Přístup veřejnosti k ekologickým informacím

Zajistit přístup veřejnosti k ekologickým informacím má být povinností všech států. K potvrzení tohoto lidského práva jako prvního kroku k ekologické spravedlnosti vyzvala tzv. Aarhuská úmluva, která byla přijata na 4. Konferenci ministrů životního prostředí Evropské hospodářské komise v dánském Aarhusu ve dnech 23. až 25. června 1998.
Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu ke spravedlnosti v životním prostředí, jejíž text byl připraven pracovní skupinou ustavenou Výborem pro ekologickou politiku EHK OSN, zakotvuje jednu ze základních hodnot demokratické společnosti, a to právo lidí na informace o stavu a ochraně životního prostředí, v němž žijí. Obsahuje i právo na přiměřeně rychlé a účinné soudní vyřízení stížností, které se k této úmluvě vztahují. Delegace se shodly, že v demokratické společnosti má mít každý občan možnost uplatnit svůj hlas a v otázkách životního prostředí spolupracovat. Celkem podepsalo úmluvu 37 států a svůj podpis připojila i Evropská unie. Delegace svými podpisy vyjádřily i vůli svých zemí v brzké době úmluvu ratifikovat. Signatářem Aaarhuské úmluvy je i Česká republika.
Konference přijala i dokumenty, které jsou vodítkem při zvyšování účinnosti využití energetických zdrojů. Hlavním nástrojem energetické politiky má být šetrné zacházení s energetickými zdroji. Tento přístup spolu s větším spoléháním na zdroje obnovitelné je podstatou strategie ochrany proti nadcházející změně klimatu. Přijatá Směrnice pro šetření energií v Evropě zdůrazňuje především význam ekonomických nástrojů, jako je rozvoj trhu s energií, odstranění cenových dotací, správná cenová politika, energetické nebo uhlíkové daně, podpora úsporných technologií aj.
Jedním z bodů jednání byla i ochrana

biologické a krajinné rozmanitosti. Podle účastníků konference je současný zhoršující se stav přírodního prostředí především důsledkem nesprávných přístupů založených na tradičním ochranářství. Z jednání vzešel závěr, že nestačí vyhlašovat národní parky či přírodní rezervace, psát červené seznamy nebo financovat programy na záchranu jednotlivých druhů. Jedinou úspěšnou cestou je integrace zřetelů ochrany přírody do hospodářské politiky v jednotlivých odvětvích. Energetická, průmyslová, dopravní, turistická, a nejvíce zemědělská politika určí, zda rozmanitost přírody a krajiny bude zachována na důstojné a únosné úrovni.

Jednání Výkonného orgánu Úmluvy se týkalo také Deklarace k postupnému vyřazení olovnatého benzínu, která těsně souvisí s protokolem o těžkých kovech k Úmluvě o dálkovém znečištění ovzduší přecházejícím hranice států a s Celoevropskou strategií postupného vyřazení olovnatého benzínu. Deklarace uvádí 1. leden 2005 jako konečné datum vyřazení olovnatého benzínu, což je cíl uvedený v Celoevropské strategii.
Konference v Aarhusu byla již čtvrtou v pořadí. První se konala v roce 1991 na Dobříši, následovaly konference v Lucer-nu a v Sofii. Celkově lze konstatovat, že aarhuská konference potvrdila sílící trend prolínání ekologie s ekonomií.
(Podle tiskových informací BVV)