Historie vzniku Evropské unie

Po druhé světové válce začala hospodářská a politická integrace zemí západní Evropy. Tak vzniká v roce 1948 Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci, z níž se později stává Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) soustřeďující hospodářsky nejvyspělejší země světa. Ve stejném roce jako model hospodářské spolupráce byl vytvořen Benelux - celní unie mezi Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem. Integrační proces pokračoval. Vzniklo

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A OCELI (ESUO-ECSC),

které bylo vyhlášeno v dubnu 1951 tzv. Pařížskou dohodou jako společenství Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska, Nizozemska a Spolkové republiky Německo.

Společenství vzniklo na podporu rozvoje dvou klíčových průmyslových odvětví - ocelářství a těžby i zpracování uhlí s tím, že v rámci společného trhu uhlí a oceli byla zrušena cla a vývozní kvóty, byly sjednoceny ceny a dopravní tarify, byla odstraněna diskriminace, státní subvence a uvolnil se pohyb určitých pracovních sil. Uhelný průmysl a průmysl oceli byl podřízen ESUO a byl vyňat z pravomoci států. Součástí integrace byla snaha zvýšit zaměstnanost a životní úroveň členských zemí.

V roce 1954 vstupuje do společenství Velká Británie.

Za zmínku stojí, že ve společenství byly ustaveny nadnárodní instituce jako např. Vysoký úřad v Lucemburku, Rada ministrů, Shromáždění a Soudní dvůr, ze kterých byly později odvozeny stávající nejvyšší instituce Evropské unie.

EURATOM (nebo ESAE - Evropské společenství pro atomovou energii)

Společenství bylo založeno v roce 1957 Římskou smlouvou, která vstoupila v platnost 1. ledna 1958, s těmito členy: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Spolková republika Německo. Důvodem integrace uvedených zemí bylo vytvořit společný trh pro mírové využití atomové energie. Euratom dává prostor pro výzkumné a vývojové programy týkající se mírového využívání atomové energie, bezpečnosti i ochrany osob a životního prostředí, získávání energetických zdrojů apod.

EVROPSKÉ HOSPODÁŘSKÉ SPOLEČENSTVÍ (EHS-EEC)

Bylo založeno Římskou smlouvou v roce 1957 a ta vstoupila v platnost od 1. ledna 1958.

Základním cílem společenství bylo už při jeho vzniku vytvořit celní a měnovou unii, umožnit režim volného pohybu osob (Schengenská dohoda) zavedením společné politiky finanční, obchodní, daňové i sociální. Výsledkem bylo budování společného trhu s volným oběhem kapitálu, zboží, služeb a pracovních sil.

Byly ustaveny čtyři instituce: Evropské parlamentní shromáždění, Rada, Komise a Soudní dvůr.

Zakladatelskými zeměmi společenství bylo šest států (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a SRN), dalšími členy se staly:

1973 - Velká Británie, Irsko a Dánsko (na základě výsledků národního referenda nevstoupilo Norsko),
1981 - Řecko,
1986 - Španělsko a Portugalsko,
1995 - Finsko, Rakousko a Švédsko (Norsko, i když se připravovalo na vstup, na základě výsledků národního referenda nevstoupilo).

VZNIK EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (ES - EC)

Bruselskou dohodou z dubna 1965 přijaly tři organizace (ESUO, Euratom a EHS) společný název Evropská společenství (ES). Došlo ke sloučení výkonných orgánů s cílem posílit společný postup Evropských společenství vůči třetím zemím a mezinárodním organizacím.

EVROPSKÁ UNIE (EU)

Nový název pro integrační seskupení dnes už 15 členských zemí byl zaveden Smlouvou o Evropské unii - tzv. Maastrichtskou dohodou schválenou v prosinci 1991; v platnost vstoupila ratifikací všech 12 členských zemí dne 1. ledna 1993. Právním subjektem jsou stále Evropská společenství.

RNDr. Dagmar Sucharovová,
odbor strategií a environmentální statistiky MŽP