Interview Ritt Bjerregaardové

poskytnutý Informačním listům Enlarging the Environment

Paní komisařko, Evropská komise nyní přijala dokument Agenda 2000: jaký význam má plnění úkolů na úseku životního prostředí v zemích střední a východní Evropy při hodnocení přidružených zemí Komisí?

,,Životní prostředí hraje mnohem větší roli v diskusích Komise, než se vše-obecně předpokládá. Větší část diskuse se zřejmě soustředí na otázku shody s takzvanými kodaňskými kritérii a na velké strukturální otázky: na připravenost zemí být součástí vnitřního trhu a na stav jejich správních a finančních institucí. Domnívat se však, že politika životního prostředí se považuje za méně důležitou činnost, by bylo neuváženou chybou. Plnění environmentálních úkolů jednotlivých zemí je velmi důkladně analyzováno a hodnoceno a význam aproximace v oblasti životního prostředí – z hlediska politiky i ekonomiky – bere celá Komise velice vážně.”

Životní prostředí se někdy uvádí jako velký problém – nebo dokonce jako potenciální kámen úrazu – pro připojení mnoha zemí střední a východní Evropy včetně států, kde proces aproximace v jiných oblastech dobře pokračuje. Souhlasíte s tímto hodnocením?

,,Ano, životní prostředí by mohlo představovat kámen úrazu pro připojení, kdyby se celá otázka aproximace životního prostředí neřešila správně. Ale – a to znovu a znovu zdůrazňuji – aproximace životního prostředí je rovněž jedinečnou příležitostí jak pro přistupující země samy, tak pro zbytek Unie. Považovat požadavky životního prostředí pouze za další zátěž pro země procházející transformací je vážnou chybou. Naplňování požadavků, pokud jde o životní prostředí, může - a mělo by - jít ruku v ruce s jejich ekonomickou transformací a růstem. To se týká soukromého i veřejného sektoru těchto zemí. Když však hovoříme o problémech životního prostředí v zemích střední a východní Evropy, neměli bychom zapomínat na zdroje životního prostředí, jimiž jsou v mnoha těchto zemích často rozsáhlá nezničená území a dobře chráněné přírodní rezervace. O těchto oblastech oprávněně hovoříme jako o zelených plicích Evropy. Jsou velice důležité pro ekosystém celého evropského kontinentu.”

Které jsou klíčové problémy, pokud jde o opatření týkající se životního prostředí, tj. ty části legislativy, jejichž realizace potrvá nejdéle a bude pro tyto země nejnákladnější?

,,Na základě svých návštěv v přidružených zemích a na základě analýzy provedené službami Komise jako podkladový materiál pro její stanoviska, mám pocit, že nejdéle bude trvat a nejnákladnější bude realizace těch legislativních opatření EU ve vztahu k životnímu prostředí, která se týkají infrastruktury pro veřejné technické služby – za prvé v oblasti vody (sběrné systémy a čištění odpadních vod + dodávky pitné vody), za druhé v oblasti energie a za třetí v nakládání s odpady. Je pravděpodobné, že dodržování těchto směrnic bude v zemích střední a východní Evropy velice nákladné – jak tomu bylo v nynějších členských státech EU. Čtvrtým prvkem, který bude nákladný a bude trvat dlouhou dobu, nesouvisí s žádnou částí legislativy, ale se všemi dohromady, konkrétně s vytvořením potřebného administrativního systému pro uplatňování, monitorování a prosazování celého environmentálního acquis.”

Zdá se, že politická podpora ochrany životního prostředí v zemích střední a východní Evropy slábne – vlády i politikové shodně mají tendenci preferovat ekonomický růst; nepovažujete tento trend za hrozbu pro aproximaci na úseku životního prostředí?

,,Myslím, že existovala a existuje v mnoha zemích střední a východní Evropy tendence nechat otázky životního prostředí v programu státní politiky spadnout na spodní příčky. Důraz se kladl a klade na růst, modernizaci průmyslu a ekonomickou transformaci, což je pochopitelné. Při svých návštěvách těchto zemí jsem vždy říkala, že by byla velmi vážná chyba z hlediska politického i ekonomického odložit problémy životního prostředí na později.

Průmyslový rozvoj a modernizace, které v těchto zemích probíhají, by měly od začátku využívat nejnovějších technologií a ekologických systémů řízení. Přidružené země nemusejí zaostávat za EU navždy, ale mohly by ji předstihnout, pokud jde o technologie šetrné k životnímu prostředí. Nemusí to být o mnoho nákladnější a může to ušetřit později značné náklady. Myšlenka, že splnit požadavky EU ve vztahu k životnímu prostředí musí být dlouhý, pomalý a bolestný proces, který vyžaduje neurčitá období přechodu a derogace, nemusí být nezbytně správná.

Zlepšení životních podmínek, modernizace průmyslové a zemědělské výroby v zemích střední a východní Evropy a přechod jejich ekonomik k moderní tržní ekonomice nemusí probíhat na úkor ochrany životního prostředí. Země střední a východní Evropy mohou zaznamenat ekonomický růst a zlepšování životního prostředí ve stejnou dobu, jak tomu bylo na Západě v minulých 20 letech.

Jen tehdy budou-li obyvatelé v zemích střední a východní Evropy chápat a sami se přesvědčí o tom, že ochrana životního prostředí a vyšší životní úroveň jdou ruku v ruce, podaří se nám udržet ochranu životního prostředí vysoko na hodnotovém žebříčku v politice jednotlivých států.”

V některých zemích EU se objevuje obava, zvláště v těch s vyšší úrovní ochrany životního prostředí – jako je vaše a jiné země na severu Evropy –, že rozšíření zpomalí pokrok v Unii na úseku životního prostředí. Souhlasíte s tímto názorem?

,,Ne, nesouhlasím. Rozšíření samo o sobě povede k enormnímu zlepšení úrovně ochrany životního prostředí na evropském kontinentě jako celku. Neexistuje proto absolutně žádný důvod domnívat se, že to zpomalí pokrok při ochraně životního prostředí v Unii. Myslím si však, že v příštích letech se projeví v Unii pružnější přístup k politice ve vztahu k životnímu prostředí. Potřeba takové flexibility vyplývá ze skutečnosti, že Unie pokrývá stále větší oblast se stále rozmanitějšími geografickými, klimatickými podmínkami a rozdílným stavem životního prostředí. To znamená, že musíme začít přemýšlet o způsobech legislativy v EU, které mohou brát tuto různorodost v úvahu. Jedním příkladem toho je takzvaná legislativa Auto-Oil (tj. automobil–nafta). Tato legislativa předpokládá kombinaci obecných, jednotných norem emisí (budou platit pro automobily a paliva všude) a doplňkových opatření, která je možno přijmout lokálně, kde je zapotřebí dalších speciálních kroků k dosažení přijatelné kvality ovzduší. Myslím si, že tento přístup, který spojuje péči o zabezpečení vnitřního trhu s potřebnou flexibilitou, je možné uplatnit také v jiných oblastech.

Domnívám se také, že budeme svědky silnějšího důrazu kladeného na prosazování naší budoucí politiky EU ve vztahu k životnímu prostředí. Nutnost přísnějšího přístupu k prosazování environmentální legislativy je v mnoha zemích střední a východní Evropy jistě velká, ale totéž lze říci o situaci v mnoha nynějších členských státech EU.

Stále se rozšiřující Unie by proto mohla potřebovat úpravu některých svých přístupů k politice a legislativě ve vztahu k životnímu prostředí, ale neexistuje absolutně žádný důvod domnívat se, že to povede ke zpomalení pokroku – právě naopak!”

Rozšíření o země střední a východní Evropy jste uvedla jako hlavní výzvu a příležitost pro životní prostředí nejen pro země střední a východní Evropy, ale i pro nynější členy EU. Mohla byste to blíže vysvětlit?

,,Ochrana životního prostředí na Západě se během uplynulých 20 let postupně zlepšovala. Průmysl byl a je schopen spojovat zájem na produktivitě (větší výroba za investované ECU) se zájmy na čistším životním prostředí (méně znečištění na vyrobenou jednotku). Jak ukazují údaje OECD, tento vývoj je dosud relativně levný. Náklady na životní prostředí představují v průměru pouze 1–2 % hodnoty výroby. Na Západě však se nyní blížíme k bodu, kdy se přínosy životního prostředí na investované ECU snižují. Dosáhnout posledního snížení emisí asi o 10 % je nejnákladnější. Modernizace často zastaralé výrobní technologie v zemích střední a východní Evropy může přinést větší hodnotu z hlediska životního prostředí za stejné peníze, než můžeme dosáhnout v nynějších členských státech EU. Stejně jako jsme to udělali v těchto členských státech, země střední a východní Evropy mohou spojit snahu o růst a bohatství ekonomiky se snahou zlepšit úroveň ochrany životního prostředí.

Výroba většiny zemí střední a východní Evropy je dnes velmi energeticky náročná. (Spotřeba energie na jednotku hrubého národního produktu v zemích střední a východní Evropy je zhruba pětkrát vyšší než současný průměr v EU.) To vede k velmi vysoké hladině emisí tradičních znečišťovatelů vzduchu jako SO2, NOx a prachu – a rovněž CO2 –, což přispívá ke globálnímu oteplování a změně klimatu. Modernizace energetického sektoru a přizpůsobení cenám paliv na světovém trhu více přispěje k dosažení cílů nekyselého prostředí a snížení CO2 než opatření, která můžeme uplatnit na Západě, – a za méně peněz.”

Po přijetí stanovisek Komise se zdá, že máme před sebou dvě fáze postupu při rozšiřování Unie. Jak bude podle vašeho názoru tímto dvoufázovým přístupem ovlivněna aproximace na úseku životního prostředí?

,,Člověk by neměl přehánět význam toho, čemu říkáte dvoufázový přístup, jenž souvisí s institucionálním vývojem Unie. To, co budeme mít ve skutečnosti, je spíše vícefázový proces připojení, který bude záviset na tom, kdy budou jednotlivé země – ať z první nebo druhé skupiny – připraveny na členství. Strategie Komise před připojením pro všech 10 zemí nebude oslabena, ale posílena. Proces aproximace v oblasti životního prostředí by proto neměl být žádným negativním způsobem ovlivněn. Snahy Komise podporovat proces aproximace přidružených zemí jako součást strategie před připojením bude dále zahrnovat 10 zemí střední a východní Evropy, i když jsou zahájeny rozhovory s pěti z nich. To se týká praktické i finanční pomoci.”

Jak chcete zachovat stimul ve vztahu k aproximaci na úseku životního prostředí pro ty země, které nejsou v prvním kole?

,,Doufám a očekávám, že vlády a obyvatelstvo v zemích střední a východní Evropy si dobře uvědomují, že otázka, kdo zahájí jednání, není vůbec rozhodující. Konec konců je mnohem důležitější, které země budou kdy připraveny. Proto země, které zahájí jednání později, by měly mít stejně silný stimul jako ty ostatní pro dokončení procesu aproximace co nejrychleji to bude prakticky možné. To se týká procesu aproximace v oblasti životního prostředí stejně jako snah aproximace v jiných oblastech politiky. Výroční zprávy o postupu aproximace budou velice důležitým nástrojem v tomto procesu, který mohou země, jež nejsou v prvním kole jednání, použít pro demonstraci své připravenosti zahájit jednání.

Rovněž doufám a očekávám, že všechny země střední a východní Evropy si uvědomí, že je v jejich vlastním zájmu začlenit úvahy o životním prostředí do procesu rychlé transformace, kterou procházejí na cestě k plnému členství v Unii. To není luxus, ale nutnost z ekonomických i politických důvodů.”

Jak ovlivní pokrok aproximace v otázkách životního prostředí datum připojení pro země, s nimiž mají jednání začít v roce 1998?

,,Ve svých stanoviscích Komise jasně zdůraznila, že rozhodnutí zahájit jednání o připojení současně s Maďarskem, Polskem, Estonskem, Českou republikou a Slovinskem neznamená nezbytně, že tato jednání budou ve stejné době ukončena. Závěr jednání o připojení bude z větší části záviset na realizaci dalších snah v procesu aproximace – včetně aproximace v oblasti životního prostředí –, která se požaduje od každé země ucházející se o členství. A jak je jasně uvedeno ve stanoviscích o situaci v životním prostředí, všem zemím zbývá udělat mnoho.”

Jak bude EU pomáhat těmto dvěma skupinám zemí střední a východní Evropy?

,,Posílená strategie Společenství před připojením spojí různé formy podpory EU v jednom rámci tzv. předvstupního partnerství. Toto partnerství schválí všichni žadatelé a bude zahrnovat jasný pracovní program a harmonogram. Program PHARE byl nedávno přeorientován tak, aby lépe vyhovoval cílům procesu před připojením. Kromě toho budou poskytovány nové formy pomoci v rámci nynějších finančních perspektiv sahajících až do roku 2000. Na léta 2000–2006 je navrhována celková pomoc EU před připojením ve výši 21 miliard ECU. Třetina toho, asi 7 miliard ECU na období 2000––2006 (nebo 1 miliarda ECU ročně), bude věnována pomoci pro životní prostředí.”

Předpokládáte nějaké důsledky pro životní prostředí vyplývající z reformy společné zemědělské politiky (CAP) – v nynějších členských státech a ve státech střední a východní Evropy?

,,Návrh Komise na další reformu společné zemědělské politiky (CAP), je velice povzbudivý z hlediska životního prostředí. Návrh jasně stanoví, že integrace cílů životního prostředí do CAP a prosazování neustálého rozvoje patří mezi celkové cíle CAP. Důraz na zajištění základních práv spotřebitelů, nezávadnosti a kvality potravin je také velmi povzbudivý. Vím, že tyto cíle mají plnou a velmi aktivní podporu mých kolegů, pana Fischlera a paní Boninové. My všichni známe smutnou cenu, kterou jsme zaplatili za stále se zvyšující intenzitu zemědělství na Západě: pesticidy a dusičnany v povrchové vodě, spodní vodě a pitné vodě. Musíme se vyhnout tomu, aby se stejná historie opakovala v zemích střední a východní Evropy. Změna kurzu směrem více přátelským k životnímu prostředí v rámci CAP přinese prospěch nejen přistupujícím zemím, ale také – a ne na posledním místě – zemědělství v nynějších členských státech.”

Které jsou podle vašeho názoru nejnaléhavější priority pro země střední a východní Evropy při slaďování legislativy o životním prostředí s EU?

,,Moje rada pro země střední a východní Evropy, s nimiž začnou jednání příští rok, i pro ostatních pět, které přijdou později, je, že by měly soustředit své úsilí na zavedení realistických, podrobných a rozfázovaných programů k uplatňování environmentálního acquis, zvláště pro ty jeho obtížné části, o nichž jsem se již zmínila a jejichž prosazení bude zvláště nákladné a zdlouhavé. (Odpadní vody, pitná voda, energie [velké spalovny] a nakládání s odpady.)

Takové realizační programy budou životně důležité pro vlastní snahy těchto zemí a byly by důležitým nástrojem pro prioritní přidělování nezbytných fondů a pomoci od Evropské unie i od dalších dárců a investorů.”

Paní komisařko, co vy sama hodláte udělat ve svém funkčním období pro usnadnění aproximace životního prostředí v zemích střední a východní Evropy?

,,Rozšíření o všech 10 zemí střední a východní Evropy zůstává hlavním cílem mého programu ve vztahu k životnímu prostředí, jak tomu bylo od počátku. Není žádné nebezpečí, že by se zmenšily mé vlastní aktivity – ani aktivity mých služeb – v komisi ve zbývající části mého funkčního období jako komisařky. Právě naopak.

Zůstanu v těsném kontaktu s našimi partnery ve všech zemích střední a východní Evropy prostřednictvím svých návštěv v těchto zemích i prostřednictvím návštěv příslušných odpovědných pracovníků v DG XI. Chystáme se zřídit monitorovací mechanismus: databázi o pokroku aproximace na úseku životního prostředí v zemích střední a východní Evropy. Připravujeme rovněž ukazatele aproximace, které mohou sloužit pro udržení směru vývoje v období před připojením pro všechny země. Tyto nástroje budou užitečné pro řízení a stanovení priorit finančních pomocných aktivit, do nichž budeme já i moji spolupracovníci velice úzce zapojeni. Právě nyní dokončuje DG XI obsažnou příručku pro aproximaci práva životního prostředí ES do právních řádů přidružených států, která, jak doufám, bude představena začátkem září na neformálním setkání s ministry životního prostředí v Bruselu. Dovolte mi, abych se na závěr zmínila o tom, že služba linky pomoci, kterou jsme zřídili loni, bude nadále poskytovat úřadům rychlé odpovědi týkající se aproximace. Stejně jako tento bulletin bude nadále informovat o aktualizaci legislativy a politiky EU ve vztahu k životnímu prostředí.”

(Enlarging the Environment č. 5, červenec 1997)