Environmentální management

Z příspěvku předneseného na III. celostátní konferenci Životní prostředí ČR - stav a perspektivy, Praha červen 1997
Vývoj aktivit průmyslových podniků v oblasti ochrany životního prostředí

Zaměření a průběh aktivit průmyslových podniků ve vztahu k životnímu prostředí lze podle jejich zaměření členit na řešení:

- korektivní, nápravná - sanace ekologických zátěží z minulosti, sanace nebo zajišťování starých skládek,
- reaktivní - zneškodňování průběžně produkovaných odpadů, zachycování emisí atd.,
- prevenční - směřující do budoucnosti - minimalizace vzniku odpadů a emisí, minimalizace spotřeby energií a materiálů.

V současné době ještě normativní regulace, tj. příkaz a kontrola, hraje téměř v celém ekonomicky vyspělém světě rozhodující roli při snižování vlivu průmyslové výroby na ochranu životního prostředí.

V budoucnosti se bude přesouvat zodpovědnost za šetrné chování podniků k životnímu prostředí na podniky samé. Přitom je jisté, že podnik přijme tuto úlohu dobrovolně pouze tehdy, pokud povede toto chování ke zlepšení jeho postavení na trhu. Stále větší využívání tržního mechanismu ve spektru nástrojů politiky ochrany životního prostředí a podpora dobrovolných aktivit průmyslu stimulují tento proces.

Zavádění environmentálního managementu

V naší republice stále více zdomácňuje výraz Environmental Management System, ve zkratce EMS, kterému u nás odpovídá termín systém environmentálního managementu nebo environmentální manažerský systém.

Vysoká úroveň požadavků na ochranu životního prostředí není jen cílem politiky životního prostředí, ale i předpokladem pro průmyslový rozvoj. Politika ochrany životního prostředí stále více ovlivňuje průmyslovou politiku a naopak.

Čím dál častěji se vyskytují případy, kdy české podniky dodávající své výrobky zahraničním firmám jsou dotazovány na stav a plnění závazků v oblasti ochrany životního prostředí. Mnohdy jejich zodpovězení a ověření zahraniční zákazník požaduje jako podmínku pro svou zakázku.

Zahraniční firmy pravděpodobně z důvodu konkurenceschopnosti, a zejména dle zásad obsažených v dále uvedených dokumentech chtějí spolupracovat pouze s dodavateli, kteří mají zaveden EMS. Proto i naše podniky z exportních důvodů nebo pouze jako dodavatelé našich podniků se zahraniční účastí budou potřebovat zavést EMS. Zavádění řídících systémů v podnicích, přesto, že je zcela dobrovolné, se stane pravděpodobně neodmyslitelnou součástí jejich prosperity. Po systému řízení jakosti, jehož zavádění je již několik let v plném proudu, přichází nyní další, který do systému řízení podniku integruje prvky ochrany životního prostředí.

Průkopnickou úlohu při přípravě mezinárodních standardů pro EMS měla britská norma BS 7750. EMS je dnes na poli normativním reprezentován normami řady ISO 14 000. V současné době je v platnosti několik norem, některé z nich jsou rovněž normami evropskými. Tyto normy se v současné době připravují jako normy české. Jsou to ČSN EN ISO 14 001 Systémy environmentálního managementu - specifikace a návod pro její použití, ČSN ISO 14 004 Systémy environmentálního managementu - všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným technikám, ČSN EN ISO 14 010, Směrnice pro provádění environmentálního auditu - všeobecné zásady, ČSN EN ISO 14011, Směrnice pro provádění environmentálního auditu - postupy auditu - provádění auditu systému environmentálního managementu a ČSN EN ISO 14012, Směrnice pro provádění environmentálního auditu - kvalifikační požadavky na environmentální auditory.

Řada norem ISO 14 000 navazuje především po formální stránce na řadu již platných norem ISO 9 000 k systémům jakosti.V rámci Evropských společenství řeší tuto problematiku nařízení Rady EHS č. 1836/1993 - Environmental Management and Audit Scheme (EMAS). Cílem tohoto standardu je průběžně snižovat nepříznivý vliv na životní prostředí v důsledku výrobní činnosti podniku v daném místě. Výsledkem je vyhodnocení tohoto zlepšení akreditovaným ověřovatelem a jeho předložení k registraci kompetentním orgánům členského státu EU, v němž je sídlo podniku. Cílem systému EMAS je prosazovat princip prevence a trvalého zlepšování vztahu průmyslových podniků k ochraně životního prostředí. Aby podnik splnil podmínky uvedeného dokumentu, musí zejména:

- Přijmout politiku ochrany životního prostředí v souladu s požadavky tohoto standardu.
- Provést zhodnocení chování podniku v požadovaných kritériích - environmentálního profilu.
- Stanovit environmentální cíle a realizovat program na jejich splnění.
- Provést environmentální audit zavedeného systému.
- Vypracovat environmentální prohlášení a nechat je ověřit akreditovaným ověřovatelem.

Komise Evropských společenství publikuje seznam všech zaregistrovaných podnikatelských jednotek v zemích ES.

K obsahu nařízení ES 1836 a norem ISO 14 000 lze říci, že podnik, který splní požadavky jednoho z uvedených standardů, bude mít ke splnění druhého jen krok, protože oba předpisy si jsou obsahově velmi blízké. Proces zavádění EMS je pracný a výhody z něho budou přicházet postupně, po zavedení tohoto systému do podniku budou činnosti z něho vyplývající dále pokračovat a budou se muset stále vyhodnocovat. Rozsah a podmínky zavedení environmentálního způsobu řízení jsou pro každý podnik individuální.

Na základě jeho zavedení v krátkodobém i střednědobém horizontu by měl podnik zaznamenat pozitivní přínos EMS v podobě:

- posílení společenského vědomí o jeho dobrém vztahu k ochraně životního prostředí,
- účinné obrany proti tvrzením o ekodumpingu, především ve vztahu k exportu,
- redukce provozních nákladů, úspor energií, surovin a dalších zdrojů,
- snížení rizika nehod ovlivňujících stav životního prostředí, za něž podnik nese odpovědnost,
- úspor na pokutách či jiných sankcích spojených s poškozováním životního prostředí,
- redukce nákladů na pojištění,
- splnění kritérií pro investování, snazšího obstarávání kapitálu, poskytování úvěrů, případně udělování státních zakázek,
- zvýšené důvěry orgánů státní správy,
- posílení dobrých vztahů s veřejností apod.

Oblasti, v nichž se především odrazí nový systém řízení:

a) minimalizace nebo prevence odpadů,
b) ochrana pracovníků, zlepšení bezpečnosti práce, prevence havárií,
c) zajišťování kvality výroby,
d) zlepšení konkurenceschopnosti

Cesty pro budování EMS

Jednou z výhod pro zavádění EMS je vybudovaný systém řízení jakosti, což přímo souvisí s návazností norem ISO 9000 a ISO 14 000. Velmi dobrým startovním můstkem pro EMS je realizace prevence vzniku znečištění u zdroje, např. čistší produkce. Ve světě se pro ni používá označení jako clean production, clean technology. Čistší produkce znamená stále uplatňovat preventivní strategii ochrany životního prostředí na procesy, výrobky a služby s cílem zvýšit jejich efektivnost a omezit rizika pro člověka i životního prostředí. Zahrnuje efektivnější využívání surovin a energií, vyloučení nebo omezení toxických a nebezpečných materiálů, prevenci vzniku odpadů a znečištění u zdroje. U výrobků se zaměřuje na snížení důsledků pro životní prostředí, a to v rámci jejich celého životního cyklu, od vývoje až po jejich využití.

Jedná se o metodu preventivní ve srovnání s doposud používaným způsobem kontroly řízení, který se soustřeďuje na nakládání s odpady již vzniklými. Zavedení metody čistší produkce přinese podniku finanční úspory na nákladech a zároveň sníží vliv jeho činnosti na stav životního prostředí

Uplatnění zásad čistší produkce dle řady projektů v České republice již zpracovaných a realizovaných přináší konkrétní, snadno vyčíslitelné a téměř okamžité ekonomické efekty. Ty představují úspory surovin, energií, snížení plateb za vypouštění škodlivin a ukládání odpadů.

Příprava státní správy ČR na zavádění systémů EMAS v souladu s nařízením EU č.1836/93

ve smyslu plnění Evropské dohody

Záměrem MŽP při zavádění EMS je jeho uplatnění v praxi. Vedou nás k tomu základní principy, které by měly přispět k řešení otázek životního prostředí a jež formuluje dokument Státní politika životního prostředí schválený vládou. Důležitým impulzem jsou i mezinárodní závazky:

- Evropská dohoda o přidružení mezi ČR a EU, která vstoupila v platnost 1. února 1995,
- Bílá kniha stanovující pro ČR důležité kroky, jež musí být splněny pro vstup ČR na jednotný vnitřní trh EU,
- 5. akční program EU pro životní prostředí

Tyto závazky vyplývají ze smluv a úmluv, které podepsala Česká republika s jednotlivými státy nebo mezinárodními organizacemi, a z řádného členství ČR v OECD.

Prioritní problémy formulované ve Státní politice životního prostředí

Politika životního prostředí, kterou schválila vláda ČR, se stejně jako politiky ekonomicky rozvinutých států vyznačuje postupným přechodem od nápravných opatření k prevenci, od normativních nástrojů k ekonomickým a tržním a od složkového přístupu k sektorovému. Klade důraz na racionální a efektivní využívání zdrojů s důrazem na recyklaci materiálu, na omezování znečištění na úroveň, kdy nedochází k závažným nevratným poškozením lidského zdraví a přírody, na ochranu biologické rozmanitosti a na hledání ekonomicky a současně i vůči životnímu prostředí příznivých způsobů uspokojování základních lidských potřeb.

Jedním z důležitých principů, který vláda v politice životního prostředí přijala, je princip ekonomické odpovědnosti za škody na životním prostředí. Princip je založen na předpokladu, že negativní efekty by měly být přičteny k tíži jejich původce. Správná aplikace principu potom vede k tomu, že činnosti škodící životnímu prostředí jsou ekonomicky znevýhodněny vůči činnostem škodícím životnímu prostředí méně či vůbec. Činnosti, při nichž dochází ke vzniku pozitivních efektů, nebo na nichž má stát z hlediska ochrany životního prostředí zájem, by měly být naopak stimulovány pozitivně. Podmínkou pro účinnou aplikaci tohoto přístupu je rozvinuté tržní prostředí. Znamená to zapracovávat postupně hlediska šetrnějšího vztahu k životnímu prostředí do procesu výroby sledováním celého životního cyklu výrobku od zdroje surovin přes výrobní proces a užití až po jeho likvidaci. Tím se vytvoří konkurenceschopnější výrobky pro domácí i zahraniční trh.

Důležitým hlediskem upravujícím nové přístupy k řešení otázek životního prostředí, které je dnes jedním z nejvíce diskutovaných bodů politiky životního prostředí, je diferenciace funkce státu a soukromého vlastníka v životním prostředí. Funkce státu se v tržním hospodářství mění. Mnohem ostřeji se vymezuje jeho nezastupitelnost v určitých oblastech. Státní politika životního prostředí v tomto ohledu vychází z přesvědčení, že činnosti k ochraně životního prostředí, které jsou nad rámec nezastupitelné účasti státu, lze účinněji zajistit na soukromoprávním základě s tím, že stát vytváří příslušný právní a institucionální rámec.

Nezastupitelná účast státu zahrnuje ty aktivity k ochraně životního prostředí, jež principiálně nemůže zajistit nikdo jiný než stát. Jedná se zejména o ochranu složek životního prostředí, které dnes nelze vlastnit, nebo z jejichž užívání nelze nikoho vyloučit (např. ovzduší, klima, významné vodní toky, ekosystémy), o vytváření příslušného právního rámce ochrany životního prostředí a garanci mezinárodních závazků. Je tedy žádoucí tam, kde je to možné, přenést řešení problémů životního prostředí, vzniklých škod a příslušných nákladů z veřejnoprávní sféry do sféry soukromoprávní, z oblasti státních financí (finančních toků přes státní rozpočet a státní fondy) do oblasti finančních toků mezi soukromými osobami a obcemi.

Základem pro nalezení nejefektivnějších řešení konkrétních problémů životního prostředí jsou, tam kde je to možné, soukromá vyjednávání a soukromé dohody mezi potenciálními poškozenými a potenciálními původci rizika ze znečištění a působení škodlivého faktoru, neboť bezprostředně znají rizika nákladů v konkrétních případech a mají bezprostřední a silný zájem na dosažení řešení pro ně optimálního.

Mezinárodní aspekty ochrany životního prostředí

Prioritní opatření Státní politiky životního prostředí ČR jsou konstruována tak, aby kromě řešení lokálních prioritních problémů přispívala k plnění závazků plynoucích z uzavřených mezinárodních smluv a úmluv, k nimž ČR přistoupila, nebo hodlá přistoupit. Klade důraz na dnes už plné členství České republiky v OECD a přípravu na členství v EU.

Bílá kniha uvádí i aktivity, které zapojují podniky do zapracování hledisek šetrnějšího vztahu k životnímu prostředí do řízení podniku, a uvádí i některé možnosti, jak mohou podniky prokazovat svůj přátelský postoj k životnímu prostředí.

Zkušenosti z praxe v zahraničí už dnes potvrzují, že ty podniky, které svůj díl odpovědnosti za stav životního prostředí ignorují a na jeho úkor preferují krátkodobé zisky, mohou v důsledku toho čelit vážným problémům a dramaticky vysokým nákladům tehdy, kdy výsledné škody na životním prostředí jsou již nezanedbatelné či neopominutelné. Z těchto důvodů se ve vyspělých státech světa i ze strany průmyslu uznává, že náklady na udržování dobrého stavu prostředí jsou ve skutečnosti cenou za podnikání přinejmenším v dlouhodobém horizontu.

Tato politická a hospodářská skutečnost je dnes, jak se zdá, v průmyslu v celé Evropě uznávána. Česká republika vyvíjí také úsilí o zavedení dobrovolných aktivit průmyslu, resp. jejich posílení v praxi. Opírá se o zkušenost členských států EU a vychází z myšlenky 5. akčního programu EU, že ”... průmysl není pouze součástí samotných problémů, ale je též součástí jejich řešení”.

Úloha státu v zavádění EMAS

Stát je povinen vytvořit systém akreditace nezávislých ověřovatelů v oblasti životního prostředí a dozor nad jejich činností.

Stát může podporovat účast podniků v systému řízení a auditů životního prostředí, zejména účast malých a středních podniků, zavedením nebo podporou technické pomoci a vytvořením struktur zaměřených na poskytování expertiz a podporou nutnou pro splnění pravidel, podmínek a postupů EMS.

Veřejnost má být informována o cílech a hlavních opatřeních systému. Státu se ukládá přijmout příslušná právní a správní opatření pro případy neplnění. Do 12 měsíců po nabytí účinnosti nařízení o EMS musí stát určit pověřený orgán odpovědný za provádění úkolů vyplývajících z nařízení. Stát musí zabezpečit, aby pověřený orgán byl nezávislý a nestranný a aby aplikoval ustanovení nařízení jednotným způsobem. V rámci EHS existuje výbor, který eviduje všechny aktivity EMS.

Základním cílem EMAS je stimulovat angažovanost řízení a činnosti zaměřené na nepřetržité zlepšování environmentální účinnosti. Princip soustavného zlepšování není v obchodě principem novým. Společnost se stále snaží zlepšovat finanční účinnost, podněcovat k tomu vlastníky podniků. Ať se jedná o malá, nebo velká zlepšení, podstatou řízení zůstává optimalizace finanční návratnosti nebo peněžní hodnoty. Celkovým cílem EMAS je dosažení takového stavu, aby se environmentální účinnost stala podobně důležitým principem v každé průmyslové organizaci. Existují rovněž jasná spojení, i když různými způsoby, mezi environmentální a finanční účinností. Společnosti mají tedy příležitost zlepšovat obchodní účinnost a současně přispívat ke zlepšení prostředí.

Ing. Jiří Kaiser,
bývalý pracovník odboru strategií a environmentální statistiky MŽP

[MŽP vydalo v roce 1997 publikaci Čistší produkce jako součást systémů environmentálního managementu a auditů (EMAS); v současné době je rozebrána a připravuje se dotisk.]