PŘÍLOHA
ZPRAVODAJE  MINISTERSTVA  ŽIVOTNÍHO  PROSTŘEDÍ
Číslo 1, leden 1998

    Požadavky  na  zabezpečení  skládek  odpadů podle  Vyhlášky  Ministerstva  životního  prostředí  č. 338/97, o  podrobnostech  nakládání  s  odpady Požadavky na standardní zabezpečení skládek odpadů jsou dány Vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 338/97, o podrobnostech nakládání s odpady. Tato vyhláška se ve svých ustanoveních odkazuje na příslušné technické normy.
    Podle § 4 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky je normou dokument vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Norma se podle tohoto zákona stává harmonizovanou normou, je-li tak určena pro splnění technických požadavků na výrobky vyplývajících z technického předpisu, ministerstvem nebo jiným ústředním správním úřadem, v jehož působnosti je dozor nad dodržováním příslušného technického předpisu. Splnění harmonizované normy se v rozsahu jejího obsahu považuje za splnění požadavků stanovených technickým předpisem, k němuž se harmonizovaná norma vztahuje.
Základní „kmenovou“ normou odpadového hospodářství je ČSN 83 8030 Základní podmínky pro navrhování a výstavbu skládek.
    Tato norma stanoví základní podmínky pro navrhování a výstavbu povrchových skládek.

Normou jsou definovány následující termíny:
    bariéra: přírodní nebo uměle vytvořená překážka, účinně bránící kontaminaci okolního prostředí látkami pocházejícími z ukládaného odpadu;
    místo skládky: území, v němž je umístěno těleso skládky a objekty pro zabezpečení provozu skládky, kontrolu přejímaných odpadů a pro manipulaci s odpady, průsakovými vodami a skládkovým plynem;
    podloží skládky: část geologického prostředí, které se nachází pod základovou spárou skládky;
základová spára skládky: plocha, v níž se stýká konstrukce skládky s podložím. Za podloží je pro účely této normy považováno i podloží, odvodněné drenáží;
    těleso skládky: konstrukční vrstvy skládky včetně uloženého odpadu;
    průsaková voda, vnitřní voda: voda vytékající z tělesa skládky. Voda vytékající z tělesa skládky je směsí výluhů, kalové vody a vytlačené pórové vody;
    jímka průsakových vod: nepropustná bezodtoká jímka, do které je zaústěn drenážní systém pro odvádění průsakových vod ze skládky;
    kontrolní jímka: nepropustná jímka, do níž je zaústěn kontrolní drenážní systém pod těsněním skládky;
    nejvyšší hladina podzemní vody: nejvyšší úroveň hladiny, odvozená s přiměřenou spolehlivostí na základě dlouhodobého nebo krátkodobého pozorování, která se může vyskytnout v období výstavby i provozu skládky a v době aktivního působení skládky na okolí po jejím uzavření;
fólie: plastová membrána používaná jako plošný těsnicí prvek;
    odplyňovací systém: systém sběrných drénů a svodných potrubí, který může být vytvářen sítí svislých, vodorovných nebo šikmých drenáží a svodů;
    součinitel filtrace: míra propustnosti pórovitého prostředí pro vodu. Je-li součinitel filtrace stanoven laboratorními zkouškami s řízeným hydraulickým sklonem, považují se za směrodatné hodnoty tohoto součinitele, získané ze zkoušek s hydraulickým sklonem i = 30.
    Normou je stanoveno, že při ukládání odpadů na skládky musí být odpady uloženy podle druhů a kategorií tak, aby nemohlo dojít k nežádoucí vzájemné reakci za vzniku škodlivých látek nebo k narušení stability, těsnosti a konstrukce skládky.

Podle způsobu technického zabezpečení a provozování rozlišujeme čtyři skupiny skládek:
    Skupina S I je určena pro odpady kategorie ostatní odpad, jejichž vodný výluh nepřekračuje limitní hodnoty výluhové třídy č.I.
    Skupina S II je určena pro odpady kategorie ostatní odpad, jejichž vodný výluh nepřekračuje limitní hodnoty výluhové třídy číslo II.
    Skupina S III je určena pro odpady kategorie ostatní odpad, jež nelze hodnotit na základě vodného výluhu, a pro odpady, jejichž vodný výluh nepřekračuje limitní hodnoty výluhové třídy číslo III.
    Skupina S IV je určena pro odpady kategorie nebezpečný odpad a také pro odpady, jejichž vodný výluh překračuje limitní hodnoty výluhové třídy číslo III.
    Skládky skupiny I mohou být budovány tak, že nejvyšší úroveň hladiny podzemní vody je pod úložnou plochou pro odpady. Odpady o limitní hodnotě výluhové třídy číslo I/II lze ukládat na lokalitách s přístupem hladiny podzemní vody.
    Skládky skupiny S II až S IV mohou být budovány pouze v lokalitách, kde nejvyšší hladina podzemní vody je nejméně 1 m pod bází nejnižšího těsnicího prvku skládky. V odůvodněných případech může být hladina podzemní vody snížena gravitační drenáží, jejíž funkčnost musí být zajištěna po celou dobu výstavby i provozu skládky a v době aktivního působení skládky na okolí po jejím uzavření.

Podrobněji se norma zabývá ukládáním odpadů v kontejnerech nebo uzavřených nádobách.
    Na skládky skupiny S III mohou být ukládány odpady, jejichž vodné výluhy vykazují obsahy nebezpečných látek vyšší než limitní hodnoty pro výluhovou třídu číslo III pouze tehdy, jsou-li uzavřeny v kontejnerech nebo nádobách. Vnitřní izolace kontejnerů nebo nádob musí být tvořena fólií tloušťky nejméně 1,5 mm, která trvale odolává korozivním účinkům uložených odpadů, nebo jiným izolačním prvkem srovnatelných vlastností.
    Na skládky skupiny S IV mohou být ukládány odpady obsahující nadlimitní množství nebezpečných látek pouze tehdy, jsou-li uzavřeny v kontejnerech nebo nádobách. Vnitřní izolace kontejnerů nebo nádob musí být tvořena fólií tloušťky nejméně 2 mm, která trvale odolává korozivním účinkům uložených odpadů, nebo jiným izolačním prvkem srovnatelných vlastností.
    Kontejnery a nádoby se vždy umísťují do zvlášť vyčleněného prostoru samostatně sledovaného a monitorovaného. Odvodnění tohoto prostoru musí být zaústěno do samostatné jímky.

Norma dále upřesňuje pojem jednodruhové skládky.
    Jednodruhová skládka určená k přijímání vybraných druhů odpadů nebo odpadů, u nichž lze předpokládat jejich budoucí využití, může být řešena i jako skládka určená pro oddělené skládkování více druhů odpadů. Technické řešení musí být navrženo tak, aby se zabránilo smíchání a sloučení více druhů odpadů do nich ukládaných po celou dobu jejich uložení. Prostory pro uložení jednotlivých druhů odpadů musí mít vlastní drenážní systém vyústěný do samostatných jímek. Těsnicí a drenážní systém musí být navržen tak, aby byla jeho funkčnost zajištěna i v případě budoucí těžby uloženého odpadu.
    Těsnicí a drenážní systém jednodruhových skládek odpadů, upravených stabilizací, se navrhuje individuálně.
    Všechny skládky musí být navrženy tak, aby území určené pro její výstavbu bylo účelně využito. Konečná výška skládky musí být volena co nejvyšší, s ohledem na základové poměry, stabilitu svahů tělesa skládky a zapojení do krajiny. S ohledem na lepší využití prostoru skládky a zlepšování podmínek v tělese skládky (např. stability skládkového tělesa, vývin skládkového plynu, tvorby průsakových vod) se doporučuje přijímaný odpad hutnit. Pod tělesem skládky nesmí být umístěny žádné inženýrské sítě.

Podklady pro navrhování skládek
    Rozsah podkladů a požadovaná úroveň zpracování průzkumů jsou závislé na účelu zpracovávané dokumentace, skupině skládky a na potenciálním vlivu skládky na životní prostředí.
    Hlavními podklady kromě územně-plánovací dokumentace jsou:
-  výsledky hydrogeologického a inženýrsko-geologického průzkumu;
-  geodetické podklady;
-  klimatické a hydrologické údaje;
-  údaje o pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů;
-  údaje o chráněných oblastech přirozené akumulace vod;
-  údaje o ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů a přírodních minerálních stolních vod;
-  údaje o existenci inženýrských sítí a jejich ochranných pásmech;
-  údaje o zvláště chráněných územích a kulturních památkách;
-  výsledky hodnocení vlivu na životní prostředí, pokud toto hodnocení vyplývá ze zákona.

Geotechnické podklady
    Pro návrh a výstavbu každé skládky je nutno provést geotechnický průzkum. Průzkumem musí být dokumentovány a zhodnoceny:
-  celkové inženýrsko-geologické poměry lokality a souvisejícího okolí;
-  inženýrsko-geologické zhodnocení možných nalezišť konstrukčních materiálů;
-  geomechanické charakteristiky podloží skládky a konstrukčních materiálů;
-  hydrogeologická charakteristika hornin v povodí skládky;
-  charakteristika případných kolektorů podzemní vody, míra jejich zranitelnosti, komunikace kolektorů s okolím;
-  speciální hydrogeologické poměry, jako jsou vodní zdroje včetně přírodních léčivých zdrojů a přírodních minerálních stolních vod, které by mohly být ohroženy při poruše zabezpečení skládky;
-  jakost podzemní a povrchové vody;
-  vztah ke stavbám a inženýrským dílům v okolí a možnost vzájemného ovlivnění;
-  existující antoropogenní zátěž lokality a jejího okolí, jiné zdroje možného znečištění.
    V rámci průzkumných prací musí být dále vypracován návrh monitorovacího systému skládky, provedeny stabilitní výpočty pro všechny fáze budování a provozu skládky a vypracována prognóza možných důsledků havárie skládky.

Mapové a geodetické podklady
    Pro návrh skládky se použije zejména vodohospodářská mapa v měřítku 1:50 000, výškopisný a polohopisný plán lokality skládky v měřítku 1:1 000 nebo větším, se základním intervalem vrstevnic nejvýše 1 m a geologické i další účelové mapy.

Základní údaje o předpokládané skladbě a množství ukládaného odpadu
    Odpad je nutno zařadit podle druhu a kategorie a podle třídy vyluhovatelnosti vodou.
    Z předpokládaného ročního množství ukládaných odpadů se vypočte doba plnění skládky a optimalizují se velikosti jednotlivých etap výstavby. U odpadů s možným vývojem skládkového plynu je údaj o jejich množství výchozím podkladem pro návrh zařízení na odplynění skládky.

Klimatické a hydrologické údaje
    Z klimatických a hydrologických údajů je nutno zhodnotit zejména:
-  průměrný roční srážkový úhrn;
-  údaje o přívalových deštích určených intenzitou a periodicitou výskytu;
-  území dílčího povodí, ve kterém se skládka nachází;
-  směr a sílu převládajících větrů.

Umístění skládek
    Umístění skládky musí být v souladu se schválenou územně-plánovací dokumentací. Součástí dokumentace stavby musí být i návrh pásma ochrany prostředí.
    Vylučujícími kritérii pro umístění všech skládek odpadů jsou:
-  území pásem hygienické ochrany 1.stupně podzemních a povrchových zdrojů pitné vody;
-  území ochranných pásem 1. stupně přírodních léčivých zdrojů a přírodních minerálních stolních vod;
-  území pásem hygienické ochrany objektů hygienicky chráněných;
-  území národních přírodních rezervací a památek;
-  ochranná pásma letišť a ostatních pozemních leteckých zařízení;
-  ochranná pásma dálkových produktovodů;
-  území telekomunikačních sítí a jejich ochranných pásem;
-  území s výskytem intenzivních svahových pohybů.

Vylučujícími kritérii pro umístění skládek odpadů, jejichž vodný výluh nevyhovuje limitním hodnotám I.třídy, jsou:
-  území pásem hygienické ochrany 2.stupně podzemních a povrchových zdrojů pitné vody. Pokud je 2.ochranné pásmo rozděleno, uvažuje se v tomto případě pásmo vnitřní;
-  území s neúnosnou, popř. silně stlačitelnou základovou půdou;
-  území vyčleněná pro speciální státní zájmy.

Podmíněně vylučujícími kritérii pro umístění skládek odpadů, jejichž vodný výluh nevyhovuje limitním hodnotám I.třídy, jsou:
-  území pásem hygienické ochrany 2. stupně vnějších a 3.stupně povrchových zdrojů pitné vody;
-  území pásem hygienické ochrany 2. a 3.stupně přírodních léčivých zdrojů a přírodních minerálních stolních vod;
-  území chráněných oblastí přirozené akumulace vod;
-  území národních parků;
-  chráněné krajinné oblasti;
-  území chráněných ložisek nerostných surovin;
-  územní celky, kde cestovní ruch a rekreace jsou dominantním nebo podstatným faktorem využití;
-  území s nepříznivými inženýrsko-geologickými podmínkami z hlediska svahových pohybů nebo poddolování, zkrasovění či eroze;
-  zátopová území zaplavovaná při průchodu stoleté velké vody.
    Vzdálenost skládky od trvale obydlených objektů, nemocnic, objektů občanské vybavenosti a rekreačních objektů se doporučuje nejméně 500 m, je však třeba ji individuálně posoudit. Přitom je nutno přihlížet ke směru převládajících větrů a k vzájemnému umístění skládky a posuzovaných objektů v terénu.

Těsnění skládek
    Skládky skupiny S I nevyžadují žádnou technickou bariéru.
    Podloží těchto skládek musí být zbaveno vegetačního pokryvu a vrstvy humusu. Odpady podle výluhové třídy číslo I/II mohou být ukládány i do netěsněných skládek s přístupem podzemní vody.
    Skládky skupiny S II musí mít jednu bariéru - přirozenou nebo technickou.
    Za přirozenou geologickou bariéru se považuje podloží o mocnosti nejméně
-  5 m z hornin se součinitelem filtrace k Ł 1.10-8m.s-1;
-  10 m z hornin se součinitelem filtrace k Ł 1.10-7 m.s-1.
    Jako technická bariéra může být použito jednovrstvé těsnění.
    Těsnění musí být zřízeno na celé ploše, ve které se těleso skládky stýká s terénem.
    Skládky skupiny S III musí mít nejméně dvě bariéry.
    Jednovrstvé těsnění postačí, je-li podloží skládky tvořeno přirozenou geologickou bariérou
-  o mocnosti nejméně 3 m při propustnosti charakterizované součinitelem filtrace k Ł 1.10-8 m.s-1;
-  o mocnosti nejméně 30 m při propustnosti charakterizované součinitelem filtrace k Ł 1.10-7m.s-1.
    Těsnění musí být zřízeno na celé ploše, ve které se těleso skládky stýká s terénem.
    V případě, že podloží skládky nemá požadovanou přirozenou geologickou bariéru je nutno zřizovat vícevrstvé těsnění.
    Vícevrstvé těsnění musí být zřízeno na celé ploše, ve které se těleso skládky stýká s terénem.
    Skládky pro odpady skupiny S IV se navrhují individuálně se zřetelem na charakter a možné interakce ukládaného odpadu a jeho nebezpečnost pro různé složky životního prostředí.
    Tyto skládky je možno budovat v lokalitách, jejichž podloží je charakterizováno součinitelem filtrace k Ł 1.10-8m.s-1 ve vrstvě o mocnosti nejméně 5 m. Na celé ploše, ve které se těleso skládky stýká s terénem, musí být zřízeno kombinované těsnění tvořené např. horninou s hodnotou součinitele filtrace k Ł 1.10-9m.s-1, jejíž konečná tloušťka (ve zhutněném stavu) musí být nejméně 1 m. Zemní těsnění se doplňuje fólií zdůvodněné tloušťky, nejméně však 2,0 mm, která odolává korozivním účinkům průsakových vod. Pro každou skládku musí být individuálně posouzena potřeba dalších ochranných bariér nebo použití jiných těsnicích prvků, než je uvedeno.
    V případě podloží tvořeného horninami s možností uplatnění negativních pórových tlaků nelze toto podloží považovat za přirozenou bariéru ani v případě, že vyhoví výše uváděným podmínkám.
    Pokud je pro těsnění skládky použit svislý konstrukční prvek (např. podzemní stěny, svislé fóliové těsnění apod.), považuje se za podloží skládky ta geologická vrstva, do níž je svislý těsnicí prvek zavázán.

Požadavky na těsnění skládek podrobně rozvádí ČSN 83 8032 Těsnění skládek.
    Norma platí pro navrhování, výstavbu a kontrolu těsnicích systémů skládek při výstavbě nových skládek i při jejich provozu. Dále platí pro navrhování, výstavbu a kontrolu těsnicích systémů při jejich uzavírání a rekultivaci.
    Pro návrh těsnicího systému skládky norma doporučuje vhodné materiály nebo jejich kombinace i parametry těchto materiálů, pro výstavbu těsnění doporučuje vhodné technologické postupy a pro kontrolu materiálů i zhotoveného těsnění rozsah a metody této kontroly.
    Norma neobsahuje ustanovení pro navrhování a výstavbu podzemních skládek, pro navrhování těsněných nádrží na ukládání odpadů jiné než pevné konzistence a pro skládky nebo úložiště radioaktivních odpadů. Pro tyto konstrukce lze však některá ustanovení této normy použít.
Normou jsou definovány těmito termíny:
    těsnicí systém: soustava vrstev těsnicích materiálů (přírodních nebo umělých) doplněná dalšími vrstvami pro jejich mechanickou ochranu;
    těsnicí vrstva: vrstva těsnicího materiálu, která tvoří jednoduchou technickou bariéru, odpovídající požadavkům ČSN 83 8030;
    jednoduché těsnění: těsnicí systém, obsahující jedinou těsnicí vrstvu;
    vícenásobné (kombinované) těsnění: těsnicí systém, obsahující více těsnicích vrstev, zpravidla z různých těsnicích materiálů.
    Těsnicí systém skládky se navrhuje s přihlédnutím k celkovému uspořádání skládky, druhům odpadů, které budou do skládky ukládány, třídě jejich výluhů a přírodním podmínkám lokality skládky.
    Těsnicí systém pro uzavření skládky se navrhuje se zřetelem na druh uložených odpadů a jejich vlastnosti, na konstrukční uspořádání skládky a na způsob rekultivace jejího povrchu.
    Těsnicí systém skládky musí být navržen z takových materiálů a tak, aby jeho celistvost a funkci nemohly narušit sedání skládky a jejího podloží, účinky vnitřních a povrchových vod a povětrnostní vlivy, popř. důsledky činnosti člověka, živočichů a rostlin na skládce i v jejím okolí. Jednotlivé vrstvy těsnicího systému, jeho podloží, krycí vrstvy i systém jako celek musí být stabilní.
    Při sestavování systému z více těsnicích vrstev (vícenásobné těsnění) se doporučuje použít pro jednotlivé vrstvy těsnění rozdílné těsnicí materiály, jejichž příznivé vlastnosti se vzájemně doplňují a nepříznivé vylučují.
    Pro návrh těsnicího systému skládky je nutno zajistit podklady v rozsahu, který odpovídá úrovni zpracovávané dokumentace a možnému vlivu skládky na okolní prostředí.

Základními podklady jsou:
a)  geotechnické podklady;
b)  geodetické podklady;
c)  údaje o klimatických a hydrologických poměrech;
d)  údaje o druhu odpadů, jejich výluzích a předpokládaném složení;
e)  údaje o zatřídění skládky a požadavcích na její zabezpečení;
f)  konstrukční řešení zařízení pro odvedení vnějších i vnitřních vod;
g)  konstrukční řešení zařízení pro vyvedení skládkového plynu z tělesa skládky.

Geotechnické podklady
Z hlediska návrhu těsnicího systému skládky musí geotechnický průzkum zhodnotit:
a)  možnosti získání přírodních těsnicích materiálů (zemin)
a  podmínky jejich těžby v okolí lokality skládky;
b)  geomechanické a fyzikální vlastnosti těchto materiálů;
c)  zpracovatelnost těsnicích materiálů a jejich vlastnosti po zpracování;
d)  hydrogeologické poměry širšího území;
e)  základové poměry na ploše, na které bude položen těsnicí systém, zejména z hlediska stlačitelnosti podloží a stability území;
f)  údaje pro posouzení stability těsnicího systému.

Geodetické podklady
    Pro návrh těsnicího systému musí být k dispozici výškopisné a polohopisné zaměření plochy, na kterou bude těsnicí systém pokládán, s návaznostmi na ostatní části skládky ve vhodném měřítku.

Údaje o klimatických a hydrologických poměrech
    Pro zhodnocení vhodnosti typu těsnění a určení podmínek a lhůt jeho pokládky je nutno zhodnotit především:
a)  srážkové a teplotní poměry v jednotlivých měsících roku;
b)  přívalové srážky z hlediska intenzity a periodicity výskytu;
c)  možnost ohrožení staveniště přívaly povrchových vod.

Údaje o druhu a složení odpadů a jejich výluhů
    Vlastnosti odpadů, které lze do skládky ukládat, včetně údajů o agresivitě výluhů na těsnicí materiály, které přicházejí v úvahu pro použití do těsnicího systému.

Úprava a stabilita podloží těsnicího systému skládky
    Základová spára těsnicího systému nové skládky musí být zbavena porostů, zbytků vegetace a orničních i podorničních vrstev. Málo únosné (velmi stlačitelné) a jinak nevhodné zeminy podstatně ovlivňující sedání podloží nebo jeho smykovou pevnost se odstraní nebo upraví.
Sejmutá ornice a podorničí se dočasně odděleně uloží tak, aby nedošlo k jejich znehodnocení a aby bylo možno je použít pro stavbu skládky nebo její rekultivaci. S přebytečnou ornicí je nutno naložit podle příslušných předpisů.
    V průběhu výstavby je třeba základovou půdu chránit proti mechanickému porušení při výkopových pracích a proti nepříznivým klimatickým účinkům. Odkrytí základové spáry se provede bezprostředně před pokládkou těsnicího systému, zejména v případě, že základová spára je tvořena zeminami náchylnými k namrzání a rozbřídání.
    Způsob a rozsah úpravy základové spáry těsnicího systému se určí v návrhu a na základě skutečných geotechnických poměrů se případně upřesní po jejím odkrytí. Základová spára se před pokládkou těsnicího systému očistí od předmětů, které do tohoto systému nepatří, urovná se do předepsaného tvaru a zhutní. Pokud není předepsán jiný způsob zhutnění, zhutní se stejným způsobem, jaký je předepsán pro jednotlivé vrstvy těsnění. Pro úpravu základové spáry pod jiné než zemní těsnění musí být způsob jejího zhutnění vždy předepsán.Při pokládce zemního těsnění musí mít základová spára vhodnou vlhkost.
    Základová spára nejspodnější těsnicí vrstvy musí být nejméně 1 m nad nejvyšší úrovní přirozené nebo gravitačním odvodněním upravené hladiny podzemní vody. Před pokládkou první těsnicí vrstvy musí být vybudován vnější drenážní systém (pokud je navržen).
    V případě, že základová spára je zčásti nebo úplně tvořena skalními horninami nebo hrubým materiálem, je nutno před položením těsnění povrch opatřit dostatečně silnou vyrovnávací a ochrannou vrstvou zhutněné zeminy nebo jinak ochránit těsnění před možností poškození ostrými hranami nebo nerovnostmi. Pro tento účel se nedoporučuje používat geotextilie. Při použití zemního těsnění je nutno přizpůsobit jeho tloušťku nerovnostem povrchu.
    Pokud tvoří výjimečně základovou spáru strmý svah, na němž nelze zajistit stabilitu těsnicího systému jako celku, je nutno těsnicí systém v tomto svahu budovat postupně se zaplňováním skládky tak, aby každá postupně vytvářená část těsnicího systému byla stabilní.
    Tvoří-li podloží těsnicího systému silně stlačitelné zeminy nebo nedostatečně zhutněná a zkonsolidovaná skládka a je-li obtížné tento materiál z podloží odstranit, je nutno postupovat podle individuálně zdůvodněného návrhu.
    Před položením těsnicího systému na svahu přirozeném nebo uměle vytvořeném při výkopu pro skládku nebo na svahu vytvořeném tělesem uzavírané skládky, musí být přešetřena a prokázána stabilita tohoto svahu a jeho podloží jako celku i stabilita jednotlivých vrstev těsnicího systému. Zejména u skládek založených na málo únosném podloží a pro vysoké skládky musí být prokázána i celková stabilita skládky. V nutných případech se zřizuje a vyhodnocuje potřebný monitorovací systém.
    Uzavírací těsnění skládek musí být navrženo s ohledem na sedání tělesa skládky.
    Při uzavírání skládek, ve kterých se vytváří skládkový plyn, musí být podloží těsnicího systému nebo systém sám vybaveny opatřeními pro jímání a odvedení skládkového plynu.

Těsnicí materiály a jejich skladba v těsnicím systému
    Pro jednovrstvá těsnění lze použít kterýkoliv z těsnicích materiálů uvedených v normě. Pro vícevrstvá (kombinovaná) těsnění se použije vhodná kombinace těsnicích materiálů tak, aby pro dané podmínky byly případné méně příznivé vlastnosti některých materiálů vyloučeny. Přitom se dává pro jednu z vrstev přednost zemnímu těsnění.
    Do těsnicích systémů se běžně používají těsnicí vrstvy z těchto materiálů:
a)  přírodní nebo upravené zeminy;
b)  fólie.
    Pro svislá těsnění se používají:
a)  hloubené nebo vrtané podzemní stěny s výplní
    1)  jílovou nebo jílocementovou;
    2)  betonovou;
    3)  z jiné samotvrdnoucí směsi;
    4)  se zabudovanou fólií nebo štětovou stěnou;
b)  stěny vytvořené injektáží nebo tryskovou injektáží.
    Pro svislá těsnění nejsou vhodné tenké (zarážené, vibrované) podzemní stěny.
    Ve zdůvodněných případech se mohou použít i jiné vhodné stavební materiály, např.:
a)  rohože s bentonitovou nebo obdobnou výplní;
b)  asfaltové nebo asfaltobetonové těsnění;
c)  betonové těsnění;
d)  stabilizát (upravený produkt spalovacího a odsiřovacího procesu).

Požadované vlastnosti těsnicích materiálů a prvků
    Základním dlouhodobým požadavkem na použité materiály do těsnění je jejich dostatečně nízká propustnost, schopnost snášet bez porušení případné deformace podloží těsnicího systému, chemická odolnost proti výluhům z uložených odpadů a schopnost omezit difuzi znečištění do okolního prostředí. Tyto vlastnosti se prokazují před použitím materiálů do těsnicích konstrukcí buď certifikáty výrobků, nebo individuálními průkazními zkouškami prováděnými na akreditovaných pracovištích. Stejně se prokazují fyzikálně mechanické vlastnosti použitých materiálů ovlivňující stabilitu konstrukcí, včetně přetvárných a pevnostních charakteristik a odolnosti proti mechanickému poškození. Jednotlivé typy těsnicích prvků musí splňovat rovněž dále uvedené specifické požadavky. Z použitých materiálů nemohou být ani ve fázi výstavby uvolňovány do okolního prostředí znečišťující látky nad míru danou zvláštními předpisy.

Těsnění ze zemin
    Zeminy použité do zemního těsnění nesmějí po zhutnění vykazovat vyšší součinitel filtrace než k = 1.10-9 m.s-1. Pro těsnicí vrstvy při uzavírání skládek odpadů s limitními hodnotami výluhu do III. třídy včetně a skládek odpadů, které nelze hodnotit na základě vyluhovatelnosti, však stačí součinitel filtrace nižší než k = 1.10-8 m.s-1. Součinitel filtrace zemin musí být prokázán před použitím zemin průkazními zkouškami vzorků odebraných ze zemníku a kontrolními zkouškami vzorků, odebraných ze zhutněné těsnicí vrstvy.
    Dostatečná zásoba zemin vhodných vlastností pro těsnění (včetně přiměřené rezervy) musí být prokázána při přípravě návrhu na základě podrobného geotechnického průzkumu.
    Použité zeminy musí mít takové fyzikální a geomechanické vlastnosti, které zaručí jejich spolehlivou zpracovatelnost a objemovou stálost při změnách vlhkosti.
    Nevykazují-li zeminy, které jsou v lokalitě skládky nebo v jejím dostupném okolí k dispozici, požadované vlastnosti v přirozeném stavu, lze pro získání těchto vlastností přistoupit k jejich úpravě příměsí jiných zemin nebo hmot. V takovém případě musí být zajištěno dokonalé promísení, aby těsnicí vrstva byla homogenní. Takto získaný těsnicí materiál musí být podroben kontrolním zkouškám ve stejném rozsahu jako zeminy z přirozeného zdroje.
    Vlastnosti zemin určených do těsnicího systému a jejich vhodnost se posuzují na základě laboratorních zkoušek. Podle jejich výsledků se zeminy zařazují do skupin podle ČSN 72 1001. Podle tohoto zatřídění lze orientačně pokládat za vhodné pro použití do těsnění jemnozrnné zeminy označené symboly CG, MG, CL, CI, CS, MS, ML a MI, z písčitých zemin SC a SM, při vlhkosti blízké optimální.
Rozsah laboratorních, popř. polních zkoušek se navrhne v projektu průzkumných prací. Zpravidla se stanovují tyto charakteristiky:
a)  v původním uložení:
    1)  zrnitost;
    2)  zdánlivá hustota pevných částic zemin;
    3)  konzistenční meze;
    4)  objemová hmotnost;
    5)  pórovitost;
    6)  přirozená vlhkost;
    7)  zhutnitelnost;
    8)  obsah organických látek a rozpustných solí;
b)  po zpracování:
    1)  propustnost;
    2)  smyková pevnost;
    3)  stlačitelnost.
Podmínky pro použití zemin do těsnění jsou zejména:
a)  obsah organických látek nesmí být větší než 5 % hmotnosti;
b)  mez tekutosti nemá být větší než 50 %;
c)  velikost největších ojedinělých zrn nesmí přesahovat 1/2 tloušťky vrstvy po zhutnění nebo 100 mm;
d)  vlhkost zeminy při ukládání do konstrukce nesmí být o více než 2 % nižší a o více než 3 % vyšší než optimální (viz ČSN 72 1015).
    Pokud zeminy tyto podmínky nesplňují, je přípustné jejich použití pouze na podkladě průkazu jejich vhodnosti podle dříve uvedených kritérií, laboratorními nebo terénními zkouškami, popř. po jejich úpravě.
    Nejmenší požadovaná míra zhutnění zeminy je 95 % maximální objemové hmotnosti metodou standardní Proctorovy zkoušky podle ČSN 72 1015.

Fóliové těsnění
    Druh a tloušťka fólie se navrhuje podle vlastností odpadů ukládaných do skládky, předpokládaných podmínek za provozu skládky nebo po jejím uzavření a s ohledem na další možné vlivy.
    Tloušťka fólie do těsnění skládek pro odpady s výluhy limitní hodnoty do III. tř. včetně a pro odpady, které nelze hodnotit na základě vyluhovatelnosti, nesmí být menší než 1,5 mm. Do těsnění skládek pro odpady s výluhy přesahujícími limitní hodnoty tř. III se nesmí použít fólie tenčí než 2 mm. Pro uzavírání skládek není nejmenší tloušťka fólie předepsána, její funkčnost však musí být zaručena pro konkrétní podmínky skládky na dobu alespoň 30 let. Ve všech případech se musí použitá tloušťka fólie zdůvodnit.
    Povrchová úprava fólie - hladký povrch, jednostranně nebo oboustranně zdrsněný povrch - se volí s ohledem na její umístění. Hladký povrch se používá na vodorovných a mírně skloněných plochách, zdrsněný na svazích, zejména pro zajištění stability.

Ostatní druhy těsnění
    Ostatní druhy těsnění se navrhují výjimečně a vyžadují vždy individuální návrh, který musí být odborně zpracován na podkladě podrobných průzkumů, rozborů a zkoušek použitých materiálů. Provádění prací podléhá speciálnímu kontrolnímu režimu, který respektuje specifické vlastnosti použitých materiálů a konstrukcí. Zvláštní pozornost musí být věnována celistvosti a trvanlivosti těsnění vzhledem k vlastnostem podloží a okolního prostředí. Těsnost konstrukcí musí odpovídat těsnosti předepsané pro zemní těsnění tloušťky odpovídající třídě výluhů z ukládaných nebo uložených odpadů.

Zásady konstrukčního uspořádání prvků těsnicího systému

Těsnění ze zemin
    Celková tloušťka zemního těsnění nesmí po zhutnění klesnout pod 0,6 m; ve skládkách pro volně uložené odpady, jejichž vodný výluh přesahuje hodnoty III. třídy, musí být tloušťka zemního těsnění po zhutnění alespoň 1,0 m. Pokud je při uzavírání skládek předepsáno zemní těsnění, musí být jeho tloušťka alespoň 0,6 m.
    Tloušťka zhutňovaných vrstev zemního těsnění se určí na základě zhutňovací zkoušky.

Fóliové těsnění
    Fólie může být ukládána pouze na urovnaný a hladký povrch podkladu bez ostrých výstupků. Pokud je nutno fólii uložit na podklad tvořený hrubozrnným materiálem, je nutno podložit pod fólii mezilehlou vrstvu z vhodnějšího materiálu.
Fóliové těsnění se pokládá podle předem zpracovaného kladečského plánu, který určuje rozměry a vzájemnou polohu jednotlivých pásů fólie ukládané do těsnění. Na svazích skládky má být fólie ukládána tak, aby bylo možno svitky fólie rozvíjet po spádnici. Tomuto požadavku se přizpůsobí rozmístění pásů fólie ve vodorovných částech. Rozmístění jednotlivých pásů musí být uspořádáno tak, aby se spoje nekřížily v jediném bodě.
    Spojování jednotlivých pásů fólie se obvykle provádí svařováním. Způsob spojování musí odpovídat požadavkům výrobce fólie. Pro potřeby spojování se musejí po položení jednotlivé díly fólie v podélném i příčném směru dostatečně překrývat.

Ostatní druhy těsnění
    Konstrukční uspořádání ostatních druhů těsnění je individuální a složení jejich jednotlivých částí musí být stanoveno v návrhu tak, aby těsnicí prvek splňoval všechny požadavky kladené normou.

Napojování těsnění na ostatní konstrukce skládky a prostupy těsněním
    Na obvodu skládky musí být těsnicí systém vždy bezpečně zavázán do podloží nebo zemního tělesa, na němž je uložen. Zavázání těsnicího systému musí zabránit úniku průsakových vod mimo místa jejich vyvedení ze skládky.
    Fóliové těsnění a těsnění z rohoží musí být na svazích ukotveno. Obvykle se pro tento účel použijí zavazovací rýhy (zámky). Toto ukotvení má  zajišťovat nejen spolehlivé zavázání těsnění do okolního prostředí nebo jeho ukončení, ale i přispívat k jeho stabilitě na svahu.
    Pokud těsněním prochází některé zařízení skládky (např. šachty, potrubí) nebo těsnění končí u betonového či zděného objektu (např. jímky, čerpací stanice apod.), musí být těsnicí systém na tato zařízení bezpečně a vodotěsně napojen tak, aby nemohlo dojít k narušení těsnění vlivem rozdílných svislých nebo vodorovných deformací sousedících konstrukcí.
    Napojování těsnění na ostatní konstrukce skládky a její okolí, kotvení těsnicího systému a prostupy těsněním musí být řešeny v detailech návrhu těsnicího systému.
    Detailem v návrhu musí být řešeno i vzájemné navázání jednotlivých sousedících systémů těsnění na skládce (např. vodorovné a svislé těsnění). Přitom musí být zajištěno dokonalé navázání všech vrstev těsnicích systémů tak, aby nemohlo dojít k jejich narušení, např. vlivem nerovnoměrného sedání nebo vlivem jiných vzájemných pohybů.

Zřizování těsnění skládky po etapách
    Je-li navržena výstavba skládky po etapách nebo rozšiřování skládky, je nutno zajistit spolehlivé navázání těsnicích systémů jednotlivých etap nebo původní skládky a části, o niž se skládka rozšiřuje. To platí jak pro zřizování skládky, tak i pro její uzavírání.
    Pokud je záměr postupně rozšiřovat skládku znám v době zpracování jejího návrhu nebo ještě v době její výstavby, je nutno navrhnout způsob navázání těsnicích systémů jednotlivých částí skládky již při návrhu její první části. Detaily těsnění v místě budoucího navázání obou systémů je nutno této skutečnosti přizpůsobit tak, aby při rozšiřování skládky nemusely být prováděny zásahy do hotového těsnění a aby byl vyloučen únik vnitřních skládkových vod ze skládky při napojování těsnicích systémů.
    Připravené úpravy na těsnění v místech budoucího navázání další etapy těsnění musí být spolehlivě ochráněny před povětrnostní vlivy i před mechanickým poškozením za provozu skládky. Úprava napojení a ochrany musí být navržena tak, aby nemohlo dojít k poškození těsnění při jeho odkrývání v době napojování další etapy.
    Jestliže se rozhodne o rozšíření skládky až v době jejího provozu, je nutno spolehlivé navázání obou sousedících těsnicích systémů zajistit i za cenu případného zásahu do původního těsnění v místě napojení. Přitom však musí být učiněna opatření zamezující úniku skládkových vod ze skládky.

Ochrana těsnicího systému proti poškození
    Těsnicí systém jako celek i jeho jednotlivé části musí být chráněny proti poškození při výstavbě, v průběhu provozu i po uzavření skládky.

Ochrana prvků těsnicího systému v průběhu výstavby
    Jednotlivé konstrukce těsnicího systému musejí být v průběhu výstavby zabezpečeny tak, aby při jejich postupném zřizování nemohlo dojít k narušení již uložených částí ani stavební činností, ani povětrnostními vlivy.
    Ochrana prvků těsnicího systému musí být obsažena již v návrhu konstrukčního uspořádání těsnicího systému a v předepsaných pracovních postupech pro zřizování jeho jednotlivých částí. Pokud přesto dojde k poškození některé konstrukce, musí být tato skutečnost zdokumentována a závada neprodleně odstraněna.
    Těsnění ze zemin je nutno chránit po jeho položení před vysycháním, rozbřídáním a namrzáním. Toho lze dosáhnout okamžitým uložením další konstrukční vrstvy. Obdobným způsobem je nutno chránit povrch těsnicí vrstvy proti poškození při pojezdu vozidel nebo jiných mechanismů.
    Po povrchu položeného fóliového těsnění nesmějí pojíždět žádná vozidla ani mechanismy. Pohyb mechanismů je možný teprve po položení dostatečně silné (nejméně 0,30 m) ochranné nebo drenážní vrstvy Před jejím položením je nutno položit ochrannou geotextilii, pokud je návrhem předepsána. Touto vrstvou je nutno chránit fólii i proti extrémním teplotám a ultrafialovému záření, pokud není použita fólie vzdorující tomuto záření. Proti případnému poškození větrem se fólie chrání přiměřeným přitížením povrchu (např. pneumatikami, pytli s pískem apod.) a ukotvením do kotevních rýh (zámků) bezprostředně po jejím položení. Před zakrytím fólie musí být provedena všechna kontrolní opatření pro zjištění kvality fóliového pláště.
    Pro jednovrstvé fóliové těsnění je nutno instalovat zařízení pro kontrolu celistvosti fólie po položení drenážních nebo krycích vrstev.
    Zásady pro zemní těsnění jsou platné i pro ochranu těsnění z jiných hmot, které jsou náchylné k rozbřídání nebo namrzání. Ochranná opatření musí těsnění chránit před přímým stykem s vodou před jeho zakrytím a přitížením ochrannou vrstvou. Proto je nutno těsnění překrývat nejpozději před ukončením každé směny.
    Při pokládce ostatních typů těsnění je nepřípustné, aby se po jejich povrchu pohybovaly mechanismy dříve, než dojde k dozrání použitých stavebních hmot. I potom je přípustný pohyb pouze takových prostředků, jejichž účinkem nedojde k překročení dovoleného namáhání povrchu těsnicí vrstvy.
Ochrana prvků těsnicího systému v průběhu provozu skládky
    Pravidla pro ochranu prvků těsnicího systému skládky proti poškození musí být obsažena v provozním řádu skládky.
Pro všechny druhy těsnění skládek je nepřípustné, aby vozidla přivážející odpady a mechanismy pro jejich rozhrnování a hutnění pojížděla přímo po povrchu těsnicího nebo vnitřního drenážního systému. První vrstva odpadů musí být vždy navážena čelně tak, aby odpady vytvářely ochrannou vrstvu o mocnosti nejméně 1 m nad těsnicím a vnitřním drenážním systémem. Rovněž přímé najíždění mechanismů a vozidel na povrch těsnění nebo drenáží ve svazích skládky je nepřípustné.
    V případě těsnicího a drenážního systému pro uzavření skládky je ochrana zajištěna položením krycích a rekultivačních vrstev.

Stabilita těsnicího systému na svazích
    V návrhu skládky musí být prokázána stabilita jednotlivých prvků těsnicího a drenážního systému a ochranných i rekultivačních vrstev na svazích podloží skládky nebo na svazích skládkového tělesa při jeho uzavírání. K tomu se využijí údaje o fyzikálně-mechanických vlastnostech jednotlivých materiálů získané buď od jejich výrobců, nebo provedením příslušných zkoušek v rámci projekčních a geotechnických průzkumných prací. V tomto řešení stability musí být prokázána zejména bezpečnost proti vzájemnému posunutí jednotlivých vrstev systému a jeho posunutí po povrchu podkladu.
    Musí být prokázána rovněž odolnost těsnicího systému proti narušení vlivem předpokládaných pohybů v podloží a tělese skládky. Těmito pohyby nesmí být narušena celistvost jednotlivých prvků, a tím ani systému jako celku.
    Metodami mechaniky zemin musí být v návrhu prokázána stabilita všech svahů i podloží v období výstavby skládky i v období provozu a po jejím uzavření, a to za všech zatěžovacích stavů, které přicházejí v úvahu, zejména z hlediska působení vody.

Zásady pokládky těsnicích vrstev
    Veškeré práce při zřizování těsnění lze provádět pouze podle podrobného technologického předpisu. Tento předpis obvykle obsahuje i požadavky na práce při zřizování konstrukcí, které s těsněním bezprostředně souvisejí (např. ochranné vrstvy, drenážní konstrukce), pokud pro tyto práce není zpracován samostatný předpis.
    Podkladem pro zpracování technologického předpisu je projekt a v něm uvedené požadavky na vlastnosti jednotlivých částí těsnicího systému skládky. V technologickém předpisu se vezmou v úvahu klimatické a ostatní přírodní podmínky lokality.
    Pro zemní těsnění se vychází z údajů o fyzikálních a geomechanických vlastnostech použitých zemin obsažených ve výsledcích geotechnického průzkumu. Pokud tyto údaje nejsou dostačující pro stanovení způsobu zpracování zemin do těsnění, provede se zhutňovací zkouška (zpravidla na vybrané ploše v prostoru pokládky těsnění) za použití zhutňovacích prostředků, které budou na stavbě použity.
    Pro fóliové těsnění jsou pro zpracování technologického předpisu nezbytné certifikované údaje výrobce o vlastnostech fólie a pokyny výrobce pro manipulaci s ní. Bez nich nelze fólii jako těsnicí prvek použít.
    Technologické předpisy pro ostatní druhy těsnění vyžadují individuální přístup a podklady musejí být takového rozsahu, aby bylo možno při výstavbě spolehlivě zajistit splnění všech požadavků, které jsou na těsnění kladeny.
    Veškerá manipulace s těsnicími materiály musí být prováděna tak, aby nemohlo dojít k jejich poškození nebo znehodnocení. Pokud by k tomu došlo, nesmějí být takové materiály do těsnicího systému zabudovány. V technologickém předpisu musí být stanoveno, za jakých povětrnostních podmínek je možno pokládku těsnění realizovat (nejnižší a nejvyšší teploty, množství srážek, síla větru, sluneční záření), popř. podmínky pro práci za nepříznivých okolností (zvýšený dozor, nepřetržité zpracovávání apod.). Dále musí předpis obsahovat pokyny pro ochranu zhotovené těsnicí vrstvy proti následnému poškození.
    Schválené technologické předpisy pro jednotlivé části těsnicího systému jsou základním a neopomenutelným dokumentem, podle kterého se musí řídit práce při výstavbě těsnění a při přejímání provedených prací.
    Nejsou-li ustanovení technologického předpisu dodržována, je nutno práce na výstavbě těsnicího systému zastavit, uplatnit v předpisu uvedená nápravná opatření a ve výstavbě pokračovat až po odstranění zjištěných závad.

Kontrola jakosti prací a celistvosti těsnicího systému
    Veškeré materiály použité do těsnicího systému a provedené práce musí být podrobeny důkladné kontrole jakosti. Pro tuto kontrolu musí být zpracován podrobný program kontroly jakosti, který je zpravidla součástí technologického předpisu. Program kontroly musí obsahovat kontrolní kritéria a četnost provádění jednotlivých kontrol. O uskutečněných kontrolách a jejích výsledcích musí být vedena podrobná dokumentace. Program kontroly musí být schválen před zahájením stavebních prací a podle potřeby a získaných zkušeností se v průběhu výstavby může doplňovat a upravovat.
    Jakost hmot použitých pro konstrukci těsnicího prvku se kontroluje podle předpisů platných pro příslušné materiály. Pokud tyto předpisy neexistují, stanoví se pravidla kontroly jakosti individuálně, obvykle na základě podkladů dodavatele.
    Kontrola jakosti prováděných prací se zaměřuje na dodržování schválených technologických předpisů, na dodržení požadovaných vlastností uložených materiálů a na celistvost těsnicího systému. Kontrola se provádí metodami odpovídajícími použitým hmotám v četnostech předepsaných pro příslušné konstrukce. Pokud předpisy pro použité hmoty nebo konstrukce neexistují, musí být pravidla kontroly určena individuálně. U všech konstrukcí je třeba využívat vizuální kontrolu zkušenými odborníky.
    Kontrolu jakosti zajišťuje zhotovitel formou povinných průkazních zkoušek a objednatel formou kontrolních zkoušek. Rozsah a četnost obou druhů zkoušek se určí v technologickém předpisu a v průběhu prací se na základě výsledků může upravovat. V případě rozporů mezi výsledky obou druhů zkoušek provede další kontrolní zkoušky nezávislé odborné pracoviště. Kontrolní zkoušky prováděné nezávislým odborným pracovištěm mohou být zahrnuty přímo do technologického předpisu.
    Uskutečněné kontroly jakosti provedených prací, provedená nápravná opatření k odstranění kontrolou zjištěných závad a následná kontrola účinnosti těchto opatření musí být písemně dokumentovány. Dokumentace provedených kontrol a nápravných opatření se vede zpravidla ve stavebním deníku, obvykle jako jeho samostatná část nebo příloha. Podrobné požadavky na způsob a rozsah dokumentace kontroly se určí v rámci technologického předpisu.
    Z dokumentace kontroly musí být zřejmé, jaké kontrolní zkoušky byly provedeny, v jakém rozsahu a dále v kterých místech konstrukce a ve které době byly odebrány kontrolní vzorky nebo uskutečněny zkoušky in situ. Pro každý kontrolní vzorek nebo zkoušku musejí být v dokumentaci uvedeny jejich výsledky a zhodnocení těchto výsledků. Polohu odebraných vzorků nebo provedených zkoušek je nejlépe vyjádřit graficky ve schematických výkresech příslušné konstrukce. Výsledky zkoušek se doporučuje zpracovat tabelárně.
    V případě, že kontrolní vzorek nebo zkouška nevyhoví předepsaným kritériím, zaznamená se do dokumentace požadavek na nápravná opatření a poté údaje o jejich realizaci s následným zhodnocením.

Kontrola těsnicího systému v průběhu provozu
    Spolehlivost a funkčnost těsnicího systému skládky se zpravidla kontroluje sledováním jakosti podzemní vody v monitorovacím systému skládky (v monitorovacích vrtech) a sledováním jakosti vody na výtoku z vnějších drenáží skládky nebo z mezilehlých drenáží mezi jednotlivými těsnicími vrstvami těsnicího systému. Na možnosti případných poruch těsnicího systému mohou ukazovat také nadměrné nebo nerovnoměrné deformace v podloží skládky nebo ve svazích, u těsnicího systému pro uzavření skládky pak deformace povrchu uzavřené skládky.
    Je-li těsnicí systém skládky vybaven zařízením pro sledování jeho celistvosti, popř. pro zjišťování poruch, sleduje se těsnicí systém v průběhu provozu skládky tímto zařízením v časových intervalech stanovených provozním řádem skládky.
    Rozsah monitorování a četnost pozorování v průběhu provozu skládky musejí být obsaženy v provozním řádu skládky (viz TNO 83 8039).

ČSN 83 8030 se dále zabývá odvodněním skládek.
    Do skládky nesmí přitékat povrchová voda z okolí. Pokud se za tímto účelem navrhují záchytné příkopy, musí být dimenzovány na stoletý průtok z příslušného povodí skládky.
    Skládky skupiny S II, S III a S IV musí být vybaveny vnitřním drenážním systémem, který odvádí průsakové vody mimo tělěso skládky. Drenážní systém se pokládá na těsnění a je obvykle tvořen plošným prvkem doplněným trubkovými drény nebo drenážními rohožemi z plastů. Drenážní systém musí být navržen tak, aby byl po celou dobu provozu skládky plně funkční.
    Pokud jsou na skládku výhradně ukládány odpady s filtračním součinitelem k Ł 1.10-8 m.s-1, tvořící kompaktní těleso, může být zvážena možnost vynechání drenážní vrstvy ve dně skládky. V tom případě je nutno vhodným způsobem zabezpečit jímání a kontrolu srážkové vody vytékající z prostoru skládky.
    Skládky odpadů skupiny S II musí být opatřeny plošným drenážním prvkem z materiálu se zaručeným filtračním součinitelem k ł 1.10-4m.s-1 o tloušťce vrstvy nejméně 0,3 m.
    Skládky odpadů skupiny S III a S IV musí být opatřeny plošným drenážním prvkem z materiálu se zaručeným filtračním součinitelem k ł 1.10-4m.s-1 o tloušťce vrstvy nejméně 0,3 m, doplněným sběrnými trubními drény.
    Průsakové vody ze skládek (s výjimkou skládek odpadů I. třídy limitní hodnoty výluhů) je nutno jímat do nepropustných bezodtokých jímek a následně zneškodňovat. Vypouštění průsakových vod se řeší v souladu s platnými předpisy.
    Do jímky průsakových vod musí být umožněn přístup pro obsluhu a kontrolu. U skládek odpadů s tvorbou skládkového plynu je vstup osob možný až po nuceném vyvětrání ventilačním zařízením a po analýze ovzduší v jímce.
    Zadržování průsakových vod v tělese skládky uzavřením přítoku do jímky se připouští pouze v případě kontroly a opravy jímky.
    Technické řešení odvodnění skládek odpadů S IV se posuzuje individuálně s ohledem na charakter, nebezpečnost a možné interakce odpadů a průsakových vod.

Návrh a výstavba odvodnění skládek se provádí podle ČSN 83 8033.
    Norma platí pro soustřeďování, odvádění, shromažďování a kontrolu jakosti průsakových vod ze skládek a pro konstrukce, které tyto činnosti zajišťují, pro návrh drenážních systémů skládky, kontrolních nádrží a jímek průsakových vod norma doporučuje vhodné materiály nebo jejich kombinace i parametry těchto materiálů. Norma neobsahuje ustanovení pro úpravu a čištění průsakových vod.
    Normou jsou definovány těmito termíny:
    drenážní systém: soustava liniových a plošných drenážních prvků zajišťujících jímání a odvádění průsakových vod ze skládky,
    sběrný drén: trubní drén, v tělese skládky částečně perforovaný zajišťující jímání a odvádění průsakových vod,
    svodný drén: trubní drén odvádějící průsakové vody ze skládky do jímky. Do tohoto drénu jsou zaústěny sběrné drény
    Drenážní systém skládky se navrhuje se zřetelem na celkové uspořádání skládky, druh odpadů, které budou do skládky ukládány a na přírodní podmínky lokality skládky.
    Drenážní systém skládky musí být navržen tak, aby byla zajištěna drenážní stabilita všech jeho prvků. Výpočet drenážní stability se doporučuje provádět podle ČSN 73 6824.
    Drenážní systém skládky musí být navržen z takových materiálů a tak, aby nemohly jeho konstrukci a funkčnost narušit sedání skládky a jejího podloží, účinky průsakových vod a mechanické zanášení nebo zarůstání trubních drénů.
    Uspořádání sběrných drénů se má navrhovat tak, aby bylo umožněno provádění revizí a jejich čištění v době provozu skládky.
    Svodný drén musí být navržen tak, aby byla zajištěna jeho nepropustnost vzhledem k okolnímu prostředí. Zvláštní pozornost je třeba věnovat průchodu drénů těsnicím systémem skládky a těsněním jímky průsakových vod.
    Jímku průsakových vod je třeba přednostně situovat mimo prostor skládky. V tělese skládky může být jímka umístěna pouze výjimečně, např. tehdy, je-li skládka lokalizována v jámovém lomu.
    V takovém případě musí být k jímce zajištěn bezpečný přístup ve všech fázích provozu skládky i po jejím uzavření.
    Systém nakládání s průsakovými vodami musí být provozuschopný i po uzavření skládky.
    Pokud jsou na skládku výhradně ukládány odpady s filtračním součinitelem k Ł 1.10-8 m.s-1 tvořící kompaktní těleso, může být zvážena možnost vynechání drenážní vrstvy ve dně skládky. V tom případě je nutno vhodným způsobem zabezpečit jímání a kontrolu srážkové vody vytékající z prostoru skládky.

Podklady pro návrh drenážního systému:
    Pro návrh drenážního systému skládky je nutno zajistit podklady v rozsahu, který odpovídá úrovni zpracovávané dokumentace a možnému vlivu skládky na okolní prostředí.
    Základními podklady pro návrh drenážního systému průsakových vod jsou:
a) geotechnické podklady;
b)  geodetické podklady;
c)  údaje o klimatických a hydrologických poměrech;
d)  údaje o ukládaných odpadech (zejména druh a kategorie podle Katalogu odpadů, třída vyluhovatelnosti);
e)  dispoziční řešení skládky;
f)  konstrukční řešení těsnicího systému;
g)  konstrukční řešení zařízení pro jímání a vyvedení skládkového plynu z tělesa skládky.

Geotechnické podklady
    Z hlediska návrhu drenážního systému skládky musí geotechnický průzkum zhodnotit:
a)  základové poměry na ploše, na které bude položen těsnicí a drenážní systém, zejména z hlediska stlačitelnosti a možností deformací podloží;
b)  základové poměry v místě budoucí jímky průsakových vod;
c)  inženýrsko-geologické zhodnocení širšího území včetně hydrogeologických poměrů.

Geodetické podklady
    Pro návrh drenážního systému musí být k dispozici výškopisné a polohopisné zaměření plochy skládky, trasy svodného drénu a prostoru jímky průsakových vod ve vhodném měřítku.
 
Údaje o klimatických a hydrologických poměrech
    Pro návrh objemu jímky průsakových vod a drenážního systému skládky je nutno znát zejména průměrný roční srážkový úhrn, přívalové srážky z hlediska intenzity a periodicity výskytu a srážkové a teplotní poměry v jednotlivých měsících roku.

Údaje o odpadu
    Pro návrh drenážního systému skládky je třeba znát propustnost uložených odpadů a její předpokládané změny v čase, objemovou hmotnost odpadů a její předpokládané změny v čase a možnou agresivitu výluhů na konstrukční materiály drenážního systému a jímky průsakových vod.

Dispoziční řešení skládky
    Pro volbu materiálu trubních i plošných drénů z hlediska jejich pevnosti a případné deformace a pro výpočet sedání podloží je třeba znát konečnou výšku skládky včetně uzavíracích a rekultivačních vrstev.

Systém nakládání s průsakovými vodami
    Systém nakládání s průsakovými vodami se skládá ze tří, popř. čtyř základních prvků:
-  Vnitřní drenážní systém skládky, jehož úkolem je jímání průsakových vod a jejich odvádění do svodného drénu. Tento systém je zpravidla tvořen plošným drénem doplněným sběrnými trubními drény.
-  Zařízení sloužící pro odvádění průsakových vod ze skládky do jímky, kterým je svodný drén.
-  Jímka průsakových vod, která slouží pro jejich shromažďování a kontrolu.
-  Zařízení na konečné zneškodnění průsakových vod.

Kapacita prvků systému nakládání s průsakovými vodami
    Kapacita jednotlivých prvků systému nakládání s průsakovými vodami je závislá na klimatických, hydrologických a morfologických podmínkách lokality skládky a na charakteru uložených odpadů.
    Plošný drén z přírodních materiálů musí mít zaručený filtrační součinitel nejméně 1.10-4 m.s-1 při tloušťce vrstvy nejméně 0,30 m. Při použití syntetických prvků je třeba posoudit kapacitu drénu po jeho dlouhodobém zatížení konečnou vrstvou odpadu a uzavíracími a rekultivačními vrstvami skládky.
    Jmenovitá světlost sběrných drénů je nejméně 200 mm. U skládek většího rozsahu a u skládek s vyšším podílem biologického odpadu se doporučuje světlost zvýšit na 300 mm, aby se zmenšilo nebezpečí jejich ucpání zanášením či zarůstáním.
Jmenovitá světlost svodných drénů by neměla být menší než 300 mm a navrhuje se v závislosti na jejich požadované průtočné kapacitě a ztrátách v potrubí.
    Pro návrh objemu jímky je rozhodující výška přívalové srážky z hlediska intenzity a četnosti výskytu, velikost otevřené plochy skládky, doba zdržení průsakových vod v tělese skládky a drenážním systému a způsob zneškodňování průsakových vod. Navržený objem jímky je třeba posoudit na patnáctiminutový déšt a na 1 až 2denní srážky, s pravděpodobností opakování jednou za sto let. Při těchto srážkách musí být objem jímky takový, aby akumuloval veškerou vodu vytékající ze skládky bez nebezpečí přelití jímky nebo koruny obvodových hrází skládky. V mimořádných případech lze do objemu počítat i retenční objem skládky, a to zejména v počátcích provozu skládky, kdy odtok z jejích nezaplněných ploch se doporučuje zvažovat hodnotou 6 až 8 l.s-1.ha-1. Pro zmenšení nutného objemu jímky průsakových vod lze:
a)  oddělit plochu skládky, která dosud není zakryta odpadem, a její sběrný drén zaústit do samostatného svodného drénu čisté vody, který vodu odvádí přímo do recipientu;
b)  dočasně nebo trvale nepropustně překrývat již zavezené části skládky a neznečištěnou srážkovou vodu z těchto ploch odvádět prostřednictvím obvodových příkopů do recipientu.

Materiály pro prvky systému nakládání s průsakovými vodami
    Základním požadavkem na použité materiály je dlouhodobé zachování jejich parametrů (propustnost drenážního systému a jeho stabilita, nepropustnost jímky průsakových vod), odolnost proti deformacím podloží a těsnicího systému, chemická odolnost proti výluhům z uložených odpadů a zachování provozuschopnosti po uzavření skládky po celou dobu jejího aktivního působení na okolní prostředí. Tyto vlastnosti musejí být prokázány před zabudováním materiálů do navrhovaných konstrukcí. Stejně musí být prokázány vyhovující fyzikálně mechanické vlastnosti použitých materiálů s ohledem na stabilitu konstrukcí včetně přetvárných charakteristik a odolnosti proti mechanickému poškození.

Plošné drény
    Plošné drény z přírodního kameniva - štěrkopísku nebo drceného kameniva musí dlouhodobě vykazovat požadované vlastnosti. Zrnitost kameniva by neměla být vyšší než 32 mm. Pokud se pro plošný drén použije drcené kamenivo, musí být posouzeno namáhání těsnicího systému, na kterém je drén uložen a těsnění ochráněno dostatečně a dlouhodobě odolným prvkem.
    Plošné drény z umělých sypkých materiálů mohou být zhotoveny z granulovaných drtí ze stavebního odpadu, pneumatik, skleněných střepů apod. Pokud mají tyto materiály charakter odpadu, mohou být použity pouze ve skládkách odpadů odpovídajících nebo vyšších výluhových tříd a voda z nezaskládkovaných ploch nesmí být vypouštěna přímo do recipientu.
    Plošné drény z geosyntetických materiálů musí být posouzeny z hlediska propustnosti, odolnosti proti korozivním účinkům průsakových vod a budoucímu zatížení. Tyto hodnoty udává a ručí za ně výrobce.

Trubní drény
    Materiál pro trubní drény je třeba volit s ohledem na jeho odolnost vůči korozivnímu účinku průsakových vod a zatížení odpady a uzavíracími i rekultivačními vrstvami.
    Trubní drény z vysokohustotního polyetylenu s odpovídajícím návrhovým zatížením, které udává výrobce, vyhovují z tohoto hlediska pro většinu skládek. Pokud jsou používány trubní drény z upravovaného PVC nebo jiných syntetických materiálů, je třeba jejich vlastnosti z tohoto hlediska posoudit. Trouby kameninové a další, vypalované ze zemních materiálů, nelze použít.
    Sběrné drény jsou v prostoru skládky perforovány, většinou ze 2/3 až 3/4 obvodu. Perforace bývá štěrbinová - příčná či podélná, nebo kruhová. Velikost a tvar otvorů musí být posouzeny na filtrační stabilitu s ohledem na zrnitost obsypu potrubí. Posouzení se doporučuje provádět podle ČSN 73 6824.
    Sběrné a svodné drény mimo prostor skládky musí být nepropustné. Jejich vodotěsnost se zkouší podle ČSN 75 6909.

Jímky průsakových vod
    Jímky průsakových vod mohou být dispozičně řešeny jako otevřené nebo uzavřené nádrže. Konstrukční řešení musí vyhovovat charakteru průsakových vod z hlediska nepropustnosti a chemické odolnosti.
Jako konstrukční materiál pro jímky průsakových vod situované mimo prostor skládky je možno volit:
a)  konstrukce z vodostavebného betonu, jejichž nepropustnost je zvýšena použitím vhodných nátěrů nebo plastových fólií;
b)  konstrukce se zemním těsněním, pro něž platí stejné podmínky jako pro těsnění skládky;
c)  nádrže z plastů, s odolností vůči korozivním účinkům skladovaných průsakových vod;
d)  nádrže ocelové, opatřené vnitřním nátěrem s odolností vůči korozivním účinkům skladovaných průsakových vod.
    Pro jímky průsakových vod situované v tělese skládky se volí taková konstrukce, která zajistí stabilitu jímky při provozu skládky, popř. možnost jejího postupného zvyšování současně s úrovní skládky.
    Jímka průsakových vod má být opatřena uzávěrem, který umožní její odstavení po dobu nezbytné kontroly a případných oprav. Po dobu uzavření jímky se průsakové vody shromažďují v prostoru skládky. Kontrola konstrukce jímky se provádí nejméně jednou za dva roky.
    Do jímky průsakových vod musí být umožněn přístup pro případ její kontroly a oprav. U skládek odpadů s tvorbou skládkového plynu musí být stanoven, způsob odvětrání prostoru jímky a rozsah analýzy ovzduší před vstupem osob. Elektrická zařízení musí vyhovovat ČSN 33 2320.
    Vodotěsnost jímky průsakových vod před uvedením do provozu se zkouší podle ČSN 75 0905.

Uspořádání drenážního systému
    Dispoziční řešení se volí s ohledem na morfologii skládky a umístění jímky průsakových vod.
    V případě, kdy plocha dna skládky převažuje nad plochou jejích vnitřních svahů, doporučuje se volit systém zhruba rovnoběžných sběrných drénů o rozteči 30 m až 50 m zaústěných do svodného drénu mimo prostor skládky v šachticích. Délka sběrných drénů nemá přesáhnout 200 m s ohledem na možnost jejich čištění. Podélný sklon sběrných drénů má být nejméně 1%, nejvýše však 5%. Na strmějších svazích se sběrné drény nezřizují, skládka je odvodňována pouze prostřednictvím plošného drénu.
    U skládek lokalizovaných v úzkých údolích, kde výrazně převažuje plocha svahů nad plochou dna, navrhují se obvykle ve dně skládky 1 až 2 sběrné drény, popř. místně doplněné dalšími drény charakteru drenážních per.
    Pokud je podélný sklon sběrných drénů v rozmezí 1 % až 3 %, musí být dno skládky příčně vyspádováno ve sklonu nejméně 3 % tak, že drény jsou uloženy v nejnižším místě příslušné části skládky. Pokud lze očekávat významnější sedání podloží skládky, je nutné toto vzít v úvahu při návrhu sklonu drénů.
    Napojování sběrných drénů na svodné se doporučuje provádět pokud možno v šachtách mimo prostor skládky. Pokud jsou napojovány drény uvnitř skládky, šachty se neprovádějí. Je však třeba zvážit možnost zanášení a následného zneprůchodnění drénů v tomto místě a možnost čištění svodného drénu.
    Drenážní obsyp sběrných drénů musí mít tloušťku nejméně stejnou jako plošný drén ve dně skládky.

Stabilita drenážních prvků
    Drenážní systém jako celek i jeho jednotlivé části musí být chráněny proti poškození při výstavbě, v průběhu provozu i po uzavření skládky. Systém ochrany drenážních prvků musí být obsažen v předpisu technologie výstavby, který je součástí projektové dokumentace, a v provozním řádu skládky.
    Drenážní systém musí mít filtrační stabilitu ve smyslu ČSN 73 6824. Všude tam, kde na sebe navazují prvky rozdílné zrnitosti, musí být zřízeny vhodné přechodové vrstvy zamezující vyplavování jemnějších částic zeminy. Jako materiálu pro filtry se používají tříděné i netříděné písky a štěrkopísky nebo drcené kamenivo, popř. filtrační geotextilie, pokud její funkčnost není ohrožena chemickým charakterem výluhu z uloženého odpadu.
    Pokud je skládka opatřena zemním těsněním, musí být zamezeno zatlačování plošné drenážní vrstvy do těsnicího prvku při zatížení na konečnou výšku skládky po jejím uzavření a rekultivaci.

Kontrola jakosti a množství průsakových vod
    Jakost průsakových vod se sleduje v rámci monitorování skládky. Četnost a rozsah sledovaných hodnot se řídí účelem, pro který se toto pozorování provádí.
    Jakost a množství průsakových vod se sleduje za účelem navržení způsobu jejich konečného zneškodnění.

Zneškodňování průsakových vod
    Zneškodňování průsakových vod musí být prováděno v souladu s příslušnými předpisy a v souladu s provozním řádem skládky.
    Průsakové vody lze, zejména v prvních letech provozu skládky, zneškodňovat zpětným rozstřikem nebo rozléváním na povrch skládky, pokud to dovolují příslušné předpisy.
    Průsakové vody je nutné před rozstřikem kontrolovat z hlediska mikrobiologické kontaminace. V případě výskytu patogenních a podmíněně patogenních mikroorganismů je před rozstřikem nutná jejich dezinfekce.

Další ustanovení ČSN 83 8030 se týkají vybavení skládek.
    Vybavení skládek skupiny S I a S II se navrhuje individuálně, přičemž se přihlíží zejména k množství ukládaného odpadu a celkové kapacitě skládky.
    Skládky skupiny S III a S IV musí být vybaveny:
-  manipulačním prostorem pro fyzické převzetí přivážených odpadů;
-  provozním a sociálním objektem;
-  zařízením na kontrolu hmotnosti odpadů;
-  zařízením na čištění svozových vozidel před výjezdem na veřejnou komunikaci.
    Zařízení na čištění nemusí být zřízeno v případě, že se svozová vozidla nepohybují v prostoru skládky po uložených odpadech (z jednoho vykládacího místa jsou odpady již rozhrnovány buldozerem apod.). Při čištění vozidel mokrou cestou musí být provozní voda zneškodňována v souladu s platnými předpisy.
    Vybavení skládek skupiny S IV je vždy nutno posoudit individuálně.
Vybavení skládek z hlediska hygienických požadavků na pracovní prostředí musí být v souladu s příslušnými předpisy.
    Pro skládky odpadu, který obsahuje více než 10 % biologicky rozložitelné složky, kde výška uloženého odpadu je větší než 2,5 m a objem skládky je větší než 10 000 m3 musí být posouzena nutnost provedení technických opatření zabraňujících poškození složek životního prostředí, ohrožení osob nebo poškození konstrukcí v důsledku úniků plynu.
    Skládka musí být zajištěna proti vstupu nepovolaných osob a nekontrolovanému využívání.
    Skládky skupiny S II, S III a S IV musí být po celém obvodu opatřeny oplocením o výšce nejméně 2 m nebo jinou účinnou zábranou vstupu. Vjezd do prostoru skládky musí být opatřen uzamykatelnými vraty.
    Skládky přijímající odpad od více původců (s výjimkou skládek odpadu z obcí), musí mít zajištěnu možnost kontrolního rozboru vzorků ukládaného odpadu.

Uzavření a rekultivace skládek
    Návrh uzavření a rekultivace musí být zpracován současně s projektem skládky, přičemž se uzavírací těsnění navrhuje a provádí podle ČSN 83 8032.
Základní podmínky pro uzavírání a rekultivaci sládek stanoví ČSN 83 8035.
    Tato norma stanoví základní podmínky pro uzavírání a rekultivaci tělesa skládek, jejichž technické provedení odpovídá ČSN 83 8030.
Normou je definováno uzavření skládky jako souhrn prací a opatření postupně prováděných na tělese skládky následně po ukončení skládkování odpadů
    Technická opatření, která musí bezprostředně následovat po ukončení skládkování na skládce nebo na její části jsou: úprava tvaru tělesa skládky, uzavření a rekultivace povrchu, provozování uzavřené skládky včetně monitorování.
    Účelem uzavření skládky je zabránit potenciálnímu poškození nebo ovlivnění složek životního prostředí v okolí skládky.
    Účelem rekultivace je vytvoření vhodných technických podmínek pro následné využití území. Cílovým stavem je začlenění rekultivované plochy do krajiny s možností přiměřeného využití území pro další účely.
    Uzavření skládky musí vycházet z místních podmínek a z požadavků daných předpisy s ohledem na třídu vyluhovatelnosti odpadů uložených na skládce.
    Povrch skládky odpadů skupiny S I a S II nemusí být nepropustně uzavřen. U skládky odpadů skupiny S II je však třeba v tom případě zvážit nutnost zachování funkčního drenážního systému skládky po celou dobu jejího působení na okolí.
    Povrch skládek odpadů skupiny S III a S IV musí být zabezpečen nepropustným překrytím proti vnikání povrchových a srážkových vod.
    Nepropustné překrytí povrchu skládky musí umožňovat odvedení skládkových plynů z prostoru skládky.
    Způsob rekultivace a využití povrchu skládky záleží na obsahu skládky, jejím tvaru a místních podmínkách.
    Způsob užívání rekultivovaných pozemků musí být v souladu s hygienickými předpisy.

Prostorové řešení tělesa skládky
    Tvar tělesa skládky je určen druhem a množstvím odpadu, terenními poměry a vychází z územně-plánovacích požadavků a požadavků na užívání povrchu skládky a jejího okolí.
    Tvar a úpravu povrchu skládky je třeba navrhnout též s ohledem na stabilitu tělesa a povrchu skládky, zájmy ochrany přírody, tvorby krajiny a využívání povrchové plochy uzavřené skládky.
    Sklon nepropustné uzavírací vrstvy, popř. i povrchu skládky, v konečném tvaru po sednutí nemá být menší než 3 %, aby byl zajištěn plynulý odtok srážkové vody. U jednodruhových skládek může být konečný sklon povrchu i menší, je však třeba jej posoudit individuálně. Konečný tvar  skládky musí být upraven tak, aby po ukončeném sedání skládky byl povrch gravitačně odvodněn.
    Určení největšího sklonu svahů tělesa skládky závisí na následujících podmínkách:
a)  využívání rekultivovaného území;
b)  druhu a vlastnostech jednotlivých složek uzavíracího systému;
c)  vlastnostech uloženého odpadu;
d)  vlastnostech podloží.
    Při návrhu konečného tvaru skládky je nutno uvážit časový průběh a velikost sedání povrchu skládky jak v době jejího uzavírání, tak po uzavření.
    Sedání povrchu skládky závisí na:
a)  druhu uloženého odpadu a způsobu ukládání;
b)  intenzitě zhutňování v průběhu skládkování;
c)  množství odpadu ve skládce podléhajícího rozkladu v časovém období;
d)  celkové době skládkování;
e)  výšce uloženého odpadu;
f)  stlačitelnosti podloží;
g)  době od ukončení skládkování;
h)  způsobu uzavření a rekultivace.

Opatření k zachycení skládkového plynu
    U skládek, které byly po dobu provozu vybaveny zařízením k jímání nebo odvětrání skládkových plynů ze skládkového tělesa, musí být toto zařízení udržováno v provozu i po ukončení skládkování a překrytí skládky po celou dobu vývinu skládkového plynu.
    Doba provozování jímacího zařízení skládkových plynů a dalšího nakládání s nimi musí být posouzena z hlediska množství vznikajících plynů a jejich nebezpečnosti a na základě tohoto posouzení musí být rozhodnuto o případném ukončení jímání skládkového plynu.
    Při uzavírání skládky, která při provozu nebyla vybavena zařízením pro jímání skládkových plynů, musí být ověřeno, zda nevzniká skládkový plyn. V případě, že vzniká skládkový plyn, musí být provedena příslušná technická opatření, aby nemohlo dojít k poškození složek životního prostředí, ohrožení osob nebo poškození konstrukcí v důsledku úniků plynu.
    V případě vznikání skládkového plynu musí být posouzena možnost jeho energetického využití.

Uzavírací vrstvy skládky
    Uzavírací vrstvy skládky tvoří zpravidla vyrovnávací vrstva, těsnicí vrstvy a ochranná vrstva.
    Vlastnosti vyrovnávací vrstvy, zejména její tloušťka a propustnost, se navrhují ve vazbě na celkovou skladbu uzavíracích vrstev.
    Těsnicí vrstvy se navrhují a provádějí podle ČSN 83 8032. Pro skládky skupiny S III se navrhuje těsnění jednovrstvé, pro skládky skupiny S IV musí být těsnění dvouvrstvé.
    Ochranná vrstva slouží k ochraně těsnicích vrstev před poškozením, zejména mechanickým. Obvykle ji tvoří vhodná geotextilie nebo vhodná zemina.

Odvodnění povrchu skládky
    Odvodněním povrchu skládky je třeba zabránit nepříznivému působení vody na obsah skládky, na její stabilitu a na povrchovou úpravu skládky s důsledky pro životní prostředí.
    Voda odtékající po povrchu skládky musí být bezpečně odvedena mimo skládku. K jejímu odvedení zpravidla slouží zařízení vybudované již při zřizování skládky.
    K odvedení vody prosáklé rekultivační vrstvou slouží, pokud je to nutné, drenážní vrstva. Nutnost těchto opatření závisí zejména na geomechanických vlastnostech rekultivační vrstvy a na jejím spolupůsobení s níže ležícími vrstvami.
    Drenážní vrstva se navrhuje z propustného materiálu o mocnosti nejméně 0,3 m, s hodnotou součinitele filtrace k ł 1.10-5 m.s-1. Mohou být též použity geosyntetické materiály s odpovídajícími vlastnostmi.

Rekultivační vrstva skládky
    Rekultivační vrstva nad těsněním skládky musí mít dostatečnou mocnost, aby zabezpečila ochranu vrchního těsnění skládky před poškozením zejména klimatickými a biologickými vlivy. Mocnost této vrstvy se doporučuje nejméně 1,0 m. U skládky, kde se nepožaduje nepropustné uzavření, se navrhne mocnost rekultivační vrstvy podle vlastností skládkovaného materiálu a podle potřeb následného využití jejího povrchu.
    Materiál pro zřízení rekultivační vrstvy má vyhovovat svými vlastnostmi následnému užívání povrchu skládky a musí mít vyhovující hygienické vlastnosti. Nejvhodnější jsou hlinité a písčitohlinité zeminy (ČSN 75 0145).
    Rekultivační vrstva, která má být podkladem pro ozelenění skládky, má být alespoň ve své vrchní části tvořena úrodnou zeminou, nejlépe ornicí nebo zeminou zúrodnění schopnou (biologicky oživitelnou). Tloušťka této vrchní části by neměla být menší než 0,3 m.
    Vlastnosti zeminy pro rekultivační vrstvu sloužící k ozelenění skládky se doporučuje ověřit pedologickým průzkumem podle odvětvové technické normy. Při pěstování zemědělských plodin je třeba v půdě pravidelně sledovat obsah škodlivých látek.
    Pokud má rekultivační vrstva nevyhovující fyzikální, chemické nebo biologické vlastnosti projevující se např. nevhodnou strukturou, neschopností udržet vodu a živiny, navrhuje se její úprava. Ke zlepšení vlastností rekultivační vrstvy patří zejména úprava zrnitosti vhodnými hmotami, kypření, dodání živin a dalších látek zlepšujících vlastnosti půdy (organická a minerální hnojiva, vápnění), využití příznivého účinku některých rostlin a živočišných organismů (meliorační osevní postupy, pěstování luskoobilných a jetelotravních směsek apod.).

Konečná úprava povrchu skládky
    Na rekultivovaných plochách, kde není účelné nebo možné hospodářské využití, se obvykle navrhuje jako konečná úprava ozelenění travním (lučním) porostem a dřevinami (stromy a keři). Při navrhování skladby vegetace se dává přednost autochtonním druhům.
    Konečná úprava pro lesnické nebo zemědělské využití povrchu skládky spočívá ve vytvoření dostatečně mocné a úrodné vrstvy. Využívá se přitom biologických zúrodňovacích procesů s použitím melioračních kultur, jejichž růst je třeba podporovat organickým a minerálním hnojením a vhodnou agrotechnikou. Současně je třeba zabezpečit přístupnost rekultivované plochy.
    Na zemědělské půdě má mít úrodná vrstva mocnost nejméně 0,5 m.
    Na skládkách s nepropustnými uzavíracími vrstvami není dovoleno pěstovat hluboko kořenící rostliny, jejichž kořeny by mohly uzavírací vrstvy poškodit. Součástí údržby povrchu takové skládky musí být rovněž opatření k odstranění náletů hluboko kořenících rostlin.
    Součástí konečné úpravy mohou být i plochy pro rekreaci a sport (hřiště, sportovní dráhy a pod.) nebo pro výstavbu skladovacích prostor, pokud tomu nebrání hygienické a technické důvody.

Provozování uzavřené skládky
    Provoz uzavřené skládky navazuje na provoz skládky před uzavřením. Toto ustanovení se týká zejména skládek skupiny S III a S IV.
    Technologická zařízení vybudovaná pro provoz skládky (čerpací a kontrolní jímky, monitorovací vrty, čisticí zařízení průsakových vod, jímání nebo odvětrávání skládkových plynů apod.) musí zůstat i po uzavření skládky v činnosti po dobu určenou v provozním řádu.
    Skončení činnosti provozně technologického zařízení nesmí zhoršit stav životního prostředí v okolí skládky a ohrozit jakost povrchové a podzemní vody. Skončení činnosti musí být projednáno.
Pro provozování uzavřené skládky musí být vypracován nový provozní řád.

Monitorování skládek řeší ČSN 83 8036.
    Tato norma stanoví základní podmínky pro sledování (monitorování) provozu skládek odpadů provozovaných i uzavřených z hlediska vlivů na okolní prostředí a chování jednotlivých částí skládek a z hlediska bezpečnosti a funkční spolehlivosti jednotlivých konstrukčních prvků skládek.

Normou jsou definovány těmito termíny:
    monitorování skládky: soubor činností, kterými se sleduje vliv skládky na okolní prostředí a chování jednotlivých částí skládky;
prvek monitorovacího systému: v mapových podkladech i v terénu fixované místo využívané průběžně nebo periodicky k činnostem souvisejícím s monitorováním skládky;
    Každá skládka odpadů se vybavuje monitorovacím systémem, jehož rozsah se stanoví podle stupně rizika ovlivnění okolního prostředí.
Monitorovací systém musí být uveden do provozu před zahájením skládkování, aby byl dokumentován přirozený výchozí stav území.

Účel monitorování skládky
    Účelem monitorování skládek je:
a)  trvalé sledování schopností skládky plnit bezpečně a spolehlivě funkce, pro které byla vybudována;
b)  trvalé sledování vlivů skládky na okolní prostředí, a tím včasné zjišťování jevů, které mohou být projevem závad na některém ze zařízení skládky;
c)  sledování technického stavu objektů skládky pro zajišťování údržby a oprav a pro ověřování předpokladů projektu;
d)  souborné vyhodnocování a upřesňování předpokladů provedených průzkumů pro případná doplňková opatření ke zkvalitnění provozu jednotlivých zařízení skládky.

Rozdělení monitorování
    Monitorování skládky se rozlišuje podle závažnosti sledovaných jevů z hlediska ochrany okolního prostředí na hlavní a doplňující.
    Hlavním předmětem monitorování je především sledování jakosti podzemních a povrchových vod v okolí skládky, sledování vývinu a složení skládkového plynu a spolehlivosti jeho jímání a sledování prašnosti a chování tělesa skládky.
    Doplňujícím předmětem monitorování je případné sledování chování jednotlivých objektů skládky a sledování provozních údajů a povětrnostních a hydrologických poměrů v místě skládky, které mohou sloužit jako podklad pro komplexní hodnocení hlavního předmětu monitorování.
    Podle povahy se rozdělují pozorování v rámci monitorování na pravidelná, která se opakují ve stanovených intervalech, a mimořádná, která slouží ke sledování neočekávaně se vyskytnuvších jevů nebo pro prohloubení či ověření pravidelných pozorování.

Předmět monitorování
    Předmět a rozsah monitorování se volí podle charakteru odpadu ukládaného do skládky, podle její velikosti, podle geologických a hydrogeologických poměrů v okolí skládky a podle potřeb vyplývajících z charakteru okolního území, popř. dalších okolností specifických pro danou lokalitu skládky. Monitorují se především tyto jevy:
a)  úroveň hladiny a jakost podzemních vod v okolí skládky zejména z hlediska možné kontaminace látkami obsaženými ve výluzích z uloženého odpadu;
b)  jakost povrchových vod, do kterých jsou vyústěny vnější drenáže skládky a odvodnění skládkového areálu;
c)  jakost průsakových vod ze skládky, vytékajících z vnitřního drenážního systému skládky do jímky průsakových vod;
d)  jakost vod vytékajících z vnějšího drenážního systému skládky před jejich zaústěním do povrchových vod;
e)  vývin, složení a množství skládkového plynu;
f)  jakost ovzduší z hlediska prašnosti při provozu skládky;
g)  polohové změny a přetváření tělesa skládky, popř. jeho podloží;
h)  ostatní jevy, které vyplývají z místních podmínek a které vyplynou v průběhu ukládání, rekultivace, popř. následného monitoringu.
Jako podklad pro hodnocení pozorování se mají sledovat provozní a povětrnostní vlivy na skládce.

Časový průběh monitorování
    Monitorování probíhá v časových etapách:
a)  v době přípravy se zajišťují potřebné výchozí údaje, provede se zaměření terénu, zhodnotí se dostupné inženýrskogeologické podklady, zejména geologické a hydrogeologické, přičemž se mimořádná pozornost věnuje údajům a hodnotám vystihujícím chemizmus a režim podzemních i povrchových vod;
b)  současně s vypracováním projektu se zpracuje návrh monitorovacího systému a vlastního monitorování;
c)  před zahájením a v průběhu výstavby skládky se vybudují postupně navržená zařízení, provedou se základní výchozí pozorování a na ně navazují pravidelná pozorování pro ověření výchozího stavu před zahájením ukládání odpadu;
d)  po zahájení provozu skládky (popř. zkušebního provozu) se provádí pozorování a jejich vyhodnocování ve stanovených časových intervalech;
e)  během trvalého provozu se pozoruje podle projektu monitorování. Na základě vyhodnocených výsledků se mohou intervaly a rozsah měření po projednání s příslušnými orgány státní správy upravovat a v případě potřeby může být monitorovací systém doplňován;
f)  po ukončení provozu a uzavření skládky pokračuje monitorování až do rozhodnutí příslušného orgánu o ukončení jednotlivých pozorování.

Přesnost měření
    Použité metody a přesnost měření musí být předepsány v programu na provozování monitorovacího systému a v provozním řádu skládky.     Přesnost měření musí odpovídat potřebám hodnocení sledovaného jevu. Je dána jeho charakterem a je závislá na použité metodě měření, pracovním postupu při měření a na vnějších podmínkách.

Program monitorování
    Program monitorování skládky, popř. jednotlivých jejích částí, vypracují odborníci v příslušném oboru. Rozsah programu se volí úměrně velikosti a významu skládky a složitosti poměrů na její lokalitě.
    Program monitorování musí obsahovat kromě návrhu instalovaných zařízení, metod pozorování a výčtu sledovaných údajů také časový plán instalace a vlastního pozorování a jeho vyhodnocování. Dále musí obsahovat údaje potřebné pro hodnocení výsledků pozorování a jejich zhodnocení a zásady postupu při zjištění mimořádných situací. Kritéria zjištění mimořádných situací musí být stanovena v tomto programu.
Součástí programu monitorování je způsob vedení evidence a bezpečnostní opatření.
    Po ukončení výstavby nebo instalace monitorovacích zařízení je nutno zpracovat dokumentaci podle skutečného stavu.
    Zásady provozu monitorovacího systému musejí být obsaženy v provozním řádu skládky.

Sledované jevy podle druhu zařízení
    Pro všechna monitorovací zařízení je třeba respektovat následující společné zásady:
a)  rozsah a četnost pozorování na jednotlivých zařízeních jsou dány jejich charakterem a stavem geologických a hydrogeologických poměrů a jsou určeny projektem monitorování;
b)  při geodetickém sledování polohových změn slouží jako vztažná soustava pro měření síť nejméně tří stabilizovaných bodů umístěných na území co nejméně dotčeném stavbou, účinkem vody nebo jinými vnějšími vlivy;
c)  k pevným bodům a ostatním pozorovacím místům je nezbytné zajistit spolehlivý a bezpečný přístup;
d)  rozmístění zařízení je určeno projektem.
    Spolehlivost těsnicího systému skládky a objektů, kterými procházejí průsakové vody ze skládky, se zpravidla kontroluje sledováním jakosti podzemní vody v monitorovacích vrtech. Sleduje se obsah látek, které by mohly ze skládky do podzemních vod proniknout.
    V tělese skládky se sleduje vývin skládkového plynu pro potřeby návrhu na jeho zneškodnění, popř. využití. Sleduje se množství a složení plynu.
    V základové spáře skládky je vhodné sledovat deformace podloží pro případné usměrňování postupů plnění skládky s ohledem na zajištění rovnoměrného namáhání těsnicího a drenážního systému. V případě, že skládka je založena na stlačitelném podloží, je toto sledování nutné.
    Na drenážním systému se sleduje jakost vytékajících vod pro rozhodnutí o jejich možném vypouštění do okolního prostředí (vody z vnějšího drenážního systému) nebo pro stanovení způsobu jejich zneškodnění (průsakové vody ze skládky přitékající vnitřním drenážním systémem do záchytných nádrží). Sledované hodnoty odpovídají účelu, pro který se příslušné pozorování uskutečňuje.
    Na ostatních zařízeních skládky se podle potřeby sledují jevy, které mohou ovlivnit jejich provoz nebo údržbu nebo které by mohly signalizovat nebezpečí jejich poruchy.

Vedení evidence
    O provedených měřeních a pozorováních na monitorovacích zařízeních všeho druhu se vede podrobná evidence v samostatné dokumentaci. Zaznamenávají se časové údaje o provedených pozorováních, výsledky pozorování a všechny okolnosti, které mohou výsledky pozorování ovlivnit (např. údaje o teplotě a srážkách) a také případné mimořádné okolnosti, které nastaly v průběhu pozorování nebo v období od posledního předchozího pozorování. V záznamu se uvedou jména osob, které pozorování prováděly. Dokumentace musí být trvale archivována. Výsledky měření a pozorování musí být odborně vyhodnoceny v pravidelných časových intervalech, které stanoví provozní řád.

Bezpečnostní opatření
    Návrh monitorování musí stanovit takové pracovní postupy a určit taková opatření, aby byla zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví všech pracovníků přítomných při pozorování. Pokud jsou některá zařízení v místech, kde by hrozilo nebezpečí úrazu, je nutno navrhnout bezpečnostní opatření.
    V návrhu monitorování je nutno uvést i opatření k ochraně zařízení a přístrojů před poškozením.

Obsah provozního řádu skládky stanoví TNO 83 8039.
    Tato norma stanoví základní podmínky pro sestavování provozních řádů provozovaných i uzavřených skládek odpadů. Norma neobsahuje ustanovení pro provoz skládek za mimořádných okolností.
    Normou je definován provozní řád jako soubor pokynů, předpisů a technické dokumentace potřebný pro provoz skládky, kterými se provozovatel a všichni uživatelé skládky řídí při svých činnostech souvisejících s provozováním skládky.
    Provozní řád se sestavuje pro každou skládku individuálně tak, aby vytvořil podmínky pro bezpečný, bezporuchový a hospodárný provoz v souladu s podmínkami příslušných orgánů stanovenými před uvedením skládky do zkušebního nebo trvalého provozu nebo před uzavřením skládky.
    Je-li předepsán zkušební provoz skládky, upraví se provozní řád před skončením zkušebního provozu podle získaných zkušeností. Před zahájením trvalého provozu musí být takto upravený provozní řád skládky schválen.
    Pro skládku, během jejíhož provozu probíhá ještě stavební činnost ( např. při etapové výstavbě skládky nebo jejím rozšiřování ), musí provozní řád obsahovat i opatření vyplývající z výstavby.
    Z tohoto důvodu musí být do něj zahrnuty i hlavní údaje o výstavbě a časový sled stavebních a montážních prací, které ovlivňují provoz skládky a dobu platnosti provozního řádu. V provozním řádu musí být v tomto případě vymezeny povinnosti investora a dodavatele při provozu skládky a při provádění prací.
    V provozním řádu se stanoví doba jeho platnosti, termíny kontrol a fyzické nebo právnické osoby zodpovědné za provádění kontrol.
    Jednotlivá ustanovení provozního řádu musí být stručná, jasná a snadno srozumitelná. Příslušná konkrétní ustanovení, vyplývající z platných předpisů a jiných dokumentů, mají být zahrnuta přímo do jednotlivých ustanovení provozního řádu skládky.
    Provozní řád skládky musí být uspořádán a graficky upraven tak, aby byl přehledný a názorný. Musí být vyhotoven reprodukční technikou zaručující trvanlivost a dobrou čitelnost.
    Rozsah provozního řádu podle této normy je závislý na vybavení skládky, jež vyplývá z limitních hodnot výluhů odpadů, které jsou povoleny do skládky ukládat.

Podklady pro sestavení provozního řádu

Podklady o technickém řešení skládky
    Základním podkladem je schválená projektová dokumentace skládky, popř. upravená podle skutečného provedení jednotlivých konstrukcí.
    Dalšími podklady, které je třeba při sestavování a úpravách provozního řádu skládky respektovat, jsou zejména:
a)  provozní předpisy jednotlivých strojních a elektrotechnických zařízení;
b)  výsledky dosavadních pozorování a měření na jednotlivých konstrukcích skládky;
c)  dokumentace úprav na zařízeních skládky provedených po dokončení stavby nebo za jejího provozu.

Podklady o provozu skládky
    Základním podkladem jsou údaje o ukládaných odpadech - jejich složení a zatřídění podle výluhů, kategorizace podle katalogu odpadů a údaje o jejich množství.
    Dalšími potřebnými údaji jsou zejména:
a)  údaje o vybavení skládky mechanismy;
b)  údaje o vybavení skládky pracovními silami;
c)  poznatky a zkušenosti z dosavadního provozu skládky;
d)  výsledky dosavadního monitorování skládky.

Ostatní podklady
    Při sestavování provozního řádu je třeba vzít v úvahu podklady o přírodních podmínkách v lokalitě, zejména o geologických, geotechnických a hydrogeologických poměrech v prostoru skládky a jejím okolí, údaje o klimatických a hydrologických podmínkách, údaje o ochranných pásmech inženýrských sítí a dopravních staveb v okolí skládky, údaje o okolní zástavbě a údaje obsažené v dalších podkladech.
    Závazným podkladem pro sestavení provozního řádu skládky jsou rozhodnutí schvalovacích a kontrolních orgánů vydaná v průběhu přípravy a výstavby, popř. za provozu skládky (např. stavební povolení, souhlas vodohospodářského orgánu, rozhodnutí o povolení zkušebního provozu skládky).

Skladba a rozsah provozního řádu skládky
    Provozní řád skládky obsahuje titulní list (s uvedením názvu skládky), obsah provozního řádu, seznam všech příloh a tyto základní kapitoly:
a)  základní údaje o skládce;
b)  charakter a účel skládky;
c)  stručný popis skládky;
d)  technologie skládkování a obsluha zařízení skládky;
e)  monitorování skládky;
f)  organizační zajištění provozu skládky;
g)  vedení evidence a zodpovědnost;
h)  kontrola provozu skládky a sankce;
i)  povinnosti obsluhy skládky;
j)  opatření k omezení negativních vlivů skládky a opatření pro případ havárie;
k)  bezpečnost provozu a ochrana zdravých životních podmínek;
l)  způsob rekultivace;
m)  zvláštní a doplňková ustanovení.
    Členění a rozsah jednotlivých kapitol provozního řádu se přizpůsobí parametrům skládky a konstrukčnímu uspořádání jednotlivých jejích částí tak, aby byly vytvořeny co nejlepší předpoklady pro bezpečný provoz skládky.

Základní údaje o skládce
    V této kapitole se uvedou zejména tyto údaje:
a)  název skládky se stručnou charakteristikou jejího účelu, zařazení do skupiny;
b)  identifikační údaje vlastníka;
c)  identifikační údaje provozovatele skládky včetně údajů o statutárních zástupcích a telefonním spojení;
d)  jména vedoucích pracovníků skládky;
e)  významná telefonní čísla (požární ochrana, záchranná služba, oznámení havárie atd.);
f)  údaje o sídlech příslušných dohlížecích orgánů (inspekce životního prostředí, hygienická služba, orgán státní správy, policie);
g)  údaje o orgánu schvalujícím provozní řád skládky;
h)  údaje o pozemcích, na nichž je skládka umístěna;
i)  časové údaje o výstavbě a zahájení provozu skládky;
j)  základní parametry skládky (objem, rozdělení na etapy apod.);
k)  údaj o nejvyšší hodnotě třídy výluhů odpadů, které je přípustné do skládky ukládat;
l)  údaj o časovém omezení platnosti provozního řádu.

Charakter a účel skládky
    V provozním řádu se uvede, pro které odpady je skládka určena, a další požadované údaje.
    Přesné vymezení druhů odpadů, které se smějí do skládky ukládat, zatříděných podle katalogu odpadů a způsobu dokladování jeho kvality.
    Omezení ukládání dalších druhů odpadů průkazem přípustné třídy výluhů pro danou skládku.
    Vymezení odpadů, které se do skládky nesmějí ukládat (např. zabezpečení skládky neodpovídá třídě výluhů), případně podmínky, za jakých je to možné (např. ukládání inertních materiálů pouze v technologicky odůvodněném množství).
    Stanovení způsobu posuzování odpadů, které nelze hodnotit podle třídy vyluhovatelnosti, odpadů podléhajících rychlým změnám a odpadů v kontejnerech a nádobách.

Stručný popis skládky
    V popisu umístění skládky se uvedou zejména údaje o:
a)  morfologických podmínkách lokality skládky;
b)  geologických, geotechnických a hydrogeologických poměrech v lokalitě skládky;
c)  hydrologických a klimatických poměrech v okolí skládky;
d)  o charakteru a vzdálenosti okolní zástavby.
    V údajích o výstavbě skládky se stručně popíše časový průběh výstavby, zejména případné rozdělení výstavby skládky na etapy (včetně vymezení rozsahu jednotlivých etap).
    Popis objektů a technologického vybavení skládky se zaměří především na:
a)  vybavení skládky provozními objekty (provozní budova, sociální vybavení, váha, mycí rampa, osvětlení skládky, oplocení skládky atd.);
b)  vybavení skládky příjezdnými a vnitřními komunikacemi a zpevněnými plochami;
c)  ochranu skládky proti vnikání povrchových vod z okolí skládky do těsněného prostoru a na protierozní ochranu svahů ukloněných do těsněného prostoru skládky;
d)  těsnicí a drenážní systémy skládky;
e)  nakládání s průsakovými vodami ze skládky;
f)  nakládání se skládkovým plynem;
g)  monitorovací systém skládky.
    Uvede se seznam objektů skládky s jejich jednoznačným označením.

Technologie skládkování a obsluha zařízení skládky
    Technologie skládkování a obsluha zařízení skládky budou vymezeny zejména činnostmi a postupy uvedenými v normě.
    Povinnosti dodavatele odpadu a jeho pracovníků při příjezdu do prostoru skládky, po dobu pobytu na skládce a při odjezdu ze skládky. Zejména se uvede povinnost předložit doklad o povolení k uložení odpadu na skládku, o skladbě odpadu, podřídit se kontrole pracovníků skládky, dbát jejich pokynů a omezit přítomnost na skládce na nezbytně nutnou dobu.
    Povinnosti obsluhy skládky ve vztahu k dodavatelům odpadu, především vystavit doklad o převzetí odpadu a jeho hmotnosti a určit místo složení odpadu.
    Způsoby kontroly a přejímky dováženého odpadu a vymezení plochy na skládce pro případnou kontrolu odpadu, u něhož je podezření, že neodpovídá údajům uvedeným v dokladech dodavatele odpadu a způsob dalšího nakládání s takovým odpadem.
    Postup ukládání odpadu a jeho hutnění a překrývání inertním materiálem, tj. zásady pohybu dopravních prostředků a mechanismů po skládce a postupné vymezování ploch pro ukládání, způsob ukládání první vrstvy odpadů, směr a způsob ukládání v dalších vrstvách, tloušťka vrstev ukládaného odpadu a krycích vrstev, předepsaná zásoba inertního materiálu a jeho určení.
    Případné požadavky na selektivní ukládání odpadu, a to z důvodu ochrany konstrukcí skládky, vytvoření podkladu pro uzavření skládky, krátkodobého uložení odpadu s oddělitelným obsahem druhotných surovin nebo objemného odpadu apod.
    Požadavky na postupné zřizování některých konstrukčních prvků skládky, zejména vodní a plynové drenáže.
    Povinnost všech osob vykonávajících činnost na skládce dbát o to, aby nebyla poškozena zařízení skládky, zejména těsnění a plynová drenáž.
    Časové podmínky zpracování a překrytí odpadů s ohledem na ochranu před prašností, zápachem a nebezpečím vznícení.
    Způsob provozování vodohospodářských zařízení: pokyny pro nakládání s průsakovými vodami v závislosti na druhu zařízení, které je pro tento účel na skládce vybudováno. Pokud je na skládce zřízeno zařízení pro zpětné rozvádění průsakové vody do skládky, musí být v provozním řádu stanoveny podmínky pro provoz těchto zařízení s ohledem na pracovní prostředí a povětrnostní podmínky. Pro jímací nádrže průsakových vod musí být předepsáno co nejrychlejší vyprázdnění záchytného prostoru po jeho zaplnění a udržování bezpečné hladiny v nich.
    Pokyny pro nakládání se skládkovým plynem v závislosti na způsobu jeho zneškodnění. Pokud je na skládce nebo v jejím sousedství vybudováno zařízení pro využívání skládkového plynu, řídí se jeho provoz samostatným provozním řádem mimo provozní řád skládky.
    Pokyny pro provoz a údržbu stavebních objektů, jejichž provozuschopnost je z hlediska bezpečného provozu skládky nezbytná.
    Pokyny pro provoz a údržbu jednotlivých technologických zařízení jsou dány návody pro tyto činnosti, které musí být k provoznímu řádu přiloženy dodatečně jako součást dodávky těchto zařízení.
    Způsob zabezpečení skládky v případě přerušení ukládání odpadů a v období po naplnění skládky odpady před zahájením rekultivačních prací.

Monitorování skládky
    Provozní řád skládky musí obsahovat povinnost provozovatele zajistit pozorování na monitorovacím systému, vyhodnocování výsledků těchto pozorování a jejich předávání příslušným orgánům.
    Pro pozorování na jednotlivých částech monitorovacího systému musí být stanovena jejich četnost, rozsah analýz, způsob vyhodnocování a postup předávání výsledků této činnosti k dalšímu rozhodování. Zákres odběrných míst monitorovacího systému je nedílnou součástí přílohy provozního řádu - Schéma monitorovacího systému.
    Musí být uvedeno, jaká opatření budou přijata v případě, že pozorování na monitorovacím systému budou signalizovat abnormality ve sledovaných jevech.
 
Organizační zajištění provozu skládky
    Pro organisační zajištění provozu skládky budou v provozním řádu skládky uvedeny potřebné údaje.
-  Počet pracovníků, kteří zajišťují provoz skládky s uvedením jejich funkčního nebo pracovního zařazení. Vždy musí být stanoven vedoucí skládky a osoba, která ho v jeho nepřítomnosti zastupuje. Provozuje-li se skládka ve směnách, musí být určen vedoucí každé směny. Kumulace pracovního nebo funkčního zařazení jednotlivých pracovníků se připouští.
-  Způsob ochrany skládky proti vniknutí nepovolaných osob a vymezení oprávněných osob, které se mohou v prostoru skládky zdržovat v závislosti na provozní době skládky, způsob ochrany skládky v mimoprovozní době.
-  Vymezení provozní doby skládky v závislosti na ročním období a způsob zveřejňování vyhlášené provozní doby, specifikace případných výjimek z provozní doby (např. malá vodorovná viditelnost).
-  Způsoby vyhlašování zahájení, přerušení nebo ukončení či změny omezení provozu skládky.
-  Vymezení činností, které není dovoleno v prostoru skládky provádět.
-  Výčet orgánů a osob povinných a oprávněných výkonem dozoru nad provozem skládky a dodržováním provozního řádu skládky.
    Protipožární opatření jsou obsažena v požárním plánu, který je přílohou provozního řádu.

Vedení evidence a zodpovědnost
    Provozní řád předepíše vedení evidence o provozu skládky a ukládaných odpadech minimálně v tomto rozsahu:
a)  provozní deník, do kterého se zapisují denně všechny skutečnosti charakterizující běžnou i mimořádnou činnost na skládce, zejména dokumentace o dovezených a uložených odpadech, záznamy o školeních pracovníků skládky, provedených kontrolách na skládce, provedených pozorováních na monitorovacím systému atd.;
b)  situační schéma uložení odpadů podle druhu a údajů v provozním deníku;
c)  operativní evidence organizací dodávajících na skládku odpady.
    Provozní řád podrobně stanoví obsah každého jednotlivého evidenčního dokumentu tak, aby byla každá činnost na skládce dokonale zdokumentována.
    V provozním řádu skládky musí být podrobně vymezena zodpovědnost provozovatele skládky a jeho pracovníků i dodavatelů odpadu a jejich pracovníků za dodržování provozního řádu a pořádku na skládce. Musí být rovněž vymezena zodpovědnost provozovatele skládky i dodavatelů odpadů za škody a újmy na zdraví, které při jejich činnosti vzniknou.
    Vymezena musí být také odpovědnost provozovatele skládky za ochranu životního prostředí.

Kontrola provozu skládky a sankce
    V provozním řádu musí být určena povinnost provozovatele skládky zajišťovat v pravidelných intervalech i namátkově kontrolu provozu skládky. Kontrolu provádí vedoucí skládky v denních intervalech, odpovědný pracovník provozovatele ve stanovených intervalech delších. O provedených kontrolách se provádějí zápisy do provozního deníku.
    Pracovníci skládky i dodavatelů odpadu musí být provozním řádem seznámeni s oprávněními a povinnostmi příslušných orgánů k provádění kontroly na skládce a s povinností předkládat těmto orgánům na jejich žádost příslušnou dokumentaci a podávat pravdivé a úplné informace související s provozem skládky.
    Provozní řád musí obsahovat pro případy porušování jeho ustanovení odkaz na konkrétní obecně platné předpisy.

Povinnosti obsluhy skládky
    Pro jednotlivé funkce a činnosti pracovníků skládky musí být v provozním řádu skládky přesně vymezeny povinnosti, které jsou s jejich výkonem spojeny.
    Samostatně musí být vymezeny povinnosti pro tyto funkce:
a)  vedoucí skládky;
b)  zástupce vedoucího skládky;
c)  vedoucí směny;
d)  vážný;
e)  strážný
f)  řidič mechanismu;
g)  pracovník skládky (skládkař).
    Podle velikosti skládky a počtu směn je možno jednotlivé funkce a činnosti sdružovat pro jediného pracovníka. V povinnostech tohoto pracovníka však musejí být zahrnuty všechny povinnosti vyplývající z každé jednotlivé funkce nebo činnosti.
    Na každé skládce musí být zřízena funkce vedoucího skládky a jeho zástupce.

Opatření k omezení negativních vlivů skládky a opatření pro případ havárie
    V provozním řádu má být určen rozsah plochy pro denní ukládání odpadů, aby bylo možno v co nejkratší době odpady zhutnit a překrýt vhodným materiálem.
    Proti nežádoucímu množení obtížných živočichů a plevelů musí být předepsány odborné zásahy vhodnými přípravky v pravidelných intervalech, při přemnožení i mimo tento interval.
    V provozním řádu musí být předepsána opatření proti prášení skládky, šíření zápachu a nadměrnému výskytu hmyzu.
    Musí být předepsána řádná očista vozidel, která vyjíždějí ze skládky na veřejné komunikace, a určen způsob zneškodňování oplachových vod v případě instalace mycí rampy.
    V provozním řádu musí být příkladně vyjmenovány možné havarijní situace (uložení nepovolených odpadů, požár, dešťový příval, vniknutí povrchových vod do skládky, výpadek elektrického proudu, nález nebezpečných předmětů, zjištění kontaminace vod v monitorovacím systému nebo jiná nestandardní zjištění na monitorovacím systému, přemnožení obtížného hmyzu nebo hlodavců apod.) a předepsána odpovídající činnost obsluhy skládky od hlášení na předepsaná místa až po vlastní zásahy obsluhy skládky.
    Pro jednotlivé případy havarijních situací musí být v provozním řádu uvedeny osoby nebo orgány, které je nutno o nastalé situaci informovat.

Bezpečnost provozu a ochrana zdravých životních podmínek
    Pro zajištění bezpečnosti práce musí být v provozním řádu skládky předepsána v souladu s příslušnými předpisy následující opatření:
a)  povinnost pracovníků provádět všechny činnosti podle pokynů nadřízeného pracovníka;
b)  používání mechanismů pouze pro práce uvedené v návodu na obsluhu a po předchozí kontrole jejich stavu;
c)  povinnost dodržovat na všech komunikacích předpisy o provozu na veřejných komunikacích, dodržovat maximálně stanovenou rychlost pro skládku a nepřibližovat se nad stanovenou vzdálenost k okrajům svahů;
d)  povinnost dodržovat zákaz vstupu a výstupu z mechanismů za jejich chodu, přibližování se k mechanismům mimo zorné pole řidiče a opuštění mechanisačního prostředku bez jeho zajištění proti samovolnému pohybu;
e)  zákaz tankování pohonných hmot mimo určené plochy a při zapnutém motoru a jejich doplňování do přídavného topení před jeho vypnutím a vychladnutím;
f)  zákaz kouření a manipulace s otevřeným ohněm v prostoru skládkového tělesa a ukládání doutnajících či hořících hmot do skládky;
g)  zákaz volného spalování odpadu v areálu skládky;
h)  povinnost okamžitě asanovat vyteklé nebo rozlité pohonné hmoty;
i)  povinnost hlásit nálezy zbraní, střeliva apod. příslušným bezpečnostním orgánům, zamezit přístupu k nim a místo nálezu označit;
j)  povinné pravidelné školení všech pracovníků odbornými orgány ve všech oborech souvisejících s bezpečným prováděním jejich činnosti;
k)  určení pravidel pro vstup do jímek a šachet na vodní a plynové drenáži.
    Pro zajištění ochrany zdraví a zdravých životních podmínek musí provozní řád skládky obsahovat v souladu s příslušnými předpisy ustanovení o:
a)  způsobu pohybu osob po skládce;
b)  seznámení pracovníků skládky s vlastnostmi ukládaných odpadů z hlediska účinků na zdraví a o bezpečném zacházení s nimi;
c)  seznámení pracovníků skládky se zásadami první pomoci;
d)  povinném používání pracovních oděvů a osobních ochranných prostředků a pomůcek;
e)  povinných vstupních a periodických zdravotních prohlídkách a vybavení pracovišť zdravotním materiálem a pracovníkem vyškoleným pro poskytování první pomoci;
f)  zákazu jídla, pití a kouření na skládce mimo prostory, které jsou pro to určeny;
g)  provádění deratizačních a ostatních asanačních prací pouze odbornými pracovníky;
h)  zákazu kontaktu s toulavými zvířaty;
i)  překrývání povrchu skládky vhodným materiálem proti množení hmyzu, hlodavců a ptáků a proti prašnosti, popř. i kropením překrytého povrchu;
j)  řízení přečerpávání průsakových vod do prostorů, kde se nepracuje;
k)  dalších opatřeních podle konkrétních podmínek skládky.

Způsob rekultivace
    V provozním řádu musí být stručně popsán způsob rekultivace skládky v průběhu jejího provozu a po ukončení provozu. Uvede se odkaz na samostatný projekt pro tuto činnost.
    Zvláštní a doplňková ustanovení:
-  ustanovení o způsobu zabezpečení odpadů před odcizením nebo jiným nežádoucím únikem.
-  ustanovení o odpovědnosti provozovatele skládky za odběr monitorovacích vzorků, provádění analýz, archivaci výsledků a jejich předání příslušným orgánům a dotčeným osobám podle klíče uvedeného v tomto ustanovení provozního řádu.
-  odkaz na smluvní ujednání mezi provozovatelem skládky, dodavateli a dopravci odpadu o podmínkách ukládání odpadu a úhradě za ně, případně podmínky pro mimořádné případy ukládání odpadu bez smluvního vztahu.
-  stručná rekapitulace povinností dodavatelů odpadu.
-  další zvláštní ustanovení potřebná pro konkrétní případy, která nejsou předepsána touto normou.

Provozní řád uzavřené skládky
    Sestavování provozního řádu uzavřené skládky se řídí jednotlivými ustanoveními této normy, pokud mají pro uzavřenou skládku význam.
    V základních údajích o skládce je nutno navíc uvést:
a) provozovatel skládky v době skládkování;
b) provozovatel uzavřené skládky;
c) identifikační údaje provozovatele skládky po jejím uzavření, je-li odlišný od provozovatele provozujícího skládku v době ukládání odpadu;
d) identifikační údaje vlastníka rekultivovaného pozemku;
e) identifikační údaje uživatele rekultivovaného pozemku;
f) termín zahájení a ukončení ukládání odpadu a ukončení rekultivace;
g) souhrnné údaje o uložených odpadech - druh, množství a místo uložení;
h) údaje o odplynění a provozní řád odplynění;
i) údaje o technologii ukládání odpadu;
j) výsledky provozního monitoringu;
k) rozsah údajů zapisovaných do provozního deníku.
    Po ukončení ukládání odpadu a uzavření skládky se musí určit, že pokračuje nakládání s průsakovými vodami a skládkovým plynem až do doby, kdy výsledky monitorování prokáží, že okolní prostředí nemůže být skládkovými vodami a skládkovým plynem znečišťováno. Monitorování skládky musí být požadováno i nadále a o jeho ukončení může rozhodnout na návrh provozovatele skládky příslušný orgán. Provozní řád určí rozsah a četnost měření na monitorovacím systému po uzavření skládky. Po dobu monitorování skládky musí být provozním řádem požadována možnost opětného uvedení zařízení pro nakládání s průsakovými vodami a skládkovým plynem do provozu. Po tuto dobu musí být požadováno i vedení evidence o skládce.

Přílohy provozního řádu
    K provoznímu řádu skládky se přikládají tyto přílohy:
1)  situace skládky včetně zákresu pásma hygienické ochrany;
2)  charakteristické řezy skládkou;
3)  schéma postupu ukládání odpadu;
4)  schéma monitorovacího systému;
5)  seznam pozemků dotčených stavbou skládky, případně s katastrální mapou;
6)  návody pro obsluhu a údržbu technologických zařízení;
7)  požární plán pro skládku a její objekty;
8)  vzor informační tabule umístěné při vjezdu na skládku;
9)  další přílohy podle potřeby nebo požadavků zúčastněných stran.

Zpracování, projednávání a schvalování provozního řádu
    Zásady provozního řádu musí být obsaženy již v projektu skládky.
    Návrh provozního řádu skládky musí být zpracován v takové lhůtě, aby mohl být projednán a schválen před zahájením provozu skládky.
    Projednávání a schvalování provozního řádu skládky se řídí platnými právními předpisy.

Ing. Josef Keřka,
odbor odpadů