Rezoluce Evropského parlamentu k rozšíření Evropské unie – vybrané části (COM(1999) 500 – C5 – 0341/2000 – 2000/2171(COS))

Obsáhlá Rezoluce Evropského parlamentu (dále EP) ze dne 4. 10. 2000 vychází z četných zpráv a příspěvků jednotlivých výborů EP, mimo jiné také ze Zprávy Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a ochranu spotřebitele (2000/2080(INI)) ze dne 12. září 2000. Plný text Zprávy Výboru je k dispozici na vnitřní síti MŽP na adrese: T:/Evropská unie/Rezoluce_soubory/Rezoluce EP.
Parlamentní rezoluce nejsou závazným předpisem, nicméně dokumentují vývoj názorů jedné z institucí EU, jejíž vliv nabývá v posledních letech stále více na významu. Rezoluce nezavazuje ani Evropskou komisi, kterou však na mnoha místech vyzývá k různým aktivitám. Komise je závislá na důvěře Parlamentu a musí brát v úvahu jeho názory s ohledem na všeobecné posilování rozhodovacích pravomocí Parlamentu.
Zpráva Výboru pro životní prostředí byla zahrnuta zejména do článků 70 - 79 Rezoluce.
- Rezoluce vyzývá kandidátské země, aby věnovaly maximální péči transpozici environmentálního acquis do své legislativy tak, aby byla dokončena nejpozději ke dni vstupu do Evropské unie. Směrnice, u kterých se předpokládají nižší náklady na implementaci (EIA, přístup k informacím o životním prostředí, ochrana zvířat, směrnice o stanovištích a o ochraně volně žijících ptáků), by měly být aplikovány od data vstupu.
- O přechodných obdobích se rezoluce zmiňuje výhradně v souvislosti s vysokými finančními náklady, které by si implementace příslušného předpisu vyžádala, a limituje jejich délku na maximálně pět let. Delší přechodná období budou povolována jen ve zcela výjimečných případech, navíc po konzultaci Komise s EP. Přijetí výjimky bude podmíněno předložením detailního časového rozvrhu a finanční strategie. Bude-li přechodné období pro oblast životní prostředí novým členským státům uděleno, ve smlouvách o přistoupení budou definovány prozatímní cíle. Jejich nesplnění se bude posuzovat jako porušení komunitárního práva, které může vést ze strany Evropské komise k zahájení řízení před Evropským soudním dvorem. Ve sféře ochrany živočichů nebudou akceptována žádná přechodná období.
Ř Kandidátské země jsou vyzývány, aby zasílaly každoročně Evropskému parlamentu své Národní programy sbližování práva s acquis včetně detailních časových rozvrhů a podrobné informace o pokroku, kterého dosáhly v legislativním procesu. Parlament vyzývá nevládní organizace, aby zasílaly zprávy upozorňující na nedostatky nebo naopak rezervy jednotlivých kandidátských zemí, a to do konce roku 2001 a poté každoročně.
Ř Parlament požaduje zdvojnásobení předpřístupové pomoci kandidátským zemím pro oblast životního prostředí až do roku 2006. Finanční nástroje (Phare, ISPA, SAPARD) mají být propojeny. Limit pěti milionů EUR pro projekty financované z programu ISPA by měl být dle názoru Parlamentu odstraněn, aby mohly být podporovány malé, inovativní projekty. Všechny formy předpřístupové pomoci musí být v souladu s postojem EU, zdůrazňujícím nutnost zahrnutí environmentálních zájmů do ostatních politik. Parlament žádá Komisi, aby vypracovala a publikovala posouzení vlivů na životní prostředí u všech předvstupních projektů a programů financovaných EU, včetně půjček poskytovaných Evropskou investiční bankou. Ta by měla zároveň zprůhlednit své praktiky při poskytování prostředků kandidátským zemím střední a východní Evropy. Kritéria pro přidělování prostředků z fondů ISPA mají být rozšířena tak, aby pokrývala mimo jiné i stanovení vhodných lokalit sítě NATURA 2000 a jejich následnou správu.
Ř Zdůrazňuje se, že jaderné reaktory sovětské výroby první generace představují vysoké riziko pro Evropu. Kandidátské země mají proto splnit své závazky a uzavřít tyto reaktory, a to nejpozději k datu vstupu. Parlament podporuje plán financování vědecké a technické spolupráce při odstavení reaktorů i sociální pomoc nezaměstnaným. EIB a EBRD mají poskytnout strategické investice a bilaterální finanční pomoc pro energeticky úsporné programy a rozvoj obnovitelných zdrojů energie v kandidátských zemích.
Ř Apeluje se na Komisi, Radu a vlády kandidátských zemí, aby vyvinuly úsilí ke zvýšení povědomí a informovanosti o významu ochrany přírody a zejména o síti NATURA 2000, a to jak mezi pracovníky veřejné správy, tak i mezi veřejností. Na místní, regionální i národní úrovni má být rozvinut efektivní systém správy zabezpečující řádné provádění environmentální legislativy. Veřejnost by měla v této oblasti participovat vyšší měrou než dnes. Nevládní organizace mají být intenzivněji zapojeny do procesu jednání o přistoupení do EU.
Ř Zvláště důležitým principem je soulad mezi požadavky na ekonomický růst a ochranu životního prostředí. Environmentální aspekty musí být brány na zřetel v celé řadě veřejných politik. Projekty financované EU musí být podrobeny posouzení s ohledem na životní prostředí, přičemž má být vzat v úvahu rozvoj veřejné dopravy, obnovitelných zdrojů energie a ochrana biodiverzity kandidátských zemí. Parlament podporuje aktivity, které minimalizují škodlivé vlivy na krajinu a přírodu a zároveň maximalizují zisky. Aby bylo dosaženo těchto cílů, musí být propojeny Plány na rozvoj venkova a fond SAPARD a též priority směrnice o ptácích a směrnice o ochraně přírodních stanovišť.
Ř Rezoluce vyzývá kandidátské země k vyhlášení lokalit NATURA 2000 před datem vstupu. Má být navržen systém k doplňování příloh příslušných směrnic tak, aby zahrnuly i druhy a stanoviště, které se v EU dosud nevyskytují. Vstup nových zemí do EU nemá v žádném případě vést k redukci celkové rozlohy ani stupně ochrany jejich dosud chráněných území.
Ř Dále se zdůrazňuje, že ochrana přírody nespočívá pouze na vymezení a ochraně lokalit, ale musí být také založena na podpoře takových ekonomických aktivit, které jsou v souladu s myšlenkou trvale udržitelného rozvoje. Důležitá je podpora environmentálně přijatelného zemědělství a lesního hospodářství. Životní prostředí musí být bráno na zřetel v celé řadě veřejných politik, zejména v oblasti dopravy, energetiky, snižování znečištění vody a ovzduší, ochrany půdy a dalších přírodních zdrojů. Naopak je nutné zabraňovat takovým hospodářským činnostem, které vedou k ničení cenných stanovišť. Nové členské země by se tím měly vyhnout problémům, charakteristickým pro evropskou “patnáctku” - intenzivnímu zemědělskému hospodaření, monokulturám, podceňování významu biodiverzity.