Na cestě ke členství v Evropské unii

Prohlášení ministra Jiřího Skalického na setkání ministrů životního prostředí zemí přidružených k EU v Bruselu dne 8. září 1997

Paní komisařko Bjerregaardová, pane předsedo Lahure, vážení kolegové,

především bych chtěl ocenit zprávu, kterou připravila Evropská komise o aproximaci na poli životního prostředí v přidružených zemích. Považuji tuto zprávu za korektní, vyváženou a užitečnou. Vývoj v České republice je však velmi rychlý, proto mi dovolte, abych vás stručně informoval o našich nejnovějších úspěších.

Naše environmentální aproximační strategie a její harmonogram bude hlavní součástí aktualizované státní politiky životního prostředí, která má být dokončena koncem letošního roku. Tento dokument definuje dvě fáze aproximačního procesu.

První, ”základní” fáze, která byla právě zahájena, je rozvržena na léta 1997 -1999. Prioritou této etapy je odstranění mezer v environmentální legislativě České republiky. Pět dosud chybějících legislativních aktů se nyní připravuje tak, aby mohly být předány parlamentu k projednání v roce 1998. Jsou to tyto zákony: zákon o chemických látkách, zákon o průmyslových haváriích, zákon o geneticky modifikovaných organismech, zákon o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a zákon o integrované ochraně životního prostředí. Všechny tyto nové zákony budou plně kompatibilní s příslušnými směrnicemi Evropských společenství.

Kromě toho jsme se rozhodli, že budou vytvořeny administrativní podmínky pro závádění systémů environmentálně orientovaného řízení (EMAS). Navíc některé stávající zákony budou v této první fázi novelizovány nebo nahrazeny tak, aby se zvýšil stupeň jejich kompatibility se zvláštním přihlédnutím k existujícím nebo novým rámcovým směrnicím ES. Harmonogram počítá také s řadou nových zákonů – zákonem o hodnocení vlivů na životní prostředí, vodním zákonem, zákonem na ochranu půdy, s novým horním zákonem stejně jako s novou vyhláškou o kvalitě půdy a vyhláškou o standardech kvality ovzduší. Současně budou posíleny a restrukturalizovány stávající instituce. Pokud budou všechna výše uvedená opatření uplatněna, jsem přesvědčen, že cíle první fáze aproximace budou v ČR naplněny v příslušných termínech.

Druhá, ”dolaďovací” fáze proběhne v letech 2000–2002 a soustředí se na finální zdokonalení, aby byl dovršen proces formální transpozice a aby se posílilo uplatňování právních norem i mechanismy a postupy k jejich vynucování. Kromě toho počítáme s tím, že v příštích letech přibude velký počet směrnic a doplňků ES, které bude nutné transponovat v této fázi do právního řádu ČR.

Pokud jde o prosincovou konferenci v Kjótu o změnách klimatu, dovolte mi, abych připomněl, že Česká republika plně a bez výhrad podporuje závazek snížit emise skleníkových plynů v souladu s návrhem Evropské unie, tj. redukovat úroveň emisí těchto plynů o 7,5 % v roce 2005 a o 15 % v roce 2010 oproti výši těchto emisí v roce 1990. Jak se uvádí ve Druhém sdělení České republiky o plnění závazků vyplývajících z Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, v letech 1990–1995 se v naší zemi při stálém hospodářském růstu emise snížily o více než 20 %. Nicméně množství 12 tun připadající na jednoho obyvatele spolu s vysokou energetickou náročností národního hospodářství představují u nás významný potenciál pro doplňkové aktivity, jako jsou společná opatření (joint implementation).

Koncept společných opatření považujeme za důrazný a efektivní nástroj k redukci emisí skleníkových plynů, jenž by mohl pomoci novým, ekonomicky zdravým projektům v energetice. Jsme přesvědčeni, že společná opatření by neměla plně suplovat kroky ke snížení emisí v jednotlivých zemích, ale dokážeme si představit kombinaci velkých akcí v jednotlivých státech s doplňkovými komplementárními akcemi společných opatření, jež by mohla představovat

20 až 30 %. Chtěl bych v této souvislosti zdůraznit, že koncept časově agregovaného snížení se týká společných opatření a nemá nic společného se závazkem ČR. Podporujeme rovněž návrh EU na společnou a koordinovanou politiku.