Příloha
D. Strategické posuzování vlivů na životní prostředí (SEA)


Výstup projektu Programu péče o životní prostředí MŽP ČR pro rok 1996 (projekt PPŽP/480/1/96) "Odborná podpora výkonu státní správy na úseku posuzování vlivů na životní prostředí
ve smyslu zákona ČNR č.244/1992 Sb. a vlastního procesu vyhodnocování vlivů na životní prostředí",
jehož nositelem je Regionální centrum EIA Ostrava.


Obsah
D.1 Přístupy a standardní metody používané pro SEA
1. Úvod
Základní principy a cíle návrhu směrnice Rady ES o SEA
2. Vývoj a implementace procesu SEA
2.1 Vývojové trendy (zavádění) procesu SEA
2.1.1 Rozsah uplatnění SEA
2.1.2 Účast veřejnosti
2.1.3 Integrace SEA a projektové EIA
2.2 Shrnutí zahraničních zkušeností
3. Účel, význam a přínosy SEA
4. Klíčové prvky SEA procedury
5. Závěrečné shrnutí
D2: Metodické kroky procedury SEA
1. krok - Oznámení
2. krok - Screening
3. krok - Scoping
4. krok - Vypracování hodnocení
5a. krok - Posudek expertní skupiny
5b. krok - Zveřejnění PPP/koncepce
6. krok - Stanovisko MŽP
7. krok - Zohlednění stanoviska a připomínek
D.3 Případová studie
1. Účel případové studie
2. Návrh energetické politiky - shrnutí
METODICKÉ KROKY PROCEDURY SEA
1. krok - Oznámení
2. krok - Screening
3. krok - Scoping
4. krok - Vypracování hodnocení
5a. krok - Posudek expertní skupiny
5b. krok - Zveřejnění PPP/koncepce
6. krok - Stanovisko MŽP
7. krok - Zohlednění stanoviska a připomínek
8. krok - Rozhodnutí
Závěr


ES
EIS
PEIS
EIA
SEA
EU
PPP
NGO
MŽP ČR
VÚC
IAIA

Seznam použitých zkratek:
Evropská společenství
dokumentace o hodnocení vlivů na ŽP
programová EIS
hodnocení vlivů na životní prostředí
strategické hodnocení vlivů na životní prostředí
Evropská Unie
politiky, plány a programy
nevládní organizace
ministerstvo životního prostředí ČR
velký územní celek
mezinárodní asociace pro hodnocení vlivů

 

D.1 Přístupy a standardní metody používané pro SEA

1. Úvod
Strategické hodnocení vlivů na životní prostředí (Strategic Environmental Assessment - dále jen SEA) je relativně nový přístup k preventivní ochraně životního prostředí. Přináší uplatnění principů projektové EIA do rozhodování už na úrovni politik, plánů a programů. "Strategická EIA" byla v zahraničí aplikována v celé řadě hodnocení na úrovni odvětvové, regionální i celostátní. Na jedné straně se uplatnění EIA na odvětvové a regionální úrovni ukázalo být efektivní ve snižování nákladů a rozsahu práce potřebné na následující úrovni projektové EIA a v některých případech vedlo dokonce k situaci, že projektová EIA nebyla vůbec potřebná. Dosud však neexistuje žádná shoda v tom, že hodnocení vlivů musí nebo může být bez problému aplikováno na návrhy politik, plánů nebo programů. Politická rozhodnutí jsou často založena na obtížně definovatelných politických faktorech a nelze je snadno přizpůsobit poměrně striktním procesům EIA.
SEA se od projektové EIA liší v několika zásadních směrech. Projektová EIA hodnotí konkrétní návrhy na výstavbu zařízení a záměrů jako jsou průmyslové závody, silnice a dálnice apod. Obvykle je projekt podrobně definován a přesně lokalizován. Hodnocení vlivů je pak kvantifikováno pro určenou lokalitu. Procedura projektové EIA však nevyžaduje, aby hodnocení vlivů bylo provedeno už před přijetím plánů a programů, které tvoří předchozí, obecnější rámec pro schvalování jednotlivých projektů. Na rozdíl od projektové EIA hodnotí strategická EIA vlivy politik, plánů a programů (PPP), pro které nejsou navrhovány žádné konkrétní aktivity nebo zařízení a často není uvedena ani přesná lokalizace. Hodnocení vlivů v SEA je tedy koncepční, všeobecné a bez prostorové specifikace. Z uvedených rozdílů vyplývá, že SEA je založena více na předpovědích, pravděpodobnosti, odborných odhadech a jiných statistických metodách k předvídání vlivů možných budoucích vývojových směrů a koncepcí.
Dosavadním vývojem procesu SEA se dospělo k níže uvedeným definicím:
Strategické hodnocení vlivů na životní prostředí (SEA) je systematický proces hodnocení důsledků navrhovaných politik, plánů a programů na životní prostředí, který má zajistit jejich plné zahrnutí a uplatnění v příslušném stadiu rozhodovacího procesu, a to na stejné úrovni významnosti jako zahrnutí ekonomických a sociálních aspektů.
Politiky, plány a programy (tzv. PPP)
Tyto termíny mají v různých zemích odlišný význam. Protože jejich používání zavisí na politickém a institucionálním kontextu, je určení přesného významu termínů "politika, plán a program" ponecháno na jednotlivých zemích. V dalším textu je pro termíny "politika, plán a program" někde používán jednotící termín "koncepce". V současnosti se v zahraničních odborných kruzích diskutují, resp. používají následující definice:
Politika - je obecný soubor činností nebo navržený směr, který vláda sleduje nebo hodlá sledovat, a který usměrňuje a ovlivňuje její současná i příští rozhodování.
V České republice lze politiku definovat jako dlouhodobý plánovací dokument, který je posuzován a schvalován na úrovni státu nebo regionu (např. státní politika nakládání s odpady, energetická politika, státní ekologická politika, regionální koncepce rozvoje turistiky, ap.) V politice jsou stanoveny cíle a určeny kroky k jejich dosažení. Většinou jsou politiky zpracovávány pro časový horizont 10-20 let.
Plán - je účelová, perspektivní strategie, často se stanovenými prioritami, variantami a opatřeními, která rozpracovává a implementuje schválenou politiku.
V podmínkách České republiky navrhujeme definovat plán jako podrobnější plánovací dokument, často obsahující priority a varianty řešení a další opatření k implementaci cílů politiky (např. městský nebo regionální plán pro snížení množství odpadů). Většinou je zpracováván na období 5 - 10 let.
Program - je ucelený, propojený soubor návrhů, nástrojů a činností, které rozpracovávají a implementují schválenou politiku.
V České republice lze program definovat jako ucelený, konzistentní soubor aktivit a kroků, které mají být provedeny s cílem zapracovat a implementovat principy a cíle politiky (např. program odpadového hospodářství, program zlepšení kvality vody v regionu, ap.). Většinou jsou zpracovávány pro časový horizont 1 - 5 let.
Pro srovnání je uvedena rovněž definice použitá v návrhu "Směrnice Rady Evropských společenství o hodnocení vlivů vybraných plánů a programů na životní prostředí" z června 1996 (dále směrnice SEA).
Za "plán a program" se v tomto návrhu považují pouze ty plány a programy, které jsou posuzovány a schvalovány formální procedurou, tzn., že jsou předmětem schvalování příslušným úřadem podle nějakého legislativního předpisu, nebo jsou podle zákona předkládány parlamentu.
Proces SEA je uplatňován zejména v následujících odvětvích:
• doprava
• hospodaření s odpady
• průmysl, včetně těžby surovin
• energetika
• turistika
• zemědělství a lesnictví
• vodní hospodářství
• územně plánovací dokumentace;
Ve velké většině zemí je uplatnění SEA dosud založeno na principu dobrovolnosti. Jednotné principy a metody procesu projektové EIA, obsažené ve směrnici 85/337/EEC, umožnily na konci 80-tých a začátku 90-tých let efektivní a poměrně rychlé zavedení tohoto preventivního nástroje ochrany životního prostředí do praxe všech členských zemí. Podobně pozitivní vliv je očekáván od návrhu "Směrnice Rady Evropské Unie o strategickém hodnocení vlivu na životní prostředí", který byl poprvé předložen k diskusi členským státům v dubnu 1995 a od té doby je projednáván v zemích EU. Poslední dostupná verze je z června 1996. Základní principy z návrhu směrnice jsou uvedeny v dalším textu.
Základní principy a cíle návrhu směrnice Rady ES o SEA
• Cílem navrhované směrnice SEA je zajistit, aby strategické hodnocení vlivů na životní prostředí bylo provedeno a výsledky provedeného hodnocení byly brány do úvahy už během přípravy a schvalování těch plánů a programů, které mohou významně ovlivnit životní prostředí.
• Definice termínů "plán" a "program" spolu se seznamem povinně hodnocených plánů a programů (uvedených v příloze č. 1 návrhu směrnice) vymezuje předmět hodnocení podle navrhované směrnice.
• Důležitým principem návrhu je zamezení duplicit při posuzování. Tzn., že plány a programy, které jsou součástí rozhodovacího procesu řízeného jiným legislativním předpisem (např. Směrnicí o Strukturálních fondech EEC 2052/88) nebudou posuzovány procedurou SEA, ale bude zabezpečena kooordinace se stávající legislativou.
• Osvědčenou, opakovaně používanou zásadou je, že v návrhu směrnice SEA je členským zemím uloženo, aby nejpozději do dvou let po schválení směrnice přijaly taková legislativní, kontrolní a administrativní opatření, která zajistí soulad se "Směrnicí EU" (analogicky jako u EIA). Způsob, zda dosáhnout požadovaného souladu se směrnicí EU integrováním nových požadavků do stávajících procedur, nebo zda bude efektivnější vytvořit a zavést nové postupy, už je ponechán na rozhodnutí jednotlivých zemí.
• Návrh posuzovaného plánu nebo programu a zpráva o vlivech na životní prostředí musí být předložena dotčeným ekologickým institucím a dotčené veřejnosti k vyjádření.
• Významným aspektem je zahrnutí přeshraničních vlivů do předmětu posuzování.
• Návrh směrnice neznamená žádné omezení působnosti Směrnice 85/337/EEC o projektové EIA.

2. Vývoj a implementace procesu SEA

2.1 Vývojové trendy (zavádění) procesu SEA
Efektivita procesu SEA je na základě dosavadních zkušeností určována zejména:
• rozsahem uplatnění procesu (vymezeným předmětem hodnocení);
• stupněm, resp. možnostmi účasti veřejnosti;
• integrací SEA s procesem EIA a dalšími nástroji.

2.1.1 Rozsah uplatnění SEA
Z dosud provedených prací vyplývá:
• Příklady uplatnění SEA existují na všech úrovních rozhodování. Bylo zpracováno SEA pro návrhy zákonů i obecných koncepcí na úrovni státu. Většina dosud zpracovaných SEA je však v oblasti odvětvových plánů a programů, územních plánů a plánů regionálního rozvoje;
• Nejčastěji je SEA uplatňována ve třech klíčových sektorech: energetika, doprava a hospodaření s odpady. Mezi průměrně často hodnocené sektory patří hodnocení aspektů hospodaření, či zacházení s přírodními zdroji - např. vodou, lesy, přírodním bohatstvím a zemědělskou krajinou. Odvětví jako turistika, bydlení apod. jsou hodnoceny spíše jako součást územních plánů než jako samostatný předmět SEA;
• U většiny zpracovaných SEA byl zahrnut poměrně široký rozsah možných ekologických aspektů a vlivů, včetně vlivů sociálně-ekonomických a zdravotních. Na druhé straně však dosud zpracované SEA nehodnotí dostatečně kumulativní vlivy;
• Většina posuzovaných příkladů byla aplikována v souladu s principem včasného provedení SEA, jako integrované součásti zpracování koncepce, plánu nebo programu. Z různých důvodů však byla SEA v některých případech uplatněna až v pozdějším stadiu nebo dokonce až po schválení PPP. Ačkoliv tento přístup není ideální, může být přesto užitečný. Např. kanadská SEA uplatněná na "Dohodu o volném obchodu v Severní Americe" byla aplikována až ve stadiu projednávání této dohody, přesto byla akceptována, znamenala zapracování ekologických aspektů a vedla k přijetí následných dohod na ochranu životního prostředí.

2.1.2 Účast veřejnosti
Obecně je plně akceptován princip, že účast veřejnosti musí být nedílnou součástí procesu SEA. Tato zásada vyplývá ze znalosti role a přínosu veřejnosti v procesu projektové EIA. Na strategické úrovni je však potřebné uplatnit určité vyjímky z důvodu důvěrnosti a ochrany informací týkajících se např. (otázek daňových, rozpočtových, obrany a bezpečnosti státu ap.). Je třeba počítat i s určitou flexibilitou z důvodu otevřeného charakteru procesu přípravy i realizace hodnocených politik. Uvedené výjimky by pochopitelně měly být omezeny na nezbytné minimum. Podle charakteru a rozsahu posuzovaných problémů lze využít následujících forem účasti veřejnosti:
• informování (pasívní forma)
• konzultace (poskytnutí příležitosti k připomínkám a komentářům)
• spoluúčast (je charakterizována měnícím se stupněm tvořivé spolupráce)
• metody mediace - zprostředkování (a další vyjednávací metody založené na dosažení konsensu).
Zvolená forma by měla odpovídat velikosti (stupni) veřejného zájmu a konfliktnosti návrhu.
Za klíčové aspekty účasti veřejnosti v procesu SEA můžeme považovat:
• Vymezení role a rozsahu účasti veřejnosti;
• Výběr postupů, kterými se zajistí otevřenost a přiměřený průběh procesu;
• Výběr používaných metod a dosažené výsledky;
• Rozsah využívání metod zprostředkování (mediace) a dalších procedur řešení problémů a výsledky jejich využívání?

2.1.3 Integrace SEA a projektové EIA
Integrace (propojení) SEA a EIA je nejúčinnější tam, kde je SEA aplikována na PPP, které iniciují nebo určují konkrétní projekty.

2.2 Shrnutí zahraničních zkušeností
Výsledky a závěry několikaletých diskusí SEA odborníků, využitelné a užitečné i u nás jsou shrnuty v následujícím textu:
• SEA je velmi rychle se rozšiřující oblast výzkumu i praxe ochrany životního prostředí, která je široce podporována EIA odborníky. To je potvrzováno stále rostoucím počtem konferencí, výzkumných projektů a publikací zaměřených na tento proces. Navíc jsou v současné době v řadě zemí a mezinárodních institucí zřizována speciální pracoviště zaměřená na aplikaci SEA i využívání a šíření zkušeností s tímto procesem.
• Naopak předkladatelé záměrů a rozhodovací sféra jsou dosud k přínosům procesu SEA skeptičtí.
• Pro překonání dosavadních výhrad je zásadní přesvědčit o možnostech použití a přínosech procesu. Důležitou roli zde mohou sehrát případové studie vycházející ze skutečných PPP.
• V porovnání s procesem EIA je SEA stále ještě v počátečním stádiu svého rozvoje. Přes více než desetiletý vývoj, existuje ještě velmi mnoho institucionálních, procedurálních a metodologických aspektů procesu SEA, které musí být teprve uspokojivě dořešeny. Problémy vyplývají rovněž z některých odlišností, resp. dvojznačností v terminologii.
• K dnešnímu dni je proces SEA formálně zaveden pouze v několika státech (např. USA, Kanada, Austrálie). SEA proces v těchto zemích je institucionalizován, přiměřeně strukturován a uplatněn explicitně v rozhodovacím procesu týkajícím se navrhovaných strategií a koncepcí. Zkušenosti těchto zemí jsou hlavním zdrojem inspirací pro procedurální i praktické otázky SEA v ostatních, zejména rozvojových a transformujících se zemích.

3. Účel, význam a přínosy SEA
Účelem SEA je zajistit, aby se aspekty ochrany životního prostředí staly samozřejmou součástí navrhovaných politik, plánů a programů. SEA však musí být aplikována systematicky, v nejrannějším vhodném stadiu rozhodování tak, aby aspekty životního prostředí byly zvažovány ve stejnou dobu a byla jim dávána stejná významnost jako aspektům ekonomickým a sociálním. Právě takovýto aktivní přístup k SEA je považován za hlavní efekt pro rozhodovací proces. Jeden z hlavních závěrů předchozích zpráv o efektivnosti procesu EIA konstatuje, že hodnocení na projektové úrovni je prováděno příliš pozdě, než aby mohlo odhalit všechny významné aspekty vlivů na životní prostředí. Ačkoliv má SEA k dokonalosti ještě daleko, praktické zkušenosti také ukazují, že může z hlediska životního prostředí pozitivně ovlivnit ta stadia rozhodovacího procesu, která po ní následují.
Význam SEA. Existuje několik důvodů proč je SEA politik, plánů a programů považována za důležitý a významný nástroj pro objektivní rozhodování:
• umožňuje zahrnout a uplatnit ekologické aspekty na všech rozhodovacích úrovních, ne pouze ve fázi posuzování a schvalování konkrétních projektů;
• napomáhá určit potřebu a proveditelnost či reálnost koncepčních návrhů a iniciativ (ve vybraných odvětvích);
• umožňuje zvažovat také možnosti a alternativy, které se v procesu přípravy jednotlivých projektů nevyskytují, a které jsou možné a účelné pouze na obecnější (strategické) úrovni;
• určuje ekologické aspekty a vlivy, které jsou nejlépe řešitelné, nebo mohou být posuzovány pouze na úrovni PPP (např. aktivity, které nelze rozdělit do jednotlivých projektů);
• vytváří odpovídající prostředí pro projektovou EIA, včetně předběžné identifikace vlivů, která určí stupeň a rozsah podrobnějšího zkoumání.
Výhody SEA. SEA nabízí několik zřejmých výhod, které není možno dosáhnout v procesu projektové EIA.
• SEA poskytuje příležitost pro hodnocení ekologických aspektů v širších souvislostech, než je možné v případě projektové EIA a zajistí posouzení kumulativních vlivů, které mohou být (a často jsou) v projektové EIA podceněny nebo přehlédnuty.
• SEA určí priority posuzování, a tím může omezit jeden z hlavních nedostatků a zdrojů neefektivnosti současné EIA - posuzování nevýznamných vlivů.
• SEA dává možnost jak se vyhnout vícenásobnému posuzování jednotlivých aspektů životního prostředí, které se mohou vyskytnout opakovaně při zpracování projektové EIA.
• SEA umožňuje zúčastněným stranám přiměřeně posuzovat aspekty variant navrhovaných politik, plánů a programů (např. výběr mezi lokalizačními variantami jednotlivých projektů nebo mezi různými druhy dopravy) a široký rozsah zmírňovacích opatření. Je možno říci, že dostatečné posouzení variant může být provedeno pouze na úrovni plánu a programu.
• SEA omezuje zpracovávání zbytečných studií a materiálů produkovaných při opakovaném zpracovávání několika EIA na obdobné záměry a zároveň také podstatně omezuje administrativu s tím spojenou.
• SEA umožňuje a usnadňuje tzv. integrovaný přístup. Diskuse a hodnocení obecných a společných záležitostí jsou provedeny v SEA - 1. stupni procesu hodnocení vlivu na ŽP a v následném 2. stupni - projektové EIA, stačí pouze odkaz na již provedené hodnocení.
V porovnání s EIA umožňuje SEA lépe:
• řešit koncepční problémy, které jsou nebo mohou být společné pro celou skupinu individuálních projektů, spíše než konkrétní projevy poškození životního prostředí;
• identifikovat a posoudit kumulativní vlivy už v počátečním stadiu přípravy. Posuzování kumulativních vlivů na úrovni projektové EIA je dnes u nás pouze formální. Zlepšení současné situace je podmíněno vývojem, resp. převzetím a zavedením vhodné metodiky. SEA zavádí metodické postupy pro hodnocení kumulativních vlivů, jejichž použitím na úrovni jednotlivých projektů není možno dosáhnout stejně kvalitních výsledků.
• urychlit a přesněji nasměrovat proces EIA v případech, kdy koncepce, programy a plány iniciují konkrétní projekty a činnosti. To znamená, že při strategickém hodnocení jedné koncepce, politiky, plánu nebo programu jsou posouzeny obecné vlivy společné pro více dílčích projektů.
Další přínosy SEA:
• usnadnění rozhodovacího procesu;
• vytvoření určité obecné (informační, institucionální, případně legislativní) základny, potřebné pro následné zpracování jednotlivých projektů a pro zabezpečení jejich včasného schválení;
• zahrnuje problematiku udržitelnosti. SEA je považována za jeden z účinných nástrojů pro uplatnění principů a zásad udržitelnosti při zpracování a nebo hodnocení rozvojových koncepcí, programů a plánů. Návrh směrnice Evropské Unie o SEA by měl mj. přispět ke splnění cílů udržitelného rozvoje stanovených v "Pátém akčním programu EU".

4. Klíčové prvky SEA procedury
Na základě dosavadního vývoje a praxe strategického hodnocení vlivů na životní prostředí byly formulovány klíčové prvky procedury SEA. Jejich uplatnění je předpokladem efektivního zavádění a rozvoje SEA v jednotlivých zemích, Českou republiku nevyjímaje.
• Role veřejnosti: pro kvalitu procesu SEA má účast veřejnosti zásadní význam a měla by být neoddělitelnou součástí procedury SEA. Určité výjimky mohou vyplynout v případě důvěrnosti některých informací. Kontinuální a komplexní charakter strategického plánování stejně jako specifická národní "kultura" v dotčené zemi nebo regionu vyžadují pečlivý výběr metod, rozsahu i načasování účasti veřejnosti. Velmi důkladná příprava na jednání s veřejností, která v řadě případů zásadně ovlivňuje průběh posuzování, zejména u konfliktních projektových EIA, bude mít stejný význam i v procesu SEA. Ze zkušeností je zřejmé, že jednání s veřejností při posuzování strategií bude individuální a pro každý případ si vyžádá speciální, na míru šitý přístup.
• Role kompetentních úřadů: pro efektivní integraci aspektů ochrany životního prostředí v rozvojovém procesu je žádoucí, aby kompetentní správní úřady ochrany životního prostředí byly plně zapojeny nejen do procesu SEA (zejména ve fázi scopingu a kontroly kvality), ale i do procesu vlastního zpracování politik, koncepcí, plánů a programů. Hlavní zodpovědnost za proces SEA by měla obdobně jako u EIA zůstat na kompetentním úřadu ochrany životního prostředí. Samozřejmě i v procesu SEA je role nezávislých konzultantů velmi významná.
• Konzistentnost a soulad s projektovými EIA procedurami: procedury SEA odvozené z procedur projektové EIA v zásadě dobře fungují, ale existují některé významné odlišnosti. Hlavní rozdíly plynou z kontinuálního charakteru SEA, jeho role v celém procesu rozvoje a důvěrnosti některých aspektů. Klíčové procedurální kroky ve strategickém plánování jsou: rozhodnout na kterém stupni by měla být SEA aplikována, které informace by měly být poskytnuty, jak a v jakém rozsahu by se měla účastnit veřejnost a jaké alternativy by měly být posuzovány.
• Propojení procesu SEA s EIA: propojením hodnocení na různých stupních plánovacího procesu, včetně projektové úrovně, může dojít k významnému zvýšení efektivnosti SEA (včetně ekonomické), a to zejména zúžením počtu alternativ a vyhnutím se různým duplicitám a zbytečně podrobným informacím. K těmto jevům dochází dnes běžně u projektové EIA, pokud jsou zpracovávána nezávislá hodnocení více projektů (např. liniových staveb) v rámci určitého území.
• Kritéria (standardy) kvality SEA: Kvalitně provedená SEA usnadní získání potřebných informací o stavu životního prostředí, správné načasování účasti všech dotčených stran v plánovacím procesu a dodržení stanoveného časového rámce.
• Mechanismus posuzování kvality SEA: jak veřejnost tak i správní úřady ochrany životního prostředí sehrávají důležitou roli při hodnocení kvality SEA. Někdy je jejich role omezena v důsledku striktně vyhraněných zájmů těchto dvou skupin subjektů. Některé země, aby se vyhnuly této situaci, vytvořily nezávislý hodnotící či poradní orgán jako nedílnou součást procesu SEA.
• Školení a výcvik procesu SEA: zaškolení pracovníků kompetentních úřadů při zavádění procesu EIA bylo jedním z podstatných aspektů poměrně efektivní implementace a provádění procedury EIA. Proto doporučujeme připravit a realizovat obdobný systém workshopů a dalších forem tréninku s využitím případových studií pro implementaci procesu SEA.

5. Závěrečné shrnutí
Cílem zhodnocení přístupů a metod používaných pro SEA bylo analyzovat dosavadní vývoj, dosaženou úroveň a očekávané vývojové trendy procesu SEA.
Pro účely tohoto projektu byly navrženy pracovní definice základních termínů, které vycházejí z definic používaných v zahraničí a jsou přizpůsobeny podmínkám České republiky.
Pro směrování dalšího vývoje procesu SEA bude mít zřejmě zásadní význam "Směrnice Rady ES o SEA, jejíž návrh z června 1996, který tvoří samostatnou přílohu subprojektu D.1, naznačuje možný směr společného postupu v rámci Evropské Unie.
V závěru jsou charakterizovány hlavní přínosy a klíčové prvky procesu SEA. Doporučení jak využít dosavadní zkušenosti při zavádění procesu SEA v České republice jsou obsahem subprojektu D.2.

 

D.2 Metodické kroky procedury SEA

Navržený metodický přístup zahrnuje celou proceduru strategického posuzování vlivů na životní prostředí. Začíná oznámením o záměru a končí rozhodnutím o dalším postupu přípravy koncepce.

1. KROK - OZNÁMENÍ
Každý, kdo míní zpracovat politiku, plán, program spadající pod tento zákon, musí svůj záměr oznámit MŽP ČR. Oznámení musí obsahovat krátký, srozumitelný přehled charakterizující vlivy koncepce / PPP na životní prostředí.
Obsah oznámení:
  základní údaje o oznamovateli: jméno, příjmení a adresa (telefon) oprávněného zástupce oznamovatele´
­ základní charakteristiky navrhované koncepce
  popis stávajícího životního prostředí: např. charakteristiku ekologické stability krajiny, chráněných území, apod.
- seznam uvažovaných variant (včetně nulové) a důvody proč nebyly vybrány možné vlivy vybrané varianty na ŽP: komplexní shrnutí vlivů na ekologický systém. Otázky které předkladatel musí odpovědět: (předkladatel může předložit i více informací)

A. Jaký má návrh vliv na spotřebu energie a dopravní systém?
B. Jaký má návrh vliv na spotřebu a zásoby surovin?
C. Jaký bude vliv na produkci odpadů, na emise do ovzduší, podzemní a povrchové vody?
D. Jaký má návrh vliv na využití dotčené plochy?
opatření k zamezení nebo zmírnění důsledků těchto vlivů: tato část má obsahovat seznam možných nápravných, minimalizačních a preventivních opatření a stanovení jejich priorit.
obtíže a neurčitosti zjištěné při vypracování oznámení: chybějící údaje, možné nepřesnosti plynoucí s odborných odhadů některých veličin a jevů, nákladnost expertiz.
Doporučuje se aby se navrhovatel kontaktoval s MŽP a požádal o konzultaci pro zpracování oznámení.
Bez posudku MŽP, nemohou být koncepce/politiky, programy nebo plány spadající pod tento zákon odsouhlaseny.

2. KROK - SCREENING
V tomto kroku určený zástupce MŽP nebo jim pověřený orgán posoudí předložené oznámení a rozhodne zda navržená koncepce / PPP vyžaduje zpracování hodnocení SEA, nebo zda je možno pokračovat 5. krokem.
Doporučuje se zveřejnění návrhu vhodnou formou už v tomto kroku, protože včasné zapracování připomínek veřejnosti pomáhá předejít zpožděním a obtížím v pozdějších, finančně nákladnějších fázích přípravy.
Při rozhodování o dalším postupu posuzování návrhu koncepce /PPP pověřený odborník použije následující kritéria, která je možno rozdělit do tří kategorií:
I. Kritéria posuzující významnost vlivů
II. Kritéria posuzující úroveň zpracování oznámení a když je to důležité
III. Kritéria charakterizující stupeň nesouhlasu (odporu) veřejnosti
I. Kategorie - Kritéria posuzující významnost vlivů

A. Co je aktuálním obsahem návrhu?
1. soustřeďuje se pouze nebo zejména na obecné principy a směry, nebo
2. určuje nebo obsahuje konkrétní operativní opatření (projekty, aktivity, atd.)?

B. Jaká oblast státní politiky nebo odvětví hospodářství je návrhem dotčena?
1. je známo, že navrhovaná PPP ovlivňuje nebo pravděpodobně ovlivňuje životní prostředí?
2. je známo, že některá část navrhované PPP má pravděpodobně kumulativní nebo dlouhodobé efekty na životní prostředí?

C. Jak je v návrhu zohledňováno životní prostředí?
1. iniciuje návrh pravděpodobně procesy, které budou mít přímý nebo zřejmý vliv na životní prostředí?
2. povede návrh pravděpodobně k mnohostranným důsledkům na životní prostředí a nebo otázkám (sporným situacím), které budou muset být řešeny?

3. má návrh pravděpodobně okrajové nebo nemá žádné důsledky na životní prostředí?
II. Kategorie - Kritéria posuzující úroveň zpracování oznámení
Pověřený zástupce MŽP ČR posoudí, zda část oznámení obsahuje následující informace:

A. Byly vlivy na životní prostředí vzaty v úvahu v plánovacím procesu (formální a faktická úplnost posouzení vlivu na životní prostředí v návrhu koncepce)?
B. Byly u všech uvažovaných variant uvedeny důvody, pro které nemusí být dále uvažovány?
C. Byly určeny kumulativní a synergické efekty?
SEA by měla být provedena vždy, kdy nelze možnost významných vlivů na ŽP jednoznačně vyloučit, a kdy tyto vlivy nejsou dostatečně zhodnoceny v oznámení.
III. Kategorie - Kritéria charakterizující stupeň nesouhlasu (odporu) veřejnosti.
V této kategorii kritérií se odhadne jaký může být názor veřejnosti na návrh. Vždy, když je očekáván silný odpor veřejnosti proti návrhu, je vhodné doporučit úplnou SEA.

3. KROK - SCOPING
Následně po screeningu se provede scoping za účelem určení všech důležitých faktorů návrhu majících vliv na ŽP a procedur pro jejich ohodnocení. Základem pro určování rozsahu hodnocení a stanovení priorit je seznamu souhrnných informací uvedených v kroku 4.A. Předkladatel návrhu může požádat Ministerstvo životního prostředí o konzultace k rozsahu vyhodnocení vlivů návrhu na životní prostředí. V případě, že je to účelné, může MŽP jmenovat ve spolupráci s předkladatelem návrhu skupinu expertů.
K provedení scopingu mohou být použity vhodné formuláře a maticové dotazníky užívané pro tyto účely v oblasti životního prostředí. Dále by mělo být využito závěrů screeningu a rozhodující budou vždy především zkušenosti a odborné znalosti kompetentního odborníka nebo skupiny expertů.
Stručná charakteristika některých metod a nástrojů používaných pro scoping proces.
Kontrolní seznam (checklist)
1) Seznam ekologických charakteristik různých zdrojů působících vlivy, medií, které je přenášejí a různých druhů příjemců, kteří mohou být ovlivněni.
2) Seznam vlivů - různé typy vlivů, které by mohly vzniknout jako důsledek plánu nebo programu.
Výhody - jednoduchost
Nevýhody - menší spolehlivost, resp. vypovídací schopnost

Složky
Vliv
Flora
o
Ovzduší
x
Voda
o
Příjemci
Obyvatelstvo
o
Fauna
o
o - významný vliv         x - nemá vliv


Diagram příčina - následek (cause-effect diagram)
Výhody - zaměření na vzájemné působení zdroje a příjemce (označí se ty vztahy, které jsou považovány za důležité.
Nevýhody- komplikovanější metoda, vyžaduje vyšší stupeň dovedností.
Matice (složená ze 2 kontrolních seznamů, např. seznamu vlivů a dotčených příjemců)

VLIVY NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Činnosti
Složky
Příjemnci
Ovzduší

Voda

Flora Fauna Obyvatelstvo
1 1 x 1 1 1
2 ? ? x 1 x
3 ? x x ? x
1 = významný vliv, x = nemá vliv, ? = vliv není jasný


Výhody - poskytuje užitečné shrnutí získaných výsledků, vhodný nástroj pro tyto účely, který může být jednoduše dle potřeby změněn.
Nevýhody - některé činnosti nemusí mít samostatně žádné vlivy, ale společným působením mohou vzniknout kumulativní vlivy. Při použití kontrolního seznamu nebo matice mohou být některé nepřímé vlivy opomenuty.

4. KROK - VYPRACOVÁNÍ HODNOCENÍ
Hodnocení SEA musí obsahovat:
A. Souhrnné informace
1. Charakteristika koncepce a jejích hlavních cílů.
2. Popis ukazatelů životního prostředí v území pravděpodobně významně ovlivněném koncepcí a popis existujících problémů životního prostředí vztahujících se ke koncepci, zejména těch, jež se týkají území zvláštního zájmu z hlediska životního prostředí.
3. Specifikace pravděpodobných významných vlivů na životní prostředí způsobených prováděním koncepce (vlivy na obyvatelstvo, faunu a flóru, půdu, horninové prostředí, povrchové a podzemní vody, ovzduší a klima, krajinu a ekosystémy, antropogenní systémy a vzájemné vztahy mezi těmito vlivy) včetně hodnocení velikosti a významnosti těchto vlivů.
4. Popis cílů ochrany životního prostředí přijatých na národní ev. mezinárodní úrovni, které se týkají koncepce a popis, jak tyto cíle a další okolnosti ochrany životního prostředí byly brány do úvahy při přípravě koncepce.
5. Popis variant zvažovaných při přípravě této koncepce a důvody odmítnutí příslušných variant.
6. Charakteristika zmírňujících opatření k prevenci, vyloučení nebo snížení nepříznivých vlivů na životní prostředí zahrnutých do této koncepce.
7. Přehled problémů které se při zpracování výše uvedených údajů vyskytly. B. Všeobecně srozumitelné shrnutí netechnického charakteru Možné metody hodnocení V mnoha zemích je preferováno cílově orientované hodnocení koncepcí. Zejména u politik umožňuje cílově orientované hodnocení užitečné porovnání návrhu s existujícími ekologickými standardy a cíli udržitelnosti na úrovni národní a mezinárodní (v rámci OECD, EU, atd.). Pro posuzování plánů a programů je vhodnější zvolit poněkud jiné metody než pro politiky. Je důležité mít stále na paměti, že proces SEA je více obecný a není tak detailní jako projektová EIA. Pro zpracování hodnocení (na úrovni plánu a programu je možno využít několika metod. Z těch dostupných se jako vhodná ukazuje metodika zpracovaná Martišem a kol. v r. 1995, ve které se doporučuje pětistupňový postup:
1. Kvalifikace míry závažnosti vztahu mezi posuzovanou činností a složkou prostředí již na samém počátku procedury posuzování vyloučí ty vztahy, které není třeba hodnotit a zvýrazní ty, kterým je třeba věnovat zvláštní pozornost.

Stupnice pro kvalifikaci míry závažnosti
I. vztah mezi činností a složkou neexistuje
II. vztah je málo závažný, není však opominutelný
III. vztah je neopominutelný, ne však mimořádně závažný
IV. vztah je mimořádně závažný (zcela zásadní klíčový).


2. Klasifikace působení vztahu. Klasifikace působení posuzované činnosti (varianty) na složku prostředí se provádí odborným odhadem. Jde o jednoduchý podklad s dostatečnou vypovídací schopností pro vyjádření kvality působení i pro srovnávací posouzení variant. Užitečné je její grafické vyjádření pro informaci veřejnosti.

Stupnice pro klasifikaci působení vztahu
Stupnice Působení
-3
velmi negativní
-2
středně negativní
-1
málo negativní
  0
indiferentní
+1
málo pozitivní
+2
středně pozitivní
+3
velmi pozitivní


3. Zhodnocení reakce systému na působení. Reakce systému (složek životního prostředí) není zpravidla lineárně úměrná klasifikaci působení (viz 2. krok). Významně se do ní promítá míra odolnosti nebo citlivosti, resp. zranitelnosti biologického, přírodního, antropického, kulturního, ekonomického a dalších systémů. Součet vážených hodnot kvalifikace slouží pro srovnání vhodnosti varianty z hlediska:
A: Přírodního prostředí
B: Prostředí člověka
C: Sociálněekonomického

Stupnice pro zhodnocení reakce systému na působení
Stupnice Reakce
-3
velmi negativní
-2
středně negativní
-1
málo negativní
  0
indiferentní
+1
málo pozitivní
+2
středně pozitivní
+3
velmi pozitivní


4. Zhodnocení faktoru času. Pozitivní a negativní reakce systému na posuzované činnosti nejsou vždy časově sladěny s jejich nástupem a trváním a nejsou ani kvalitativně konstantní. Faktor "čas" se promítá jak do posuzování různě nastupujících interakcí, tak do zhodnocení koncepce z hlediska trvale udržitelného rozvoje. Jde i o důležitou informaci pro veřejnost, s cílem předejít mylným očekáváním a prognózám.

Stupnice pro zhodnocení faktoru času
0 = začátek působení v daných časových jednotkách (měsíce, roky apod.) počítaných od začátku působení činnosti (varianty)


5 a) Zhodnocení vztahů mezi odvětvími, jejichž koncepce rozvoje se posuzuje z hlediska vlivu na životní prostředí.

Stupnice pro zhodnocení vztahů mezi odvětvími
Stupnice Aktivita
-3
výrazně omezující rozvoj daného odvětví
-2
citelně omezující rozvoj daného odvětví
-1
lehce omezující rozvoj daného odvětví
  0
indiferentní vztah k danému odvětví
+1
lehce podporující rozvoj daného odvětví
+2
citelně podporující rozvoj daného odvětví
+3
výrazně podporující rozvoj daného odvětví


5 b) Zhodnocení důsledků "meziresortních" vztahů z hlediska širších krajinněekologických souvislostí.
Syntetické zhodnocení dává obraz o limitech a rezervách, o únosném a kritickém zatížení území.

Stupnice pro zhodnocení důsledků
Stupnice Mezirezortní vtahy
-3
silně negativní krajiněekologický dopad
-2
středně negativní krajiněekologický dopad
-1
slabě negativní krajiněekologický dopad
  0
bezvýznamný krajiněekologický dopad
+1
slabě pozitivní krajiněekologický dopad
+2
středně pozitivní krajiněekologický dopad



Matice vztahů (5a & 5b)

Nosné aktivity PPP
Energetika
Doprava
Zemědělství
Nakládání s odpady
Těžba a zpracovnání nerostů
Reakce a Turistika
A1 +3/-3 +1/-1 0/+1 +1/-1 +2/-2 0/-1
A2 +1/-2 +3/-2 0/ 0 +2/-1 +2/-2 +1/-2
A3 -1/-2 -2/-1 +1/+2 -2/-1 -3/-2 -1/ 0
A4 +2/-2 +1/-1 +1/+1 -2/+1 +2/-3 +1/-1
A5 +2/-3 +1/-2 -2/+3 +1/+1 +2/-3 -2/+2
A6 -2/-1 +1/-1 +1/+1 0/ 0 -3/-2 +2/+2
Celkem

A1-A6 - nosné aktivity posuzované PPP


Předností této metodiky je mj. to, že umožňuje vhodným způsobem hodnotit kumulativní i nepřímé vlivy. Významný je také fakt, že umožňuje zohlednit časové faktory hodnocení.
Za nevýhodu je možno považovat menší vhodnost pro hodnocení politik.
K dalším metodám patří:
- Metoda analýzy zisků a nákladů (cost-benefit analysis)
- Metody komplexního vyhodnocení variant (např. vícekriteriální analýza)
- Metody faktorové analýzy

5a. KROK - POSUDEK EXPERTNÍ SKUPINY
Expertní skupina vybraných odborníků různých specializací zpracuje posudek na vypracovanou SEA dokumentaci "hodnocení". Výběr odborníků provede MŽP. Posudek bude zaslán navrhovateli nejpozději do ____ dnů od doručení "hodnocení" na MŽP.

5b. KROK - ZVEŘEJNĚNÍ PPP/KONCEPCE
Podle § 7 zákona č. 244/1992 (zveřejnění a projednání dokumentace), upraveného vyhláškou MŽP č. 499/1992 i podle návrhu direktivy EU o SEA je doporučeno, aby účast veřejnosti byla nedílnou součástí SEA procesu. Možné přístupy a formy účasti veřejnosti jsou uvedeny v části D.2.
V další přípravě zákona se doporučuje zvážit ještě možnost zařadit tento krok dříve v plánovacím procesu, a to konkrétně ve screeningu nebo scopingu.
Výjimky v tomto kroku mohou být uděleny, pokud navrhovaná koncepce / politika, program nebo plán obsahuje utajované skutečnosti, které jsou předmětem státního tajemství.

6. KROK - STANOVISKO MŽP
MŽP vydá na základě posudku a připomínek veřejnosti souhrnné stanovisko. Stanovisko by mělo být vhodnou formou zpřístupněno také veřejnosti.
Stanovisko MŽP ČR je nezbytným podkladem pro vydání rozhodnuti o posuzované koncepci / politice, programu nebo plánu.

7. KROK - ZOHLEDNĚNÍ STANOVISKA A PŘIPOMÍNEK
Je nezbytné, aby navrhovatel vzal stanovisko MŽP a připomínky veřejnosti do úvahy při rozhodování o přijetí návrhu, například ve formě prevenčních a nápravných opatření včetně monitoringu životního prostředí před a po uskutečnění navrhované koncepce / politiky, programu nebo plánu.

8. KROK - ROZHODNUTÍ
V případě schválení koncepce je předkladatel povinen zveřejnit informaci o schválení včetně údajů jak bylo zohledněno stanovisko MŽP.

 

D.3 Případová studie

1. Účel případové studie
Tato případová studie ukazuje zjednodušenou formou možný způsob uplatnění SEA, která je presentována v části D.2. Podkladem pro zpracování případové studie byl "Návrh energetické politiky" zpracovaný Ministerstvem průmyslu v říjnu 1996 a poskytnutý zpracovatelům s žádostí o poskytnutí doporučení zpracovaných v případové studie pro další přípravu této energetické politiky. Jako jeden z hlavních cílů návrhu energetické politiky (dále jen "návrh") je uvedena nutnost zohlednit požadavky životního prostředí. Zpracovaná případová studie demonstruje možný přístup k provedení takového hodnocení.
V době zpracování "návrhu" neměli zpracovatelé k dispozici navrhovanou metodiku hodnocení vlivů koncepcí na ŽP. Proto součástí hodnoceného "návrhu" není samostatná část obsahující informace, které jsou vyžadovány v oznámení.
2. Návrh energetické politiky - shrnutí
V návrhu předmětu SEA (viz část D.2) jsou jako povinně posuzované koncepce uvedeny politiky, plány a programy v oblasti výroby, přenosu a spotřeby energie. V souladu s takto vymezeným předmětem byl pro demonstraci metodiky SEA vybrán "návrh energetické politiky". Tento "návrh" obsahuje:
- východiska energetické politiky (změny v geopolitické situaci; analýza vývoje energetického hospodářství v letech 1990-1995);
- cíle energetické politiky v členění na dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé;
- konkretizace cílů energetické politiky v odvětvích energetického hospodářství (uhelné hornictví, zásobování ropou, elektroenergetika, plynárenství a teplárenství);
- základní nástroje energetické politiky;
- předpokládaný vývoj energetického hospodářství.
Jako problémy jejichž vyřešení podmiňuje další úspěšný rozvoj sektoru energetiky autoři "návrhu" charakterizovali:
- udržení existující rovnováhy mezi poptávkou a nabídkou energetických zdrojů v období růstu ekonomiky,
- dořešení způsobu regulace existujících institucionálních a přirozených monopolů,
- odstranění přetrvávajících regulovaných cen,
- postupnou diverzifikaci energetických zdrojů,
- snížení přežívající vysoké energetické náročnosti české ekonomiky,
- snížení negativního vlivu energetiky na životní prostředí.
Jako dlouhodobé cíle byly stanoveny:
a) zajistit spolehlivé zásobování ekonomiky energií za přijatelné ceny;
b) trvale snižovat nepříznivé vlivy výroby, distribuce a spotřeby energie na životní prostředí;
c) připravit energetické hospodářství České republiky ke vstupu do Evropské unie po stránce legislativní i technické.
Jako střednědobé a krátkodobé cíle byly stanoveny:
a) rovnováha nabídky a poptávky;
b) zvýšení energetické efektivnosti;
c) bezpečnost dodávek - diverzifikace - otevřenost zabezpečování dodávek;
d) snižování nepříznivých vlivů výroby, distribuce a spotřeby energie na životní prostředí na úroveň obvyklou ve státech Evropské unie.

METODICKÉ KROKY PROCEDURY SEA
1. krok - Oznámení
Podle navrhované procedury SEA každý, kdo zamýšlí zpracovat koncepci spadající pod zákon SEA, musí tento záměr oznámit MŽP ČR. V následující tabulce je provedeno srovnání požadavků na obsah oznámení dle navrhované procedury SEA a informací obsažených v návrhu energetické politiky. Kvalitně a důkladně zpracované oznamení je nezbytným předpokladem pro efektivní další průběh procesu SEA a může celý proces výrazně usnadnit.

Obsahuje oznámení (dle navrhované procedury SEA) 1)
Informace obsažené v energetické politice 2)
Dosažení souladu s obsahem oznámení 3)
Základní charakteristiky "návrhu" "návrh" je dostatečně charakterizován
částečně ano
Základní popis stávajícího ŽP uvedeny jen údaje o emisích SO2, CO2
ne
Seznam uvažovaných variant a jejich zdůvodnění jen jedna variantna, není zdůvodněna proč je jen jedna?
ne
Možné vlivy vybrané varianty na ŽP obsahuje jen informace týkající se výroby a spotřeby energie
ne
Opatření k zamezení nebo zmírnění důsledků vlivů obsahuje jen některá technologická a ekonomická opatření
ne


1/ V tabulce jsou uvedeny jen vybrané, podstatné části oznámení
2/ Posuzovaný návrh energetické politiky neobsahuje samostatnou část "Oznámení".
3/ Podrobnější informace srovnávající soulad mezi návrhem procedury a návrhem energetické politiky jsou uvedeny v krocích 2. screening a 3. scoping.

2. krok - Screening
Účelem screeningu je zjistit, zda předpokládané vlivy navrhované PPP na životní prostředí budou natolik závažné, že je potřebné zpracovat SEA. Pro zjištění vlivů na ŽP doporučujeme použít tři kategorie kritérií:
I. kategorie - kritéria posuzující významnost vlivu
II. kategorie - kritéria posuzující úroveň zpracování oznámení a když je to důležité
III. kategorie - kritéria charakterizující stupeň nesouhlasu (odporu) veřejnosti.
Je-li v rámci I. kategorie alespoň jedna odpověď "+", pak je třeba posoudit kritéria v kategorii II. Je-li i v kategorii II alespoň jedna odpověď "+", je třeba zpracovat "hodnocení SEA".
V námi řešeném případu návrhu energetické politiky musí být na základě zjištění ve screening procesu zpracováno hodnocení SEA.

Kategorie - kritéria Úroveň dosažení kritérií (vlivů na ŽP) Je potřeba zpracovat SEA?
I. kategorie
A. Co je aktuálním obsahem návrhu? Návrh obsahuje obecné
principy a směry i konkrétní
opatření (programy)
+
B. Jaká oblast státní politiky nebo odvětví hospodářství je návrhem ŽP dotčena? Je známo, že energetická zařízení významně ovlivňují ŽP a mohou mít kumulativní a dlouhodobé vlivy na ŽP.
+
C. Jak je v návrhu zohledňováno ŽP? V návrhu je formálně význam hledisek ŽP, ale chybí uznán přiměřené zohlednění požadavků ŽP
+
II. kategorie
A. Formální a faktická úplnost posouzení neúplné posouzení
+
B. Důvody pro odmítnutí variant návrh zpracován jednovariantně
+
C. Určení kumulativních a synergických efektů tyto efekty nejsou vůbec zmíněny
+

 

3. krok - Scoping
Ve 3. kroku stanoví MŽP, případně ve spolupráci s expertní skupinou rozsah hodnocení vlivů PPP ("návrhu") na ŽP. Pro scoping proces je možno využít např. metody "diagram příčina-následek." Příklad použití tohoto diagramu uvádí tabulky 1, 2.
Cíle v návrhu energetické politiky jsou členěny na dlouhodobé, střednědobé a kratkodobé. Návrh politiky obsahuje také určitou konkretizaci těchto cílů pro odvětví energetického hospodařství:
- uhelné hornictví
- zásobování ropou
- elektroenergetika
- plynárství
- teplárenství
Považujeme za vhodné blíže konkretizovat tyto cíle a po obsahové stránce doporučujeme doplnit odvětví energetického hospodářství o využití obnovitelných zdrojů energetiky.
Výstupem scopingu je podrobněji vymezený rozsah hodnocení a určení prioritních oblastí hodnocení.

4. krok - Vypracování hodnocení
Podle rozhodnutí provedeného ve scopingu je zpracováváno "hodnocení SEA". Pro ilustraci způsobu zpracování "hodnocení" byly vybrány některé části, které mají přímou souvislost s hodnocenou energetickou politikou.
A. Souhrnné informace
1. Charakteristika politiky a jejich hlavních cílů je uvedena v bodě 2. "shrnutí" v úvodu této případové studie;
2. V části popisující ukazatele životního prostředí v území je potřeba ve smyslu scopingu charakterizovat stav základních složek životního prostředí - ovzduší, vody, půdy, krajiny, ap.
3. a 4. Informace soustředěné v této části by měly specifikovat pravděpodobné významné vlivy posuzované politiky na životní prostředí (vlivy na obyvatelstvo, ovzduší, krajinu, faunu, flóru, atd.). Velikost stávajících vlivů vybrané škodliviny NOx charakterizuje následující tabulka:

Emise NOx z energetických procesů

Indikátor 1990 1991 1992 1993 1994 1995
NOx (tis. t) 531,6 514,6 478,2 364,1 235,4 219,0


Navrhovaná politika by však měla obsahovat i prognózu budoucího vývoje emisí z energetických zařízení alespoň na 10 -15 let. Součástí hodnocení pak musí být i odhad významnosti těchto předpokládaných (prognózovaných) vlivů.
K posouzení významnosti předpokládaných vlivů politiky doporučujeme použít metodu "cílově orientovaného hodnocení", tj. porovnání předpokládaného vývoje se stanovenými cíli, standardy, mezinárodními úmluvami, aj. v oblasti ŽP. V oblasti energetiky se jedná zejména o platné emisní a imisní limity, Státní politiku životního prostředí ČR, Studii "Evropská energetika do roku 2020 - možné scénáře" (Evropská Komise, 1996), Evropskou energetickou chartu, výsledky a závěry mezinárodních konferencí a dohod - Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (Rio de Janeiro, 1992), Ministerské konference o ŽP (Luzern 1993, Helsinky 1994, Oslo 1995).
Návrh energetické politiky se formálně k většině výše uvedených úmluv a cílů hlásí, avšak bez bližší konkretizace způsobů jejich dosažení.
5. Obsahem této části by měl být popis jednotlivých uvažovaných variant a případně důvody odmítnutí některých z nich. Posuzovaný návrh energetické politiky je zpracován jednovariantně. Možný přístup k tvorbě variant je uveden ve Studii "Evropská energetika do roku 2020 - možné scénáře" (Evropská Komise, 1996), která obsahuje 4 základní scénáře:
- "nulová varianta" (Conventional Wisdom) - ponechání stávajícího stavu, bez aktivních opatření;
- "nejhorší možná varianta" (Battlefield) - např. návrat studené války, izolacionismu, rozdělení světa, umělých, netržních cen v některých oblastech a vlivy těchto aspektů na energetiku;
- "nejlepší možná varianta" (Hypermarket) - volný prostor pro tržní mechanismy, minimální zásahy státu a rozvoj globální ekonomické integrace;
- "realistická varianta" (Forum) - větší důraz a zohlednění spolupráce mezinárodních institucí, posilování role a pravomocí administrativních orgánů.
6. V této části je hodnocení zaměřeno na vytypování možných zmírňujících opatření k prevenci, vyloučení nebo snížení nepříznivých vlivů na ŽP, které mohou být důsledkem navrhované politiky (např. denitrifikace vybraných elektrárenských bloků).
7. Je potřebné uvést problémy a neurčitosti, které se vyskytly při řešení. Např. problémy se získáváním informací (dostupnost), neurčitosti plynoucí z údajů získaných odborným odhadem nebo výpočtem očekávaných vlivů, vývojových trendů ap.
B. Pro potřeby rychlé orientace ve zpracovaném hodnocení je požadováno zpracovat srozumitelné shrnutí netechnického charakteru.

5a. krok - Posudek expertní skupiny
MŽP vybere skupinu odborníků, která zpracuje posudek na "hodnocení" návrhu energetické politiky. Zpracovaný posudek zašle MŽP do určené lhůty předkladateli záměru.

5b. krok - Zveřejnění PPP/koncepce
Možné přístupy účasti veřejnosti jsou uvedeny v části D.2. Z uvedených možností lze vybrat vhodnou formu podle konkrétní posuzované politiky. Doporučujeme předkladateli zvážit možnost zveřejnění koncepce, resp. účasti veřejnosti již ve fázi screeningu. Očekávanými přínosy zapojení veřejnosti již v počátečních fázích procesu SEA jsou:
- možnost získání užitečných informací od odborníků i zájemců o danou problematiku;
- zvýšení důvěryhodnosti předkladatele i záměru;
- identifikace možných odpůrců;
- časové i ekonomické úspory plynoucí z předchozích aspektů, aj.
V případě posuzovaného návrhu energetické politiky je možno zvolit např. - informování široké veřejnosti a konzultace návrhu nebo přímo vyžádání spolupráce s odbornými institucemi.

6. krok - Stanovisko MŽP
MŽP s využitím posudku a připomínek veřejnosti zpracuje souhrné stanovisko ke strategickému hodnocení vlivů energetické politiky na ŽP. Toto stanovisko by mělo být vhodným způsobem zpřístupněno veřejnosti.

7. krok - Zohlednění stanoviska a připomínek
Je požadováno, aby předkladatel při dalším rozhodování a přípravě "návrhu" zohlednil stanovisko MŽP a připomínky veřejnosti např. ve formě preventivních a nápravných opatření.

8. krok - Rozhodnutí
Po schválení koncepce je požadováno, aby předkladatel zveřejnil informaci o jejím schválení. Tato informace musí obsahovat údaje o způsobu zohlednění, resp. zapracování požadavků obsažených ve stanovisku MŽP.

Závěr

Cílem této případové studie bylo ilustrovat na konkrétním příkladě "návrhu energetické politiky" možný metodický postup nebo přístup ke strategickému hodnocení vlivů politik, plánů nebo programů na životní prostředí.
Znovu je však potřebné upozornit na individuální charakter každé jednotlivé koncepce. Proto je nezbytné postupovat při hodnocení vlivů koncepcí flexibilně a pružně reagovat na řadu specifických odlišností, které vyplynou z různého zaměření, podrobnosti řešení, kvality zpracování PPP, ap.
Jak je naznačeno v případové studii, je pro zpracování kvalitní a užitečné SEA nutno věnovat patřičnou pozornost každému z uvedených kroků procesu SEA. Zanedbání některé části procesu by mohlo mít značný negativní vliv na celkový průběh a přínos procesu SEA.





Seznam řešitelů projektu PPŽP/480/1/96, jejichž výstupy byly publikovány v EIA

Hlavní řešitel projektu: Ing. Vladimír Rimmel,
Regionální centrum EIA, spol. s r.o.
ČÁST A: Vyhodnocování rozsahu a významnosti vlivů na ŽP
Hlavní řešitel: Ing. Svatopluk Valíček, AQ-test, spol. s r.o.
Spoluřešitelé: Ing. Jiří Tylčer, CSc.; Ing. Marcel Cron
ČÁST B: Zjišťovací řízení pro posuzování vlivů na životní prostředí ("screening proces")
Hlavní řešitel: doc. Ing. Vladimír Lapčík, CSc.
Spoluřešitel: Ing. Zdeněk Pospíchal
ČÁST C: Stanovení zadání rozsahu hodnocení vlivů na životní prostředí ("scoping proces")
Hlavní řešitel: RNDr. Radim Misiaček, DHV CR, spol. s r.o.
Spoluřešitelé: Ing. Bohumil Sulek; Ing. Petr Kučera
ČÁST D: Strategické posuzování vlivů na životní prostředí (SEA)
Hlavní řešitel: Ing. Vladimír Rimmel,
Regionální centrum EIA, spol. s r.o.
Spoluřešitelé: Janice Forry; Ing. Zuzana Feiková;
Bc. Martina Láníková


DODATEK

EHK OSN
ECE/ ENV/97/14


S EIA není poražených

Jak by jste se cítili, kdyby se jednoho dne k vám dostala zpráva, že jakási energetická společnost plánuje stavbu atomové elektrárny ve vzdálenosti 20 km od vašeho domova?
Pravděpodobně bezmocně, a nejspíš také z toho důvodu, že uvažovaná stavba bude situována za hranicemi vašeho státu. Strach a nejistota z provozu zamýšlené stavby pak tento pocit ještě umocňují.
Avšak s přihlédnutím k nové smlouvě připravené EHK OSN budete schopni do situace účinně zasáhnout.
"Dne 10. září 1997 vstoupila v platnost nová mezinárodní dohoda o zastavení znečišťování životního prostředí, zvláště pak znečišťování přesahující státní hranice", prohlásil Kaj Bärlund, ředitel Sekce životního prostředí a lidského osídlování při EHK OSN. "Tato dohoda umožní odborníkům vytvářet informovaná rozhodnutí a zároveň veřejnosti věnuje větší prostor pro vyjádření svých obav ".
Dohoda byla připravena pod záštitou UN/ECE, podepsána v roce 1991 a nyní byla dokončena její ratifikace 17 státy (Albánie, Arménie, Rakousko, Bulharsko, Chorvatsko, Dánsko, Finsko, Maďarsko, Itálie, Lucembursko, Holandsko, Norsko, Polsko, Moldavská republika, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko) a Evropským společenstvím.

Co je Environmental Impact Assessment (EIA)?
EIA je proces, který usiluje o shromáždění informací o životním prostředí a rovněž v některých případech o sociálních aspektech obvykle dlouhodobých projektů (jako je výstavba a provoz továrny, silnice, nebo přehrady). Nicméně v obdobném užití, v jakém se EIA vztahuje na projekty, může být proces aplikován na politiku, plány a programy. EIA v podstatě spojuje adminitrativní a technická hlediska a otevírá cestu pro zveřejnění informací a účast veřejnosti. V nezbytném předpokladu výměny a vyhodnocování informací mezi projektem a prostředím umožňuje EIA odborníkům vytvářet kvalifikovaná rozhodnutí o přípustnosti pokračování stavby daného projektu.
Inovace EIA spočívá v tom smyslu, že se zaměřuje na environmentální následky projektu a rovněž tím, že umožňuje veřejnosti získat informace a vyjádřit její mínění buď v psané formě, nebo na veřejném projednání. EIA tedy nezůstává omezena jen na úzkou skupinu zainteresovaných lidí uvnitř jednotlivých zemí. Ve skutečnosti se základ zkušenosti s aplikací EIA utvořil v několika málo uplynulých letech a je postaven na dobrých vztazích mezi evropskými hranicemi. Po ratifikaci dohody EIA v přeshraničním kontextu bude nyní EIA u zúčastněných zemí aplikována ve stále širší míře.

Dohoda o EIA v kontextu překračujícím státní hranice
Dohoda byla přijata 25 února 1991 a parafována 29 státy a Evropskou unií.
Je to první multilaterální pojednání tohoto druhu, které, kromě vymezení práv a povinností každé strany v situaci, kdy vlivy vzniklé určitou aktivitou přechází přes státní hranice, zajišťuje (v případě požadovaného povolení projektu) proceduru pro posouzení vlivu na životní prostředí. Tato konvence by mohla být prospěšná zvláště pro státy přecházející na tržní ekonomiku, neboť jim poskytuje příležitost rozvíjet ekonomiku bez škodlivých vlivů na jejich životní prostředí.

S EIA přesahující státní hranice není poražených
Jaký užitek může EIA vlastně nabídnout? Vyplývá to z úvahy o následcích vlivů nového rozvoje pro zemi, vzduch, vodu a přírodu a zastavěná prostředí, zkrátka pro všechno, co vytváří existující lokalitu. Pro potenciálního investora to znamená provádět taková posuzování před uskutečněním akce, která umožňují zvažovat několik možných vstupů, po nichž v rané fázi následuje identifikace environmentálně nejpříznivější volby a výběr nejlepšího možného environmentálního řešení (někdy se mohou oba aspekty shodovat, ale zdaleka to není pravidlem). V tomto smyslu EIA pomáhá zlepšit informovanost investorů. Z hlediska vynaložených prostředků je pro investora EIA nejvíce užitečná v tom směru, že poskytuje informace o stavbě v co možná největším záběru ještě před samotnou realizací stavby, což snižuje riziko investování prostředků do akcí, které se z hlediska minimalizace vlivů na životní prostředí mohou projevit nákladné, nebo dokonce nevratné. Realizace projektu pod zorným úhlem šetrného přístupu či zlepšení životního prostředí je naprosto rovnocenná, navíc se nabízí neopominutelná příležitost upozornit na klady, pocházející z výběru volby variant vypracovaných v EIA. Takto pojatá investice pak může nabýt legitimitu i u oponentů, kterou by za jiných okolností těžko získávala..
Avšak EIA je rovněž potřebná i z jiných důvodů a pro jiné účastníky. Právě proto, že je založena na preventivním principu ( pracujícím jen v případě, je-li zřejmé, že budeme schopni se vyhnout, nebo minimalizovat škody na životním prostředí), slouží jako důležitý nástroj pro vytváření regionálních politik a úředních rozhodnutí, které stanoví podmínky pro udržitelný rozvoj, vyhovující nejen potřebám této generace ale i bez kompromisních vyhlídek pro generace budoucí.
EIA je preventivní opatření; jakmile je proces ukončen, předkládá investorovi smysl nutných zmírňujících opatření, která je třeba začlenit do plánované aktivity. A protože EIA posuzuje životní prostředí z hlediska holistického nazírání (při respektování vzájemné nezávislosti odlišných sektorů), vyhýbá se částečnému přístupu, u něhož lze vždy počítat s rizikem nerozpoznání významných vazeb.
EIA rovněž zahrnuje z demokracie vycházející premisu; protože provádění rozvojových rozhodnutí se týká nemalého počtu obyvatel (což předpokládá informovanost občanů včetně hledání volby možností nezúčastněnými odborníky a veřejností), předkládá EIA občanům příležitost zformovat některé z rozvojových směrů, které ovlivňují jejich denní život. Do jisté míry taková možnost může být vzpruhou vůči obecnému cítění bezmoci, kterému mnoho lidí podléhá.
Zavedení Dohody bude mít nesporně kladný dopad na životní prostředí. Je to dáno tím, že jakákoliv lidská aktivita má nějaký vliv na přírodu a kterákoliv metoda, posuzující tento vliv a snažící se ho redukovat na minimum, musí být o krok vpředu. A důrazy v procesu EIA na hledání alternativních cest uskutečnění téhož cíle zde mají více šancí na úspěch, než ostatní přístupy, které hledají nejlepší cesty smíření sociálního, ekonomického a environmentálního hlediska.
Podle Kaj Bärlunda "..je z Dohody očekávána dokonce politická prémie". Růst aplikací EIA přes hranice států proběhne ve shodě s přeměnou tváře Evropy. Dnes je v Evropě více nezávislých zemí, než kolik jich bylo o půl století dříve, což znamená více státních hranic. EIA je legální nástroj, který umožnuje podporu aktivní, přímé mezinárodní kooperace a UN/ECE Konvence je vodítkem její realizace na regionální úrovni. "a může být příčinou zbrzdění nebo dokonce zastavení růstu možných environmentálních problémů přesahujících státní hranice. A zkušenost a důvěra získaná úspěšnou aplikací EIA v řešení těchto problémů nabízí výhled reálného zlepšení poměrů jak v mezinárodních vztazích, tak i v ostatních oblastech."

Pro další informace prosím kontaktujte:
Mr. Wiek Schrage
United Nation Economic Commission for Europe
Environment and Human Settlements Division
Palais des Nations, office 415
CH - 12 11 Geneva 10, Switzerland
Tel: (+41 22) 917 24 48
Fax:(+41 22) 907 01 07
E-mail: wiecher.schrage@unece.org