Představení prvního českoněmeckého workshopu na ENVIBRNO

V rámci 7. mezinárodní veletrhu techniky pro tvorbu a ochranu životního prostředí ENVIBRNO se konal ve dnech 21. až 23. října 1998 první německo-český workshop, na téma „EKOLOGICKÝ TRH VE STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPĚ. Potenciály pro malé a střední podniky s inovativní nabídkou“. Na tomto největším českém environmentálním veletrhu se představily nové možnosti pro česko-německou spolupráci (vzájemná výměna zkušeností, zprostředkování informací, financování společných německo-českých projektů) v oblasti progresivních technologií v ochraně životního prostředí.
Tento workshop, resp. odborný doprovodný program veletrhu ENVIBRNO byl v letošním roce připraven a organizován pod záštitou a za aktivního spoluutváření Ministerstva životního prostředí České republiky a za podpory Německé spolkové nadace pro životní prostředí (Deutsche Bundesstifftung Umwelt – DBU) se sídlem v Osnabrücku, která se finančně podílela na vydání česko-německého sborníku přednášek.
V tomto sborníku jsou uvedeny přednášky ze tří hlavních témat workshopu:

Přípravu a vydání sborníku organizačně zajišťovalo Kongresové centrum Brno a. s. ve spolupráci s Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou (MZLU) v Brně.
Z německé strany se na přípravě podílel Svaz mezinárodního interdisciplinárního managementu (VIIM) při Mezinárodním vysokoškolském institutu v Žitavě (IHI Zittau), který byl representován na work-shopu děkanem jeho ekonomické fakulty prof. Mathiasem Kramerem.
Odborný doprovodný program konaný v rámci veletrhu ENVIBRNO je každý rok věnován nejdůležitějším tématům ve státní politice životního prostředí, přičemž vychází z nejaktuálnějších potřeb podniků a požadavků státní správy a samosprávy. Tento rok se poprvé podařilo zorganizovat česko-německý workshop jako jednu ze společných odborných akcí k naplňování českoněmecké deklarace.

Podnikové systémy ochrany životního prostředí

První téma workshopu bylo věnováno podnikové ochraně životního prostředí. Postupné zavádění systémů environmentálního managementu (EMAS) do českých podniků má přispět ke snížení zatížení životního prostředí, omezení vzniku odpadů a efektivnímu využití nerostných surovin v podnicích.
Německá vláda připravuje ve spolupráci se svazy, které se zabývají preventivní podnikovou ochranou životního prostředí, vládní strategii na zavedení systému environmentálního managementu a čistší produkce. Proto byly na workshopu presentovány nejen zkušenosti českých odborníků, ale i německých přednášejících, poradců německých podniků, které již zavedly systémy environmentálního managementu. Německým svazům a poradenským institucím to umožnilo presentovat se na českém trhu, ale také se seznámit s vysokou úrovní našich poradenských organizací a jejich metodik v zavádění EMS. K tomuto tématu jsou zde uvedeny tři vybrané články našich a německých přednášejích.

Informační společnost a právo na informace o životním prostředí

V České republice byl schválen nový zákon o poskytování informací o životním prostředí, který vešel v platnost od 1. července 1998. Na základě tohoto zákona musí být žadatelům sděleny všechny dostupné informace o životním prostředí úřady státní správy a uzemní samosprávy. Jedná se o důležitý pokrok v českém zákonodárství, informace o životním prostředí nebývaly dosud volně zveřejňovány. V České republice se hledají technologie, systémy, formy, metody přípravy a aktualizace, které by mohly být použity k poskytování informací o životním prostředí pro různé cílové skupiny.
Proto další téma workshopu je věnováno právě této problematice. Téma uvedl svou přednáškou „Informační společnost – vize a skutečnost v České republice a v zahraničí“ rektor Masarykovy university v Brně prof. Jiří Zlatuška a na něj navázala senátorka Dr. Jitka Seitlová se „Srovnáním podmínek a požadavků v poskytování informací o životním prostředí“. Rovněž se zde představily české organizace (většinou NGO podporované Ministerstvem životního prostředí), které se již zabývají poskytováním informací o životním prostředí (např. v podobě novinových článků, údajů o životním prostředí presentovaných na Internetu, databank technologií životního prostředí, atd.).
Z německé strany se zde představili odborníci, kteří jsou činní v oblasti informačních systémů a informačních technologií o životním prostředí ze Spolkového úřadu pro životní prostředí a Společnosti pro podporu mezinárodního transferu technologií životního prostředí, kteří mohou zprostředkovat německé zkušenosti, nejnovější stav techniky a vědy, a kteří mohou nabídnout své technologie na českém trhu.
Na druhé straně byli účastníci workshopu seznámeni s možnostmi jak využívat informace o životním prostředí České republiky ve své činnosti, např. při přípravě a realizaci společných německo-českých projektů.

Programy pro efektivní využití energií a druhotných surovin

Poslední téma workshopu bylo věnováno problematice efektivního využití energie a nerostných surovin, finančním modelům pro šetření energie, zhodnocování odpadu na komunální a podnikové rovině. Tak např. ředitel Státního fondu životního prostředí Ing. Aleš Vychodil seznámil účastníky workshopu s „Podporou projektů z oblastí progresivních technologií životního prostředí a druhotných surovin“.
Naopak z německé strany zde byly presentovány zkušenosti a možnosti jejich využití v oblasti úspor energie a a výměně informací o využití druhotných surovin.

Zkušenosti se zaváděním systémů environmentálního managmentu v ČR

Ochrana životního prostředí v České republice je jedním z úkolů, které vyplývají z „Evropské dohody zakládající přidružení mezi ČR na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé“. Podle čl. 75 a 81 této dohody se Česká republika zavazuje ke spolupráci s cílem dosáhnout plné shody s technickými předpisy Společenství, s Evropskou normalizací a postupy pro posuzování shody a dále rozvíjet a posilovat svou spolupráci v oblasti životního prostředí a lidského zdraví, kterou považují za prioritní.
Podle Státní politiky životního prostředí, schválené vládou ČR v roce 1995, se Česká republika „hlásí k výsledkům významných mezinárodních konferencí na globální a regionální úrovni v oblasti životního prostředí a aktivně se zapojuje do jejich následných aktivit“. Státní politika životního prostředí uvádí mezi prioritními opatřeními v normativní oblasti pro období 1995 – 1998 pod bodem 13 úkol vytvořit v souladu s praxí států Evropské unie institucionální rámec pro zavádění systémů environmentálního managementu (EMS).
V Evropské unii (EU) jsou podporovány dvě navzájem se doplňující formy systému environmentálního managementu jednak jako EMS zavedený a případně certifikovaný podle národních, resp. mezinárodních norem ČSN EN ISO 14001, jednak jako „Program (schéma) ekomanagementu a auditů“ Evropských společenství (Environmental Management and Audit Scheme – EMAS) podle Nařízení Rady (EHS) č. 1836/93 (zkráceně Nařízení Rady) z 28. 6. 1993.
Význam, jaký EU přikládá programu EMAS pro sbližování legislativy Společen-ství s legislativou přidružených zemí střední a východní Evropy je doložitelný tím, že Nařízení Rady je mezi několika vybranými legislativními akty jmenovitě uvedeno v kapitole o životním prostředí v tzv. Bílé knize [1], [2]. Zavádění programu EMAS v souladu s praxí Společenství tento dokument zařazuje mezi normy žádoucího chování podniků.
Nařízení Rady vychází z cílů a zásad environmentální politiky EU, politického a akčního programu EU v oblasti životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Ten spočívá zejména v prevenci, omezování a pokud možno i eliminaci znečišťování (především u jeho zdrojů na základě principu „znečišťovatel platí“), v zajištění rozumného hospodaření se zdroji a ve využívání čistých nebo čistších technologií. Dále vychází z programu EU nazvaného „Směrem k trvale udržitelnému rozvoji“, který podtrhuje úlohu a odpovědnost podniků jak za posilování ekonomiky, tak za ochranu životního prostředí v celém EU.
Zatímco uplatnění EMS v podobě převzetí souboru mezinárodních norem ISO 14000 Českým normalizačním institutem je již zajišťováno v ČR standardním způsobem (v rámci resortu MPO ČR), aplikace výše citovaného úkolu státní politiky formou programu EMAS postupovalo se značným zpožděním.
Teprve usnesení vlády České republiky č. 466/1998, o schválení Národního programu zavedení systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (Program EMAS), z 1. července 1998 institucionálně zabezpečilo fungování Programu EMAS v České republice.
To vyžaduje nyní ze strany příslušných státních orgánů – především Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu uskutečnit opatření pro realizaci vládního usnesení o zavedení českého Národní programu EMAS v letošním roce. Patří k nim příprava, resp. adaptace stávajícího akreditačního systému a zřízení Akreditačního orgánu Programu EMAS, ustavení Rady Programu EMAS v rámci Národního programu EMAS, vydání metodického pokynu pro akreditaci ověřovatelů Programu EMAS a využívání Programu EMAS v resortních podpůrných programech týkajících se zejména malých a středních podniků.

Zavádění EMS a Programu EMAS v České republice

V současné době se zahraniční a nyní již i tuzemští zákazníci začínají ptát podniků, za jakých podmínek jejich výrobek vznikl, zda byly použity suroviny i postupy nepoškozující životní prostředí i zdraví zaměstnanců. Dále jakým způsobem bude možno obal výrobku a výrobek recyklovat, příp. zneškodnit po ukončení jeho životnosti, atd.
Podnik přitom musí respektovat zákony týkající se životního prostředí a řadu dalších právních předpisů a norem, vztahujících se nepřímo k životnímu prostředí u nás i ve světě. Podniky mohou nejlépe hodnotit, do jaké míry jim tento legislativní rámec umožňuje realizaci dobrovolných závazků. Proto i celá řada významných podniků v ČR v návaznosti na systémy řízení jakosti začíná zavádět EMS podle normy ČSN EN ISO 14001 a připravuje se na zapojení do národního programu EMAS.
Podniky v České republice, a to zejména proexportně orientovaní výrobci nebo podniky se zahraniční kapitálovou účastí, které již zavedly systémy řízení jakosti (TQM) podle norem ČSN EN ISO 9001 začaly již zavádět EMS podle norem ČSN EN ISO 14001. V současné době již 15 podniků bylo certifikováno podle těchto norem a dalších 20 se připravuje na certifikaci.
Zmíníme např. Chemické závody Sokolov, Barum Continental Otrokovice, Kablo Velké Meziříčí, OEZ Letohrad, Elektrárnu Velké Opatovice, Viadrus Bohumín, Infusin a. s., Znovín Znojmo, kteří již byli certifikováni podle ČSN EN ISO 14001 nebo další podniky jako např. Spolchemie Ústí nad Labem, DEZA Valašské Mezeříčí, Kaučuk Kralupy, Transgas Praha, Metra Blansko, pivovar Radegast Nošovice a další, kteří EMS zavádějí. Tyto podniky jsou nyní konfrontovány se skutečností zavádění EMS podle norem řady ČSN EN ISO 14000 a připravovaného Národního programu EMAS podle Nařízení Rady. Pokud mají zahraniční kapitálovou účast např. z Německa, tak nečekají a nechají se certifikovat a evidovat v rámci mateřské země zahraničního vlastníka v rámci jeho národního programu EMAS, tak jako např. Siemens Trutnov v Německu. Příští rok teprve ukáže kolik podniků se nechá certifikovat podle národního programu EMAS.
Úspěšnost Národního programu EMAS v rámci harmonizace s EU bude spočívat v dostatečně intenzivním působení na český průmysl a veřejnost prostřednictvím souboru podpůrných nástrojů a programů. Pokud jde o připravenost českého průmyslu na všeobecné zavádění systémů environmentálního managementu je možno konstatovat, že ztráta českého průmyslu za vyspělými evropskými zeměmi nemusí být nijak výrazná, pokud se dobrá metodická připravenost českých konsultantů zúročí v jejich vlastním uplatnění v podnicích. To se skutečně začíná naplňovat, ale rychlejšímu zavádění EMS brání současná recese našeho průmyslu a stavebnictví a nedostatek volného kapitálu na trhu. Pouze tam, kde se nachází zahraniční kapitál, tak podniky v rámci své dlouhodobé strategie přistupují k zavádění EMS hlavně podle norem ČSN EN ISO 14001.

Omezení v podnikové ochraně životního prostředí plynoucí ze souboru norem ISO 14000

Normy pro EMS vycházející z ČSN EN ISO 14001/4 mají však určitá omezení, která vyplývají z jejich účelu, viz [3]. Tyto normy totiž popisují certifikovatelný systém řízení, který je vhodný pro všechny druhy a velikosti podniků v různých zemích světa.
Normovaný EMS sice popisuje obecný manžerský systém, ale ten ještě nezaručuje skutečné snížení důsledků činnosti podniku na životní prostředí, pouze vytváří systémové podmínky, aby k tomu mohlo dojít. Velice záleží na tom, jak je tento systém implementován. Pokud je zaveden pouze formálně, nemusí přinést žádné zlepšení životního prostředí, ale ani žádné zlepšení podniku. Tak se může stát pouze nenávratnou investicí do získání certifikátu podle ČSN EN ISO 14001 potřebného pro překonání obchodních bariér.
Rozhodující je zde postoj vrcholového managementu. Tam, kde se vrcholový management ztotožní s prohlášením podniku, že zavede EMS a vyčlení na to příslušné zdroje, tam kde důsledně kontroluje zavádění EMS včetně podílu na školení a vypracování dokumentace, tak dojde ke skutečnému snížení negativních dopadů činnosti podniku na životní prostředí.
Podle Dobeše [3], může formálně zavedený EMS v podniku dokonce i konzervovat takové praktiky, které jsou zcela nevhodné z hlediska udržitelného rozvoje a může tak být i kontraproduktivní.
Bohužel certifikovaný systém EMS podle ČSN EN ISO 14001 sám o sobě neříká nic o tom, jak se podnik chová k životnímu prostředí (certifikovaný podnik se nemusí k životnímu prostředí chovat lépe než jiný podnik, který EMS certifiková n nemá). V této souvislosti je důležitým prvkem normy ČSN EN ISO 14001 požadavek na neustálé zlepšování, které je součástí pravidelného přezkoumání vedením.
V normě je však toto neustálé zlepšování vztaženo ke zlepšování systému EMS avšak ne ke konkrétní ochraně životního prostředí. Zlepšování systému EMS nemusí ve svém důsledku vést ke zlepšování environmentálního profilu, viz [4], a tím ke snižování dopadů činnosti podniku na životní prostředí. Pojem neustálého zlepšování však může mít různé výklady a záleží na tom, jak jej bude interpretovat podnik a jak certifikační organizace.
Zde se osvědčuje, aby poradenská organizace na školeních vrcholového a středního managementu objasnila co neustálé zlepšování znamená jak v rámci systému EMS, tak z hlediska zlepšování environmentálního profilu.

Závěr

Jedním z důležitých požadavků v EMS, který vychází z významných environmntálních aspektů skoro každého podniku a měl by být zahrnut do environmentální politiky podniku, je realizace prevence znečištění a vzniku odpadů. Tento požadavek je velice obecný a podnik i certifikační orgán se obvykle spokojí pouze s deklarativním naplněním tohoto požadavku v kontrolované dokumentaci. Z tohoto pohledu je zavádění systému EMS podle Programu EMAS mnohem přísnější a důslednější.
Soubor norem ISO 14001/4 pro EMS vyžaduje uplatňování preventivní strategie ochrany životního prostředí. Význam-nou úlohu přitom hraje systém čistší produkce zaváděný např. Českým centrem čistší produkce v Praze a jeho regionálním středisky v České republice. Systém čistší produkce by měl být aplikován v nějaké formě v každém standardizovaném EMS (buď podle EMAS nebo ISO 14031 či souboru 14040) u každého výrobního procesu. Využití systému čistší produkce se v praxi vyskytuje u podniků od pouhého deklarativního přihlášení k preventivní strategii až po systémové využívání prevenčního potenciálu podniku pomocí postupů systému čistší produkce. Jak je to však s zaváděním EMS podle programu EMAS?
Vysoká úroveň zavedených a certifikovaných systémů jakosti v našich podnicích (podle různých odhadů jich má zavedeno okolo 600 podniků) a jejich zájem zvyšovat svou konkurenceschopnost vyšší výkonností i v ochraně životního prostředí vytváří nyní základní podmínky k zavádění programu EMAS v rámci systémů integrovaného managementu.
Národní program EMAS přesahuje rozsah pouhého výčtu administrativních funkcí Rady Programu EMAS a Akredi-tačního orgánu Programu EMAS. Měl by soustředit do různých programů, projektů a směrů současné rozptýlené finanční prostředky a rovněž stále existující mezinárodní programové fondové zdroje. Dále by se měl stát v rámci harmonizace s EU osou integrovaných prevenčních přístupů ochrany životního prostředí. I v ČR je záhodno povzbudit k zavádění systému environmentálního managementu malé a střední podniky a některá odvětví nevýrobního charakteru. Pravid-la pro Program EMAS by k tomu měla přispět.

Použitá literatura
. Bílá kniha. Příprava přidružených zemí střední a východní Evropy na začlenění do vnitřního trhu Unie. Komise Evropského společenství, COM/95/163, Brusel 1995. České vydání – delegace Evropské komise v České republice, Praha, 1995. 32 s.
2. Bílá kniha – příloha. Příprava přidružených zemí střední a východní Evropy na začlenění do vnitřního trhu Unie. Komise Evropského společenství, COM/95/163, Brusel 1995. České vydání – delegace Evropské komise v České republice, Praha, 1995. 469 s.
3. Dobeš Vladimír: Integrace systému environmentálního managementu a čistší produkce. Sborník přednášek ENVIBRNO „EKOLOGICKÝ TRH VE STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPĚ. Potenciály pro střední a malé podniky s inovační nabídkou“ (ed. J. Hřebíček), Kongresové centrum Brno, říjen 1998.
4. Hřebíček Jiří: Environmentální indikátory a hodnocení environmentálního profilu v informačním systému EMS. Životné prostredie č. 5 (1997), s. 242–245.

 

Normy ISO pro environmentální management, EMS a další nástroje ochrany životního prostředí
z pohledu zasedání ISO/TC 207 v San Francisku v červnu 1998

 

Šesté zasedání Technického výboru pro environmentální management (ISO TC 207) se uskutečnilo ve dnech 14. až 21. června 1998 v San Francisku. Na 550 účastníků z 53 zemí se intenzivně zapojilo do jednotlivých schůzí a seminářů (celkem 70 akcí). Přestože všechna jednání a akce mohly stihnout jen ty největší delegace s desítkami delegátů, snažila se česká čtyřčlenná delegace zúčastnit alespoň těch nejdůležitějších jednání a seminářů.
Soubory dokumentů ISO a dalších konferenčních materiálů jsou pro zájemce k dispozici u jednotlivých delegátů PhDr. J. Kubátové, Ing. D. Rolkové, Ing. M. Tiché a RNDr. Z. Suchánka.

ISO 9000 a ISO 14000, kompatibilita

Hlavním rysem vlastního zasedání technického výboru 207, mimo jeho intenzitu i časovou náročnost, bylo zahájení etapy přípravy revize prvních norem souboru ISO 14000 pro systémy environmentálního managementu (EMS). Problematika kompatibility norem EMS s normami pro systémy managementu jakosti souboru ISO 9000 byla v průběhu roku projednána Řídícím technickým výborem ISO (TMB), který vydal závažné a razantní stanovisko vyjadřující nespokojenost se současným stavem. Vyzval k intenzivním akcím směrem k větší kompatibilitě obou souborů systémových norem a ve výhledu k úměrné integraci základních norem pro systémy managementu.
Na zasedání Subkomise 1 bylo přijato usnesení o urychleném zpracování komentáře k třetímu pracovnímu návrhu ISO 9001 a 9004, k čemuž byl zřízen na místě ad hoc operativní úkolový tým (Task Force), který zpracoval komentář pro červnové zasedání TC176.
Plenární zasedání rozhodlo, aby byl zahájen proces revize norem ISO 14001 a 14004 s důrazem na kompatibilitu s normami řady ISO 9000. Společná úkolová skupina (Joint Task Group TC207/SC1 – TC176/SC2) byla povzbuzena k hledání větší kompatibility mezi dotčenými normami. Členové ISO/TC207 byli vyzváni, aby spolupracovali na národní úrovni s partnerskými komisemi podílejícími se na práci TC176/SC2 v dalším formulování společných stanovisek a v prohlubování kompatibility.
Subkomise 1
V subkomisi 1 (EMS) bylo rozhodnuto nadále nepřipravovat novou normu pro EMS v malých a středně velkých podnicích (SMEs) a záměr byl z plánu práce SC1 vypuštěn. Úkolová skupina pro zprávu o SMEs byla rozpuštěna a nadále bude tato problematika sledována formou seminářů na plenárních zasedáních TC207. V procesu revize norem ISO 14001/4 bude potřebám SMEs věnována zvýšená pozornost. Rovněž národní orgány jsou povzbuzovány k tomu, aby ustavily nebo pokračovaly v práci národních nebo sektorových skupin v tématice výzkumu a rozvoje potřeb SMEs pro jejich zapracování do revizí norem ISO 14001/4. Prostřednictvím TC207 byly rovněž vyzvány dvě nejvýznamnější instituce pro otázky akreditace a certifikace CASCO a IAF (International Accreditation Forum) k podpoře, pochopení a ohledu na zvláštní podmínky SMEs při zavádění EMS podle ISO 14001 a při jejich snaze získat certifikaci, resp. registraci.
Připravenou publikací technické zprávy 3. typu obsahující referenční materiál pro implementaci ISO 14001 a použití ISO 14004 lesnickými organizacemi byla ukončena činnost speciální pracovní skupiny WG2 v rámci subkomise 1. Tento druh sektorově zaměřeného dokumentu je výsledkem původní snahy o samostatnou normu. Je evidentní, že další obdobě odvětvově zaměřené dokumenty či normy již nemají naději na přípravu v rámci TC207 a s definitivní platností zůstanou předmětem tržní nabídky konzultačních firem na celém světě.
Subkomise 2
subkomisi 2 (audity EMS) proběhlo do konce července 1998 písemné hlasování k návrhu nového projektu NWIP na téma společných, integrovaných auditů (systémy managementu jakosti a EMS).
Subkomise 3
Dalším výrazným prvkem bylo zrušení některých projektů, jako např. v subkomisi 3 v tématice environmentálního značení u ISO 14022 a 14023 (integrovány do ISO/DIS 14021), nebo převedení zadání z přípravy normy na vydání technické zprávy (ISO 14025 nyní je připravována pouze technická zpráva 2 typu). První návrh ISO/TR 14025 byl v září rozeslán k připomínkám s termínem do 20. listopadu 1998.
Subkomise 4
Tato subkomise 4 (hodnocení environmentální ho profilu) zpracovává normu ISO 14031, která je ve stádiu DIS. K této normě je nově zpracovávána technická zpráva s případovými studiemi ilustrujícími použití normy. Vydání jak normy, tak technické zprávy se předpokládá v roce 1999.
Subkomise 5
subkomisi 5 (LCA) je k publikaci připravena norma ISO 14041 (Inventarizační analýza). Rozpracovány jsou normy 14042 (Hodnocení dopadů životního cyklu) a 14043 (Výklad životního cyklu). Je připravena technická zpráva ISO TR 14049 (Názorný příklad jak aplikovat ISO 14041). Byl přijat návrh na zpracování technické zprávy 3 typu „Názorný příklad jak aplikovat ISO 14042“. Znovu byl potvrzen a definitivně schválen záměr vypracovat technickou zprávu ISO/TR 14048 pro obecný formát údajů pro LCA. První z řady norem pro LCA ISO 14040 (Zásady a osnova) byla vydána již loni a odpovídající česká norma je již v tisku.
Subkomise 6
subkomisi 6 (termíny a definice) byla připravena norma ISO 14050 Environmentální management Slovník, která byla v květnu 1998 publikována. Předpokládá se její každoroční doplňování formou dodatků, v souvislosti s vydáváním dalších norem souboru. Obsahuje souhrn a vztahy definičních částí publikovaných norem. Subkomise se účinně podílí na diskusi a koordinaci terminologie v daném oboru a spolupracuje rovněž s partnerskou subkomisí SC1 ISO/TC176 pro normy systémů managementu jakosti.
Na zasedání se objevily další nové náměty na normy pro pomocné nástroje environmentálního managementu a EMS. Francouzská delegace navrhla zahájení prací na normě pro ekodesign a to v návaznosti na normy LCA a na Pokyn 64 (Environmentální aspekty ve výrobkových normách). Spolu s Německem byla Francie pověřena připravit návrh zadání.
Mimo vlastní zasedání se objevil neoficiální písemný návrh jedné japonské aso-ciace na vytvoření normy pro „podávání zpráv“ (reporting), dokonce s prvním textovým návrhem. Podle prvních názorů delegací má naději spíše technická zpráva nebo Pokyn (Guide) na toto téma.
Na úrovni pléna TC207 byly ustaveny nové operativní týmy ke zpracování zpráv a doporučení u takových speciálních témat jako jsou komunikace, mezinárodní obchod vs. normy ISO, zapojení rozvojových zemí do práce ISO, vztahu EMS k problematice globálních změn klimatu atd. Spektrum projednávaných problematik doplňovaly zprávy, návrhy i protesty spolupracujících organizací (Liaison organisations) na témata mezinárodního obchodu (WTO), zapojení nevládních organizací (NGOs) a rozvojových zemí (DEVCO), posuzování shody (CASCO) a EMS v udržitelném lesnictví (protest WWF).

Závěr

Souhrnně můžeme konstatovat, že toto organizačně i věcně úspěšné zasedání nebylo nijak výrazně zlomové. Potvrdilo však trend, který se projevoval již na minulých zasedáních, trend k provázanosti se systémy managementu jakosti a k integraci norem pro audity. Zároveň byla potvrzena koncepce nerozmělňování celého uceleného souboru norem do sektorově, oborově nebo na různě veliké podniky zaměřených norem.
Těžiště každoročních zasedání se za souhlasu účastníků posouvá do doprovodného seminárního programu. Tam se plně projevil trend rozpracování specifických, na různou velikost podniků a na různé obory výroby zaměřených konzultačních „know-how“.
Zároveň se významné konsultační firmy předhánějí v nabídce do různé míry „integrovaných systémů“, zahrnujících nejen EMS a QMS, ale též H&S (ochranu zdraví a bezpečnosti při práci), prevenci průmyslových havárií, management sociální a finanční. V některých zemích pak poradenské, standardizační nebo průmyslové asociace a instituce vydávají řadů průvodců a návodů na zavádění EMS (atd.) zaměřené na různé cílové skupiny.
Dalším příznačným jevem je rozšiřující se nabídka časopisů zaměřených na poradenství pro zavádění, na auditování a na certifikaci EMS. K tomu přistupuje nabídka elektronických výcvikových manuálů i softwarových produktů pro zavedení podnikových EMS nebo environmentálně zaměřených interních informačních systémů.
Zmíněný prudký rozvoj až „boom“ nabízených forem poradenství, vzdělávání a publicity je odrazem úspěšného uplatnění se norem souboru ISO 14000 a především normy ISO 14001 pro zavád ění EMS. Různá střediska se pokoušejí o registraci nebo odhadování počtu jak zavedených, tak certifikovaných podnikových EMS. Jednotný systém registrace bohužel neexistuje, ale z údajů asociací a certifikačních firem sumarizované výsledky hovoří o počtu okolo 4 tisíc v červnu 1998. Nárůsty počtu certifikovaných společností ve světě se stále drží takřka exponenciální růstové křivky.
Přestože neexistuje jednotný systém registrace zavedených, resp. certifikovaných EMS, je pro různé instituce – státní, soukromé, národní i mezinárodní – důležité tyto počty a trendy znát a podle toho orientovat své podpůrné či investiční programy. České ekologické manažerské centrum se o sběr a volné publikování takových údajů včetně statistiky registrací podniků v programu EMAS snaží a nabízí k tomu svá periodika i svou internetovou domovskou stránku. K tomu, abychom do mezinárodních informačních sítí dodávali za Českou republiku údaje co nejpřesnější potřebujeme účinnou spolupráci všech na území ČR působících poradenských firem a certifikačních orgánů, spolupráci k níž nejen v tomto příspěvku všechny zainteresované srdečně zveme.

 

Příklad zavádění podnikové ochrany životního prostředí v průmyslovém podniku v SRN

V roce 1987 se u firmy Dr. August Oetker Nahrungsmittel KG v Bielefeldu, SRN na podnět jejího majitele pana Augusta Oetkera zahájilo zavádění podnikové ochrany životního prostředí. Postupovalo se plynule v následujících krocích:

Přihlášení k ochraně životního prostředí ze strany vedení podniku

Majitel a vedení podniku se přiznali k ochraně životního prostředí v podniku a informovali o tomto rozhodnutí pracovníky.

Jmenování pracovníka odpovědného
za ochranu životního prostředí

e zvlášť důležité, aby v podniku převzal odpovědnost za životní prostředí odpovědný pracovník z vedení podniku. Tato pozice připadla jednateli.

Jmenování pracovníka pověřeného
životním prostředím

o jmenování pracovníka pověřeného životním prostředím byli pracovníci oběžníkem informováni o osobě a úkolech pracovníka pověřeného životním prostředím. V oběžníku se uvedlo, že ochrana životního prostředí bude mít v podnikové politice v budoucnu zvláštní prioritu.
V oběžníku se uvedla jména jednatele odpovědného za ochranu životního prostředí a pracovníka pověřeného životním prostředím. Pracovníci byli nabádáni k tomu, aby pracovníka pověřeného životním prostředím, který byl přímo podřízen vedení podniku, podpořili v jeho práci. K oběžníku byly přiloženy směrnice životního prostředí, týkající se podniku.

Způsobilost pracovníka pověřeného
životním prostředím

Pracovník pověřený životním prostředím by měl být ekologicky, ekonomicky a sociologicky kvalifikovaný tak, aby požíval plné důvěry jak u vedení podniku, tak i u pracovníků a aby byl od začátku akceptován.

Popis úkolů pro pracovníka pověřeného životním prostředím

ro pracovníka pověřeného životním prostředím byl doplněn již existující popis úkolů jeho novými úkoly v ochraně životního prostředí.

Pracovní skupina v obl. životního prostředí

Členové založené pracovní skupiny zabývající se životním prostředím se setkávali několikrát v roce. Účastníci pracovní skupiny pocházejí z různých podnikových sfér. V pracovní skupině je rovněž zastoupen člen podnikové rady.
Pracovní skupina zabývající se životním prostředím sestávala z pracovníka z výroby, pracovníka ze správy podniku, pracovníka odpovědného za odpady, vodu a energii, specialisty na bezpečnost práce, člena podnikové rady a pracovníka pověřeného životním prostředím. Vedení podniku vždy obdrželo k informaci protokol o jednání skupiny.
První úkoly pracovní skupiny zabývající se životním prostředím:
kontrola dodržování legislativy a směrnic v ochraně životního prostředí v podniku,
diskuse a stanovení cílů v ochraně životního prostředí pro běžný rok,
kontrola opatření v oblasti ochrany životního prostředí, o kterých se již rozhodlo,
úspora energií a vody, redukce odpadních vod, zabránění vzniku odpadů a správná manipulace s nebezpečnými látkami,
kontrola úplnosti bezpečnostních norem EU a podnikových pokynů a směrnic,
obstarání ekologických kancelářských materiálů a čisticích prostředků a ovlivňování použití ekologických obalů,
prověření spolehlivosti firmy zabývající se zneškodněním odpadů,
zprostředkování informací o životním prostředí pracovníkům a motivace pracovníků pro aktivity vedoucí k ochraně životního prostředí v podniku.
Školení v oblasti životního prostředí
Pracovník pověřený životním prostředím a členové pracovní skupiny zabývající se životním prostředím si doplnili, bylo-li třeba, své znalosti v oblasti životního prostředí v odpovídajících opatřeních dalšího vzdělávání.
Kontakty v oblasti životního prostředí
Pracovník pověřený otázkami životního prostředí udržoval pod hledisky životního prostředí kontakty s úřady a svazy. Pro získání co nejvíce informací o životním prostředí a podnětů se ukázalo jako velmi pozitivní účastnit se pracovních skupin zabývajících se životním prostředím (např. v IHK a svazech). Také kontakty s pracovníky pověřenými životním prostředím v jiných podnicích se ukázaly jako velmi nápomocné.

„Public relation“ v obl. životního prostředí

Místní tisk a jiná média byla o aktivitách v oblasti životního prostředí podniku informována teprve tehdy, když bylo možné hovořit o prvních úspěších a když byly formulovány cíle pro nadcházející roky.
Podnikové zlepšovatelství
Pracovníci dostali možnost přispět se svými návrhy na zlepšení životního prostředí. Tak bylo možné zjistit a odstranit zatížení zdraví a ekologická nebezpečí v podniku a na pracovišti. Pracovníci přišli také s návrhy v oblasti energie, voda a likvidace odpadů. Návrhy na zlepšení životního prostředí byly podle svého významu odměněny peněžními prémiemi, popř. věcnými dary.
Informace vedení
edení podniku, management a podniková rada v pravidelných intervalech obdrží od pracovníka pověřeného životním prostředím informace o provedených a plánovaných opatřeních v oblasti životního prostředí.

Zhodnocení prvních zkušeností

Možné potenciální aktivity pro vedení podniku týkající se ochrany životního prostředí:
Nejprve bylo nutno se soustředit na dodržování zákonů na ochranu životního prostředí a úředních rozhodnutí státní správy. Pak organizačně, personálně a finančně za-jistit, aby se při uzavírání smluv (mimo jiné s dodavateli, řemeslnickými podniky, firmami zabývajícími se likvidací odpadů) zohlednila hlediska životního prostředí.

Do cílů v ochraně životního prostředí je žádoucí si dát např.:

Snižovat náklady na základě programů v oblasti energie a vody a současně chránit životní prostředí.
Rozšířit klasická kritéria pro nákup

v oblasti materiálového hospodářství o kritérium neohrožující životní prostředí a podle možnosti substituovat látky, popř. výchozí produkty zatěžující životní prostředí.

Na základě moderních výrobních technik zredukovat zatížení životního prostředí a náklady na likvidaci.
Zvolit a vybavit firemní vozy s přihlénutím k hlediskům životního prostředí a snažit se o ekologický způsob jízdy a podporovat používání veřejných dopravních prostředků.
Zabudovat regulátory do vytápěcích systémů za účelem snížení nákladů na energii.
Použít lisovacích nádob místo otevřených nádob na komunální odpad k redukci poplatků na jeho zneškodnění.
Zavést systémy zpětného využití užitkové vody a vestavět šetřiče ve splachovacích nádobách na toaletách za účelem snížení nákladů na vodu.
Umístit „zelené tabule“ pro poskytování informací o životním prostředí pracovníkům.
Čisticí prostředky zatěžující životní prostředí vyměnit za funkčně a cenově

srovnatelné ekologické alternativní výrobky.

Využívat bezplatných informačních akcí poradců v oblasti životního prostředí a svazů spotřebitelů v podniku.
Používat ekologické materiály, tj. výchozí produkty, suroviny, pomocné a provozní látky, které lze vyrábět, používat a likvidovat bez ohrožení životního prostředí.
Vzniklé odpadní teplo, je-li to technicky a hospodářsky možné, odvést zpět do výrobního procesu a opět je použít.
Po prvních letech zavádění systému ochrany životního prostředí byly získány důležité zkušenosti, které vedly ke stanovení následujících priorit:
Dát přednost opatřením na ochranu životního prostředí, která jsou blízká pracovníkům. Uvážit nejdříve opatření na ochranu životního prostředí, která jsou blízká pracovníkům, poté opatření vzdálená pracovníkům.
Dát přednost opatřením na ochranu životního prostředí, vytvářejícím zvyk. Nejdříve učinit opatření na ochranu životního prostředí, která vytváření zvyk, poté opatření, působící nezávisle na pracovnících a která proto mají menší pedagogický efekt; tedy např. nejdříve nahradit tradiční toaletní papír recyklovaným toaletním papírem nebo koše na papír vybavit sběrnými nádobami na plastový odpad.
Dát přednost opatřením na ochranu životního prostředí s příkladným, okamžitým účinkem, popř. celopodnikovým účinkem, např. zavádění recyklovaného kancelářského materiálu.
Na začátku usilovat o dosažení spontánního souhlasu s opatřeními v oblasti životního prostředí, která vedou k hospodářskému „bleskovému úspěchu“, v druhé řadě o taková opatření, která se vyplatí až dlouhodobě, a proto jsou méně vhodná jako „motivační výstřel ke startu“.
Opatření na ochranu životního prostředí odstupňovat časově podle schopnosti konsensu, nejdříve usilovat o zákonem předepsaná a hospodářsky výhodná opatření na ochranu životního prostředí (jako umístění filtrů na prach nebo termostatů).
To vedlo k dalším krokům v podnikové ochraně životního prostředí. S externím poradcem se uskutečnilo jednání o plánovaném provedení první kontroly systému ochrany životního prostředí. Detaily týkající se rozsahu, termínu a průběhu byly stanoveny společně. První kontrola systému ochrany životního prostředí byla zjištěním stavu všech aktivit v podniku relevantních pro životní prostředí a sloužila také k prvnímu zjištění slabých míst pod hledisky životního prostředí.

Zavedení systému environmentálního managementu podle DIN ISO 14001

Na základě poznatků z první kontroly životního prostředí a opatření navržených v auditorské zprávě byl v následujících měsících implementován systém environ-mentálního managementu (EMS).
Poté, co byl implementován systém emvironmentálního managementu a byl naplněn „životem“, následovala podniková kontrola EMS. Tuto zkoušku může provést vyškolený interní tým nebo externí poradce. Rozhodli jsme se pro interní tým. Po provedení podnikové kontroly EMS vypracoval pracovník pověřený životním prostředím se souhlasem vedení podniku prohlášení o životním prostředí. Prohlášení určené pro veřejnost obsahovalo následující části:
činnosti firmy Dr. Oetker v jejím sídle,
posouzení dopadů firmy na životní prostředí,
shrnutí dat o emisích, energii, vodě, odpadech, spotřebě materiálu a surovin,
představení environmentální politiky, programu a systému environmnentálního managementu,
termín dalšího prohlášení o životním prostředí,
jméno pověřeného experta na životní prostředí.

Účast na programu EMAS a na certifikaci podle DIN ISO 14001

ystém environmentálního managementu ověřil u firmy Dr. Oetker na základě prohlášení o životním prostředí (program EMAS) pověřený expert na životní prostředí a prohlášení o životním prostředí prohlásil za platné.
Prováděním pravidelných interních podnikových auditů EMS a jednou za tři roky ověřením připojení se a/nebo certifikace podle DIN ISO 14001 externím expertem na životní prostředí je kontrolováno neustálé zlepšování situace v oblasti životního prostředí v podniku.

 

PŘÍLOHA –Publikace
„Systém environmentálního managementu a auditů (EMAS) v malých a středních podnicích“, vydaná MŽP v roce 1998

MOTTO
„Je důležité, aby se malé a střední podniky zúčastnily programu EMAS a jejich účast by měla být podporována ustanovením nebo podporou technických opatření a struktur, jejichž cílem by bylo poskytnout takovým podnikům odbornou pomoc a podporu, kterou potřebují.“
Preambule Nařízení Rady EHS č. 1836/93

PŘEDMLUVA

Environmentální management znamená systematický přístup k ochraně životního prostředí ve všech aspektech podnikání,jehož prostřednictvím podniky začleňují péči o životní prostředí do své podnikatelské strategie i běžného provozu.
Přístup spočívá ve vytvoření, zavedení a udržování vhodně strukturovaného systému environmentálního managementu (EMS), který je součástí celkového systému řízení a týká se všech prvků environmentálního chování podniku.
Přestože zavedení EMS je stejně jako v případě systému managementu jakosti (QMS) pro podnik zcela dobrovolnou záležitostí, vedoucí představitelé podniků si uvědomují, že pokud má jejich podnik obstát v konkurenčním prostředí, budou muset v dosud nebývalé míře do své podnikatelské strategie a plánování zahrnout také otázky ochrany životního prostředí. Výsledkem zavedení EMS je na jedné straně příspěvek k trvalému ekonomickému růstu a prosperitě podniku, na druhé straně postupné snižování negativních dopadů jeho činností, výrobků nebo služeb na životní prostředí. Tato strategie společensky odpovědného podnikání vycházejícího ze zásady udržitelného rozvoje, který zajišťuje současné potřeby, aniž by ohrožoval šance dalších generací na uspokojování jejich potřeb, bývá také nazývána strategií dvojího zisku. Snížením zátěže životního prostředí se zvýší konkurenceschopnost podnikatelského subjektu.
Pro zavedení EMS existují v zásadě dva předpisy – technické normy řady ISO 14000, reprezentované především kmenovou normou ČSN EN ISO 14001 Systémy environmentálního managementu – Specifikace s návodem pro její využití (dále jen „Norma“) a Nařízení Rady EHS č. 1836/93 EMAS (dále jen „Nařízení“).
Státní politika životního prostředí, kterou vláda přijala v roce 1995, vyzdvihuje nutnost podpory zavádění EMS, přičemž důraz klade na implementaci systému podle Nařízení, které stanoví kvalitativně nejvyšší požadavek na poskytování informací o vztahu podniku k životnímu prostředí. Nařízení reprezentuje státem garantovaný systém, prostřednictvím něhož je zajišťován dohled nad dodržováním stanovených pravidel a jsou registrovány podniky, které se do programu úspěšně zapojí. Státním správám členských států EU je uložena povinnost v určeném časovém období vytvořit legislativní a administrativní rámec, který umožní provozovat EMAS tak, jak je v tomto dokumentu popsáno. Přestože ČR je zatím pouze přidruženým členem, je plnění povinností stanovených Nařízením v souladu se závazky vyplývajícími z Evropské dohody o přidružení k EU.

Tvůrčí přístup podniku k ochraně životního prostředí založený na dodržování stanovených systémových pravidel má výrazný preventivní charakter. Mění se tím dosud běžná pasivní role podniku jako znečišťovatele, který pouze někdy lépe, někdy hůře stíhá plnit požadavky státu. Často se tak za cenu neúměrně vysokých nákladů pouze převádějí problémy jedné složky prostředí do druhé. Vlastní, systémově podchycená a přijatá řešení lépe respektují ekonomické souvislosti. Zvyšení výkonnosti tak může být dosaženo i díky pečlivémuzmapování a řízení neprodukčních oblastí podnikání. V prostředí sílícího tlaku veřejnosti a některých činorodých skupin se podniku, který má zájem o další rozvoj, vyplácí deklarovat vlastní preventivní přístup k ochraně životního prostředí.

Základním cílem, který obvykle vedení podniku při zavádění EMS sleduje, je

• zavedení pořádku;
dosažení úplného souladu s právními požadavky;
• zlepšení vztahů s veřejností a veřejnou správou;
• získání obchodně využitelné vizitky (certifikátu ISO 14001, registrace v programu EMAS).
Podniky dnes posuzují nejen finanční přínosy environmentálního managementu(úspory, zvýšení efektivnosti výroby, rozšíření tržního potenciálu), ale hodnotí i rizika plynoucí z nedostatečného ošetření organizačních a technických prvků ochrany životního prostředí (havárie, neschopnost získat bankovní úvěr a další finanční investice, ztráta trhů a zákazníků).

Mezi hlavní přínosy fungujícího EMS patří
redukce provozních nákladů, úspory energií, surovin a dalších zdrojů;
• snížení rizika environmentálních havárií, za něž podnik nese odpovědnost;
zvýšení podnikatelské důvěryhodnosti pro investory, peněžní ústavy, pojišťovny, veřejnou správu;
• rozšíření možností v exportní oblasti a v oblasti státních zakázek a podpor podnikání;
• posílení vztahů s veřejností.

Cílem publikace je prezentovat soubor činností, které je nutné realizovat, a řídicích postupů, které je nezbytné zavést, aby EMS správně fungoval. Podnik musí především
identifikovat a kontrolovat environmentální aspekty, vlivy a rizika;
formulovat a realizovat svou environmentální politiku, cíle a programy v souladu s požadavky environmentální legislativy;
vyčlenit prostřednictvím programů potřebné zdroje k dosažení těchto cílů a přidělit odpovědnosti;
definovat a dokumentovat řídicí přístupy v environmentální oblasti;
dokumentovat specifické postupy zajišťující, aby se každý zaměstnanec během své každodenní práce choval tak, aby pomáhal minimalizovat nebo odstraňovat negativní environmentální dopady;
komunikovat ve věci odpovědnosti a instrukcí v rámci celého podniku a vyškolit zaměstnance tak, aby své povinnosti plnili efektivně;
měřit a pravidelně přezkoumávat své chování podle předem stanovených norem a cílových hodnot a v případě neshody uplatňovat nápravná opatření;
prezentovat dosažené výsledky veřejnosti.

Pro lepší přehlednost jsou v průvodci za obsahem zařazeny definice a vysvětlení hlavních pojmů i seznam používaných zkratek. Seznam použité a doporučené literatury je uveden v závěru publikace.