PŘÍLOHA –Publikace
„Systém environmentálního managementu a auditů (EMAS) v malých a středních podnicích“, vydaná MŽP v roce 1998

MOTTO
„Je důležité, aby se malé a střední podniky zúčastnily programu EMAS a jejich účast by měla být podporována ustanovením nebo podporou technických opatření a struktur, jejichž cílem by bylo poskytnout takovým podnikům odbornou pomoc a podporu, kterou potřebují.“
Preambule Nařízení Rady EHS č. 1836/93

PŘEDMLUVA

Environmentální management znamená systematický přístup k ochraně životního prostředí ve všech aspektech podnikání,jehož prostřednictvím podniky začleňují péči o životní prostředí do své podnikatelské strategie i běžného provozu.
Přístup spočívá ve vytvoření, zavedení a udržování vhodně strukturovaného systému environmentálního managementu (EMS), který je součástí celkového systému řízení a týká se všech prvků environmentálního chování podniku.
Přestože zavedení EMS je stejně jako v případě systému managementu jakosti (QMS) pro podnik zcela dobrovolnou záležitostí, vedoucí představitelé podniků si uvědomují, že pokud má jejich podnik obstát v konkurenčním prostředí, budou muset v dosud nebývalé míře do své podnikatelské strategie a plánování zahrnout také otázky ochrany životního prostředí. Výsledkem zavedení EMS je na jedné straně příspěvek k trvalému ekonomickému růstu a prosperitě podniku, na druhé straně postupné snižování negativních dopadů jeho činností, výrobků nebo služeb na životní prostředí. Tato strategie společensky odpovědného podnikání vycházejícího ze zásady udržitelného rozvoje, který zajišťuje současné potřeby, aniž by ohrožoval šance dalších generací na uspokojování jejich potřeb, bývá také nazývána strategií dvojího zisku. Snížením zátěže životního prostředí se zvýší konkurenceschopnost podnikatelského subjektu.
Pro zavedení EMS existují v zásadě dva předpisy – technické normy řady ISO 14000, reprezentované především kmenovou normou ČSN EN ISO 14001 Systémy environmentálního managementu – Specifikace s návodem pro její využití (dále jen „Norma“) a Nařízení Rady EHS č. 1836/93 EMAS (dále jen „Nařízení“).
Státní politika životního prostředí, kterou vláda přijala v roce 1995, vyzdvihuje nutnost podpory zavádění EMS, přičemž důraz klade na implementaci systému podle Nařízení, které stanoví kvalitativně nejvyšší požadavek na poskytování informací o vztahu podniku k životnímu prostředí. Nařízení reprezentuje státem garantovaný systém, prostřednictvím něhož je zajišťován dohled nad dodržováním stanovených pravidel a jsou registrovány podniky, které se do programu úspěšně zapojí. Státním správám členských států EU je uložena povinnost v určeném časovém období vytvořit legislativní a administrativní rámec, který umožní provozovat EMAS tak, jak je v tomto dokumentu popsáno. Přestože ČR je zatím pouze přidruženým členem, je plnění povinností stanovených Nařízením v souladu se závazky vyplývajícími z Evropské dohody o přidružení k EU.

Tvůrčí přístup podniku k ochraně životního prostředí založený na dodržování stanovených systémových pravidel má výrazný preventivní charakter. Mění se tím dosud běžná pasivní role podniku jako znečišťovatele, který pouze někdy lépe, někdy hůře stíhá plnit požadavky státu. Často se tak za cenu neúměrně vysokých nákladů pouze převádějí problémy jedné složky prostředí do druhé. Vlastní, systémově podchycená a přijatá řešení lépe respektují ekonomické souvislosti. Zvyšení výkonnosti tak může být dosaženo i díky pečlivémuzmapování a řízení neprodukčních oblastí podnikání. V prostředí sílícího tlaku veřejnosti a některých činorodých skupin se podniku, který má zájem o další rozvoj, vyplácí deklarovat vlastní preventivní přístup k ochraně životního prostředí.

Základním cílem, který obvykle vedení podniku při zavádění EMS sleduje, je

• zavedení pořádku;
dosažení úplného souladu s právními požadavky;
• zlepšení vztahů s veřejností a veřejnou správou;
• získání obchodně využitelné vizitky (certifikátu ISO 14001, registrace v programu EMAS).
Podniky dnes posuzují nejen finanční přínosy environmentálního managementu(úspory, zvýšení efektivnosti výroby, rozšíření tržního potenciálu), ale hodnotí i rizika plynoucí z nedostatečného ošetření organizačních a technických prvků ochrany životního prostředí (havárie, neschopnost získat bankovní úvěr a další finanční investice, ztráta trhů a zákazníků).

Mezi hlavní přínosy fungujícího EMS patří
• redukce provozních nákladů, úspory energií, surovin a dalších zdrojů;
• snížení rizika environmentálních havárií, za něž podnik nese odpovědnost;
• zvýšení podnikatelské důvěryhodnosti pro investory, peněžní ústavy, pojišťovny, veřejnou správu;
• rozšíření možností v exportní oblasti a v oblasti státních zakázek a podpor podnikání;
• posílení vztahů s veřejností.

Cílem publikace je prezentovat soubor činností, které je nutné realizovat, a řídicích postupů, které je nezbytné zavést, aby EMS správně fungoval. Podnik musí především
• identifikovat a kontrolovat environmentální aspekty, vlivy a rizika;
• formulovat a realizovat svou environmentální politiku, cíle a programy v souladu s požadavky environmentální legislativy;
• vyčlenit prostřednictvím programů potřebné zdroje k dosažení těchto cílů a přidělit odpovědnosti;
• definovat a dokumentovat řídicí přístupy v environmentální oblasti;
• dokumentovat specifické postupy zajišťující, aby se každý zaměstnanec během své každodenní práce choval tak, aby pomáhal minimalizovat nebo odstraňovat negativní environmentální dopady;
• komunikovat ve věci odpovědnosti a instrukcí v rámci celého podniku a vyškolit zaměstnance tak, aby své povinnosti plnili efektivně;
• měřit a pravidelně přezkoumávat své chování podle předem stanovených norem a cílových hodnot a v případě neshody uplatňovat nápravná opatření;
• prezentovat dosažené výsledky veřejnosti.

Pro lepší přehlednost jsou v průvodci za obsahem zařazeny definice a vysvětlení hlavních pojmů i seznam používaných zkratek. Seznam použité a doporučené literatury je uveden v závěru publikace.