OCHRANA VOLNĚ ŽIJÍCÍCH ŽIVOČICHŮ - DŮLEŽITÁ SOUČÁST PÉČE O PŘÍRODNÍ DĚDICTVÍ

Ve dnech 28. – 30. října 1998 se v Kuníně (okres Nový Jičín) uskutečnila 3. celostátní konference Druhová a individuální ochrana živočichů. Záchranné chovy a odchovy v České republice. Akci uspořádala Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Nový Jičín – Stanice pro záchranu živočichů Bartošovice na Moravě ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a Okresním úřadem Nový Jičín, referátem životního prostředí. Třídenního jednání se účastnilo 80 delegátů zastupujících ústřední orgány státní správy, státní ochranu přírody, nevládní organizace, vysoké školy, ústavy AV ČR, zoologické zahrady a soukromé firmy.

Účastníci konference zdůraznili, že ochrana volně žijících živočichů a jimi obývaných stanovišť představuje důležitou součást péče o přírodní dědictví České republiky. Vedle řízené péče (managementu) o stanoviště patří k tradičním metodám ochrany živočichů cílený chov v lidské péči s cílem posílit geneticky, ekologicky a etologicky vhodnými jedinci volně žijící populace ohrožených druhů. Zejména z výchovného a etického hlediska hrají důležitou roli stanice na záchranu živočichů vracející do volné přírody zvířata poškozená nebo zraněná především v důsledku negativního působení člověka na přírodní prostředí.

Pro další skutečně účinnou péči o druhy je nezbytné upravit a doplnit legislativu tak, aby jednoznačně a dlouhodobě zajišťovala ochranu jedinců, populací, druhů a jejich prostředí. Přitom je nezbytné využít jak mezinárodních úmluv na ochranu přírody, k nimž již Česká republika přistoupila, tak procesu přibližování našeho právního řádu legislativě Evropské unie. Za klíčovou v tomto směru považují účastníci konference změnu právního stavu volně žijících živočichů včetně zvěře a ryb z majetku nikoho na neoddělitelnou součást přírodního dědictví, jehož zachování garantuje občanům stát.

Včasná realizace záchranných programů se neobejde bez vhodné metodiky založené na aktuálních vědeckých poznatcích. Proto je nanejvýš nutné, aby centrální, regionální a místní orgány státní správy využily metodik zpracovaných odbornými i nevládními organizacemi. Teprve takto připravené programy by měly být přednostně finančně a materiálně podpořeny domácími či zahraničními granty. Výše zmiňovaným orgánům státní správy účastníci konference doporučují, aby pro odpovídajícím způsobem připravené záchranné programy ustavovaly v odůvodněných případech poradní sbory s cílem účinně koordinovat vlastní programy.

Dnes na území České republiky působí více než 60 stanic pro handicapovaná nebo jinak poškozená zvířata. Současný rozvoj sítě stanic pro záchranu živočichů v ČR vyžaduje přehodnocení a úpravu v legislativním a metodickém smyslu, a to především přijetím prováděcího předpisu k zákonu č. 114/1992 Sb., vypracováním strategie dalšího rozvoje sítě těchto zařízení jako základního koncepčního dokumentu, a pravidelné vyhodnocování této aktivity jak provozovateli, tak správními orgány.

V neposlední řadě účastníci konference konstatovali, že dosud není dostatečně doceňován význam záchranných chovů a péče o handicapované jedince, a znovu upozornili na nezastupitelnost této činnosti z hlediska výchovy a osvěty veřejnosti (zejména mládeže), etiky a aktivní pomoci ohroženým populacím a druhům. Tato poslední funkce představuje jak jednu z metod ochrany dotčených druhů, osvědčenou a ověřenou v mnoha případech, tak určitou pojistku pro případ zvýšení ohrožení, která nemá negativní vliv na volně žijící populace.

 

RNDr. Jan Plesník, CSc.,

Agentura ochrany přírody

a krajiny ČR Praha,

Ing. Ivo Otáhal,

Stanice pro záchranu živočichů

Bartošovice na Moravě