AGENDA 2000
Stanovisko Evropské komise k žádosti České republiky o přijetí do EU

(výňatky)

1. Přistoupení České republiky k Evropské unii

,,Návrat do Evropy” byl jedním z ústředních hesel politických demonstrací v listopadu 1989. První postkomunistická vláda zdůraznila ve svém prozatímním programu z března 1990 zájem Československa stát se členem Evropských společenství. První česká vláda, uvedená do úřadu v červenci 1992, prohlásila, že členství v Evropské unii je prvořadým cílem samostatné České republiky. Česká republika podala svou žádost o členství v Unii 23. ledna 1996. Druhá vláda premiéra Klause, která byla uvedena do úřadu v červenci 1996, vyjádřila své odhodlání stát se členem Unie následovně: ,,Základní orientace a cíle české zahraniční politiky zůstávají nezměněny, a proto vláda plynule naváže na zahraničně politické výsledky své předchůdkyně. Za své hlavní priority vláda považuje co možná nejrychlejší získání plného členství v Evropské unii a NATO a splnění těchto cílů pokládá za dokončení transformace země z hlediska zahraniční politiky.”

2. Smluvní vztahy

Evropská společenství a Československá republika navázaly diplomatické vztahy v září 1988. První vzájemnou dohodou byla čtyřletá Obchodní dohoda o průmyslových výrobcích, která vstoupila v platnost v dubnu 1989. Dohoda o obchodu a spolupráci byla podepsána v roce 1990. Asociační dohoda, později známá jako Evropská dohoda, uzavřená mezi Evropskými společenstvími a Československem byla podepsána 16. prosince 1991. Její obchodní ustanovení vstoupila v platnost v březnu 1992 prostřednictvím Prozatímní dohody, jež nahradila dohodu z roku 1989. Prozatímní dohoda umožňovala konsolidaci předchozích obchodních úlev i postupné a asymetrické zavádění zóny volného obchodu po období deseti let.

Rozdělení Československa na Českou a Slovenskou republiku si vynutilo projednávání samostatných Evropských dohod s oběma následnickými státy. Dohoda s Českou republikou, která byla podepsána v říjnu 1993, vstoupila v platnost 1. února 1995.

Evropská dohoda je nyní právním základem vztahů mezi Českou republikou a Evropskou unií. Jejím cílem je poskytovat právní rámec pro politický dialog, podporovat rozvoj obchodních a hospodářských styků mezi oběma stranami, vytvářet základ pro technickou a finanční pomoc Společenství a vhodnou platformu podpory postupného začleňování České republiky do Unie. Instituční rámec poskytuje mechanismus pro plnění, řízení a sledování úkolů ve všech oblastech vzájemných vztahů. Podvýbory projednávají otázky na technické úrovni. Asociační výbor, který poskytuje na úrovni vyšších úředníků prostor k vedení důkladných diskusí, často přichází s řešením problémů, jež vznikají v rámci dohody. Asociační rada zkoumá celkový stav vzájemných vztahů a umožňuje sledovat pokrok České republiky v přípravě na její vstup do Unie.

Podle vládního nařízení z listopadu 1994 byl ustaven Vládní výbor pro evropskou integraci, což je orgán s největší rozhodovací pravomocí v otázkách evropské integrace. V jeho čele stojí předseda vlády a jeho stálými členy jsou ministři financí, průmyslu a obchodu, zemědělství a zahraničních věcí. Vládnímu výboru pomáhá Pracovní výbor, v jehož čele stojí náměstek ministra zahraničních věcí a který využívá podpory 23 specializovaných pracovních skupin včetně skupiny pro sbližování legislativy.

3. Strategie před vstupem do Unie

3.1. Plnění Evropské dohody a Bílá kniha

Instituční rámec Evropské dohody je plně funkční. Asociační rada i Asociační výbor se sešly již třikrát, Společný parlamentní asociační výbor se schází dvakrát ročně. Systém mezirezortních podvýborů, který byl dohodnut koncem roku 1996, prokazuje svou užitečnost. V otázkách státní podpory, průmyslových a komerčních vlastnických práv, makroekonomické politiky, snižování celních poplatků a dalších problémů je spolupráce s Komisí těsná a účinná. Rozdíly, jež se projevily v obchodních záležitostech, byly obvykle uspokojivě vyřešeny v rámci postupů stanovených v Dohodě...

Bílá kniha Komise z roku 1995 o vnitřním trhu stanovila legislativní zásady, které budou musel uchazeči o členství měnit či zavádět s cílem aplikovat acquis communautaire, a určila jednotlivé prvky, které mají zásadní význam pro zavedení jednotného trhu (známé jako Opatření etapy I) a jež si vyžádají přednostní pozornost. Česká republika začala systematicky přizpůsobovat svou legislativu normám EU již v roce 1991. Počátkem roku 1995 vláda schválila časový harmonogram tohoto procesu. Ovšem ČR musí v tomto ohledu ujít ještě notný kus cesty. V reakci na Bílou knihu vydala vláda na jaře roku 1996 své vlastní Priority plnění zásad Bílé knihy v ČR. Tento dokument definuje hlavní opatření Bílé knihy, jimž by měla být do roku 2000 věnována přednostní pozornost. Dokument též zdůrazňuje potřebu změn a zlepšování správních struktur. Navrhuje zřízení nových institucí pro správu životního prostředí, přímých a nepřímých daní, ochranu osobních údajů a sociální politiku. Tyto záměry dosud nebyly realizovány...

3.2. Program PHARE

V letech 1990-1996 bylo České republice přiděleno celkem 433 milionů ECU. Dotace na rok 1996 činily 54 miliony ECU. K hlavním sektorům patří rozvoj soukromého podnikání, infrastruktury, ochrana životního prostředí a rozvoj lidských zdrojů. Program přeshraniční spolupráce v česko-německých a česko-rakouských hraničních oblastech probíhá od roku 1994. Po počátečním váhání začala česká strana přistupovat k programu PHARE jako k významnému nástroji transformace vlastní ekonomiky a přípravě země ke vstupu do Unie. Objevily se však problémy, jež byly způsobeny zpožděním v realizaci programu i komplikacemi ve směrování fondů do prioritních oblastí.

3.3. Účast na programech společenství

Jak předpokládá Evropská dohoda, byly již podniknuty kroky s cílem umožnit ČR účast v programech Leonardo, Socrates, Youth for Europe a v dalších programech ve výcviku, kultuře, audiovizuální oblasti, sociální a zdravotní politice, výzkumu a vývoji, úspoře energie a sféře malých a středních podniků.

4. Kvalita života a životní prostředí

4.1. Životní prostředí

Politika Společenství v oblasti životního prostředí, opírající se o ustanovení Smlouvy, je zaměřena na udržitelný rozvoj na základě integrace ochrany životního prostředí do rezortní politiky EU, dále na preventivní opatření, zásadu ,,platí znečišťovatel”, boj se škodami na životním prostředí u zdroje a sdílenou odpovědnost. Acquis obsahuje kolem 200 právních aktů, které pokrývají široké spektrum otázek včetně znečišťování vody a vzduchu, nakládání s odpady a chemickými látkami, biotechnologie, ochrany proti ionizujícímu záření a ochrany přírody. Od členských států se požaduje, aby zajistily, že dopad na životní prostředí se hodnotí před udělením souhlasu k realizaci některých veřejných a soukromých projektů.

Evropská dohoda stanoví, že zásady české rozvojové politiky se budou řídit principem udržitelného rozvoje a respekt k životnímu prostředí se stane jejich nedílnou součástí. Rovněž identifikuje životní prostředí jako prioritní oblast dvoustranné spolupráce, jakož i oblast, kde je nutno sblížit legislativu se stavem existujícím ve Společenství.

Bílá kniha pokrývá jen malou část acquis vztahující se na životní prostředí, a to zákonodárství z oblasti výrobků, které přímo souvisí s volným pohybem zboží.

4.2. Popisný souhrn

V roce 1989 bylo území, které nyní tvoří Českou republiku, jedním z nejvíce znečištěných ve střední Evropě. Od té doby se ovšem situace podstatně zlepšila v důsledku vysokých investic do životního prostředí, jakož i díky restrukturalizaci průmyslu.

Největším problémem k vyřešení v oblasti životního prostředí v České republice je znečištění ovzduší. Jakkoli bylo dosaženo významného pokroku (v období 1989 až 1994 poklesly emise oxidu siřičitého o 36 %, emise oxidů dusíku o 60 % a emise prachových částic o 49 %), emise oxidu siřičitého a oxidů dusíku stále zůstávají vysoké a vyžádají si další opatření v sektorech průmyslu, dopravy a v energetice. Neřízené skládky obsahující nebezpečné a pevné odpady představují další problém zděděný z minulosti. Problémy s čistotou vod jsou méně naléhavé, ale jejich řešení je velmi nákladné. Existuje řada průmyslových oblastí, které představují z hlediska životního prostředí obzvláštní černé skvrny, zejména tzv. černý trojúhelník a Ostravsko.

Legislativa České republiky v oblasti životního prostředí zahrnuje rámcový zákon na ochranu životního prostředí z roku 1992 a množství rezortních předpisů, z nichž některé pocházejí ještě z éry komunismu. Priority jsou uvedeny v dokumentu Státní politika ochrany životního prostředí schváleném v roce 1995, který stanoví krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé priority. Česká republika rozsáhle využívá daňových a ekonomických nástrojů. Úroveň veřejných výdajů směrovaných do životního prostředí jako procento HDP převyšuje úroveň většiny členských zemí EU.

Nehledě na řadu už realizovaných základních opatření v oblasti životního prostředí mezi slabé stránky českého systému patří nedokonalé uplatňování přijatých opatření a neúčinnost ekonomických nástrojů v důsledku nízké úrovně ukládaných pokut, mezery v rezortních a podzákonných normách týkajících se implementace, nízké veřejné povědomí o významu životního prostředí a nízká účast veřejnosti.

4.3. Hodnocení současného stavu a očekávaného vývoje

Formální shoda s acquis ES v posledních letech pokročila. Základní, rámcové zákony už byly přijaty, ale v rezortních předpisech a v prováděcích zákonech týkajících se ekonomických nástrojů, realizace a uplatňování jsou stále ještě mezery. Zvláštní pozornost by měla být věnována rychlému převzetí rámcových směrnic zaměřených na čistotu vzduchu a vody a na nakládání s odpady, směrnice o integrované prevenci a kontrole znečišťování (IPPC Directive), a konečně zavedení finanční strategie pro legislativu v oblasti ochrany vod a ovzduší a nakládání s odpady, kde jsou velké investice nezbytné. Za předpokladu, že budou přijaty připravované zákony (např. zákony o odpadech, chemických látkách a geneticky modifikovaných organismech) podle legislativních plánů, podstatně se v několika příštích letech zvýší shoda s acquis ES.

Česká republika přijala nebo se chystá přijmout zákonné normy ve většině kritických oblastí obsažených v Bílé knize. Nakládání s odpady je v současné době poněkud zanedbávanou oblastí, ale připravovaná legislativa se chystá tuto mezeru zaplnit.

Podstatná shoda s acquis je v určitých oblastech stále ještě nedostatečná a Česká republika se musí zaměřit na efektivní zavádění a uplatňování zákonů, jakož i na účinnost ekonomických nástrojů. Budou nezbytné nemalé investice z veřejných prostředků, ale i na podnikové úrovni. Bude třeba zavést nebo zdokonalit průvodní mechanismy, jako např. systém licencování nebo účast veřejnosti, a posílit instituce pověřené zaváděním a uplatňováním předpisů. Strategie země v oblasti životního prostředí by měla před vstupem zahrnovat časový harmonogram dosahování souladu s acquis ES v oblasti životního prostředí, kromě jiného se zvláštním zřetelem k realizaci rámcových direktiv a direktivy IPPC zmiňovaných výše.

4.4. Závěr

Bude-li zachováno dosavadní úsilí a udržena existující úroveň investic a za předpokladu, že budou přijata a realizována plánovaná legislativní opatření stejně jako komplexní strategie pro vstup do EU v oblasti životního prostředí, mělo by být možné ve střednědobém výhledu dosáhnout převzetí úhrnu acquis v oblasti životního prostředí, jakož i zásadní shody s jeho významnými prvky (např. zákonodárstvím v oblasti čistoty ovzduší, hodnocení dopadů na životní prostředí, průmyslových rizik a chemických látek). Nicméně zásadní shody v řadě zákonodárných oblastí, kde jsou nutné trvale vysoké investice a podstatné administrativní úsilí (např. čištění komunálních odpadních vod, pitná voda, některé aspekty nakládání s odpady a zákon na ochranu ovzduší) bude možno dosáhnout jen v dlouhodobém výhledu.

5. Závěry hodnocení ČR

Ve světle předchozích úvah dospěla Komise k závěru, že:

- ČR vykazuje znaky demokratického státu se stabilními institucemi zaručujícími dodržování zákona, lidská práva a respektování a ochranu menšin;

- ČR je možno pokládat za stát s fungujícím tržním hospodářstvím, který by měl být schopen ve střednědobém výhledu vypořádat se s konkurenčními tlaky a působením tržních sil v rámci Unie;

- bude-li Česká republika pokračovat ve svém úsilí zaměřeném na přejímání acquis v oblasti jednotného trhu a posílí probíhající práce na jeho implementaci, měla by být schopna ve střednědobém výhledu acquis uplatnit v plném rozsahu. Režim dovozních depozit bude třeba vyřešit v souladu s podmínkami Evropské dohody. Zvláštní úsilí včetně investic bude nutno vynaložit při uplatňování acquis v sektorech, jakými jsou zemědělství, životní prostředí a energetika. Má-li mít Česká republika struktury potřebné k uplatňování a dodržování acquis v plném rozsahu, nevyhne se dalším administrativním reformám.

Ve světle předchozích úvah Komise doporučuje zahájit s Českou republikou jednání o získání členství.

Posílená strategie pro období před vstupem do EU napomůže České republice lépe se připravit na splnění závazků vyplývajících z členství a podniknout kroky ke zlepšení nedostatků identifikovaných v tomto posudku. Komise předloží zprávu o dosaženém pokroku nejpozději koncem roku 1998.

Agenda 2000 - hodnocení přidružených zemí Evropskou komisí, Brusel 1997