Šestá konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN

Konference COP-6, která byla celou světovou veřejností očekávána s velikou nadějí, se konala v nizozemském Haagu ve dnech 13.–25. 11. 2000. Předpokládalo se, že konečně dojde k dohodě o tom, jak konkrétně naplnit dikci Kjótského protokolu z prosince 1997, tj. začít účinně snižovat emise skleníkových plynů do atmosféry a vytvořit tak předpoklady k zahájení ratifikačního procesu Kjótského protokolu. Kdyby jednání skončila úspěšně, stále by ještě byla naděje, že ratifikační proces ve většině států s emisními redukčními cíli (státy tzv. Dodatku I k Úmluvě) skončí do doby konání připravovaného Summitu Rio 10 a Kjótský protokol vstoupí během roku 2001 v platnost.

Na úvod konference, která byla zahájena za přítomnosti nizozemské královny Beatrix, zazněly v projevech nově zvoleného prezidenta COP-6, nizozemského ministra bydlení, územního plánování a životního prostředí J. Pronka, francouzského prezidenta J. Chiraca, ve videoprojevu generálního sekretáře OSN K. Annana a dalších výzvy k delegátům a ministrům odpovědným za životní prostředí, aby svým aktivním osobním vlivem přispěli k dosažení shody. Předseda Mezivládního panelu klimatické změny R. Watson seznámil delegáty i s posledními vědeckými výsledky panelu. Ty zřetelně naznačují, že stále rostoucí emise skleníkových plynů do atmosféry zvyšují riziko nevratných změn globálního klimatu.
V průběhu prvního týdne jednání iniciovaly státy Visegrádské skupiny a Slovinsko založení zájmové skupiny CG11 (Central Group 11). Členy tohoto neformálního uskupení se staly ty státy Dodatku I Úmluvy z východoevropské regionální skupiny OSN, které mají dle Přílohy B Kjótského protokolu nenulové redukční závazky (prakticky jde o asociované státy k EU a Chorvatsko). Členy CG11 jsou jako pozorovatelé dále Malta a Kypr. Snahou bylo, aby tato zájmová skupina postupovala vůči ostatním zájmovým sku-pinám i vůči EU pokud možno jednotně a aby se její vliv na celý proces zvýšil.
Jednání v prvním týdnu probíhala na expertní úrovni, nicméně předpokládaných výsledků nebylo dosaženo. Proto prezident COP-6 J. Pronk ihned na počátku druhého týdne, kdy se jednání zúčastnilo více než 70 hlav států, viceprezidentů, vicepremiérů a ministrů, přikročil k sumarizaci zatím dosažených výsledků a jednoznačně pojmenoval problémy, na které by se měli vrcholní představitelé delegací 182 států prioritně zaměřit.
Jednotlivá témata byla zařazena do čtyř tématických bloků:

Blok A

Technická, personální a institucionální pomoc rozvojovým státům a státům s transitními ekonomikami,
Transfer technologií,
Minimalizace negativních dopadů změny klimatu,
Finanční otázky včetně financování z prostředků GEF

Blok B

Mechanismy Kjótského protokolu (společné projekty JI a CDM, emisní obchodování)

Blok C

Vliv lesů a změn ve využívání krajiny včetně způsobu jejich zahrnutí do plnění redukčních závazků dle Kjótského protokolu

Blok D

Opatření na snižování emisí na národní úrovni,
Inventarizace emisí skleníkových plynů, příprava národních emisních registrů a způsob a verifikace vykazovaných emisních dat,
Systém kontroly plnění Kjótského protokolu včetně zavedení sankčních opatření v případě jeho neplnění

Jednání a konzultace k uvedeným tématickým blokům probíhaly paralelně a téměř nepřetržitě, a to za účasti převážné většiny ministrů. Konečný stav jednání, jehož bylo dosaženo v odpoledních hodinách v sobotu 25. 11. lze shrnout následovně:

Blok A

V technických otázkách týkajících pomoci rozvojovým státům a transitním ekonomikám došlo v principu ke shodě a pro jednotlivé skupiny států byly stanoveny priority dalších aktivit. Ke snížení negativních dopadů klimatické změny zejména na méně ekonomicky vyspělé státy je třeba využívat speciálních fondů vytvářených v rámci GEF. Nedošlo však k dohodě o způsobech financování a o úloze GEF.

Blok B

Nepodařilo se dojít ke shodě o “dodatečnosti”, tj. o podílu zahrnutí mechanismů do plnění redukčních cílů Kjótského protokolu a o podílu povinnosti splnit alespoň část svých závazků implementací domácích redukčních opatření. Názor EU za podpory CG11 byl diametrálně odlišný od názoru skupiny “umbrella group” (USA, Kanada, Japonsko, Rusko aj.). Zatímco EU požaduje zahrnutí mechanismů nejvýše z 50 %, druhá skupina požaduje uplatnění mechanismů bez jakéhokoliv omezení. To by však zcela jednoznačně narušilo environmentální integritu Kjótského protokolu a nepřispělo by k žádoucí celkové emisní redukci.
Velmi úzce s tím souvisí i míra zahrnutí propadů emisí v lesních porostech (viz též Blok C) a tzv. “zaměnitelnost emisních redukčních jednotek”, tj. jak bude možno v budoucnu měnit jednotková emisní množství dosažená různými způsoby a za evidentně různou cenu (např. z domácích úspor, projektů JI, emisního obchodování či projektů CDM). Je totiž evidentní, že cena stejného množství emisní úspory dosažená např. domácími úsporami či projekty JI by byla i výrazně vyšší než cena stejného množství dosažená projekty CDM, apod.

Blok C

Problematika vlivu lesů a změn ve využívání krajiny a jeho podíl na zahrnutí do kvót plnění redukčních cílů Protokolu je již dlouhodobě druhým nejsložitějším momentem jednání. Doposud totiž neexistuje taková metodika hodnocení absorpce oxidu uhličitého v lesních porostech, na které by se státy mohly zcela shodnout. Nejednotné metodiky zatím umožňují značnou “numerickou flexibilitu” v hodnocení, což výrazně zvýhodňuje státy, které mají dostatek lesních ploch. Proto neomezené nebo jen částečně omezené zahrnutí propadů do plnění redukčních cílů prosazují státy skupiny “umbrella group”, zatímco EU a CG11 jsou jednoznačně proti. Předčasné zahrnutí absorpce oxidu uhličitého s přihlédnutím k současnému stavu vědeckého poznání by rovněž významně porušilo environmentální integritu Kjótského protokolu.

Blok D

Pokud jde o přípravu nového systému monitorování emisí skleníkových plynů, způsobu jejich vykazování a systému kontroly vykazovaných údajů, zbývají k dojednání již pouze některé, nepochybně řešitelné technické otázky. Zbývá pouze dořešit metodiku hodnocení propadů emisí oxidu uhličitého v lesích (viz Box C), což je úkol ležící nyní před IPCC.
Nedošlo však zatím ke shodě, jak by měl vypadat systém kontroly plnění všech povinností vyplývajících z Kjótského protokolu a hlavně sankcí, které by měly nastoupit v případě, že jej některá smluvní strana z různých důvodů nebude plnit. Bohužel, úplné dohody o těchto otázkách asi nebude dosaženo dříve, než bude dosažena shoda o tématech bloků B a C. Představa CG11 a EU je, že by sankční systém měl být dostatečně silný a tvrdý, snahou skupiny “umbrella group” je spíše přiklonit se k systému měkčímu.
Pokud jde o efektivitu domácích opatření na snižování emisí, jde nyní již spíše o pozůstatek z minulých jednání. Dříve se totiž uvažovalo, že v Kjótském protokolu budou uvedena obligatorní opatření na snižování emisí skleníkových plynů, které budou státy povinny plnit.

Vzhledem k tomu, že ani v dalších kolech jednání nedošlo k dohodě o zcela zásadních tématech zejména v blocích B a C, prezident COP-6 J. Pronk na sobotním závěrečném odpoledním plenárním zasedání vyslovil politování, že se jednání dostala do slepé uličky a skončila bez výsledku. Navrhl proto, aby jednání COP-6 byla přerušena a pokračovala opět na v závěru května 2001 v Bonnu. Před tím však proběhne celá řada neformálních jednání, konzultací a seminářů, jejichž program v tuto chvíli ještě není stanoven.
Pozice, do které se jednání COP-6 nyní dostala, zcela nepochybně oddálí termín předpokládané ratifikace Kjótského protokolu. Je však třeba připustit, že pro současnou politiku ČR v oblasti změny klimatu tato situace až tak příliš mnoho neznamená. I nadále bude třeba postupovat v duchu stávající strategie ochrany klimatu v ČR (vládní usnesení č. 480/99). Její předpokládaná aktualizace bude odložena do doby ukončení COP-6. Rovněž musí ČR pokračovat v implementaci dosavadních národních programů, s nimiž souvisí stabilizace emisí skleníkových plynů v ČR na úrovni dosažené v letech 1993 a 1994, tj. redukce emisí o více než 20 % oproti stavu v roce 1990.
Vývoj dalších mezinárodních jednání lze s odstupem několika dnů jen obtížně předvídat. Pozice EU a skupiny “umbrella group” jsou, bohužel, zatím tak diametrálně odlišné, že bude určitě zapotřebí značných diplomatických ústupků z obou stran. Jednání COP-6 vyprofilovala EU jako regionální ekonomické uskupení s výrazným “environmentálním cítěním”, zatímco druhou stranu jako uskupení s cítěním zcela opačným. Je skutečností, že přijetí přístupu EU by znamenalo alespoň částečné zmírnění současného celosvětového emisního trendu. Na druhé straně však lze spekulovat, že i EU je s výsledkem COP-6 zatím “spokojena”. Ani ona není v současné době schopna svým závazkům dle Kjótského protokolu dostát. Současné (inventury k roku 1998) snížení emisí skleníkových plynů v EU jako celku oproti roku 1990 činí prozatím 1 až 2 %, ačkoliv její redukční cíl podle Kjótského protokolu činí 8 % a ještě v Kjótu před třemi lety se EU velice hlasitě zasazovala o snížení o 15 %.

RNDr. Jan Pretel, CSc.,
vedoucí oddělení z
měny klimatu,

Český hydrometeorologický ústav,
odbor globálních vztahů MŽP