Třetí  konference  smluvních stran  Rámcové  úmluvy  OSN o  změně  klimatu  (COP-3)

    se uskutečnila ve dnech 1.-10. prosince 1997 v japonském Kjótu. Zasedání v městském kongresovém centru se zúčastnily delegace 159 signatářských zemí. Kromě vládních delegací byla na jednáních zastoupena i řada spolupracujících významných mezinárodních organizací včetně nevládních ekologických organizací a organizací zastupujících průmyslovou sféru. Jednání probíhala na dvou úrovních (přípravná jednání ve dnech 1.-7. prosince a jednání na vysoké úrovni ve dnech 8.-10. prosince). Slavnostního zahájení se zúčastnili mj. japonský premiér Hašimoto, představitelé japonské vlády, vedoucí představitelé Světové meteorologické organizace (WMO), Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), Světové zdravotnické organizace (WHO), zástupce generálního sekretáře OSN a další. Jeden z úvodních projevů pronesl i vicepresident USA Albert Gore.
    Za českou stranu se jednání zúčastnili náměstek ministra životního prostředí Ing. Vladislav Bízek, CSc., ředitel odboru OSN Ministerstva zahraničních věcí RNDr. Jan Kára, CSc., odborný expert Ministerstva životního prostředí a vedoucí oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu RNDr. Jan Pretel, CSc. a rada velvyslanectví ČR v Japonsku Ing. Jiří Brábník. Účast delegace České republiky vyplývala z členství ČR v uvedené mezinárodní úmluvě.

Protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu
    Za hlavní výsledek jednání lze považovat přijetí Protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (dokument FCCC/CP/1997/Add.1), jehož přijetím byl naplněn tzv. berlínský mandát (usnesení První konference smluvních stran v roce 1995 [1/CP.1]). Obsah protokolu, který obsahuje preambuli, 27 článků a dvě přílohy, je zaměřen zejména na stanovení kvantitativních redukčních cílů emisí skleníkových plynů smluvních států a způsoby jejich dosažení.
    Protokol ukládá (čl.3) státům Dodatku I Rámcové úmluvy (tj. rozvojové státy a státy, jejichž ekonomiky se nacházejí v přechodu k tržnímu hospodářství), aby snížily jednotlivě nebo společně emise skleníkových plynů nejméně o 5 % do prvního kontrolního období let 2008-2012 v porovnání se stavem v roce 1990.
    Redukce se týká bilancí emisí oxidu uhličitého CO2, metanu CH4, oxidu dusného N2O, hydrogenovaných fluorovodíků (HFCs), polyfluorovodíků (PFCs) a fluoridu sírového (SF6) vyjádřených ve formě agregovaných emisí CO2, které zohledňují pomocí faktorů globálních radiačních účinností jednotlivých plynů jejich rozdílný vliv na celkovou změnu klimatického systému Země (viz Příloha A Protokolu). Pod pojmem „bilance emisí“ jsou v protokolu zvažovány nejen vlastní emise skleníkových plynů, ale do výsledné hodnoty jsou rovněž započteny tzv. propady emisí, tj. absorbce skleníkových plynů v důsledku změn ve využívání krajiny (zalesňování, péče o lesní porosty, resp. odlesňování).
Příloha B specifikuje redukční cíle pro jednotlivé státy Dodatku I. Pro Českou republiku předepisuje protokol snížení ve výši 8 %, tj. stejné snížení, které bylo dohodnuto pro všechny členské státy Evropské unie. Redukce pro následující kontrolní období (pravděpodobně 2013-2017) bude dohodnuta ve formě dodatku k protokolu na konferenci států úmluvy nejpozději do roku 2005. V tomto roce je každý ze států Dodatku I rovněž povinen učinit prokazatelný pokrok v plnění protokolu.
    Článek 3 protokolu rovněž stanoví podmínky pro vykazování emisních bilancí v případě, že jednotlivé státy přistupují k redukčním cílům společně. Podle čl. 6 mohou jednotlivé státy Dodatku I využívat ke splnění svých redukčních cílů tzv. společně přijímaných opatření (joint implementation) ve formě realizace společných projektů na snižování emisí. Principem je možnost, aby redukční aktivity byly směrovány do těch zemí, ve kterých jsou související náklady na redukce emisí nižší. Podmínkou je, aby byl takový společný projekt schválen oběma partnerskými státy. Dodatečně budou vypracována a následnou konferencí států úmluvy schválena přesná pravidla pro verifikaci a kontrolu příslušných projektů.
    Protokol rovněž obsahuje zmínku o možnosti obchodování s emisemi mezi státy, které jsou uvedeny v Příloze B (čl. 16 bis) s tím, že konference států úmluvy musí ještě jednoznačně definovat způsoby a pravidla takových obchodů, zejména jejich transparentnost a věrohodnost. V každém případě je třeba chápat společně přijímaná opatření a obchodování s emisemi pouze jako doplňkovou nadstavbu k základním přístupům a opatřením na národní úrovni tak, aby byly splněny výsledné redukční cíle podle Přílohy B. Pokud některý stát sníží do prvního kontrolního období celkové emise o více, než mu protokol ukládá, může ve smyslu tohoto článku využít zvýšené redukce k plnění předepsaného cíle pro následné kontrolní období.
    Ke splnění redukčních cílů a dalších principů protokolu jsou signatářské státy s ohledem na své národní podmínky povinny zejména:

    Následná konference států úmluvy bude specifikovat účinné mechanismy, zabezpečující plnění základních principů protokolu, včetně přijetí opatření proti signatářským zemím pro případ neplnění redukčních cílů (čl. 17).
    Závěrečné články protokolu (čl. 19 a další) definují podmínky, za kterých je možno stávající text doplňovat, podmínky vstoupení protokolu v platnost a podmínky pro odstoupení od protokolu.
    Protokol bude uložen u generálního sekretáře OSN a bude připraven k podpisu v období od 16. března 1998 do 15. března 1999 v OSN v New Yorku. Je předmětem ratifikace, přijetí či schválení; o způsobu přistoupení k protokolu je třeba informovat depozitáře (čl. 23). Protokol vstoupí v platnost po devadesáti dnech od dne, kdy k dokumentu připojí podpis alespoň 55 států úmluvy při současném splnění další podmínky, že státy Dodatku I, které protokol podepíší, pokryjí minimálně 55 % celkových světových bilancí agregovaných emisí CO2 dle stavu v roce 1990 (čl. 24).

Postoj delegace České republiky při jednání
    Delegace České republiky vycházela při jednáních ze směrnice vyplývající z usnesení vlády ČR. Směrnice byla založena na analýzách současného stavu a výsledcích analýz pravděpodobného vývoje celkových bilancí emisi skleníkových plynů z domácích zdrojů, příp. propadů. Delegace podporovala především snahy těch smluvních stran Rámcové úmluvy, které se snaží co nejrychleji omezit celkové emise skleníkových plynů do atmosféry, což obecně vyústilo v podporu relativně ambiciózního návrhu Evropské unie na výslednou redukci o 15 % do roku 2010 vzhledem ke stavu v roce 1990. Nepřipojila se ke snahám většiny států střední a východní Evropy z hlediska jejich požadavků na obecné změkčování závazků a získávání jiných výhod.
    Tyto skutečnosti byly zdůrazněny v projevu, který přednesl náměstek ministra životního prostředí ČR Ing. Vladislav Bízek, CSc. Ve svém vystoupení uvedl, že Česká republika snížila od roku 1990 agregované emise skleníkových plynů v přepočtu na CO2 o více než 23 % s tím, že v období let 1994 až 1996 se podařilo celkové emise na této hodnotě téměř stabilizovat, a to i přes to, že v uvedeném období již narůstala hodnota HDP. Vzhledem k vypracovaným scénářům vývoje emisních bilancí podpořil návrh Evropské unie. Uvedl rovněž, že ČR považuje společně přijímaná opatření na celkovou redukci (joint implementation) mezi státy, které budou protokolem vázány k redukčním cílům, za významný nástroj k naplnění jeho základního záměru. Jeho projev zahrnul i některé přístupy a opatření, která obsahuje současná Státní politika životního prostředí a jež byla uvedena rovněž ve Druhém národním sdělení ČR o plnění závazků vyplývajících z Rámcové úmluvy.
    Na plenárním zasedání byl mj. projednáván z hlediska ČR významný bod, tj. formální přijetí České republiky jako státu tzv. Dodatku I, v němž bylo doposud uvedeno „Československo“. Člen delegace ČR, RNDr. Jan Pretel, CSc., ve svém příspěvku k tomuto bodu programu zdůraznil postoje ČR od r. 1993, které byly v souladu s plněním standardních povinností vyplývajících z příslušnosti do této skupiny států (např. včasná předložení Prvního i Druhého národního sdělení v letech 1994 a 1997, současné snížení emisí apod.) a ujistil přítomné o další aktivní spolupráci České republiky vedoucí k úspěšnému přijetí protokolu a dosažení redukčních cílů emisí skleníkových plynů.

Hodnocení výsledků zasedání z hlediska České republiky
Přijetí protokolu ve stávajícím znění lze přes některé výhrady ze strany nevládních ekologických iniciativ považovat za maximum, kterého bylo možno v současné době dosáhnout. Ještě těsně před ukončením konference v časných ranních hodinách 11. prosince nebylo jisté, že protokol bude přijat. Jeho výsledná podoba je kompromisním řešením ve složitém spektru různých názorů, zejména politických a hospodářských tlaků mezi rozvinutými a rozvojovými státy.
Vzhledem k současnému stavu a projekci dalšího vývoje emisí skleníkových plynů v ČR je zřejmé, že stávající „předepsaná“ redukce o 8 % v horizontu do průměru z období let 2008-2012 je dosažitelná. Jelikož lze předpokládat, že následná jednání o specifikaci podrobných pravidel, např. pro obchodování s emisemi, proběhnou v nejbližších letech úspěšně, je v zájmu ČR zintenzivnit podporu účinných přístupů a opatření, zejména na zvyšování energetické účinnosti v odpovídajících aktivitních sektorech, ochranu půdních a lesních ekofondů, podporu programů využívání obnovitelných zdrojů energie, odstraňování tržních a daňových překážek, postupné odstraňování finančních dotací energetických zdrojů na fosilní paliva apod. „Ušetřené emise“ v prvním kontrolním období 2008-2012 v porovnání s hodnotami předepsanými protokolem lze v budoucnu buď převést do období následného, případně je v rámci obchodování s emisemi prodat státům, které by mohly mít s dosažením redukčních cílů v budoucnu problémy.

RNDr. Jan Pretel, CSc.,
vedoucí oddělení klimatické změny,
Český hydrometeorologický ústav