Otázka pro...
Erika Geusse, nově jmenovaného náměstka ministra, ředitele sekce ekologické politiky
    Svou úvahu na předcházejících stránkách o významu ekonomických nástrojů v environmentální politice jste, pane náměstku, psal jako ředitel odboru ekonomické politiky zaměřeného na tuto problematiku.
    Jaký význam připadá tomuto okruhu otázek v celkové činnosti rezortu při uskutečňování záměrů státní politiky životního prostředí a v souvislosti s nadcházejícím jednáním o vstupu ČR do Evropské unie?
    „Uplatňování ekonomických nástrojů by mělo přispívat k tomu, aby opatření, jež MŽP přijímá na ochranu životního prostředí, nebyla v rozporu s ekonomickými pravidly a zákony. V posledních letech se v činnosti rezortu prosadilo povinné posuzování ekonomických souvislostí připravovaných kroků v jednotlivých oblastech životního prostředí, přičemž nemalou roli hrají i propočty jejich makroekonomických důsledků a návrhy kompenzačních scénářů. Důležité je rovněž zkoumat výdaje na ochranu životního prostředí z veřejné i podnikové sféry - nejde totiž jen o jejich absolutní výši, ale i o jejich strukturu a efektivnost vynakládání.
Význam ekonomických nástrojů v environmentální politice vyplývá z nejnovějších dokumentů Evropské unie včetně například posudku EU připravenosti České republiky na vstup do Unie, který nás mj. nabádá k intenzivnějšímu využití ekonomických nástrojů a výraznějšímu uplatňování ekonomické analýzy při realizaci environmentálních cílů.
    Velmi důležité je proto vyhodnocování účinnosti poplatkového systému, což vlastně znamená zkoumat působení poplatků v reálném životě na základní makroekonomické ukazatele, jako je vývoj inflace, zaměstnanosti i platební bilance.
    Další prioritou v činnosti naší sekce je analýza výdajů na ochranu životního prostředí a určení jejich optimální struktury. Zatímco dříve jsme hledali zdroje na environmentální výdaje spíše ve státním rozpočtu, nyní se zvyšuje váha podnikové sféry. Tento vývoj je zapotřebí průběžně analyzovat, interpretovat a vyvozovat závěry pro environmentální politiku.
    Oblastí, které musíme přednostně věnovat pozornost, jsou odhady a propočty nákladů, jež si vyžádá sbližování legislativy ČR s legislativou Evropské unie. Zpracovává se nyní, jak známo, národní program přípravy ČR na vstup do EU, což je konkrétní strategie našeho vyjednávání s EU, které započne již v dubnu letošního roku. Je zapotřebí velmi fundovaně vyhodnotit ekonomickou náročnost celého procesu, stanovit, kolik nás bude stát přistoupení k EU v jednotlivých složkách životního prostředí. Ze zkušeností jiných zemí (Rakouska, Španělska), které v nedávné době do EU vstoupily, víme, že je nezbytné vědět velmi přesně, jaká opatření bude nutné učinit, ekonomicky tento proces vyhodnotit, spočítat náklady a říci občanům i politikům této země, kolik nás vstup do EU bude stát. Podle velmi hrubého odhadu ve všech složkách životního prostředí půjde přibližně ročně o 45-60 miliard Kč. Jedním z prioritních úkolů naší sekce i celého rezortu je průběžně upřesňovat úvahy, jak dospějeme ke sladění naší legislativy s normami EU. Je to velmi obtížné, poněvadž i legislativa EU se vyvíjí a veškerá naše práce v tomto směru je vlastně úsilí o zásah pohybujícího se terče. Zatím se stále zdůrazňují náklady vstupu do EU, avšak dosud se opomíjí kvantifikace výhod, které z toho pro nás plynou.
    V tomto kontextu je pro nás další prioritou hodnocení vlivů tzv. ekologické daňové reformy. V EU existuje návrh evropské legislativy k této reformě, což - lapidárně řečeno - znamená přesun těžiště zdanění v zemích EU od přímých daní k daním nepřímým, konkrétně k daním zatěžujícím primární energetické a další surovinové zdroje za doprovodného snižování daní přímých. Tento koncept daňové ekologické reformy v zemích EU velmi pečlivě průběžně sledujeme a zadáváme různé studie a propočty k těmto problémům.
    S tím souvisí příprava vládního podpůrného programu obnovitelných zdrojů energie a úspor energie, což je velmi významnou součástí práce naší sekce. Chce-li stát na jedné straně zatěžovat energetiku, měl by také nějakým způsobem podporovat alternativní obnovitelné zdroje energie a úspory energie, nechce-li jednostranně zatěžovat občany a podnikatele. Máme připravený návrh takového vládního programu, jejž bude v nejbližší době projednávat Ministerstvo životního prostředí s Ministerstvem průmyslu a obchodu.
    ‘Last but not least’ je příprava k zavádění různých moderních tržních ekonomických nástrojů k ochraně životního prostředí, jako je obchodování s emisemi a metoda dobrovolných dohod s průmyslem. Protokol z Kjóta podepsaný v prosinci loňského roku umožňuje signatářským zemím protokolu obchodovat s emisemi, pokud budou schopny odstranit více emisí, než jim stanoví protokol. Je to zajímavá podnikatelská možnost a naše podniky na tom mohou vydělat. Investují-li zpětně zisk do svého rozvoje, bude to velmi pozitivní jak pro životní prostředí, tak pro ekonomiku této země. V tom v podstatě spatřuji velmi důležitý cíl práce naší sekce do budoucna - sbližovat maximálně ekologii a ekonomiku, napomáhat odstraňování antagonismů mezi nimi.“