Šesté zasedání Komise
udržitelného rozvoje OSN

New York ve dnech 20. 4. až 1. 5. 1998

Jaroslav Beneš

V Riu de Janeiro byl v roce 1992 přijat velkorysý a ambiciosní program, AGENDA 21, který formuloval celosvětové úsilí usměrnění rozvojových programů všech zemí světa tak, aby byly dlouhodobě udržitelné zejména ve vztahu k ovlivňování životního prostředí. AGENDA 21 byla přijata v obecné euforii, včetně příslibu významné pomoci vyspělých zemí zemím rozvojovým na jejich cestě k udržitelnému rozvoji. Nespornou skutečností je, že pojem udržitelného rozvoje nemůže po konferenci v Riu již žádný odpovědný politik obcházet či bagatelizovat.

Realita se však ukázala mnohem tvrdší, než se očekávalo. Zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN (UNGASS) v roce 1997, pět let po Riu konstatovalo, že přes dosažení dílčích úspěchů, se nepříznivé trendy nepodařilo zastavit, životní prostředí se v celosvětovém měřítku i nadále zhoršuje, AGENDU 21 se v mnoha bodech nedaří naplňovat a svět dosud nenastoupil cestu udržitelného rozvoje.

Jak jednání UNGASS, tak letošní, již šesté jednání Komise udržitelného rozvoje OSN (CSD), jsou příkladem klopotného a pracného úsilí sladit zájmy všech členských zemí OSN. Tyto zájmy se v mnoha směrech rozcházejí a výsledné texty jsou přijatelné pro všechny delegace teprve po dlouhém vyjednávání, které většinou eliminuje veškerou konkrétní náplň připravených pracovních materiálů.

Odlišná stanoviska rozdělují členské země do několika zájmových skupin. Počtem a významem je nejdůležitější skupina rozvojových zemí, nazývaná skupina G77 + Čína. Tato skupina vystupuje zásadně jednot-ně a svoje stanoviska připravuje separátně, často na úkor plenárních zasedání, která se takto neúměrně protahují. Stalo se již pravidlem, že jednání ministrů a vedoucích národních delegací již končí a texty připravované k odsouhlasení nejsou stále připraveny. Hlasovací síla skupiny G77 + Čína je rozhodující pro přijetí jakéhokoliv materiálu a není způsob jak její postoje ovlivnit a jednání urychlit. Jednotně vystupuje také skupina Evropské unie, která representuje postoje vcelku příznivé pro prosazování ducha AGENDY 21 a kterou vesměs podporují i přidružené země střední a východní Evropy. (Popravdě je nutné konstatovat, že přidružené země nemají zatím velkou možnost stanoviska skupiny EU významněji ovlivňovat.) Skupina EU funguje jako pozitivní prostředník mezi G77 a ostatními nejvyspělejšími zeměmi světa (USA, Japonsko, Kanada a další) a její postoje jsou často rozhodující pro dosažení konečné dohody. Uvnitř skupiny EU tvoří samostatný blok skandinávské země, které se nejvíce drží ducha AGENDY 21 a prosazují stanoviska nejbližší koncepci udržitelného rozvoje.

S určitým stupněm zjednodušení je možné konstatovat, že všechna jednání CSD jsou významně poznamenány rozdílnými postoji rozvojových zemí jihu, representovaných skupinou G77+ Čína, a ostatních zemí světa (vyspělé země severu). Odlišných a rozporných stanovisek je celá řada. Jejich prosazování je v diplomatickém jazyce skryté a nepřímé, ale v podstatě jde o tyto postoje:

• rozvojové země upřednostňují hospodářský rozvoj, přívlastek “udržitelný“, spojený s ochranou životního prostředí, jsou ochotné realizovat jen s finanční pomocí vyspělých zemí, kterou však stejně využívají převážně pro hospodářský rozvoj, budování infrastruktury či realizaci jiných cílů

• vyspělé země kladou důraz na udržitelnost rozvoje a ochranu životního prostředí, ale tyto principy se snaží prosazovat hlavně v rozvojových zemích

• rozvojové země požadují plnění závazku vyspělých zemí z Ria, finančně přispívat rozvojovým zemím formou ODA (Official Development Assistance) částkou 0,7% HDP a to bez doplňujících požadavků a podmínek

• vyspělé země spojují poskytování finanční pomoci s požadavky posílení demokratických principů v přijímající zemi a veřejnou domácí i mezinárodní kontrolou způsobu využívání této pomoci

• rozvojové země považují doplňující podmínky za zasahování do vnitřních záležitostí země (ke zneužívání ODA však skutečně dochází)

• vyspělé země prosazují zásadu, že hlavní zodpovědnost za řešení všech problémů udržitelného rozvoje musí nést vlády jednotlivých zemí

• rozvojové země odmítají jakékoliv návrhy zmiňující se o mobilizaci vnitřních zdrojů pro řešení svých problémů a blokují i ty části textu, které uvádí jako příjemce pomoci země s transitní ekonomikou

• vyspělé země poukazují na omezené možnosti státních zásahů do transferu environmentálně šetrných technologií a investic v rozvojových zemích, jsou-li tyto realizovány soukromým sektorem

• rozvojové země argumentují, že soukromý kapitál se orientuje pouze na několik málo zemí s bezpečným podnikatelským prostředím a s nadějí realizace zisku, čímž je většina nejpotřebnějších zemí o tuto možnost připravena

• dle rozvojových zemí se žádoucí změny postojů a vzorců chování týkají především vyspělých zemí, které žijí v nadbytku a plýtvají neobnovitelnými zdroji na úkor rozvojových zemí

• vyspělé země se snaží ovlivňovat rozvojové země, aby neopakovaly chyby vyspělých zemí, nevypalovaly pralesy a chránily životní prostředí

Obecné problémy prosazování principů udržitelného rozvoje spočívají v tom, že tyto jsou stále dosud více zájmem resortů životního prostředí než hospodářských resortů, přestože od počátku je udržitelný rozvoj spojován s řešením mnoha základních hospodářských a sociálních problémů lidstva (odstranění chudoby, řešení diskriminace žen, snižování nezaměstnanosti...) a účast zástupců hospodářských ministerstev na jednání CSD je naprostou výjimkou. Zdá se však, že v tomto směru dochází ke změně. Zástupce Nového Zélandu, který je zvolen příštím předsedou CSD, prohlásil ve svém příspěvku doslova: Udržitelný rozvoj není environmentální termín, je to rozvoj s přívlastkem.

Vlastní jednání 6. CSD nepokrývalo celou problematiku AGENDY 21, ale v souladu s pracovním programem se zabývalo třemi tématy, která projednávaly tři pracovní skupiny pro definitivní úpravu schvalovaných textů.

1. Strategické hospodaření s pitnou vodou a problémy malých ostrovních států.

2. Průmysl a udržitelný rozvoj.

3. Průřezová témata (Výchova a zvyšování environmentálního povědomí, transfer environmentálně příznivých technologií, věda pro udržitelný rozvoj)

K prvnímu tématu zastávaly zejména rozvojové země stanovisko, které se promítlo do závěrečného dokumentu, že voda není pouhé zboží a obchodní artikl, že stát se nemůže zříci odpovědnosti v této oblasti, že voda má důležitou sociální funkci jako nezbytná podmínka pro život lidí i existenci přírodních ekosystémů. Cena vody nesmí být překážkou pro uspokojení potřeb nejchudších vrstev obyvatelstva.

K druhému tématu se konstatuje, že průmysl má klíčovou roli v rozvojových programech. Průmysl umožňuje sociální programy, vytváří pracovní místa a je rozhodujícím faktorem pro odstraňování absolutní chudoby. Negativní vlivy průmyslu na životní prostředí musí být minimalizovány. V rozvojových zemích se však zejména malé a střední podniky neobejdou bez mezinárodní pomoci při zavádění systémů čistší produkce.

Třetí téma, výchova a vzdělávání, se obecně považuje za základní předpoklad nezbytných změn chování, změn způsobů výroby a spotřeby. Principy udržitelného způsobu života není možné prosadit bez integrace environmentální výchovy do celého vzdělávacího systému a financování environmentální vědy a výzkumu. Transfer technologií není možné ponechat pouze v oblasti soukromého podnikání, které není možné ovlivňovat státem. Vývoj celé řady environmentálně příznivých technologií je státem financován a technologie jsou veřejným vlastnictvím, které je možné rozvojovým zemím poskytovat na nekomerční bázi.

Problémy klimatických změn nebyly na programu, přesto došlo po Kjótu k velmi významné události v oblasti ochrany klimatu Země. První den závěrečného bloku jednání na vysoké ministerské úrovni podepisovali slavnostně zástupci všech zemí Evropské unie (a některé další země) protokol o snižování emisí skleníkových plynů. Z přidružených zemí dosud žádná pověření k podpisu neměla.

Novým prvkem jednání CSD byl dialog o všech tématech konference s hlavními zájmovými skupinami. Dialogu se účastnili představitelé průmyslu, odborů, nevládních organizací, mládeže, žen i místních obyvatel. Bylo zřejmé, že zejména zástupci průmyslu, odborů a nevládních organizací věnovali přípravě na toto jednání mnoho úsilí a tato konfrontace oficiálních představitelů jednotlivých delegací s hlavními zájmovými skupinami byla velmi úspěšná a zajímavá. Zřejmě se stane stálým bodem všech příštích jednání CSD.

V průběhu konference se objevila nová zkratka MAI (Multilateral Agreement on Investment). Diskutovala se hlavně v kuloárech a při doprovodných akcích. (CSD tuto problematiku zatím ignorovala s odůvodněním, že se jedná o materiál určený výhradně zemím OECD). MAI připravuje OECD v Paříži, jednání probíhají již dva roky, jsou neveřejná (ale na Internetu jsou informace dostupné) a neúčastní se jich zástupci zájmů ochrany životního prostředí. MAI je zaměřena na odstranění všech obchodních překážek pro nadnárodní monopoly a koncerny a na omezení možnosti místních orgánů jakýmkoli způsobem jejich aktivity ovlivňovat. MAI vzbudila spontánní celosvětovou negativní reakci nevládních organizací. Ještě před koncem jednání CSD mohly nevládní organizace oslavovat úspěch, neboť OECD se rozhodlo, že MAI nebude pro rozhodný nesouhlas široké veřejnosti letos podpisovat, tak jak se dosud předpokládalo. O MAI tedy ještě uslyšíme.

Samostatnou zmínku zasluhují doprovodné akce jednání CSD. Každý jednací den jich probíhalo šest až deset a byly často zajímavější a přínosnější než hlavní jednání. Doprovodné akce byly organizovány v polední přestávce (1300 až 1500 hod.), večer po 1800 hod., nebo i paralelně s hlavním jednáním. Absolvovat bylo možné pouze zlomek těchto akcí. Jmenujme alespoň některé z nich:

• Hospodaření s pitnou vodou v Brazílii

• Seminář UNEP o hodnocení, financování a řízení péče o životní prostředí

• Environmentální aspekty MAI

• Centra čistší produkce (UNIDO - UNEP)

• Stav světa: Pitná voda, průmysl a soukromý kapitál (World Watch Institute)

• Mezinárodní forum o lesích

• Udržitelný turistický ruch – téma pro CSD 1999

• Urbanizace a prodlužování života (Mezinárodní výbor starých občanů USA)

• Norské pomůcky pro výchovu k udržitelnému rozvoji.

Poslední tři dny probíhalo jednání na úrovni ministrů, vedoucích národních delegací. Dosud praktikovaný systém únavného čtení předem připravených a současně v písemné formě distribuovaných textů se předsedajícímu nepodařilo přeměnit v živou diskusi – i když k tomu několikrát vyzýval. Jednání bylo ukončeno volbou nového předsedy a dvou místopředsedů CSD na příští období. Předsedou byl zvolen zástupce Nového Zélandu a jedním z místopředsedů zástupce Maďarska. Maďarská delegace byla mimořádně aktivní po celou dobu jednání a vystoupení maďarského delegáta doplňovala, jako často jediná výjimka, dialog mluvčích hlavních skupin zemí severu a jihu.