Evropská unie – struktura a pravomoci

Evropská unie se rozšířila v důsledku přistoupení nových členů a rozsah její působnosti vzrostl zvýšením její politické odpovědnosti. Hlavními ústavními cíli Unie jsou dnes ”... podpora hospodářského a sociálního pokroku, ...prosazování její identity na mezinárodní scéně... zavádění občanství Unie, rozvíjení těsné spolupráce v soudnictví a vnitřních záležitostech...”, jak to formulovala Smlouva o Evropské unii v roce 1992. Pro příštích několik let má EU tyto tři hlavní priority: zavést jednotnou měnu, připravit k přistoupení nové členy a na mezivládní konferenci definovat svou podobu v budoucnosti. Na začátku měla Unie šest členských států, potom devět, deset, dvanáct a dnes tvoří Evropskou unii patnáct evropských států - Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie.

Unii řídí tyto instituce: Parlament, Rada, Komise, Soudní dvůr a Účetní dvůr. Kromě toho existují dva poradní sbory reprezentující hospodářské, sociální a regionální zájmy: Hospodářský a sociální výbor a Výbor pro regiony, dále Evropská investiční banka, jež má přispívat k vyváženému rozvoji Unie, a Evropský měnový institut vytvořený v roce 1994 k přípravě měnové unie.

Instituce Evropské unie

vznikaly jako projev stále užšího sepětí unie evropských států. V posledních dvaceti letech byly zavedeny přímé volby do Parlamentu, který získal nové pravomoci, byl ustaven evropský Účetní dvůr, vznikla Evropská investiční banka jako hlavní zdroj financování hospodářského rozvoje, svůj význam potvrdil Hospodářský a sociální výbor v debatě o spolupráci mezi sociálními partnery a zcela nedávno byl zřízen Výbor pro regiony na podporu zájmů a rozmanitosti regionů.

Evropský parlament reprezentuje 370 milionů občanů Unie. Jeho základním cílem je přijímat dobré zákony, posuzovat a kontrolovat uskutečňování výkonné moci. Tento největší mnohonárodní parlament na světě je přímo voleným orgánem a je demokratickým projevem vůle národů Evropské unie.

Rada Evropské unie je obvykle známa jako Rada ministrů, v níž členské státy vytvářejí legislativu Unie, stanoví její politické cíle, koordinují politiku svých zemí a řeší rozpory mezi sebou i rozpory s jinými institucemi.

Soudní dvůr poskytuje soudní záruky nutné k zajišťování zákonnosti při výkladu i provádění smluv a všech činností Unie.

Účetní dvůr je reprezentantem daňových poplatníků. Vyjad-řuje se k finančním a rozpočtovým návrhům EU, odpovídá za kontrolu toho, že Evropská unie vydává své finanční prostředky v souladu s pravidly i předpisy rozpočtu na účely, pro něž jsou určeny.

Evropská investiční banka (EIB) je finanční institucí Unie, která poskytuje půjčky na kapitálové investice podporující vyvážený rozvoj a integraci Unie.

Hospodářský a sociální výbor (ESC) má čistě konzultativní roli, ale autorita jeho stanovisek se odvozuje ze širokého spektra jeho členů představujících reprezentativní průřez hospodářského i sociálního života společenství.

Výbor pro regiony je nejmladší institucí Evropské unie; odráží přání členských zemí nejen respektovat regionální a místní celky a jejich identity, ale také angažovat je v přípravě a realizaci politiky EU.

Evropský ombudsman - všichni občané každého z členských států Unie jsou státními příslušníky jak tohoto státu, tak i občany Evropy. Jedním z jejich práv jako evropského občana/evropské občanky je právo obrátit se na Evropského ombudsmana, stanou-li se obětí nějakého ”zneužití administrativy” ze strany institucí nebo útvarů EU.

Evropský měnový institut (EMI) - jeho úkolem je umožnit měnovou unii. EMI není Ústřední evropská banka - ta bude zřízena teprve po skončení procesu vytváření měnové unie.

Evropská komise má dvacet členů - po dvou z Francie, Německa, Itálie, Španělska a Velké Británie a po jednom z každého dalšího členského státu. Funkční období je pět let (současné 1995-2000), její sídlo je v Bruselu, Rue de la Loi 200, B-1049.

Vzhledem ke své úloze a odpovědnosti je Evropská komise centrem vytváření politiky Evropské unie. V určitém směru působí jako srdce Evropy, z něhož ostatní instituce čerpají velkou část své energie a záměrů.

Návrh komise je nezbytný, aby Rada a Evropský parlament mohly schválit legislativu. Zákony a právní předpisy EU se převážně opírají o činnost komise, integrita jednotného trhu se zachovává díky kontrolní činnosti komise. Komise přijímá, řídí a prohlubuje zemědělskou i regionální politiku stejně jako spolupracuje při rozvoji se zeměmi střední a východní Evropy, Afriky, zeměmi karibské a tichomořské oblasti. Komise rovněž vytváří programy výzkumu a technologického rozvoje životně důležité pro budoucnost Evropy.

V těsné součinnosti s Evropskou radou dává komise často impulzy k další integraci v rozhodujících okamžicích. V nedávné době byla zahájena strategie, která vyvrcholila zavedením jednotného trhu v roce 1993 a návrhu hospodářské a měnové unie. Komise rovněž vyvíjela úsilí k posílení hospodářské i sociální soudržnosti mezi evropskými regiony.

Komisi politicky vede a řídí dvacet jejích členů. Vzhledem k tomu, že to jsou členové parlamentů svých států nebo Evropského parlamentu nebo ve svých zemích zastávali významné ministerské funkce, jsou jejich mnohostranné zkušenosti pro komisi významným přínosem.

Jsou povinni být plně nestranní a nezávislí na vládách svých zemí, jednat mají pouze v zájmu Evropské unie. Tato povinnost nestrannosti umožňuje komisi být účinným a čestným zprostředkovatelem urovnávajícím konflikty zájmů mezi členskými státy, kdykoliv je to zapotřebí.

Mezi členy komise je v současné době pět žen, což je více než kdykoliv předtím. Předsedu komise volí šéfové států nebo vlád v Evropské radě po poradě s Evropským parlamentem. Ostatní členy komise jmenují členské vlády po dohodě s budoucím předsedou komise.

Komise se schází jednou týdně k projednání záležitostí své činnosti, mezi něž patří přijímání návrhů, finalizace politických dokumentů a posuzování priorit politiky komise. Od komisařů se očekává, že plně podpoří veškeré politické záměry i tehdy, byly-li přijaty pouze většinovým usnesením.

Komise se dělí na 26 generálních ředitelství (Directorate General-DG), k nimž dále patří na 15 specializovaných útvarů. V čele každého generálního ředitelství je generální ředitel, který skládá účty komisaři, tj. členu komise odpovídajícímu za politiku a činnost dotyčného GŘ.

Činnost Komise

Komise není všemocnou institucí. Její návrhy, činy a rozhodnutí různým způsobem posuzují, kontrolují a zkoumají vše-chny ostatní instituce s výjimkou Evropské investiční banky. Komise také nepřijímá hlavní rozhodnutí o politice a prioritách Unie, protože to spadá do výlučné kompetence Rady a v některých případech Evropského parlamentu.

Komise má tři odlišné funkce: iniciování legislativních návrhů, dohled nad smlouvami, řízení a provádění politiky Unie a mezinárodních obchodních vztahů.

Při naplňování těchto funkcí má komise neustále na zřeteli zájmy obyčejného občana a snaží se minimalizovat byrokracii. Úzce spolupracuje rovněž s Účetním dvorem, aby bylo vyloučeno zneužívání prostředků z rozpočtu Unie.

Legislativní iniciativa

Legislativní proces se zahajuje návrhem komise - bez něj nelze vydat právní předpisy EU. Při koncipování svých návrhů sleduje komise trvale tři cíle: identifikovat zájmy Evropy, v co nejširší možné míře provádět konzultace a respektovat zásadu subsidiarity. Tato zásada znamená, že Unie vstupuje do tohoto procesu jen tehdy, je-li to účinnější, než ponechat pravomoci na jednotlivých členských státech.

Jakmile komise zašle formální legislativní návrh Radě a Parlamentu, závisí legislativní proces ve značné míře na spolupráci všech těchto tří institucí.

Komise nemá výlučné právo iniciativy, pokud jde o společnou zahraniční politiku a bezpečnostní politiku a o spolupráci v soudnictví a vnitřních záležitostech - tyto dvě oblasti mezivládní spolupráce jsou obsahem Smlouvy o Evropské unii. Může však k těmto otázkám podávat návrhy stejným způsobem jako vláda kteréhokoliv členského státu a podílí se na projednávání na všech úrovních.

Dohled nad smlouvami

Úkolem komise je zabezpečovat, aby členské státy správně uplatňovaly legislativu Unie. Jestliže poruší své závazky vyplývající ze smlouvy, musí počítat se zásahem komise včetně soudního řízení před Soudním dvorem.

Za určitých okolností může komise ukládat pokuty i jednotlivcům, podnikům a organizacím porušujícím zákonná ustanovení smlouvy, přičemž je zachováno jejich právo odvolat se k Soudnímu dvoru. Trvalým předmětem její pozornosti je nezákonné stanovení cen a kartelové dohody manipulující trhem, což může vést k vysokým pokutám - koncem roku 1994 byla jedné velké skupině firem uložena pokuta ve výši 248 milionů ECU. Komise rovněž pozorně sleduje podpory vlád průmyslu a podle ustanovení smlouvy určité druhy státních subvencí podléhají schválení.

Manager a prostředník

Účinnost Unie ve světě se zvyšuje rolí komise jako zprostředkovatele dohod o obchodu a spolupráci s jinými státy nebo skupinami států. Více než 100 jich má takové dohody s Unií včetně rozvojových zemí v Africe, karibské a tichomořské oblasti (to je obsahem Úmluvy z Lomé) i se zeměmi střední a východní Evropy i bývalého Sovětského svazu, které dostávají důležitou technickou pomoc na základě programů PHARE a TACIS. Rovněž státy jižního Středomoří využívají výhod Evropské rozvojové pomoci.

Větší průhlednost a otevřenost může podle názoru komise odstranit propast mezi institucemi EU a řadovými občany; proto podnikla řadu kroků ke zlepšení přístupu veřejnosti k jejím dokumentům. Tento přístup vychází ze zásady, že přístup občana k dokumentům bude omezen pouze nutností chránit určité veřejné a soukromé zájmy.

Komisař pro životní prostředí a jadernou bezpečnost

Komisařkou EU pro životní prostředí a jadernou bezpečnost je od ledna 1995 Ritt Bjerregaardová. Svou politickou dráhu zahájila v roce 1971 ve své vlasti - Dánsku, když se stala poslankyní parlamentu za sociálně demokratickou stranu. V letech 1973-1978 byla v Dánsku ministryní školství, v období 1979-1981 zastávala úřad ministryně sociálních věcí. Od roku 1992 byla Ritt Bjerregaardová viceprezidentkou Parlamentního shromáždění Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) a současně v té době byla viceprezidentkou Socialistické internacionály žen. Kromě své politické činnosti se Ritt Bjerregaardová stále podílela na politických a veřejných debatách jako autorka několika knih jak o politice, tak o úloze žen v politice.

DG XI - Generální ředitelství XI Životní prostředí a jaderná bezpečnost

Poslání DG XI:

- stanovovat a řídit standardy a kritéria kvality životního prostředí;
- pověřovat cílové skupiny úkoly a jejich řešením;
- vypracovávat a řídit využívání právních, ekonomických, finančních a sociálních nástrojů;
- podporovat uplatňování politických nástrojů, environmentální infrastruktury a příslušných podmínek k jejich naplňování;
- prosazovat, monitorovat a vyhodnocovat uskutečňování politiky a předpisů EU.

V čele Generálního ředitelství XI (DG XI) je generální ředitel Marius Enthoven, jeho zástupcem je Tom Garvey. DG XI je rozděleno do pěti samostatných ředitelství, která odpovídají za jednotlivé úseky politiky životního prostředí. Každé ředitelství se dále dělí na sekce zabývající se specifickými záležitostmi v rámci těchto úseků. Kromě těchto ředitelství existují další čtyři sekce podřízené přímo generálním řediteli a jeho zástupci: XI.1 - Politická koordinace, integrace problematiky životního prostředí do ostatních odvětví politiky, akční programy životního prostředí; XI.2 - Lidské zdroje a administrativa; XI.3 - Rozpočet, finance, smlouvy a vyhodnocování; XI.4 - Informatika.

Ředitelství A: Obecné a mezinárodní záležitosti

Ředitelství A odpovídá v DG XI za koordinaci obecných záležitostí týkajících se vztahů k jiným institucím, za přípravu informační politiky ve věcech životního prostředí a za styk s hlavními cílovými skupinami, dále za vypracování a podporu ochrany životního prostředí v mezinárodním měřítku prostřednictvím bilaterálních i multilaterálních vztahů a spolupráce.

Ředitelství B: Environmentální nástroje

Toto ředitelství odpovídá mimo jiné za podporu, přijímání a účinnou realizaci legislativních, ekonomických a dobrovolných prostředků, které lze pokládat za nejúčinnější k dosažení cílů politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje.

Ředitelství C: Jaderná bezpečnost a ochrana obyvatelstva

Ředitelství C je odpovědné za vypracování strategií a zásahů, pokud jde o standardy ochrany proti ozáření, standardy bezpečnosti jaderných zařízení, za nakládání s jaderným odpadem i za vzájemnou pomoc při přírodních katastrofách a průmyslových haváriích. Toto ředitelství se rovněž zabývá podporou organizací a technickou pomocí při koordinaci G-24, pokud jde o technickou pomoc pro jadernou bezpečnost zemí střední a východní Evropy a bývalého Sovětského svazu.

Ředitelství D: Kvalita životního prostředí a přírodní zdroje

Pod odpovědnost ředitelství D spadá vypracování politiky při prosazování kvality životního prostředí, ochraně přírodních zdrojů a globálních otázek životního prostředí (kompetence ředitelství zahrnují oblast vody, ovzduší a ochrany přírody).

Ředitelství E: Průmysl a životní prostředí

Do kompetence patří prosazování a integrace požadavků na ochranu životního prostředí v průmyslu, na vnitřním trhu a ve spotřebitelské politice, koordinace politiky a činností environmentální kontroly průmyslových zařízení a jejich emisí, průmyslových výrobků, biotechnologií a nakládání s odpady.

DG XI A 4: Technická spolupráce s třetími zeměmi

Sekce A 4 se v rámci DG XI zabývá koordinací technické spolupráce s třetími zeměmi a soustřeďuje se přitom na dvě zeměpisné oblasti - Středomoří a země střední a východní Evropy (CEE).

Sekci vede Timo Mäkelä, činnost pro státy střední a východní Evropy je rozdělena do dvou týmů. Tým CEE má na starosti regionální programy životního prostředí, úmluvy a program TACIS; hlavním úkolem rozšířeného týmu je podporovat přidružené země ve sbližování jejich legislativy s legislativou EU a podávat komisi zprávy o pokroku dosaženém v tomto směru. Členy rozšířeného týmu jsou:

- Anna Bramwellová - má na starosti výroční zprávy o stavu sbližování environmentální legislativy;
- Nassos Balodimos - úředník pro právní prostředky a referent pro styk s Maďarskem;
- Claudia Canevariová - referentka pro záležitosti Bulharska, Rumunska a Slovinska;
- Ian Clark - koordinátor týmu;
- Christine Haffnerová - odpovídá za službu Helpline;
- Jesper Jorgensen - odpovídá za monitoring sbližování v otázkách životního prostředí, koordinátor Helpline a Newsletter;
- Christophe Manet - referent pověřený záležitostmi Estonska, Lotyšska, Litvy a Polska;
- Kate Schwabová - sekretářka týmu, zajišťuje vydávání Newsletter;
- Margareta Stubenrauchová - referentka pro záležitost České republiky a Slovenské republiky.

Hlavním úkolem pracovníků sekce A 4 pověřených záležitostmi jednotlivých přidružených zemí je: navazovat a udržovat dobré pracovní vztahy s ministerstvy životního prostředí v přidružených zemích; být spojkou mezi přidruženými zeměmi a komisí v otázkách životního prostředí; shromažďovat a aktualizovat informace o stavu životního prostředí v každé přidružené zemi; sledovat proces sbližování v přidružených zemích a podávat o tom zprávy komisi.

Z iniciativy komisařky Ritt Bjerregaardové ustavila komise dva administrativní servisy v environmentálních otázkách pro ministerstva životního prostředí v zemích, které se ucházejí o přijetí do EU. Tyto servisy, které nyní spravuje sekce A 4, mají pomáhat přidruženým zemím v náročném úkolu aproximace jejich environmentální legislativy k legislativě Evropské unie.

Telefonní linka pomoci Helpline má odpovídat na bezprostřední dotazy týkající se environmentální legislativy EU. Z organizačních důvodů se hovory na Helpline zaznamenávají na pásce. Jestliže nikdo neodpovídá, buďte připraveni zanechat svou zprávu na záznamníku.

Telefonní číslo Helpline: 00322.296.87.46;
pro e-mail, kde budou vaše žádosti o informace a pomoc rovněž vítány, jsme považovali za účelné zřídit tuto adresu:
enlargement@dg11.cec.be.

Nástrojem druhého servisu je zpravodaj vydávaný pod názvem Enlarging the Environment (Rozšiřování EU v oblasti životního prostředí), který zveřejňuje krátké zprávy o novém vývoji v zákonodárství a politice EU, pokud jde o životní prostředí, a o postupu procesu sbližování na úseku životního prostředí v deseti přidružených zemích. Bulletin Enlarging the Environment je k dispozici rovněž na Internetu na adrese:http://europa.eu.int/en/comm/dg11home.html, pak volte položku Enlargement Newsletter.

Příspěvky do bulletinu Enlarging the Environment od kolegů z přidružených zemí uvítáme jako pomoc v naší snaze, aby se stal fórem výměny názorů a informací.

Margareta Stubenrauchová, Kate Schwabová,
DG XI A 4, Evropská unie, Brusel, tel. 00322.296.88.17