu prostředí; řešení problémů Afriky. Předsedou 21. zasedání Řídicí rady byl zvolen David Anderson (Kanada).

Následující jednání probíhala paralelně v plénu a ve Výboru pro obecné záležitosti (Committee of the Whole – předsedající J. Radziejowski). V pokračující úvodní části plenárního zasedání vystoupili zástupci nevládních organizací, dalších mezinárodních organizací a sdružení, včetně CSD, a průmyslové sféry. Plenární zasedání bylo zaměřeno na stav životního prostředí ve světě, příspěvek UNEP pro druhý Summit o životním prostředí (Rio + 10), který se má uskutečnit v květnu 2002 v Jihoafrické republice – v Johannesburgu, koordinaci činnosti s dalšími organizacemi OSN pomocí příslušných organizací a programů, posílení spolupráce jednotlivých mezinárodních environmentálních úmluv, řídicí strukturu agendy životního prostředí v rámci OSN. Zprávu o stavu životního prostředí přednesl výkonný ředitel UNEP. Zdůraznil mj. důležitost metod a postupů hodnocení stavu životního prostředí a informační aktivity, včetně globální zprávy o životním prostředí vydávané UNEP (Global Environment Outlook; dosud vydány dvě zprávy, třetí se připravuje pro Světový summit v r. 2002), reformy sítě Infoterra a programu UNEP.Net (slavnostně zahájen za přítomnosti výkonného ředitele UNEP dne 8. února 2001).

Plenární zasedání pokračovalo 8. února a 9. února dopoledne formou ministerského kulatého stolu, který byl zaměřen na vzájemnou vazbu životního prostředí a znečištění, životního prostředí a zdraví a na přírodní i člověkem vyvolané katastrofy. Velká pozornost byla věnována otázkám energie, zejména alternativním zdrojům, a vlivu chemických látek na životní prostředí, včetně opatření pro snížení nepříznivých vlivů. Rámcovým tématem bylo životní prostředí a chudoba. Projednáváno bylo plnění Deklarace z Nairobi (přijaté na 19. zasedání Řídicí rady UNEP v únoru 1997) a Deklarace z Malmö (přijaté na závěr 1. fóra ministrů životního prostředí v květnu 2000 ve švédském Malmö), především ve vztahu k řídicí struktuře UNEP a potřebě jejího posílení. Zahájení ministerského kulatého stolu 8. února se zúčastnil i keňský prezident Moi, který ve svém vystoupení kritizoval způsob pomoci vyspělých zemí Africe, která nevede ke zlepšení situace, ale spíše k prohloubení rozporů (dodávky zbraní, nákup diamantů) a sociální nerovnosti (korupce).

Vzhledem k tomu, že OSN vyhlásilo tématem roku 2001 Dialog mezi civilizacemi, byla tomuto tématu věnována i pracovní večeře ministrů 8. února. Při pracovní snídani 9. února diskutovali ministři životního prostředí o přípravě na Celosvětový summit o udržitelném rozvoji v r. 2002.

Výbor pro obecné záležitosti řešil otázky programové, administrativní a finanční záležitosti, včetně schválení rozpočtu na období 2002 – 2003. Program pro období 2002 – 2003 je zaměřen do sedmi oblastí činnosti: hodnocení stavu životního prostředí a systémy včasného varování, politická opatření a rozvoj příslušné legislativy, naplňování politických opatření, technologie a ekonomika, regionální spolupráce, mezinárodní úmluvy zaměřené na životní prostředí, komunikace a informování veřejnosti. Celkový rozpočet pro tyto činnosti (2002 – 2003) byl schválen ve výši 119,9 milionů USD (včetně rezervy). Největší podíl (23 milionů USD) připadá na první okruh činnosti (hodnocení, včasné varování), který zahrnuje mj. publikace o stavu životního prostředí (Global Environment Outlook) a informační systém (reformující se UNEP-Infoterra, nově zahájený UNEP.Net). Následuje oblast technologií a ekonomiky (21,35 milionů USD) a regionální spolupráce (21,025 milionů USD). Vzhledem k tomu, že se v r. 2000 snížil počet zemí, které přispívají do Fondu životního prostředí, vyzývá Řídicí rada všechny vlády, aby zavedly příspěvek do tohoto fondu, nebo aby zvýšily své stávající platby.

Závěrečné plenární zasedání 9. února odpoledne projednávalo předložené návrhy rozhodnutí, závěrečnou zprávu o zasedání, místo a program dalších vrcholných zasedání UNEP. Projednáváno bylo celkem 27 rozhodnutí zaměřených na aktuální otázky životního prostředí ve světě, k nimž patří opatření proti rozšiřování pouští a degradaci půdy, ochrana vod a vodních zdrojů, mořského pobřeží a korálových útesů, biologická bezpečnost, prevence a ochrana proti environmentálním katastrofám, environmentální legislativa. Značná pozornost byla věnována řídicí struktuře v záležitostech životního prostředí a úloze UNEP. V této souvislosti bylo navrženo vytvoření speciální skupiny (s vyrovnaným geografickým zastoupením a využitím kapacit Výboru stálých zástupců a sekretariátu UNEP), která zhodnotí slabiny a budoucí potřeby v souvislosti s vrcholným orgánem pro záležitosti životního prostředí. Zpráva bude předložena na příštím zasedání Globálního fóra ministrů životního prostředí (v r. 2002), které ji podrobí analýze a poté předá Komisi pro udržitelný rozvoj jakožto orgánu zodpovědnému za přípravu Světového summitu, kde bude zpráva předložena. Ke konsensu nedošlo u textu rozhodnutí předloženého Egyptem a vztahujícího se k situaci v okupovaných palestinských a dalších arabských teritoriích a dopadu na životní prostředí; situace musela být řešena hlasováním, kterého se většina evropských států (včetně Evropské unie) a Kanada zdržely.

Při závěrečném zasedání vystoupil generální ředitel UNESCO Koichiro Matsuura, který zdůraznil úzkou a tradiční spolupráci této organizace s UNEP, především v oblasti výchovy a výzkumu, a priority v oblasti vod a biodiversity. Výkonný ředitel UNEP vyzval v závěrečném proslovu k urychlené ratifikaci Kjótského protokolu a vyjádřil naději, že analýza výsledků prvního společného jednání Řídicí rady a Globálního fóra ministrů životního prostředí pomůže odstranit nedostatky při příštích zasedáních. Předseda 21. zasedání Řídicí rady UNEP ukončil oficiální část jednání shrnutím nejdůležitějších výsledků, za něž označil: příspěvek pro Světový summit v r. 2002; potřebu ratifikace Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu v mezinárodním obchodu s některými nebezpečnými chemickými látkami a přípravky na ochranu rostlin a Stockholmské úmluvy o eliminaci persistentních organických polutantů; nutnost přejít na bezolovnatý benzin; potřebu zhodnocení a analýzy výskytu rtuti a jejích sloučenin. Vyzval k finančním příspěvkům a zabezpečení činnosti UNEP, jehož role by měla být ještě posílena po Světovém summitu v r. 2002.

Otázkám obnovitelných zdrojů energie byla věnována též exkurze pro ministry životního prostředí v sobotu 10. února, spojená s prohlídkou geothermální elektrárny v Olkaria u jezera Naivasha.

Česká republika, která není v současném období členem Řídicí rady UNEP, se jednání zúčastnila jako pozorovatel. Vedoucím delegace byl ministr životního prostředí Miloš Kužvart. Ve svých vystoupeních podpořili zástupci ČR činnost UNEP při řešení ochrany životního prostředí na celosvětové a regionální úrovni, zejména v oblasti priorit definovaných v Deklaraci z Malmö a v oblasti chemických látek, vzhledem k jejich závažným negativním vlivům na životní prostředí. Účasti na zasedání bylo využito k bilaterálním jednáním se zástupci UNEP a dalších mezinárodních organizací, jakož i některých států. Projednávány byly možnosti intenzivnější spolupráce v oblasti hodnocení stavu životního prostředí a předávání informací, rozšíření projektů zahraniční rozvojové pomoci a eventuálního budoucího členství ČR v Řídicí radě UNEP. Na pozvání ministra životního prostředí ČR výkonný ředitel UNEP K. Töpfer navštívil v březnu t.r. Prahu, kde projednával otázky konkrétního zapojení ČR do činnosti UNEP.

Ministr Kužvart se 8. února připojil k symbolické výsadbě původních dřevin v areálu sídla OSN, na ploše navazující na naučnou stezku, kterou zahájil v předchozím dnu výkonný ředitel UNEP K. Töpfer a generální ředitel Mezinárodního centra pro agro-lesnický výzkum (ICRAF) Dr. Pedro Sanchez.

Zasedání v Nairobi se zúčastnilo kolem 100 ministrů životního prostředí, kromě zástupců 52 členských států Řídicí rady UNEP i další státy jako pozo-rovatelé (celkem 80), zástupci 25 mezinárodních a 15 mezivládních organizacích (včetně zástupců sekretariátů hlavních environmentálních úmluv), představitelé 53 nevládních organizací a nově též poslanci (členové Parlamentu) deseti zemí.

Z jednání vyplynula jednoznačně výzva ke konkrétnějším akcím na ochranu životního prostředí se zapojením nevládních organizací a dalších složek společnosti, jakož i soukromého sektoru, který by se měl stát i jedním ze zdrojů potřebných finančních fondů, neboť finanční prostředky, které jsou k dispozici (dobrovolné příspěvky států, příspěvek od OSN) nepostačují na zabezpečení přijatých programů.

Ing. Milena Roudná, CSc.,
odbor globálních vztahů MŽP

 

Druhé setkání smluvních stran Úmluvy o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států

Ve dnech 26. – 27. února 2001 se uskutečnilo v Sofii Druhé setkání smluvních stran Úmluvy o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (Espoo úmluvy). Úmluva byla sjednána v rámci Evropské hospodářské komise OSN dne 25. února 1991. Druhé setkání smluvních stran bylo proto spojeno s oslavou desátého výročí sjednání Úmluvy.

Cílem Úmluvy, která vstoupila v platnost 10. září 1997 po ratifikaci požadovaným minimálním počtem 16 členských států Evropské hospodářské komise OSN, je přijetí všech vhodných a účinných opatření k prevenci, snížení a omezení vážných negativních vlivů přesahujících hranice států (především činností v sektoru průmyslu, energetiky, dopravy) na stav životního prostředí a v konečném důsledku tak i na zdraví obyvatelstva.

Ratifikace Úmluvy je Evropskou komisí vyžadována jako jeden ze zásadních předpokladů harmonizace práva životního prostředí ČR a Evropských společenství. Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí byla předložena Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR v lednu roku 2000 v souvislosti s předložením nového zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. První čtení v Poslanecké sněmovně PČR proběhlo 23. února 2000, druhé 8. prosince 2000. Dne 10. ledna 2001 byl návrh na ratifikaci Úmluvy schválen Senátem. Prezident podepsal ratifikační listinu k Úmluvě dne 2. února 2001. Ratifikační listina byla uložena u depozitáře (generálního tajemníka OSN) dne 26. února 2001. Espoo úmluva vstoupí v platnost pro Českou republiku devadesátý den po datu ulože-ní ratifikační listiny u depozitáře, tzn. 27. května 2001.

Projev vedoucího delegace České republiky, poradce ministra a zároveň kontaktní osoby ČR pro Espoo úmluvu Mgr. Jiřího Gutha na 2. setkání smluvních stran seznámil účastníky setkání s průběhem ratifikačního procesu Espoo úmluvy v ČR a přípravou bilaterálních smluv o přeshraničním posuzování vlivů na životní prostředí mezi ČR a sousedními státy. V projevu České republiky zazněla podpora úzké spolupráci mezi Espoo a Aarhuskou úmluvou při přípravě Protokolu o posuzování vlivů koncepcí, strategií, plánů a programů na životní prostředí a lidské zdraví (Protokol o SEA), přičemž byly zmíněny i konkrétní akce, na kterých se ČR v tomto ohledu jako spoluorganizátor v roce 2000 podílela. Jednalo se o neformální setkání expertů Aarhuské a Espoo úmluvy v Karlových Varech a seminář zaměřený na SEA a účast veřejnosti konaný v Szentendre (Maďarsko).

Rozhodnutí o zahájení vyjednávání Protokolu o SEA je jedním z nejdůležitějších závěrů 2. setkání. Protokol bude připravován otevřenou ad hoc pracovní skupinou, přičemž vyjednávání by mělo být dokončeno tak, aby Protokol mohl být sjednán na mimořádném setkání smluvních stran konaném u příležitosti 5. ministerské konference “Životní prostředí pro Evropu” (Kyjev, 2003).

Na setkání bylo přijato rovněž rozhodnutí o změnách Espoo úmluvy. Blíže byla specifikována definice pojmu “veřejnost”, a to s cílem vyjasnit, že pod tímto pojmem se rozumí i nevládní organizace či jiné skupiny osob. Dále bylo umožněno, aby se smluvními stranami Úmluvy staly i státy nepatřící do regionu Evropské hospodářské komise. Jejich přístup je vázán na souhlas setkání smluvních stran.

Dalším ze závěrů setkání je rozhodnutí o ustavení Implementačního výboru. Výbor má přezkoumat, zda smluvní strany dodržují závazky vyplývající z Espoo úmluvy a následně napomáhat smluvním stranám v úsilí o maximální naplnění povinností daných Espoo úmluvou. Snaha o zefektivnění Úmluvy vedla k ustavení Task Force, kterému byl udělen mandát ke komplexnímu zhodnocení Úmluvy. Zhodnocení by mělo být založeno na zkušenostech získaných při implementaci Úmluvy, dosavadním vývoji EIA na národních i mezinárodní úrovni a vývoji v rámci dalších úmluv EHK OSN. Úkolem Task Force je identifikovat oblasti, ve kterých bude nutná změna, a tyto změny, včetně odůvodnění, navrhnout. Návrh změn by měl být připraven k přijetí pro 3. setkání smluvních stran.

Na základě rozhodnutí 2. setkání smluvních stran bude pokračovat práce na databázi ENIMPAS. Databáze by do doby konání 3. setkání měla být přístupná ve třech jazykových verzích. Smluvní strany byly vyzvány k pravidelnému doplňování informací do databáze a využívání všech možností databází nabízených (diskusní fórum, e-mail).

3. setkání smluvních stran se bude konat v Chorvatsku. Přesný termín dosud nebyl určen.

Ing. Klára Quasnitzová,
odbor globálních vztahů

 

 

Dvanácté zasedání smluvních stran Montrealského protokolu

Montrealský protokol o látkách, které porušují ozonovou vrstvu, z roku 1987 je prováděcím protokolem Vídeňské úmluvy o ochraně ozonové vrstvy z roku 1985. Zasedání jeho smluvních stran se koná každý rok. Dvanácté zasedání smluvních stran Montrealského protokolu se uskutečnilo ve dnech 11. – 14. prosince 2000 v Ouagadougou, Burkina Faso.

Slavnostního zahájení hlavní části zasedání se zúčastnili prezident Burkina Faso Blaise Campaoré a výkonný ředitel Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) Klaus Töpfer. V souladu s usnesením vlády č. 1226 ze 4. prosince 2000 se zasedání zúčastnila delegace České republiky, vedená JUDr. Jiřím Hlaváčkem, náměstkem ministra životního prostředí.

Zasedání bylo rozděleno do dvou částí. V přípravné části byly na expertní úrovni rozpracovány a projednány základní dokumenty zasedání a připraveny návrhy závěrečných rozhodnutí. V hlavní části (13. – 14. prosince) byly provedeny volby do nejvyšších orgánů Montrealského protokolu, prezentována oficiální stanoviska vedoucích delegací, projednány a odsouhlaseny závěrečné dokumenty zasedání.

Prezidentem 12. zasedání smluvních stran Montrealského protokolu byl zvolen Milton Catelin, ředitel sekce ochrany ozonové vrstvy Ministerstva životního prostředí Austrálie, jedním ze tří viceprezidentů a členem byra byl zvolen Jiří Hlaváček.

Část programu byla věnována vystoupením vedoucích delegací, ve kterých byl prezentován pokrok ve členských státech při přijímání a plnění závazků Montrealského protokolu spolu s názory a podněty pro jeho další vývoj.

Členské státy Evropské unie upozornily, že ačkoliv je Montrealský protokol pokládán za nejúspěšnější mezinárodní smlouvu v oblasti ochrany životního prostředí, ozonová vrstva je stále ve stavu značného oslabení a pod vlivem znečištění dlouhodobě přetrvávajícího z minulých let. To se může projevit i vznikem nepříznivých klimatických změn. Smluvní státy musí ve zvýšené míře a co nejdříve podporovat úsilí o plnění svých závazků k Montrealskému protokolu. Řada z nich vyzvala k co nejúčelnějšímu využívání omezených finančních zdrojů Mnohostranného fondu Montrealského protokolu pro úspěšné splnění cílů protokolu. Důraz je kladen na tři cíle:

1)   poskytnutí pomoci při přípravě celosvětového rámce pro národní strategie přechodu k používání přípravků pro léčení astmatu a závažných plicních onemocnění, které nebudou obsahovat látky CFC (chlorfluoruhlovodíky);

2)   důsledné zaměření se na odstranění nesouladu s požadavky Montrealského protokolu;

3)   boj proti pašeráctví a nelegálnímu obchodu s regulovanými látkami.

Národní legislativy vytvoří přísný povolovací systém pro dovozy a vývozy regulovaných látek, na stanovení pevných harmonogramů urychleného vyloučení látek HCFC (neúplně halogenované chlorfluoruhlovodíky) a methylbromidu, na vyloučení halonů z používání. Musí dojít k efektivní integraci cílů týkajících se ochrany klimatu a ozonové vrstvy.

Některé rozvojové státy a Čína kritizovaly, že časté změny dříve odsouhlasených regulačních pravidel pro látky HCFC mohou zpožďovat celý proces. Zdůraznily potřebu transferu vhodných technologií do rozvojových států a jeho finanční podporu. V souvislosti se zaváděním léčivých přípravků pro závažná plicní onemocnění bez obsahu látek CFC (metered-dose inhalers – MDI) požádala Čína Mnohostranný fond Montrealského protokolu o zajištění finanční a technické podpory rozvojovým zemím.

Vědecký hodnotící panel (SAP) v předložené zprávě uvedl, že ve výzkumu vlivu oslabení ozonové vrstvy se v širší míře potvrzují negativní účinky především na zdraví lidí a na ekosystémy pevnin i moří. Účinky ultrafialového záření vyvolávají vznik nádorových onemocnění, oslabení imunitního systému s následným zvýšením úmrtnosti při virových a podobných onemocněních (malárie, chřipka), poklesem produkce rostlin, poruchami růstu mořského fytoplanktonu a řas. Výzkum je zaměřen také na zjišťování vlivu oslabení ozonové vrstvy na klimatické změny. Zvýšená úroveň ultrafialového záření zesiluje účinky faktorů způsobujících negativní klimatické změny. Ozonová vrstva je celosvětově monitorována v mezinárodní síti observatoří. Ozonová vrstva se nachází stále ve stavu značného oslabení. Nejvyšší úbytek ozonu byl zjištěn nad arktickými oblastmi na jaře roku 2000. Koncentrace chloru v atmosféře začíná klesat, ale množství ostatních halogenů v atmosféře je stále vysoké.

Pozornost výzkumných pracovišť v Kanadě, Nizozemsku, Íránu a v dalších státech byla zaměřena na zjišťování vlastností nových regulovaných látek, především n-propylbromidu a hexachlorbutadienu. V ČR se n-propylbromid ani hexachlorbutadien v technologickém měřítku nepoužívají. Výzkum jejich vlastností se proto neprovádí. Na dobré světové úrovni je prováděno Českým hydrometeorologickým ústavem pravidelné měření stavu ozonové vrstvy.

Technologický a ekonomický hodnotící panel (TEAP) se zaměřil na možnost vyloučení technologií, které dosud výjimečně používají již zakázané regulované látky. Takové technologie by měly být celosvětově vyloučeny od roku 2010.

Ve světě je dosud velké množství látek CFC používáno při výrobě léčivých přípravků pro vážné chronické plicní choroby (MDI). Vhodné náhrady bez obsahu regulovaných látek již existují ve výstupech výzkumu a očekává se jejich rychlé zavedení ve farmaceutickém průmyslu. Pro tyto účely se zvažují možnosti poskytování podpor rozvojovým státům z prostředků Mnohostranného fondu Montrealského pro-tokolu.

V oblasti vylučování halonů se již nepředpokládá zavádění zásadních nových opatření. Smluvní státy v roce 2000 připravily národní strategie pro stažení halonů, které mají být v roce 2001 realizovány. Zprávu o vývoji situace v této oblasti připraví TEAP v roce 2001. Byl konstatován celosvětový pokles spotřeby halonů. Stále však přetrvává jejich významná spotřeba ve vojenství.

Značnou pozornost TEAP věnuje vývoji spotřeby a výroby methylbromidu ve světě a přijímání národních opatření na jeho vyloučení. Bylo zaznamenáno zvýšení spotřeby methylbromidu v Číně a v řadě dalších států pro karanténní účely. TEAP hodlá posílit spolupráci Montrealského protokolu a Mezivládního panelu o klimatických změnách, jejichž problematiky a stanovené cíle spolu souvisí.

Nejvýznamnější přijatá rozhodnutí

1.   Změna Montrealského protokolu týkající se methylbromidu

Byla odsouhlasena úprava Montrealského protokolu odstraňující technickou chybu vzniklou na Jedenáctém zasedání smluvních stran Montrealského protokolu při formulaci ustanovení o regulaci methylbromidu týkající se Pekingského dodatku k Montrealskému protokolu. Montrealský protokol dovoluje rozvinutým státům vyrábět methylbromid pro základní domácí potřebu rozvojových států v množství nepřevyšujícím limit 15 % množství methylbromidu vyrobeného v roce 1991. Správná hodnota limitu, která byla smluvními státy nyní odsouhlasena, je 10 %. Dále bylo rozhodnuto, že rozvinuté státy mohou vyrábět methylbromid pro základní domácí potřebu v množství, jehož roční úroveň nepřevýší 10 % průměrné výroby v letech 1995 až 1999.

ČR methylbromid nevyrábí ani nevyváží, a proto se jí tato ustanovení věcně netýkají.

2.   Zavádění léčivých přípravků MDI neobsahujících látky CFC

Bylo ustanoveno, že léčivé přípravky MDI s obsahem látek CFC, schválené po 31. prosinci 2000 pro léčbu vážných chronických plicních onemocnění, nebudou již v rozvinutých státech považovány za nezbytné pro základní potřebu. Toto rozhodnutí má podpořit zavádění nových léčivých přípravků MDI, bez obsahu látek CFC. Rozvinuté státy mají připravit a realizovat národní strategie zavádění těchto nových léčivých přípravků.

V ČR se přípravky MDI s obsahem látek CFC již nevyrábějí a jejich potřeba je zajišťována dovozem ze států EU. Tento dovoz bude do roku 2005 utlumen v závislosti na dostupnosti vhodných náhrad, jejichž intenzivní vývoj se v EU již provádí. Základní verze postupu při omezování a zastavení spotřeby léčivých přípravků MDI s obsahem látek CFC v ČR byla připravena ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví a MŽP.

3.   Členství v Implementačním výboru Montrealského protokolu

Podle pravidel postupné výměny členů Implementačního výboru bylo pro rok 2001 potvrzeno dosavadní členství Argentiny, Bangladéše, České republiky, Ekvádoru, Egypta a USA. Nově zvolenými členy jsou Senegal, Slovensko, Srí Lanka a Velká Británie, která bude zastávat funkci předsedy.

Do působnosti Implementačního výboru náleží posuzování plnění Montrealského protokolu smluvními stranami, projednávání nesouladu a činnost organizací podporujících implementaci Montrealského protokolu (GEF, UNEP, UNIDO, UNDP, WMO, WB aj.). Česká republika byla zvolena za člena jedenáctičlenného Implementačního výboru na Jedenáctém zasedání smluvních stran Montrealského protokolu v prosinci 1999 pro období let 2000 a 2001 za skupinu států střední a východní Evropy. Zástupci ČR se dne 9. prosince 2000 zúčastnili 25. zasedání Implementačního výboru. V průběhu tohoto jednání nebyly vzneseny žádné připomínky k plnění požadavků Montrealského protokolu Českou republikou.

4.   Stanovení harmonogramu vyloučení látek HCFC v rozvojových státech

EU předložila návrh na stanovení harmonogramu na urychlené vyloučení látek HCFC určený pro rozvojové státy s termínem jejich vyloučení v roce 2040. Proti tomuto návrhu vznesla námitky řada rozvojových států z důvodu předpokládaných nepříznivých důsledků pro průmysl a proto, že termín vyloučení spotřeby látek CFC, stanovený pro rozvojové státy na rok 2010, bude ohrožen. Neshoda v této záležitosti trvá již rok. EU doporučila projednat záležitost v kontaktní skupině a v odborných skupinách TEAP s cílem vyhodnotit situaci a navrhnout způsob řešení. Závěry mají být předloženy na zasedání smluvních stran v roce 2003. Návrh předložený EU Česká republika v průběhu projednávání podpořila.

5.   Zneškodňování použitých regulovaných látek

Na zasedání bylo rozhodnuto, že TEAP se zaměří na problematiku destrukčních technologií pro použité regulované látky v podmínkách rozvinutých i rozvojových států. Bude připraven základní návrh dlouhodobé strategie pro sběr, skladování, recyklaci a zneškodňování použitých regulovaných látek a výrobků, které takové látky obsahují. Při tom bude posouzena provázanost Montrealského protokolu a jiných mezinárodních environmentálních smluv, týkajících se nakládání s odpady a jejich převážení přes hranice. Zpráva TEAP s těmito výstupy má být přednesena na 14. zasedání smluvních stran Montrealského protokolu v roce 2002.

Zřízení dobře fungujícího systému sběru, recyklace a zneškodňování použitých regulovaných látek a výrobků je v ČR řešeným problémem. Jedná se především o zajištění látek CFC a halonů. V roce 2000 byl zahájen program poskytování finanční podpory projektům s takovýmto zaměřením z prostředků Státního fondu životního prostředí. Uspokojivé vyřešení tohoto problému je potřebné také z hlediska vstupu ČR do EU, která problematice Montrealského protokolu věnuje značnou pozornost.

6.   Prevence nelegálního obchodu s regulovanými látkami a výrobky

Polsko předložilo návrh rozhodnutí o monitoringu mezinárodního obchodu a prevenci nelegálního obchodu s regulovanými látkami a s výrobky, které takové látky obsahují. Kanada, ČR a Francie, v zastoupení ES, toto rozhodnutí podpořily. ES uvedla, že připravuje příručku pro celní orgány. Podle odsouhlasené verze rozhodnutí má Sekretariát Montrealského protokolu, po konzultacích s TEAP, UNEP a se skupinou pro projednávání celních kódů regulovaných látek prověřit, jak je zajištěno značení (labeling) regulovaných látek a výrobků v národních legislativách, uvážit potřebu a možnost jednotného způsobu označování a metodiky pro celní orgány. S tím souvisí problematika používání celních kódů, kategorizace výrobků a identifikace regulovaných látek v celní praxi. Především ve státech s méně výkonnými ekonomikami bude třeba věnovat pozornost proškolení pracovníků celních orgánů na regionální nebo národní úrovni.

Ouagadougouská deklarace

Na závěr zasedání byla schválena Ouagadougouská deklarace, která smluvní státy vyzývá, aby:

- podnikly všechny nutné kroky v prevenci nelegální výroby, spotřeby a obchodu s regulovanými látkami a se zařízeními a výrobky, které takové látky obsahují;

- spolupracovaly na mezinárodní i národní úrovni při transferu technologií, know-how, při výstavbě potřebných kapacit a při harmonizaci celních kódů;

- ratifikovaly a implementovaly dodatky Montrealského protokolu;

- popularizovaly problematiku ochrany ozonové vrstvy a podpořily osvětové kampaně na podporu vyloučení spotřeby regulovaných látek a podporu dostupných alternativ.

Vystoupení delegace České republiky v průběhu zasedání

V hlavní části zasedání přednesl stanovisko delegace ČR vedoucí delegace J. Hlaváček. Vídeňská úmluva a Montrealský protokol patří mezi důležité mezinárodní smlouvy, ke kterým ČR přistoupila. Vláda 8. listopadu 2000 schválila přístup ČR k Pekingskému dodatku a tak ČR jako jedna z prvních zemí přijala všechny dosavadní zpřísňující dodatky k Montrealskému protokolu. Informoval o přípravě nového zákona o ochraně ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země. Ten obsahuje zákaz dovozu látek HCFC od roku 2010 a methylbromidu od roku 2005. Připomněl, že výroba látek HCFC je v ČR zakázána od ledna 1997. Tento nový zákon obsahuje přísnější opatření než stanoví Montrealský protokol a je v plném souladu s postupem EU a Nařízením Evropské rady a Parlamentu (ES) č. 2037/2000 o látkách, které porušují ozonovou vrstvu. Vzhledem k tomu delegace ČR v průběhu zasedání podpořila návrhy směřující k urychlení vyloučení výroby a spotřeby látek HCFC. V ČR je také připravován Postup pro stažení halonů, ve kterém se uvažuje o užší spolupráci se státy Visegrádské skupiny. Tato spolupráce byla poprvé diskutována na jednání ministrů životního prostředí států skupiny V4 19. října 2000 ve Varšavě a bude předmětem nadcházející schůzky ministrů životního prostředí (4. - 5. května 2001, Bojnice). ČR má připraven návrh Postupu při omezování a zastavení spotřeby léčivých přípravků MDI s obsahem látek CFC. Stejně jako v jiných státech rychlost tohoto procesu závisí na dostupnosti vhodných náhrad. ČR věnuje pozornost vytváření systému pro zajištění sběru, recyklace a zneškodňování použitých regulovaných látek a výrobků s jejich obsahem. Přitom se vyskytuje řada organizačních i právních problémů, které nemají dosud dostatečné řešení na mezinárodní úrovni. To je důvod, proč delegace ČR podporuje přípravu ustanovení týkajících se těchto záležitostí. Jedná se především o vyjasnění vazeb mezi Vídeňskou úmluvou o ochraně ozonové vrstvy a Basilejskou úmluvou o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování. Proto delegace ČR podpořila návrhy, aby se touto problematikou co nejdříve zabývaly odborné technické komise Montrealského protokolu.

Účasti na 12. zasedání smluvních stran Montrealského protokolu využila delegace ČR k řadě dvoustranných jednání nejen k problematice zasedání, ale i k otázkám možného rozvoje mezinárodní environmentální a s tím související ekonomické spolupráce. JUDr. Jiří Hlaváček,

sekce zahraničních vazeb
RNDr. Jiří Dobiášovský,
sekce technické ochrany životního prostředí