Biologická bezpečnost – mezinárodní jednání a přijatá opatření

Biotechnologie a jejich využívání patří k nejvážnějším otázkám naší současnosti. Na jedné straně poskytují moderní biotechnologie velké možnosti využití, na straně druhé však mohou za určitých okolností a při nedodržení dostatečných bezpečnostních opatření vážně ohrozit biologickou rozmanitost i zdraví lidí. Proto již Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992 dala podnět k přijetí mezinárodního protokolu o biologické bezpečnosti prostřednictvím dvou významných dokumentů – Agendy 21 a Úmluvy o biologické rozmanitosti.

Druhé zasedání Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD), které se uskutečnilo v roce 1995 v indonéské Jakartě, pak rozhodlo o potřebě přijetí Protokolu. Pro tento účel byla ustavena pracovní skupina (Working Group on Biosafety). Pod vedením Dr. Veita Koestra z Dánska jednala o návrhu textu Protokolu na svých šesti zasedáních, která se konala od července 1996 do února 1999. Konečný návrh byl předložen zvláštnímu zasedání Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti, které se uskutečnilo v Cartageně (Kolumbie) ve dnech 14. - 19. února 1999. Přes usilovná a složitá jednání však nebylo dosaženo konsensu. K přijetí Protokolu došlo až na obnoveném zvláštním zasedání Konference smluvních stran v Montrealu dne 29. ledna 2000. Jeho plný název je Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti a jedná se o první protokol k Úmluvě o biologické rozmanitosti.
Cílem Protokolu je zajistit ochranu a bezpečnost při zacházení, využívání a přenosu živých modifikovaných organismů přes hranice států, přičemž Protokol nebrání přijetí přísnějších opatření na národní úrovni, pokud tato opatření jsou v souladu s jeho cíli a opatřeními a v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodních zákonů. Zavádí pravidla předběžného souhlasu importující země a odhadu rizik spojených s dovozem příslušných živých modifikovaných organismů, jakož i povinnost označování a balení v souladu s jejich dalším využitím (tj. určené jako potraviny, krmivo či pro další zpracování; pro uzavřené nakládání - především ve vědeckém výzkumu; pro zavádění do životního prostředí).
Bezprostředně po přijetí Cartagenského protokolu v Montrealu byl ustaven Mezivládní výbor pro Carta-genský protokol o biologické bezpečnosti (Intergo-vernmental Committee for the Cartagena Protocol on Biosafety – ICCP), jehož úkolem je připravit první zase-dání Konference smluvních stran po vstupu Protokolu v platnost a zahájit opatření zajišťující jeho plnění.
Protokol byl poprvé vystaven k podpisu od 15. do 26. května 2000 při příležitosti pátého zasedání Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti v Nairobi, kde ho podepsalo celkem 67 smluvních stran Úmluvy a Evropské společenství. Následně je otevřen k podpisu od 5. června 2000 do 4. června 2001 v sídle depozitáře - generálního tajemníka OSN v New Yorku. Protokol vstoupí v platnost devadesátý den po uložení padesáté listiny o ratifikaci, přijetí či schválení. Na pátém zasedání Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti v Nairobi byl rovněž uspořádán ministerský kulatý stůl k otázkám odborné výchovy pro plnění závazků vyplývajících z Protokolu. Pátým zasedáním Konference byl též schválen program prvých dvou jednání Mezivládního výboru.
Na základě výzvy sekretariátu Úmluvy o biologické rozmanitosti a návrhů vládních orgánů smluvních stran byla ustavena skupina odborníků pro záležitosti Protokolu, která se poprvé sešla 11. – 13. září 2000 v Montrealu k projednání především otázek přenosu informací a vývoje ústředního informačního systému.
První zasedání Mezivládního výboru pro Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti se uskutečnilo na pozvání Francie (v té době předsedající země Evropské unie) v Montpellier ve dnech 11. – 15. prosince 2000. O významu, která byla tomuto zasedání dána, svědčí účast na zahajovacím ceremoniálu, kde vystoupil předseda Mezivládního výboru, kamerunský velvyslanec Philémon Yang, starosta Montpellier Georges Freche, francouzská ministryně územního plánování a životního prostředí Dominique Voynet, výkonný ředitel UNEP Klaus Töpfer a výkonný tajemník Úmluvy o biologické rozmanitosti Hamdallah Zedan.
Pracovní jednání bylo zaměřeno na vybrané otázky praktického plnění Cartagenského protokolu a probíhalo ve dvou paralelních skupinách. První skupina, které předsedal Francois Pythoud (Švýcarsko), projednávala záležitosti spojené s výměnou informací a vytvořením ústředního informačního systému (Clearing-House Mechanismus), a dále pravidla při zacházení, převozu, balení a identifikaci živých modifikovaných organismů. Skupina doporučila zahájení pilotní fáze budování informačního systému, která by byla přístupná všem smluvním stranám a umožňovala by jak elektronické, tak i neelektronické způsoby předávání informací. Zároveň doporučila, aby tento informační systém byl spravován a vyvíjen sekretariátem Úmluvy o biologické rozmanitosti, avšak po stránce provozně-technické jako samostatný systém, oddělený od informačního systému Úmluvy (CBD Clearing-House). Skupina rovněž doporučila, aby se při pilotní fázi využívaly již existující systémy v určitých záležitostech živých modifikovaných organismů, zejména systémy ICGEB a OECD/UNIDO. V záležitostech zacházení, přenosu, balení a identifikace živých modifikovaných organismů doporučila skupina uspořádat zvláštní zasedání expertů navržených vládními orgány smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (pořadatel Francie, spolupořadatel Kanada).
Druhá skupina za předsednictví Mohammada Rezy Salamata (Írán) se zabývala otázkami odborné výchovy a budování kapacit pro plnění závazků vyplývajících z Protokolu, ustavením a složením skupiny expertů se znalostmi vztahujícími se k Protokolu, rozhodovacími procedurami zemí importujících živé modifikované organismy a otázkami shody s ustaveními Protokolu a případného urovnávání sporů. Tato skupina především zdůraznila potřebu budování odborných kapacit jako předpokladu pro plnění Protokolu v celosvětovém měřítku. Vyzvala proto UNEP k uspořádání semináře (červen 2001) k možnostem finanční podpory při plnění závazků vyplývajících z Protokolu v jednotlivých státech a k navazujícímu zasedání expertů pro přípravu návrhů pro druhé zasedání ICCP (hostující země Kuba). Skupina projednala rovněž zásady pro ustavení skupiny expertů v oblasti budování kapacit (Roster of Experts) a vyzvala státy k předložení návrhů a zkušeností v otázce schvalovacího procesu při importu a v otázkách shody a vyrovnání.
Na závěrečném plenárním zasedání v pátek 15. prosince byly projednány a přijaty zprávy obou skupin, celková zpráva a Montpellierská deklarace. Deklarace zdůrazňuje význam prvního zasedání Mezivládního výboru pro přípravu opatření umožňujících plnění Protokolu po jeho vstupu v platnost, a to zejména přijetím návrhu na zahájení pilotní fáze pro informační systém Protokolu a vyzdvižením potřeby budování kapacit, zejména v rozvojových zemích. Oceňuje, že Cartagenský protokol podepsal již vysoký počet zemí (v únoru 2001 – 83 zemí) a dva státy ho ratifikovaly. Oceňuje rovněž závazky představitelů ekonomické a finanční sféry pro podporu opatření při plnění Protokolu. Závěrem vyjadřuje poděkování vládě Francie a městu Montpellier za uspořádání zasedání.
Na zasedání bylo přítomno 575 účastníků z 83 států a zástupci celkem 131 mezivládních, nevládních a průmyslových organizací. Druhé zasedání ICCP se bude konat 1. – 5. října 2001 v Montrealu. Zaměřeno bude na další aspekty Protokolu, zejména otázky odškodnění, monitoringu, ale i naplňování závěrů z prvního zasedání ICCP.
Za Českou republiku podepsal Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti při příležitosti jeho prvního vystavení k podpisu v Nairobi dne 24. května 2000 ministr životního prostředí RNDr. Miloš Kužvart. V srpnu 2000 byl Protokol předložen Poslanecké sněmovně k vyslovení souhlasu. První čtení proběhlo v říjnu 2000 a návrh byl přikázán k projednání Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a Zahraničnímu výboru Poslanecké sněmovny. Oba výbory návrh projednaly a vyslovily s ním souhlas dne 10. ledna 2001. Druhé čtení v Parlamentu proběhlo 20. února 2001.
Podmínky pro plnění Protokolu v České republice poskytuje především nový zákon o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty a o změně některých souvisejících zákonů č. 153/2000 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna 2001, dále s ním související novela zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, a další související právní normy. Podrobnosti pro plnění zákona č. 153/2000 Sb. sta-noví vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 372 (technická řešení vzniku geneticky modifikovaného organismu), 373 (požadavky a opatření při uzavřeném nakládání s geneticky modifikovanými organismy) a 374 (nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty) z r. 2000. Požadavky Protokolu se odrazily v zákonu č. 153/2000 Sb. především v § 9, který stanoví povinnost označování geneticky modifikova-ných organismů uváděných do oběhu a specifikuje doprovodnou dokumentaci při žádosti o uvádění do oběhu, dále v § 10, který stanoví podmínky dovozu, vývozu a tranzitní přepravy geneticky modifikovaných organismů a produktů (souvisí s požadavky dle článku 18 Protokolu – Zacházení, přeprava, balení a identifikace). Zodpovědným orgánem za provádění Protokolu (v souladu s článkem 19 Protokolu – Kompetentní národní orgány a kontaktní osoby) je Ministerstvo životního prostředí (odbor environmentálních rizik), které při svých rozhodnutích spolupracuje s Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem zemědělství (§14, §15 a §16 zákona č. 153/2000 Sb.). Ministerstvo životního prostředí je rovněž zodpovědným orgánem pro předávání informací do ústřední databáze (článek 20 Protokolu).
Cartagenský protokol je řazen v současnosti k nejvýznamnějším mezinárodním smlouvám z oblasti životního prostředí. Jeho ratifikace přispěje významně k posílení mezinárodní prestiže České republiky a k přípravě na vstup do Evropské unie, kde platí v dané oblasti velmi přísné předpisy.

Ing. Milena Roudná, CSc.,
odbor globálních vztahů MŽP