STRATEGIE, POLITIKA A CÍLE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ VELKÉ BRITÁNIE

    Národní strategie a politika v oblasti životního prostředí Velké Británie vytváří složitý systém strategických postupů, správy, legislativních nástrojů, regulačních opatření a požadovaného monitorování. Náš přehled uvádí základní principy, na nichž je založena environmentální strategie moderního státu. Je zdůrazněn koordinovaný přístup v záležitostech ochrany životního prostředí prosazovaný vládou, resp. ministerstvem životního prostředí. (Podrobnější údaje lze získat v odkazech literatury na konci článku případně v příslušných českých verzích.)

Udržitelný rozvoj
    Koncepce udržitelného rozvoje se postupně vyvíjela v posledních desetiletích. Světová strategie ochrany přírody připravená Světovým svazem ochrany přírody je považována za materiál, kde byl poprvé oficiálně termín použit (IUCN, 1980). Následně v roce 1987 Světová komise pro životní prostředí a rozvoj (komise Bruntlandové) myšlenku udržitelného rozvoje učinila politicky ortodoxní (Kirby et al, 1996). Skutečná slova Bruntlandové byla uvedena jako „rozvoj, který hradí potřeby současnosti bez ustoupení schopnosti budoucích generací dostát jejich vlastních potřebám“ (WCED, 1987). Vláda Velké Británie připravila první jednotnou environmentální strategii v roce 1990 nazvanou Toto společné dědictví, která se odvolává na „morální povinnost pečovat o naši planetu a odevzdat ji v dobrém pořádku budoucím generacím“ (HM Government, 1990). Konference Organizace spojených národů o životní prostředí a rozvoji (konference v Rio de Janeiru) v roce 1992 byla příležitostí pro představitele a zástupce více než 150 států společně si osvojit deklaraci zavazující k prosazování principů trvalého rozvoje. Akční program ochrany životního prostředí a rozvoje, Agenda 21 je bezesmluvní ujednání, které je určeno jako základ pro politiky managementu udržitelného rozvoje v jednotlivých zemích.

Systém environmentální politiky
    Reakcí Velké Británie na Agendu 21 byl politický dokument, vytvořený v roce 1994 a známý jako Udržitelný rozvoj: Strategie Velké Británie (HM Government 1994). Následovaly další tři dokumenty reagující na jiné hlavní deklarace z Rio de Janeira, a to Úmluva o změně klimatu, Úmluva o biodiverzitě a Prohlášení k principům globální dohody o využívání, ochraně a udržitelném rozvoji všech typů lesů. Odpovídající politiky byly publikovány jako Klimatické změny: Program Velké Británie (HM Government 1994), Biodiverzita: Akční plán Velké Británie (HM Government 1994) a Udržitelné lesní hospodářství: Program Velké Británie (HM Government 1994). Uvedené dokumenty v podstatě vytvořily environmentální strategii Velké Británie, která byla budována na již zmíněném dokumentu z roku 1990 Toto společné dědictví. Hlavním rysem přístupu není jen vůle vlády přistoupit k řešení problémů z vládní pozice, ale určit úlohu, kterou musí sehrát různé státní orgány, podniky, dobrovolné organizace a jednotliví občané, zejména v usilování o aktivní účast co nejširší veřejnosti.
    Dokumenty představují environmentální strategii Velké Británie a odvolávají se na dokument Toto společné dědictví. Významné je to, že od roku 1990, kdy byl dokument vydán, vláda uveřejnila zprávy o vývoji environmentální strategie. Série výročních zpráv v letech 1991-1997 potvrzuje, že se ministerstva chopila příležitosti koordinovaného přístupu k vytváření politiky ochrany životního prostředí. Poslední zpráva vydaná v únoru 1997 zachycuje vývoj týkající se klíčových cílů ochrany životního prostředí u 18 ministerstev. Každé z nich jmenovalo svého „zeleného ministra“ (HM Government, 1997). Pouze tímto koordinovaným postupem mohou uvedená ministerstva zajistit, že výzkum a vývoj v oblasti životního prostředí, legislativa, příručky, systém grantů a mnoho jiných aktivit bude přispívat k jednotnému programu zahrnutí ochrany životního prostředí do života národa. Není možné v krátkém příspěvku popsat všechny tyto charakteristické rysy, stačí pouze uvést, že existují a jsou kontrolovány zde zmíněným procesem.

Evropská dimenze
    Pátý akční plán ochrany životního prostředí je program Evropského společenství pro udržitelný rozvoj do roku 2000. Revizní proces začal v prosinci 1996 a Velká Británie podporuje klíčové priority v zemědělství, dopravě, energetice, průmyslu a turismu. Například přispívá výrazně ke kontrole Státní strategie v odpadovém hospodářství (CEC, 1996) přesvědčena, že strategie Velké Británie pro udržitelný rozvoj je politikou dosažitelnou (Department of the Environment, 1995). Mnohem důležitější je, že téměř většinu práva životního prostředí v Evropské unii převzala státní správa. Legislativa ES byla převedena do práva státu a potom prováděna, vynucována a sledována. Velká Británie byla v tomto směru velmi nekompromisní, a proto uvítala sdělení Komise EU k uplatňování práva životního prostředí, které poznamenává, že existují slabá místa v jeho zavádění u členských států a určuje možné oblasti pro akci. Vlivy práva životního prostředí na ekonomické aktivity státu a záležitosti nákladů musí prosazovat ve stejné míře všechny státy EU, aby byla zajištěna čestná soutěživost.

Místní dimenze
    Strategický dokument Velké Británie Udržitelný rozvoj roli místních úřadů pokládá za rozhodující v zahájení cesty k udržitelnému rozvoji. Vychází z Agendy 21, která je obsáhlým, pětisetstránkovým dokumentem obsahujícím 40 kapitol. Kapitola 28 Iniciativa místních orgánů na podporu Agendy 21, formuluje úlohu a význam místních orgánů při zavádění principů Agendy 21 do praxe. Připomíná, že nejnižší úroveň státní správy umožňuje místním úřadům sehrát důležitou roli ve vzdělávání, uvedení sil a prostředků do žádoucího stavu a získání veřejnosti k podpoře udržitelného rozvoje. Dokument Strategie Velké Británie potvrzuje, že místní orgány již vytvořily své místní Agendy 21 a jsou více zainteresovány na managementu životního prostředí a prověření projektů rozvoje. Regionální úsilí a iniciativy působící při ochraně životního prostředí jsou zaručeny prostřednictvím různých pomocných projektů, částečně financovanými ústřední vládou, aby byla doplněna práce místních úřadů. Např. ve Walesu má významnou roli Úřad pro energetiku a ochranu životního prostředí velšského ministerstva, který pomáhá financovat regionální podnik environmentální sítě. Tato organizace má projekty k zajištění záležitostí týkajících se hodnocení životního prostředí a doplňující kontrolní činnosti, výchovu k EMAS a k registraci aj. Ve Velké Británii se úspěšně rozvíjejí dobrovolné skupiny a deset největších ekologických a ochranářských organizací má více než 5 milionů členů. Granty ústřední vlády a místní státní správy jsou dostupné jako podpora místním ekologickým iniciativám a většina měst dnes má dobročinné fondy ekologických středisek zajišťujících informace, poradenství, výchovu a vzdělávání s cílem povzbudit masovou účast v ochraně životního prostředí a přírody. Například ve městě Swansea byla bývalá telefonní ústředna přeměněna ve středisko s jednací halou, knihovnou kancelářemi a službami pro ekologické skupiny a „zelené“ obchody s vybranými ekologicky šetrnými výrobky.

Environmentální strategie Velké Británie a kontrolní postup
    Hlavní dokumenty, které sledují dlouhodobé cíle, Toto společné dědictví (1990) a Trvale udržitelný rozvoj (1994), a následné roční zprávy (1991-1997) člení strategii ochrany životního prostředí Velké Británie do tří celků: Environmentální prostředí a zdroje, ekonomický vývoj a udržitelný rozvoj a uvedení zásad udržitelného rozvoje v život. Každá z těchto oblastí má kontrolní politiku doprovázenou doplňkovým souborem závazků dokumentujícím pokrok, jehož bylo dosaženo v uskutečňování politiky. Tyto akční cíle a kontrolní procesy jsou podstatné pro koordinaci vládních záležitostí a také metodou, jak informovat občany o environmentální politice státu a činnosti uskutečňované v jejich zájmu. Některé cíle mají velký rozsah a jsou dlouhodobé, jiné jsou krátkodobá opatření k zajištění jednotné akce. Názvy jednotlivých tematických oddílů:

Environmentální prostředí a zdroje
Globální atmosféra 
Kvalita ovzduší 
Sladká vodaMoře 
Půda 
Příroda a naleziště 
18 akčních cílů 
35 akčních cílů 
  9 akčních cílů 
  6 akčních cílů 
22 akčních cílů 

Ekonomický vývoj a udržitelný rozvoj
Zemědělství 
Lesnictví 
Rybářství 
Zásobování a těžba nerostů 
Zásobování energií 
Výroba a služby 
Biotechnologie 
Chemikálie 
Odpady 
Rozvoj hlavního města a venkova 
Výstavba 
Doprava 
Národní dědictví
32 akčních cílů 
10 akčních cílů 
 5 akčních cílů 
 5 akčních cílů 
14 akčních cílů 
16 akčních cílů 
  6 akčních cílů 
27 akčních cílů 
38 akčních cílů 
26 akčních cílů 
  8 akčních cílů 
46 akčních cílů 
  9 akčních cílů
 
Uvedení cílů udržitelného rozvoje do praxe
Mezinárodní souvislosti 
Ústřední vláda 
Státní správa 
Systém plánování 
Efektivita energie 
Věda, technika a technologie
26 akčních cílů 
26 akčních cílů 
14 akčních cílů 
15 akčních cílů 
12 akčních cílů 
 5 akčních cílů 
     Navíc existují další oddíly pro regionální otázky, území Walesu, Skotska a Severního Irska, které odrážejí místní podmínky nebo administrativní a legislativní rozdíly.

Charakteristika současné environmentální strategie
    Vláda opakovaně vyslovila souhlas s udržitelným rozvojem a zlepšováním ekologických standardů. Během let 1996-1997 byla provedena řada organizačních opatření a změn. Nejdůležitější bylo založení sjednocené Environmentální agentury, která spojila úřady zabývající se řízením životního prostředí, zvláště prevencí před znečištěním a minimalizací odpadu. Aby se obyvatelé přesvědčili, že došlo ke zlepšení stavu a aby bylo možné oznámit, které zdroje musí být řízeny, je důležité vytvořit systém měření. V březnu 1996 vláda uveřejnila předběžný soubor 20 indikátorů udržitelného rozvoje. Zahrnují 21 oblastí, od okyselení spadem až po vodní zdroje; v roce 1998 se údaje mají aktualizovat. Dále bylo upozorněno na novou strategii státu, pokud jde o kvalitu ovzduší, státní akční plán ochrany zdravého životního prostředí, zavedení daně ze skládek, vydání nového zákona o hluku, další rozvoj označování ekologicky šetrných výrobků a diskusi o státní dopravě.

Klíčové kvantifikované cíle
    Jsou dvojího typu. V první řadě jde o pevné cíle, které se vláda zavázala dosáhnout k určenému datu, často proto, že podepsala mezinárodní protokol nebo smlouvu. Jiné cíle jsou indikativní. Mohou být užitečné tam, kde jsou delší termíny dosažení cílů, kde činnosti nemůže vykonat pouze vláda, nebo kde problematika je příliš komplexní, než aby ji bylo možné vyjádřit v jednoduchém zavazujícím cíli. Jsou uvedeny v příloze dokumentu Toto společné vlastnictví: zpráva za rok 1997 (HM Government, 1997).

Dvanáct priorit pro léta 1997-1998
    Hlavním kritériem pro výběr těchto prioritních úkolů je požadavek okamžité reakce na nápravná opatření vztahující se k oprávněným zájmům veřejnosti nebo odpověď vedoucí k zabránění škodám na životním prostředí.

  1. Rozšíření cílů týkajících se změn klimatu po roce 2000. Velká Británie je jen jedna z mála zemí směřujících k cíli snížit skleníkové plyny na úroveň roku 1990, a to v roce 2000. Emise oxidu uhličitého jsou očekávané 4-8 % pod limitem, zejména vlivem sníženého používání uhlí a nevhodných paliv v elektrárnách.
  2. Realizace strategie kvality ovzduší. Vláda se zajímá o to, zda úroveň látek znečišťujících ovzduší může mít vazbu na negativní vlivy na zdraví u citlivých skupin obyvatelstva. Strategie vymezila orgánům státní správy novou úlohu v managementu místní kvality ovzduší. V rozpočtu jsou zahrnuta opatření na podporu používání čistších paliv, např. snížením poplatků o 25 %. V roce 1996 Velká Británie podepsala druhý protokol ENECE ke snižování emisí síry, zavazující snížit oxid siřičitý o 80 %, tj. na úroveň roku 1980 v roce 2010.
  3. Zlepšení vod v Evropě cestou dostatečné rámcové směrnice o vodě. Vývoj legislativy týkající se znečišťování vody míří k zavedení požadavků ES a zlepšení ochrany vod v oblastech skladování ropných produktů a uskladnění odpadků na farmách. Průběžné a nově navrhované investice na čistírny odpadních vod zlepší kvalitu vody řek a užitkové vody tak, aby dosáhla standardů ES.
  4. Zlepšení mezinárodní ochrany mořských zdrojů včetně zásob ryb. Vláda Velké Británie převzala vedoucí úlohu v ochraně oceánů. Výsledky Londýnského jednání o mořích v roce 1995 byly přijaty Valným shromážděním OSN, které navrhlo priority ochrany oceánů pro různé orgány OSN.
  5. Vytvoření strategie ochrany půdy. Velká Británie nečelí takové půdní erozi jako mnoho jiných států, přesto bylo zjištěno, že je zapotřebí národní strategie ochrany půdy, do níž by byli zapojeni zemědělci, podnikatelé a místní úřady.
  6. Dosažení pokroku za pomoci akčních plánů biodiverzity. Na úrovni státu se počítá v rámci tohoto prioritního úkolu s vytvořením dalších nákladných akčních plánů pro 286 druhů a 24 biotopů. Na mezinárodní úrovni jde o plnění Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Zvláštní zájem je ve Velké Británii o vliv tradičního asijského léčení a hledání cest, které mohou být použity bez poškození ohrožených druhů.
  7. Vyhlášení strategie služeb v energetice. Je to pokus zajistit, aby výrobce energie prodával nejen palivo, ale i služby vedoucí ke snížení spotřeby energie zákazníkem. Liberalizace obchodu s energií pomohla zajistit soutěž v tomto sektoru.
  8. Zavedení odpovědnosti výrobců za obaly. Tato doslova průkopnická iniciativa má vést k národní dohodě o snížení produkce obalů a zvýšení obnovy a recyklace odpadů z obalů. Sleduje se cyklus obalů od jejich výroby až po domácí recyklaci.
  9. Podpora iniciativ pro udržitelný dopravní systém. V dopravní politice zůstává otázkou, jak nalézt rovnováhu vedoucí ke snížení jak dopravních kolapsů, tak znečišťování životního prostředí, a zachovat přitom občanům svobodný výběr způsobu cestování.
  10. Ekologické vyhodnocení sektorových politik vlády. Uvažuje se o tom, že dosavadní úpravy používané k hodnocení environmentálních vlivů vládních politik vyžadují revizi; k tomu se požaduje i nezbytný výcvik úředníků.
  11. Zajištění lepší informovanosti spotřebitelů o výrobcích. Zahrnuje ohodnocení výrobků pro získání „zelené známky“, nutnost označování ekologických výrobků podle ES, označování energetických režimů a otištění rad pro spotřebitele.
  12. Kontrola vývoje od konference v Rio de Janeiru na globální, národní a místní úrovni. V mezinárodním měřítku zahrnuje podporu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) se zřetelem na jeho poslání a pracovní programy i zahraniční pomoc Velké Británie k podpoře udržitelného rozvoje. V národním a místním rozsahu to znamená ověření výsledků dosažených podle Agendy 21.
    Vláda Velké Británie přijala koordinovaný jednotný přístup k environmentální strategii, tvorbě politiky a její kontrole a z tohoto přístupu důsledně vychází. Za současné situace je nemožné přijmout každý významnější bod ze všech směrnic na ochranu životního prostředí a ve stejnou dobu reagovat na všechny mezinárodní, národní a místní požadavky. Veřejná kritika hospodářské a sociální politiky předchozí vlády konzervativců nepochybně vedla k jejímu odmítnutí v květnových volbách 1997. Je však všeobecně známo, že strategie v ochraně životního prostředí nová vláda převzala, protože zahrnuje priority a potřeby Velké Británie vedoucí ke zlepšení životního prostředí; také veřejnost této strategii vyslovila dlouhodobou podporu. Vláda nyní prvádí korekci sektorových politik, aby zdůraznila principy udržitelného rozvoje a revidovala rámcové dokumenty z roku 1990 a 1994 během funkčního období nového Parlamentu.
Doc. Dr. Martin Coulson,
ředitel Centra vědy pro životní prostředí a obranu
University of Wales ve Swansea, člen vědecké rady
Výboru pro otázky životního prostředí - CCMS NATO,
Plk. doc. Ing. Aleš Komár, CSc.,
Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově

Literatura:
    CEC (Commission of the European Communities) (1996): Draft Council Resolution on Waste Policy, COM (96) 399 final of 30.7. 1996. Brussels, European Commission.
    Department of the Environment (1995): Making Waste Work: A strategy for sustainable waste management in England and Wales, Cm 3040. London, Her Majesty’s Stationery Office.
    HM Government (1994): Sustainable Development: The UK Strategy, Cm 2426. London, Her Majesty’s Stationery Office.
    HM Government (1990): This Common Inheritance: Britain’s Environmental Strategy, Cm 1200. London, Her Majesty’s Stationery Office.
    HM Government (1994): Climate Change: The UK Programme, Cm 2427. London, Her Majesty’s Stationery Office.
    HM Government (1994): Biodiversity The UK Action Plan, Cm 2428. London, Her Majesty’s Stationery Office.
    HM Government (1994): Sustainable Forestry: The UK Programme, Cm 2429. London, Her Majesty’s Stationery Office.
    HM Government (1997): This Common Inheritance: UK Annual Report 1997, Cm 3556. London, Her Majesty’s Stationery Office.
    IUCN (1980): World conservation strategy: living resources for sustainable development. Switzerland, IUCN.
    Kirby, J., - O’Keefe, P., - Timberlake, L., (Eds) (1996): Sustainable Development. London, Earthscan.
    UNCED (1992): Earth Summit ’92. London, Regency Press.
    WCED (1987): Our Common Future. Oxford, University Press.