EU nabízí pomocnou ruku k vybudování struktur státní správy

    Představte si, že jste byli požádáni postavit nejmodernější kosmickou loď a měli k tomu použít jen levný šroubovák a hrstku hřebíků. Před úkolem podobného rozsahu stojí mnohé z deseti kandidátských zemí střední Evropy a pobaltské státy, čekající na přijetí do Evropské unie. Všechny potřebují zavést účinný systém státní správy schopný zvládnout legislativu EU.
Všech deset kandidátských zemí si přeje vstoupit do Evropské unie (EU) co nejdříve. Mnohé z nich ale ještě nemají potřebné administrativní struktury, které by zaručily, že veškeré články smlouvy, nařízení, směrnice a doporučení tvořící acquis communautaire (soubor zákonů EU) budou uplatňovány i na místní úrovni.
    „Všechny žadatelské státy již zavedly teoretické programy pro přijetí acquis, ale o to nejde. Schválit legislativu v národních parlamentech je poměrně jednoduché. Ale zajistit, aby fungovala i na nejnižší úrovni, je něco jiného“, poznamenává jistý odborník Komise k problémům žadatelských států. V řadě případů dosud chybí infrastruktura a státní úředníci, kteří by zajistili respektování předpisů.
„Uveďme konkrétní příklad, výfukové plyny. Mají-li se nařízení prosazovat, musíte být schopni provádět pravidelnou kontrolu vozidel a k tomu potřebujete náležité přístroje. V mnoha státech toto vybavení prostě neexistuje“, vysvětluje jedna činitelka. Podobné problémy existují v celé řadě oblastí politiky, dodává.
    Komise poukazuje na stav regionálních a místních samospráv v 10 státech jako na oblast, která vyžaduje naléhavou reformu. Konkrétní problémy se v jednotlivých zemích sice liší, ale jedno mají všechny společné: stávající struktury nebyly nikdy určeny k tomu, aby se vypořádaly s přísnými nároky demokracií západního typu a s vnitřním trhem. „Mluvíme tu o zemích, které fungovaly pod správními systémy, jež jsou naprosto odlišné od systémů států, které do Unie již vstoupily“, vysvětluje další činitel. Před necelými deseti lety byly všechny žadatelské státy centrálně řízenými ekonomikami. Například státní podpory nejenže nebyly postaveny mimo zákon jako v EU, ale naopak byly velmi běžné. Vládní ministerstva a oddělení místní samosprávy měly sice běžně podobné názvy jako jejich protějšky v EU, ale vykonávaly zcela odlišné funkce.
    „Máte-li ministerstvo obchodu a průmyslu, které nerozumí, jak funguje tržní hospodářství, pak jsou tu zcela jasně problémy“, vysvětluje jedna odbornice. „Musíme lidi naučit, jaké to je pracovat v demokracii volného trhu s nezávislou soudní mocí“, dodává.
Kromě těchto spíše všeobecných problémů musí jednotlivé žadatelské státy překonat ještě vlastní konkrétní potíže. Co se týče státní správy, Estonsko, Lotyšsko, Litva a Slovinsko v podstatě začínají z ničeho. Všechny čtyři země byly původně součástí mnohem větších federálních států (v případě pobaltských republik to byl Sovětský svaz a v případě Slovinska bývalá federální Jugoslávie).
Z hlediska Komise se ukázalo, že tento stav je vlastně výhodou. „Tyto státy nemají žádné komplexy, pokud jde o minulost, a při vytváření nové správy vynaložily úctyhodné úsilí“, říká jeden činitel. Jiné státy jako např. Polsko nebo Česká republika stojí před problémem, jak upravit rozsáhlé správní systémy, které byly vybudovány již dávno.
    Komise přiznává, že její snahy vypomáhat při procesu transformace v rámci programu technické pomoci EU Phare nebyly vždy dobře přijaty. „Jestliže už třicet let pracujete v místní samosprávě a najednou přijde nějaký pětadvacetiletý poradce rovnou z univerzity a řekne vám, že všechno, co jste dělal, je špatné, je tu zcela jasně prostor pro nedorozumění“, říká jeden odborník.
    Ve snaze tuto situaci napravit se program Phare přeorientuje. Dosud byl řízen poptávkou a žadatelské státy oznamovaly Komisi, v jakých oblastech potřebují pomoc.
    „Při přeorientování přejdeme na přístup řízený spíše ohledy na přijetí“, říká jeden odborník. To znamená, že v budoucnosti bude pomoc mnohem více záviset na tom, zda žadatelské státy prokáží, že plní kritéria pro přijetí.
    Pokud jde o státní správu, Komise pravděpodobně přestane platit poradenské služby pro přípravu státní úředníků v žadatelských státech. „V této oblasti bychom chtěli do větší míry zapojit členské státy EU. Máme v plánu organizovat výměny mezi státními zaměstnanci žadatelských států a jejich protějšky v Unii“, říká jeden odborník.
    Předpokládá se, že tento přístup bude účinnější a bude citlivěji reagovat na potřeby žadatelů. Jedním z největších úkolů, před nimiž Komise a členské státy při přípravě státních správ žadatelských zemí stojí, je dosavadní image těchto institucí.
    „Státní byrokracie je (v těchto zemích) často spojována se starými režimy, takže lidé se do státní služby příliš nehrnou“, vysvětluje jeden činitel. S tím souvisí problém úniku mozků ze státních správ. Nejschopnější potenciální státní zaměstnanci, kteří se zúčastnili Komisí sponzorovaných programů pro přípravu na zaměstnání, často státní úřad opustí kvůli výnosnějšímu místu v soukromém sektoru.
    Náročné problémy, s nimiž se musí všech 10 žadatelských států vyrovnat, nejsou z hlediska Komise ani přes obrovský rozsah budoucích úkolů nepřekonatelné.

Timothy Davidson, Brusel
(Evropský dialog, časopis pro evropskou integraci,
červenec - srpen 1997/4)
 
 
   „Významnou a nedílnou součástí přípravy ČR na vstup do EU je i zkvalitňování české státní správy a její vzdělávání v evropských záležitostech. Obsahem dlouhodobých kurzů realizovaných společně se špičkovými zahraničními vzdělávacími institucemi je průřez celou problematikou EU, přičemž studium je doprovázeno praktickými cvičeními zaměřenými též na posilování vyjednávacích schopností. V rámci vzdělávání státní správy již probíhá řada školení a seminářů, které jsou zaměřeny na velmi konkrétní problematiky Evropské unie s důrazem na otázky změn souvisejících s integrací a na zkušenosti členských států z přípravy na vstup, resp. členství v EU.“ 
   (Z článku Cyrila Svobody, ministra vnitra ČR uveřejněného v časopise EuroInfo vydávaného Delegací Evropské komise v České republice, prosinec - leden 1997/98)