Brusel – město evropských institucí

Od 1. ledna 1958 je hlavní město Belgie sídlem Evropského hospodářského společenství (EEC) a Evropské komise pro atomovou energii (Euratom); obě tyto instituce byly zřízeny dne 25. března 1957 Římskou smlouvou. Zakládajícími členy byly Západní Německo, Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko. Evropa těchto šesti zemí byla později rozšířena o Dánsko, Irsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska v roce 1973, o Řecko v 1981, o Španělsko a Portugalsko v 1985. Evropa dvanácti zemí otevřela své dveře ještě dalším státům v roce 1995 – Rakousku, Finsku a Švédsku. Evropa 15 zemí, jak ji známe dnes, bude nepochybně v budoucnu dále rozšířena.

Hlavní data

1851 Viktor Hugo nadhodil myšlenku Spojených států evropských.
1919 Byla založena Společnost národů.
1926 Byla založena Evropská hospodářská a celní unie.
1929 Aristide Briand předložil Společnosti národů koncept návrhu Spojených států evropských.
1943 Winston Churchill navrhl Radu Evropy.
1945 Byl založen Mezinárodní měnový fond (IMF).
1948 Vznikla unie Benelux. Byla to dohoda o clech a nepřímých daních mezi Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem. Rovněž vznikla Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT).
1949 Vznikla Rada Evropy a byla založena Organizace severoatlantické smlouvy (NATO).
1950 Byla založena Evropská platební unie (EPU).
1951 Bylo založeno ECSC (Evropské společenství uhlí a oceli - česky ESUO), jinak také zvané Montánní unie.
1954 Benelux navrhl zřízení společného trhu. Byla založen WEU (Západoevropská unie).
1955 Byla podepsána Evropská měnová dohoda.
1957 Římskou smlouvou byly založeny Evropské hospodářské společenství (EEC, česky EHS) a Euratom.
1958 Evropské hospodářské společenství zřídilo v Bruselu své sídlo.
1959 Bylo založeno Evropské sdružení volného obchodu (EFTA). Jeho členy se staly Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko a Švýcarsko a Velká Británie.
1961 Velká Británie požádala o členství v EEC.
1962 Bylo dosaženo dohody o Společné zemědělské politice (CAP).
1963 Byla podepsána dohoda o zřízení asociace 18 afrických států a EEC.
1965 Spojily se EEC, Euratom a ECSC.
1967 Dánsko a Irsko požádalo o členství v EEC. Velká Británie o členství požádala podruhé.
1968 Mezi členskými státy byla zřízena plná celní unie.
1972 Vznikl Evropský měnový systém (EMS).
1973 Dánsko, Velká Británie a Irsko se staly členy EEC.
1979 Vznikla Evropská měnová jednotka (ECU) a konaly se prvé volby do Evropského parlamentu.
1981 Řecko se stalo členem EEC. V rámci EEC byl zřízen společný trh.
1984 Altiero Spinelli, italský člen Evropského parlamentu, předložil návrh na vytvoření Evropské unie.
1985 Grónsko (dánské teritorium) opustilo EEC.
1986 Španělsko a Portugalsko se staly členy EEC. Byla podepsána Jednotná evropská smlouva.
1989 Byla založena Evropská banka pro obnovu a rozvoj (BERD).
1990 Byl zaveden volný oběh kapitálu v celé EEC a Společenství se dále rozšířilo na sjednocené Německo. Byla podepsána Schengenská dohoda.
1992 Byla zřízena Evropská hospodářská oblast (EEA) spojující EEC a EFTA. Byla podepsána Maastrichtská smlouva, kterou byla založena Evropská unie.
1995 Finsko, Rakousko a Švédsko se staly členy Evropských společenství.

Od Společenství k Evropské unii

Od roku 1958 zahrnují Evropská společenství Evropské společenství uhlí a oceli (ECSC), EEC a Euratom. Smlouva, která byla podepsána 8. dubna 1965, rozhodla o spojení těchto tří útvarů a ke sloučení došlo dnem 1. července 1967, i když ony tři smlouvy, kterými byly tyto organizace založeny, zůstaly v platnosti.

Evropské společenství uhlí a oceli bylo orientováno na politické sblížení cestou společného trhu uhlí a oceli a na odstranění všech překážek oběhu zboží. Smlouva, kterou byl tento útvar vytvořen, vyprší v roce 2002.

Evropské hospodářské společenství známé jinak pod jménem Společný trh bylo projektováno tak, aby vytvořilo trvalý, vyrovnaný rozvoj životní úrovně v členských státech pomocí volného oběhu zboží, osob a kapitálu, uskutečňováním společné politiky v odvětví zemědělství, obchodu, v soutěži, v energetice a v dopravě. Od roku 1991 se EEC nazývá Evropská společenství a jejich úkolem je hledat cesty, jak vytvořit ekonomickou a měnovou unii do konce roku 2000 a zavést jednotnou měnu pod názvem Euro.

Euratom, Evropská komise pro atomovou energii byla zřízena na podporu rozvoje jaderné energetiky v členských státech.

Maastrichtská smlouva, která byla podepsána 7. února 1992 a nabyla účinnosti 1. listopadu 1993, ustavila Evropskou unii. Úkolem EU je usilovat o politickou spolupráci v evropském měřítku a spolupráci v oblasti soudnictví a vnitřních záležitostí jednotlivých států.

Pět institucí

Pět institucí se stará o zajištění bezporuchové činnosti Evropských společenství.

Evropský parlament. Jeho sídlem je Štrasburk, ale velká část schůzí výborů a politických skupin se koná v Bruselu. Většina administrativy (generální sekretariát) je umístěna v Lucembursku. Od roku 1979 je parlament volen přímo na období 5 let všeobecným hlasováním, s výjimkou Velké Británie, kde se volí podle britského volebního systému. Od posledních voleb v roce 1994 je parlament o 567 členech složen takto: Lucembursko (6), Irsko (15), Dánsko (16), Belgie, Řecko a Portugalsko (po 25), Nizozemsko (31), Španělsko (64), Francie, Velká Británie a Itálie (po 87) a SRN (99). Švédsko vyslalo 22 členů, Rakousko 21 a Finsko 13. Toto rozdělení nevede k vytváření národních skupin, ale naopak k tomu, aby se vytvářely skupiny téhož politického zabarvení. Parlament pracuje prostřednictvím výborů, které odpovídají za monitorování činnosti exekutivy. Tyto výbory si zvou představitele exekutivy, aby vysvětlili návrhy a rozhodnutí Komise a jsou současně mluvčími parlamentu, pokud jde o jeho mínění o návrzích, které Komise předkládá Radě. Parlament je především nástrojem demokratické kontroly, upravuje náklady činnosti jednotlivých útvarů a podává připomínky k použití rozpočtu. Zasahuje rovněž do legislativní činnosti Společenství a s výhodou využívá systému společného rozhodování v určitých oblastech. Konečně má slovo v některých závažných otázkách dne formou mimořádných diskusí nebo ustavením výborů ad hoc. Právě z těchto důvodů určila Maastrichtská smlouva této vysoce postavené instituci úlohu zprostředkovatele, jehož úkolem bude zabývat se stížnostmi kteréhokoli občana nebo obyvatele Společenství.

Rada ministrů. Sídlo má v Bruselu. Některá zasedání se konají v Lucemburku. Maastrichtská smlouva určila Radě ministrů jako ústřední účel být rozhodovacím orgánem Společenství. Hlavy států nebo předsedové vlád členských států a prezident Komise se pravidelně scházejí na zasedáních, kterých se účastní výhradně politici. Jsou to pověstná evropská vrcholná setkání (summit). Rada jako taková je složena z reprezentantů vlád (po jednom z každého státu) a její předsedové se střídají pravidelně vždy po 6 měsících, aby se vyloučilo riziko jakékoli hegemonie. Rozhodnutí jsou na zasedáních přijímána buď prostou většinou, nebo kvalifikovanou většinou anebo jednomyslně, v závislosti na povaze věci, o které se jedná. Tak například návrhy Komise může Rada pozměňovat pouze jednomyslným usnesením. Složení Rady je různé, podle toho o jakých záležitostech se jedná – sociální otázky, zemědělství, hospodářství a finance, životní prostředí, průmysl, rybolov, doprava atd. Avšak za skutečné reprezentanty svých vlád jsou považováni ministři zahraničních věcí. Při plnění svých úkolů je jim nápomocen výbor stálých představitelů, kteří mají funkci velvyslanců a jimž pomáhá sto i více pracovních skupin složených z diplomatů a vysokých státních úředníků pověřených ministry členských států.

Evropská komise. V Bruselu pracuje 10 000 z jejích 13 200 statutárních úředníků (k nimž je třeba připočítat obrovský počet smluvních odborníků pověřených na určitou dobu). Tento útvar má trojí účel. Zaprvé mu náleží dozor nad plněním smluv a jako takový je povinen zajistit jejich řádné plnění. Tento úkol činí z Komise orgán vyšetřující a kontrolní. Zadruhé je Komise výkonným orgánem Společenství a v této funkci jí náleží navrhovat právní texty, nařízení i výnosy a k tomu i spravovat fondy Společenství. Zatřetí, vypracovává podněty pro politiku Společenství tak, aby zajistila jeho soudržnost, což znamená, že navrhuje evropské zákony, které jsou předmětem jednání před tím, než je předloží v podobě návrhů Radě. Komise je složena ze 17 členů pověřených vládami členských států na období 4 let. Členové jsou nezávislí na svých vládách a na Radě a pouze parlament je zmocněn je přimět k automatické resignaci poté, kdy jim byla v hlasování vyslovena nedůvěra.

Soudní dvůr. Sídlí v Lucemburku. Je složen ze 13 soudců, kteří jsou jmenováni vládami členských států na funkční období 6 let. Soudní dvůr monitoruje právní správnost zákonodárství Společenství a vydává výroky o výkladu a závaznosti právních předpisů vydaných na základě zákonů Společenství. Postup jeho jednání je v mnohém podobný procedurám užívaným u nejvyšších soudů v členských státech. Může ukládat obvyklé pokuty nebo pokuty za pohrdání soudem státům, které nesplnily jeho usnesení. V roce 1989 byl zřízen nižší soud, který má zvláštní kompetence ve vztahu ke smlouvě o ECSC, k předpisům o hospodářské soutěži a v případech, které jsou výsledkem podnětů soukromých osob proti veřejným sborům a orgánům Evropských společenství. Nemůže však rozhodovat v obchodních případech.

Účetní dvůr. Sídlí v Lucemburku. Byl zřízen v roce 1975 a jeho úkolem je provádět kontrolu rozpočtu, pokud jde o legálnost, správnost a finanční hospodaření s příjmy od evropských daňových poplatníků spravovanými Evropskou unií. Jeho 12 členů jmenuje Rada Evropských společenství na období 6 let. Dvůr vypracovává roční zprávu na konci každého finančního roku a tato zpráva je zveřejněna v oficiálním věstníku spolu se všemi vyjádřeními oficiálních útvarů k zjištěním a poznámkám Účetního dvora.

K těmto pěti institucím přistupuje ještě Hospodářský a sociální výbor (ESC) a Výbor pro regiony. První z nich má 180 členů a zastupuje různé sektory hospodářského a sociálního života (zaměstnavatele, dělníky, samostatně výdělečně činné, zemědělce atd.). Rovněž Výbor pro regiony má 180 členů, je však více zpolitizován, protože je odrazem regionálních a místních orgánů členských států. Vyjadřuje se ke všem návrhům, které mají být předloženy Hospodářskému a sociálnímu výboru.