Zkušenosti se zaváděním systémů environmentálního managmentu v ČR

Ochrana životního prostředí v České republice je jedním z úkolů, které vyplývají z „Evropské dohody zakládající přidružení mezi ČR na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé“. Podle čl. 75 a 81 této dohody se Česká republika zavazuje ke spolupráci s cílem dosáhnout plné shody s technickými předpisy Společenství, s Evropskou normalizací a postupy pro posuzování shody a dále rozvíjet a posilovat svou spolupráci v oblasti životního prostředí a lidského zdraví, kterou považují za prioritní.
Podle Státní politiky životního prostředí, schválené vládou ČR v roce 1995, se Česká republika „hlásí k výsledkům významných mezinárodních konferencí na globální a regionální úrovni v oblasti životního prostředí a aktivně se zapojuje do jejich následných aktivit“. Státní politika životního prostředí uvádí mezi prioritními opatřeními v normativní oblasti pro období 1995 – 1998 pod bodem 13 úkol vytvořit v souladu s praxí států Evropské unie institucionální rámec pro zavádění systémů environmentálního managementu (EMS).
V Evropské unii (EU) jsou podporovány dvě navzájem se doplňující formy systému environmentálního managementu jednak jako EMS zavedený a případně certifikovaný podle národních, resp. mezinárodních norem ČSN EN ISO 14001, jednak jako „Program (schéma) ekomanagementu a auditů“ Evropských společenství (Environmental Management and Audit Scheme – EMAS) podle Nařízení Rady (EHS) č. 1836/93 (zkráceně Nařízení Rady) z 28. 6. 1993.
Význam, jaký EU přikládá programu EMAS pro sbližování legislativy Společen-ství s legislativou přidružených zemí střední a východní Evropy je doložitelný tím, že Nařízení Rady je mezi několika vybranými legislativními akty jmenovitě uvedeno v kapitole o životním prostředí v tzv. Bílé knize [1], [2]. Zavádění programu EMAS v souladu s praxí Společenství tento dokument zařazuje mezi normy žádoucího chování podniků.
Nařízení Rady vychází z cílů a zásad environmentální politiky EU, politického a akčního programu EU v oblasti životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Ten spočívá zejména v prevenci, omezování a pokud možno i eliminaci znečišťování (především u jeho zdrojů na základě principu „znečišťovatel platí“), v zajištění rozumného hospodaření se zdroji a ve využívání čistých nebo čistších technologií. Dále vychází z programu EU nazvaného „Směrem k trvale udržitelnému rozvoji“, který podtrhuje úlohu a odpovědnost podniků jak za posilování ekonomiky, tak za ochranu životního prostředí v celém EU.
Zatímco uplatnění EMS v podobě převzetí souboru mezinárodních norem ISO 14000 Českým normalizačním institutem je již zajišťováno v ČR standardním způsobem (v rámci resortu MPO ČR), aplikace výše citovaného úkolu státní politiky formou programu EMAS postupovalo se značným zpožděním.
Teprve usnesení vlády České republiky č. 466/1998, o schválení Národního programu zavedení systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (Program EMAS), z 1. července 1998 institucionálně zabezpečilo fungování Programu EMAS v České republice.
To vyžaduje nyní ze strany příslušných státních orgánů – především Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu uskutečnit opatření pro realizaci vládního usnesení o zavedení českého Národní programu EMAS v letošním roce. Patří k nim příprava, resp. adaptace stávajícího akreditačního systému a zřízení Akreditačního orgánu Programu EMAS, ustavení Rady Programu EMAS v rámci Národního programu EMAS, vydání metodického pokynu pro akreditaci ověřovatelů Programu EMAS a využívání Programu EMAS v resortních podpůrných programech týkajících se zejména malých a středních podniků.

Zavádění EMS a Programu EMAS v České republice

V současné době se zahraniční a nyní již i tuzemští zákazníci začínají ptát podniků, za jakých podmínek jejich výrobek vznikl, zda byly použity suroviny i postupy nepoškozující životní prostředí i zdraví zaměstnanců. Dále jakým způsobem bude možno obal výrobku a výrobek recyklovat, příp. zneškodnit po ukončení jeho životnosti, atd.
Podnik přitom musí respektovat zákony týkající se životního prostředí a řadu dalších právních předpisů a norem, vztahujících se nepřímo k životnímu prostředí u nás i ve světě. Podniky mohou nejlépe hodnotit, do jaké míry jim tento legislativní rámec umožňuje realizaci dobrovolných závazků. Proto i celá řada významných podniků v ČR v návaznosti na systémy řízení jakosti začíná zavádět EMS podle normy ČSN EN ISO 14001 a připravuje se na zapojení do národního programu EMAS.
Podniky v České republice, a to zejména proexportně orientovaní výrobci nebo podniky se zahraniční kapitálovou účastí, které již zavedly systémy řízení jakosti (TQM) podle norem ČSN EN ISO 9001 začaly již zavádět EMS podle norem ČSN EN ISO 14001. V současné době již 15 podniků bylo certifikováno podle těchto norem a dalších 20 se připravuje na certifikaci.
Zmíníme např. Chemické závody Sokolov, Barum Continental Otrokovice, Kablo Velké Meziříčí, OEZ Letohrad, Elektrárnu Velké Opatovice, Viadrus Bohumín, Infusin a. s., Znovín Znojmo, kteří již byli certifikováni podle ČSN EN ISO 14001 nebo další podniky jako např. Spolchemie Ústí nad Labem, DEZA Valašské Mezeříčí, Kaučuk Kralupy, Transgas Praha, Metra Blansko, pivovar Radegast Nošovice a další, kteří EMS zavádějí. Tyto podniky jsou nyní konfrontovány se skutečností zavádění EMS podle norem řady ČSN EN ISO 14000 a připravovaného Národního programu EMAS podle Nařízení Rady. Pokud mají zahraniční kapitálovou účast např. z Německa, tak nečekají a nechají se certifikovat a evidovat v rámci mateřské země zahraničního vlastníka v rámci jeho národního programu EMAS, tak jako např. Siemens Trutnov v Německu. Příští rok teprve ukáže kolik podniků se nechá certifikovat podle národního programu EMAS.
Úspěšnost Národního programu EMAS v rámci harmonizace s EU bude spočívat v dostatečně intenzivním působení na český průmysl a veřejnost prostřednictvím souboru podpůrných nástrojů a programů. Pokud jde o připravenost českého průmyslu na všeobecné zavádění systémů environmentálního managementu je možno konstatovat, že ztráta českého průmyslu za vyspělými evropskými zeměmi nemusí být nijak výrazná, pokud se dobrá metodická připravenost českých konsultantů zúročí v jejich vlastním uplatnění v podnicích. To se skutečně začíná naplňovat, ale rychlejšímu zavádění EMS brání současná recese našeho průmyslu a stavebnictví a nedostatek volného kapitálu na trhu. Pouze tam, kde se nachází zahraniční kapitál, tak podniky v rámci své dlouhodobé strategie přistupují k zavádění EMS hlavně podle norem ČSN EN ISO 14001.

Omezení v podnikové ochraně životního prostředí plynoucí ze souboru norem ISO 14000

Normy pro EMS vycházející z ČSN EN ISO 14001/4 mají však určitá omezení, která vyplývají z jejich účelu, viz [3]. Tyto normy totiž popisují certifikovatelný systém řízení, který je vhodný pro všechny druhy a velikosti podniků v různých zemích světa.
Normovaný EMS sice popisuje obecný manžerský systém, ale ten ještě nezaručuje skutečné snížení důsledků činnosti podniku na životní prostředí, pouze vytváří systémové podmínky, aby k tomu mohlo dojít. Velice záleží na tom, jak je tento systém implementován. Pokud je zaveden pouze formálně, nemusí přinést žádné zlepšení životního prostředí, ale ani žádné zlepšení podniku. Tak se může stát pouze nenávratnou investicí do získání certifikátu podle ČSN EN ISO 14001 potřebného pro překonání obchodních bariér.
Rozhodující je zde postoj vrcholového managementu. Tam, kde se vrcholový management ztotožní s prohlášením podniku, že zavede EMS a vyčlení na to příslušné zdroje, tam kde důsledně kontroluje zavádění EMS včetně podílu na školení a vypracování dokumentace, tak dojde ke skutečnému snížení negativních dopadů činnosti podniku na životní prostředí.
Podle Dobeše [3], může formálně zavedený EMS v podniku dokonce i konzervovat takové praktiky, které jsou zcela nevhodné z hlediska udržitelného rozvoje a může tak být i kontraproduktivní.
Bohužel certifikovaný systém EMS podle ČSN EN ISO 14001 sám o sobě neříká nic o tom, jak se podnik chová k životnímu prostředí (certifikovaný podnik se nemusí k životnímu prostředí chovat lépe než jiný podnik, který EMS certifiková n nemá). V této souvislosti je důležitým prvkem normy ČSN EN ISO 14001 požadavek na neustálé zlepšování, které je součástí pravidelného přezkoumání vedením.
V normě je však toto neustálé zlepšování vztaženo ke zlepšování systému EMS avšak ne ke konkrétní ochraně životního prostředí. Zlepšování systému EMS nemusí ve svém důsledku vést ke zlepšování environmentálního profilu, viz [4], a tím ke snižování dopadů činnosti podniku na životní prostředí. Pojem neustálého zlepšování však může mít různé výklady a záleží na tom, jak jej bude interpretovat podnik a jak certifikační organizace.
Zde se osvědčuje, aby poradenská organizace na školeních vrcholového a středního managementu objasnila co neustálé zlepšování znamená jak v rámci systému EMS, tak z hlediska zlepšování environmentálního profilu.

Závěr

Jedním z důležitých požadavků v EMS, který vychází z významných environmntálních aspektů skoro každého podniku a měl by být zahrnut do environmentální politiky podniku, je realizace prevence znečištění a vzniku odpadů. Tento požadavek je velice obecný a podnik i certifikační orgán se obvykle spokojí pouze s deklarativním naplněním tohoto požadavku v kontrolované dokumentaci. Z tohoto pohledu je zavádění systému EMS podle Programu EMAS mnohem přísnější a důslednější.
Soubor norem ISO 14001/4 pro EMS vyžaduje uplatňování preventivní strategie ochrany životního prostředí. Význam-nou úlohu přitom hraje systém čistší produkce zaváděný např. Českým centrem čistší produkce v Praze a jeho regionálním středisky v České republice. Systém čistší produkce by měl být aplikován v nějaké formě v každém standardizovaném EMS (buď podle EMAS nebo ISO 14031 či souboru 14040) u každého výrobního procesu. Využití systému čistší produkce se v praxi vyskytuje u podniků od pouhého deklarativního přihlášení k preventivní strategii až po systémové využívání prevenčního potenciálu podniku pomocí postupů systému čistší produkce. Jak je to však s zaváděním EMS podle programu EMAS?
Vysoká úroveň zavedených a certifikovaných systémů jakosti v našich podnicích (podle různých odhadů jich má zavedeno okolo 600 podniků) a jejich zájem zvyšovat svou konkurenceschopnost vyšší výkonností i v ochraně životního prostředí vytváří nyní základní podmínky k zavádění programu EMAS v rámci systémů integrovaného managementu.
Národní program EMAS přesahuje rozsah pouhého výčtu administrativních funkcí Rady Programu EMAS a Akredi-tačního orgánu Programu EMAS. Měl by soustředit do různých programů, projektů a směrů současné rozptýlené finanční prostředky a rovněž stále existující mezinárodní programové fondové zdroje. Dále by se měl stát v rámci harmonizace s EU osou integrovaných prevenčních přístupů ochrany životního prostředí. I v ČR je záhodno povzbudit k zavádění systému environmentálního managementu malé a střední podniky a některá odvětví nevýrobního charakteru. Pravid-la pro Program EMAS by k tomu měla přispět.

Použitá literatura
. Bílá kniha. Příprava přidružených zemí střední a východní Evropy na začlenění do vnitřního trhu Unie. Komise Evropského společenství, COM/95/163, Brusel 1995. České vydání – delegace Evropské komise v České republice, Praha, 1995. 32 s.
2. Bílá kniha – příloha. Příprava přidružených zemí střední a východní Evropy na začlenění do vnitřního trhu Unie. Komise Evropského společenství, COM/95/163, Brusel 1995. České vydání – delegace Evropské komise v České republice, Praha, 1995. 469 s.
3. Dobeš Vladimír: Integrace systému environmentálního managementu a čistší produkce. Sborník přednášek ENVIBRNO „EKOLOGICKÝ TRH VE STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPĚ. Potenciály pro střední a malé podniky s inovační nabídkou“ (ed. J. Hřebíček), Kongresové centrum Brno, říjen 1998.
4. Hřebíček Jiří: Environmentální indikátory a hodnocení environmentálního profilu v informačním systému EMS. Životné prostredie č. 5 (1997), s. 242–245.