Program OSN pro životní prostředí v roce 2000 a zapojení ČR

Přestože rok 2000 nepatřil k rokům vrcholných jednání UNEP, došlo v něm přesto k některým významným událostem především v oblasti mezinárodních úmluv. Jedinou vrcholnou událostí v samotném UNEP se stalo Globální ministerské fórum o životním prostředí (Global Ministerial Environmental Forum, Malmö, 29. – 31. 5. 2000), jehož se zúčastnila delegace ČR složená ze zástupců Ministerstva zahraničních věcí a vedoucích představitelů Ministerstva životního prostředí.

Na závěr jednání byla přijata deklarace (Malmö Ministerial Declaration), jež upozorňuje na nejvýznamnější problémy životního prostředí pro 21. století, zdůrazňuje úlohu soukromého sektoru při řešení otázek životního prostředí a zapojení celé společnosti. Vyzývá k přípravě hodnocení stavu životního prostředí na Zemi deset let po Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (Rio + 10) a závěrem vytyčuje priority činnosti, k nimž patří snížení chudoby, zvýšení bezpečnosti ve vztahu k životnímu prostředí posílením systémů včasného varování, zahrnutí zájmů životního prostředí do hospodářské politiky států a koordinace právnických nástrojů. V současném období bude nejdůležitější příprava pro 21. zasedání Řídicí rady UNEP a druhé Globální ministerské fórum o životním prostředí (Nairobi, 5. – 9. 2. 2001), které se bude věnovat především snižování chudoby ve světě, otázkám energie a zdraví, přírodním i člověkem vyvolaným katastrofám.
Významnou úlohu sehrává UNEP v oblasti iniciování mezinárodních environmentálních úmluv a programů a v podpoře při jejich plnění. Situaci v roce 2000 shrnuje následující text.

UNEP-Infoterra

Mezinárodní síť pro výměnu informací zahrnující v současnosti 177 států. Podnět pro její založení vzešel z první globální konference o životním prostředí (Conference on the Human Environment) v roce 1972 ve Stockholmu. Ustavena byla na základě usnesení prvního zasedání Řídicí rady UNEP v roce 1973 pod názvem International Referral System. Její úloha byla posílena závěry Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v roce 1992 v Rio de Janeiro, především v souvislosti s Agendou 21 a její kapitolou 40, a přijetím Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na ministerské konferenci EHK “Životní prostředí pro Evropu” v roce 1998 v dánském Aarhusu (zejména ve vztahu k prvnímu pilíři Úmluvy). V roce 2000 se uskutečnila ve dnech 11. – 15. září Globální konference UNEP zaměřená na posílení sítě pro výměnu informací o životním prostředí v irském Dublinu. Na závěr jednání byla přijata Dublinská deklarace vyzývající k podpoře úlohy UNEP při rozvíjení mezinárodní informační sítě a šíření informací s použitím moderních technologií, včetně Internetu. Dohodnuto bylo používání upraveného názvu UNEP-Infoterra. Pro jednotlivé státy zapojené do sítě je prvořadým úkolem ustavení a rozvinutí činnosti konsorcií složených ze zástupců státních orgánů, výzkumných institucí i nevládních organizací, umožňující přístup k databázím a co nejširší výměnu informací s použitím elektronických médií.

Úmluva o ochraně ozonové vrstvy (Vídeňská úmluva) a Protokol o látkách, které porušují ozonovou vrstvu (Montrealský protokol)

Vláda ČR schválila v listopadu 2000 návrh na přijetí Pekingského dodatku k Montrealskému protokolu Českou republikou. Tento dodatek byl přijat na Jedenáctém zasedání smluvních stran Montrealského protokolu v listopadu 1999. Jeho cílem je urychlit snižování výroby a spotřeby látek HCFC (tzv. měkkých freonů).
V ČR byl připraven návrh nového zákona o ochraně ovzduší a ozonové vrstvy Země (v prosinci 2000 předložen vládě ČR ke schválení) a dvě nové prováděcí vyhlášky ke stávajícímu zákonu č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země.
Problematika sběru a skladování halonů byla dílčím té-matem diskutovaným při jednání ministrů životního prostředí Visegádské čtyřky (V4) v říjnu 2000 ve Varšavě. Zajišťování požadavků Montrealského protokolu bylo jedním z bodů jednání pracovníků odborů ochrany ovzduší Ministerstev životního prostředí České republiky a Slovenské republiky v listopadu 2000 v Tatranských Matliaroch.
V červenci 2000 se delegace České republiky zúčastnila Dvacáté pracovního zasedání Montrealského protokolu (OEWG) v Ženevě, které bylo přípravným zasedáním pro Dvanácté zasedání smluvních stran Montrealského protokolu, které se konalo v prosinci 2000 v Burkina Faso. Česká republika je pro roky 2000–2001 členem Implementačního výboru Montrealského protokolu, který hodnotí plnění požadavků Montrealského protokolu smluvními státy, a zástupce ČR je místopředsedou zasedání smluvních stran.
V návaznosti na plnění závazků vyplývajících z Montrealského protokolu je pro ČR v nejbližším období důležité vydání nového zákona o ochraně ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země, který implementuje Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EC) č. 2037/2000, o látkách, které porušují ozonovou vrstvu; příprava strategie stažení látek CFC a zlepšení systému sběru, recyklace a zneškodňování regulovaných látek, které takové látky obsahují; řešení problematiky dovozů zdravotnických přípravků, které obsahují freony.

Úmluva o řízení pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodnění (Basilejská úmluva)

V roce 2000 probíhala jednání pracovních skupin a rozšířeného výboru Konference smluvních stran (páté zasedání, Basilej, 6. - 10. 12. 1999), do něhož byla zvolena i ČR v souvislosti s funkcí místopředsedy pátého zasedání Konference smluvních stran. Projednávány byly úkoly z plánu technické a právní skupiny.
Rozvíjela se činnost poradního sboru Regionálního školicího střediska pro naplňování Basilejské úmluvy pro země střední a východní Evropy se sídlem v Bratislavě, kde je ČR zastoupena ředitelkou odboru odpadů MŽP.
Prioritním úkolem ČR pro roce 2001 je posoudit přístup k Protokolu o odpovědnosti a náhradě škod vzniklých v důsledku přeshraničních pohybů nebezpečných odpadů a jejich zneškodňování, který byl přijat na pátém zasedání Konference smluvních stran v roce 1999.

Úmluva o postupu předchozího souhlasu v mezinárodním obchodu s některými chemickými látkami a přípravky na ochranu rostlin (Rotterdamská úmluva)

ČR ratifikovala Úmluvu v květnu 2000 a ratifikační listiny byly uloženy u depozitáře – generálního tajemníka OSN - 12. 6. 2000 (podpis ČR 22. 6. 1999). Úmluva dosud nevstoupila v platnost. Činnost v dané oblasti prozatím zajišťuje Mezivládní dohodovací výbor pro mezinárodní právně závazný nástroj pro aplikaci postupu předchozího souhlasu v mezinárodním obchodu s některými nebezpečnými chemickými látkami a prostředky na ochranu rostlin, jehož je ČR členem. ČR rovněž přispěla do fondu pro naplňování Úmluvy.
Před ČR stojí úkol zajistit plnění Úmluvy a požadovanou výměnu informací o určených nebezpečných látkách (Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství).

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu

V roce 2000 proběhla dvě kola jednání - 12. a 13. zasedání poradních orgánů SBSTA (Bonn, 5. – 16. června 2000) a SBI (Lyon, 4. - 15. 9. 2000), zaměřená na přípravu podkladů pro šesté zasedání Konference smluvních stran (Haag, 13. - 24. 11. 2000). Stěžejními tématy jednání byla prováděcí pravidla pro aplikaci tzv. kjótských mechanismů, dohoda o podílech těchto mechanismů na celkovém splnění kvantitativních závazků smluvních stran, příprava transparentních metodik na bilancování emisí skleníkových plynů, způsoby jejich předávání a kontroly a mechanismy kontroly plnění kvantitativních závazků smluvních stran včetně stanovení sankcí v případě jejich neplnění. Vzhledem k tomu, že na zasedání Konference v Haagu nedošlo ke shodě, mají jednání pokračovat v květnu 2001 v Bonnu.
ČR je pro období 1998 – 2002 zastoupena ve výboru Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC), kde probíhala v r. 2000 koordinace prací na přípravě IPCC Third Assessment Report WGII.
V roce 2000 byla zahájena příprava 3. sdělení o plnění závazků ČR vůči Úmluvě (koordinací příprav pověřen ČHMÚ).
Mezi prvořadé úkoly ČR v nadcházejícím roce patří zahájení procesu ratifikace Kjótského protokolu; započetí zkušební fáze přípravy systému monitoringu emisí CO2 z vybraných zdrojů znečišťování pro zpřesnění inventur z energetického sektoru a jeho výhledové využití při emisním obchodování; dokončení 3. sdělení o plnění závazků ČR vůči Úmluvě a jeho předání Sekretariátu Úmluvy do konce listopadu 2001.

Úmluva o biologické rozmanitosti

Výsledkem složitých jednání na odročeném zvláštním zasedání Konference smluvních stran Úmluvy (Montreal, 24. – 28. 1. 2000) bylo přijetí Cartagenského protokolu o biologické bezpečnosti.
Protokol byl poprvé vystaven k podpisu na pátém zasedání Konference smluvních stran (Nairobi, Keňa, 15. až 26. 5. 2000), kde ho 24. 5. 2000 podepsala i ČR spolu s dalšími 67 smluvními stranami Úmluvy. Kromě jednání věnovaných odborným otázkám biodiversity byl při zasedání Konference uspořádán ministerský kulatý stůl zaměřený na otázky biotechnologií a plnění Cartagenského protokolu. Při zasedání byl zástupce ČR za skupinu zemí střední a východní Evropy zvolen předsedou Poradního orgánu pro vědecké, technické a technologické záležitosti (SBSTTA). 5. zasedání SBSTTA (Montreal, 31.1. - 4. 2. 2000) přijalo doporučení zaměřená na naplňování Úmluvy a předložená pátému zasedání Konference smluvních stran.
Významným přípravným jednáním pro páté zasedání Konference smluvních stran se stala první celoevropská konference “Biodiversita v Evropě” (Riga, 20. – 23. března 2000).
ČR předala sekretariátu Úmluvy zprávu o stavu biologických zdrojů a plnění Úmluvy v ČR (“National Biodiversity Conservation Strategy and Action Plan of the Czech Republic – Status of Biological Resources and Implementation of the Convention on Biological Diversity in the Czech Republic”).
V ČR byla uspořádána 6. konference zemí střední a východní Evropy zaměřená na mezinárodní a regionální spolupráci v biologické bezpečnosti (Průhonice, 1. - 3. 12. 2000).
K nejdůležitějším úkolům vyplývajícím z Úmluvy a Cartagenského protokolu pro ČR se řadí: dokončit proces ratifikace Cartagenského protokolu; jmenovat odborníky do skupin expertů a pro kontakt se sekretariátem Úmluvy ve vybraných oblastech biodiversity; dokončit pilotní fázi informačního systému ČR v návaznosti na mezinárodní informační systém Úmluvy, ve vzájemném propojení s informačním systémem resortu životního prostředí; vydat anglickou verzi zprávy o naplňování Úmluvy v ČR a připravit komentované české vydání; vypracovat strategii ochrany biologické rozmanitosti ČR.

Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES)

Jedenácté zasedání Konference smluvních stran Úmluvy (Nairobi, 10. – 20. 4. 2000) se zaměřilo na otázky uvolnění obchodu s některými produkty z chráněných druhů a možnosti rozšíření ochrany CITES na některé druhy žraloků. ČR připravila návrh rezoluce o značení živých zvířat mikročipy, který byl přijat.
Proběhla jednání pracovních skupin Interpolu pro kriminalitu v oblasti ochrany druhů, pracovní semináře, studijní cesta v Nizozemsku zaměřená na aspekty CITES ve vztahu k EU, regionální konference k ilegálnímu obchodu mezi Austrálií, Novým Zélandem a Evropou v rámci pracovní skupiny Interpolu pro kriminalitu v oblasti ochrany druhů a společné zasedání Výboru pro živočichy a Výboru pro rostliny CITES.

Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva)

V červnu r. 2000 byly příslušné smluvní strany Úmluvy vyzvány k podpisu Memoranda o porozumění při ochraně středoevropských populací dropa velkého. ČR se prozatím k podpisu nepřipojila vzhledem k potřebě zajistit podmínky pro ochranu tohoto druhu na území státu.
V září 2000 (Bonn, 21. - 22. 9. 2000) proběhlo zasedání Stálého výboru Úmluvy.
V ČR je žádoucí zahájit proces přístupu k Dohodě o ochraně euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA); zřídit rezervaci na ochranu dropa velkého na Znojemsku (příprava pro přijetí Memoranda o porozumění při ochraně středoevropských populací dropa velkého); vypracovat strategii ochrany dropa velkého.

Dohoda o ochraně netopýrů v Evropě

V červenci se uskutečnilo v anglickém Bristolu 3. zasedání smluvních stran, kde byla mj. přijata úprava znění Dohody, včetně doplnění Přílohy. Zástupce AOPK se zúčastnil rovněž zasedání Poradního výboru (Záhřeb, únor 2000), které připravovalo rezoluce pro zasedání smluvních stran.
V ČR je třeba přijmout změny textu Dohody projednané na 3. zasedání Konference smluvních stran; zajistit legislativně ochranu všech druhů netopýrů (novela vyhlášky č. 395/1992); sestavit seznam nejvýznamnějších podzemních prostorů ČR, sloužících jako zimoviště netopýrů (vazba na NATURA 2000).

Úmluva Spojených národů o boji proti desertifikaci v zemích trpících velkým suchem nebo desertifikací, zvláště v Africe

Na základě usnesení vlády o schválení přístupu ČR k Úmluvě (ze dne 8. 11. 1999, č. 1166) byly 25. 1. 2000 uloženy ratifikační listiny u depozitáře Úmluvy, která pro ČR vstoupila v platnost 24. 4. 2000.
Čtvrtého zasedání Konference smluvních stran (Bonn, 11. – 22. 12. 2000) se ČR poprvé zúčastnila jako smluvní strana. K projednání byl předložen V. regionální dodatek k Úmluvě pro střední a východní Evropu.
ČR bude usilovat o zapojení českých expertů do mezinárodní spolupráce a pomoci při řešení otázek desertifikace a degradace půdy a spolupracovat s dalšími evropskými zeměmi při řešení problémů degradace půdy obdobných podmínkám v ČR. K V. regionálnímu dodatku se prozatím nepřipojila.

Mezivládní výbor pro přípravu Úmluvy o eliminaci persistentních organických polutantů (POPs)

Od června 1998 proběhlo pět zasedání Mezivládního výboru za aktivní účasti zástupce ČR. Poslední zasedání (Johannesburg, 4. – 9. 12. 2000) projednalo konečný text Úmluvy, která má být poprvé předložena k podpisu v květnu 2001 ve Stockholmu.
ČR by se měla připojit k podpisu Úmluvy a zahájit proces ratifikace.
Činnost UNEP, jakožto nejvýznamnějšího mezinárodního programu zaměřeného na životní prostředí, je velmi úzce provázána s dalšími mezinárodními či regionálními organizacemi zabývajícími se životním prostředím, i když u některých z nich nepatří životní prostředí k jejich hlavnímu zaměření. Náleží k nim především Komise pro udržitelný rozvoj (CSD), Evropská hospodářská komise (EHK), OECD, UNESCO, Rada Evropy či IUCN.

Ing. Milena Roudná, CSc.,
odbor globálních vztahů MŽP