Informační zdroje v oblasti životního prostředí

Pojem „informační zdroj v oblasti životního prostředí“ budeme v tomto článku chápat jako označení jakékoliv instituce či systému, zprostředkovávajícímu informace o životním prostředí (zkráceně ŽP). Protože je zjevné, že ani několika set stránková monografie by nebyla s to pokrýt a alespoň v minimální míře charakterizovat všechny zdroje existující k tomuto tématu, zaměříme se jen na zdroje, dostupné uživatelům v České republice; i takový přehled bude ovšem nutně selektivní a zaměřený na nejdůležitější či jinak významné a zajímavé informační zdroje.
Zvláštní pozornost bude věnována zdrojům dostupným v rámci sítě Internet, jako perspektivního a zároveň snadno dostupného média, které získává v naší republice stále silnější vliv (k Internetu je u nás připojeno zhruba 70 tisíc počítačů, jeho uživateli jsou zejména vysokoškolští studenti, firmy a jiné instituce). Internetové adresy těchto zdrojů budou uváděny obvykle v závorkách za jmény těchto zdrojů.

Metainformační systémy

Důležitým nástrojem pro zorientování se ve světě informací jsou sekundární či terciární informace, podávající informace o dokumentech, resp. o soupisech dokumentů. Pro označení systémů, podávajících přehled o jednotlivých existujících informačních systémech, se používá pojem „metainformační systémy“.
Funkci metainformačních systémů pro oblast životního prostředí mohou plnit i systémy zaměřením universální, např. patrně nejznámější katalog zdrojů Internetu Yahoo! (http://www.yahoo.com) nabízí v příslušné rubrice pro životní prostředí velice slušný přehled na Internetu provozovaných databází, odborných institucí či jiných informací z této oblasti.
Příkladem specializovaného metainformačního environmentálního systému na Internetu je dále např. Webdirectory (http://webdirectory.com), velice zajímavě je zpracován systém GELOS (http://ceo.gelos.org), který vznikl jako společný projekt Evropské agentury pro životní prostředí a skupiny zemí G 7. Na rozdíl od Webdirectory, který používá na Internetu obvyklou tématicky hierarchickou klasifikaci témat, umožňuje GELOS vyhledávat podle řady kritérií typu zdroje, geografické provenience, tématického zařazení, atd.
V České republice v současné době vznikají paralelně tři metainformační environmentální systémy. První z nich buduje Ministerstvo životního prostředí (dále jen MŽP) a má být součástí Jednotného informačního systému o životním prostředí, druhý vzniká při občanském sdružení Ústav pro ekopolitiku a třetí na Fakultě informatiky MU v Brně.

Informační systémy životního prostředí mezinárodních institucí
Systémy UNEP (United Nation Environmental Program)

Nejvýznamnější informační systémy, budované v rámci mezinárodních organizací, jsou provozovány v rámci Programu OSN pro životní prostředí UNEP (http:// www.unep.org). UNEP vznikl jako jeden z plodů Stockholmské konference OSN o životním prostředí člověka a informační činnost byla od počátku jedním z důvodů jeho založení. V rámci UNEP je provozováno několik informačních systémů, využitelných i v České republice.
V roce 1975 vznikl informační systém The International Referal System, později přejmenovaný na INFOTERRA. Jeho cílem byl „vývoj mechanismu k poskytování a výměně environmentálních informací mezi národy: „Program zajišťuje výměnu informací a zkušeností prostřednictvím sítě korespondentů v jednotlivých zemích, mezinárodních zdrojů informací o životním prostředí a regionálních center. Národní styčný bod byl pro tento program ustaven na MŽP ČR.
Systém INFOTERRA obsahuje v současné době asi 170 národních center (National Focal Points), 11 regionálních center a 34 speciálních oborových zdrojů. Každé národní centrum pravidelně aktualizuje velikou mezinárodní databázi expertů „Who's Who“. Systém disponuje přístupem do více než 7000 zdrojů informací více než 1000 environmentálních organizací, jakými jsou vlády, dokumentační centra, vědecké instituce, univerzity, nevládní organizace a další. Systém INFOTERRA zodpoví každoročně více než 30 tisíc dotazů týkajících se všech aspektů životního prostředí.
Global Resource Information Database (GRID) je systém zaměřený zejména na vytváření a šíření geografických informačních systémů o životním prostředí. V Evropě má systém GRID pobočky v Polsku, ve Švýcarsku (Ženeva) a v Norsku (Arendal). Hlavními centry GRID jsou nairobská a ženevská kancelář, další kanceláře působí v Finsku, Polsku, Brazílii, Kanadě, Japonsku, Nepálu, Thajsku a USA. Každé centrum zpracovává jiné informační systémy, zpravidla ve vztahu ke svému regionu, jednotlivé kanceláře v různé míře prezentují své výstupy na Internetu.
Ženevská kancelář GRID (http://www. grid.unep.ch/gridhome.html) vznikla v roce 1985 a zaměřuje zejména na budování mezinárodního geografického informačního systému pro nalezení environmentálních zdrojů na globální, regionální i národní úrovni. Jeho databáze se dotýkají širokého okruhu témat, jako je klima, půda, vegetace, voda, infrastruktura i socioekonomická témata, jako je lidská populace, dopravní sítě a další. Data jsou poskytována bezplatně neziskovým organizacím, jako jsou vlády, školy, vědecké instituce, nevládní organizace, zájemce musí uvést k čemu chce informace použít a svoje hardwarové a softwarové vybavení. Ženevská kancelář GRID nabízí vyhledávání ve svém metainformačním systému, mapuje stav evropských lesů, hustotu osídlení a světové divoké přírody, stav tropických pralesů, problém jaderné energetiky a další.
Arendalská kancelář GRID v Norsku (http://www.grida.no) vytváří informační systémy věnované problematice Baltského moře a spolupracuje na realizaci projektu ENRIN (Environment and Natural Resources Information Network) (http:// www.grida.no/prog/cee/enrin/), informační sítě o přírodních zdrojích v zemích střední a východní Evropy. Na serveru projektu ENRIN je možné mj. nalézt informace o stavu životního prostředí v zemích střední a východní Evropy, např. na Ukrajině, v Arménii, Pobaltí a jinde.
Japonská kancelář GRID v Tsukubě (http://wwwcger.nies.go.jp/gride/index.html) nabízí k nekomerčním účelům zdarma v elektronické podobě geografické přehledy emisí metanu, rozložení světové populace a další.
Americká kancelář GRID Sioux Falls (http://grid2.cr.usgs.gov/data/download.html) spravuje US Geological Surveys EROS Data Centre. Na jejich serveru můžete nalézt (a stáhnout si) geografické databáze, jako např. Asian Population Database, Global Population Distribution Database, Climatic Date, Soil Date, Topografic Date, Vegetation Date a další.
UNEP dále buduje systémy GEMS (Global Monitoring System) či IRPTC (Mezinárodní registr potenciálně toxických chemikálií).

Systémy ostatních mezinárodních
organizací

Svoje environmentální informační systémy budují ovšem i jiné mezinárodní organizace. Pro nás významné jsou systémy v rámci Evropské unie, provozované při Evropské agentuře pro životní prostředí EEA (http://www.eea.dk). Agentura sbírá informace o stavu životního prostředí v členských zemích Evropské unie, od kterých získává konkrétní data od jednotlivých národních center, které jsou spojeny v síti EIONET (European Environmental Information and Observation NETwork).
Další environmentální informační systémy provozuje např. Světová banka či Ekologický ústav Spojeného výzkumného centra Rady Evropy – Environment Institute of Joint Research Centre of the European Commission, (http://www.ei. jrc.it), monitorující např. radioaktivní zatížení Evropy.
Pro region střední a východní Evropy jsou důležité aktivity sdružení CEDAR (http://pan.cedar.univie.ac.at), působícího při rakouském ministerstvu životního prostředí a mezinárodní nevládní organizace REC (http://www.rec.org) s centrem v Budapešti. V rámci spolupráce těchto organizací vznikají zejména různé adresáře (environmentálních expertů v regionu, knihoven orientovaných na životní prostředí, přehledy akcí, atd.).

Informační systémy budované českou státní správou

Přestože mezinárodní i zahraniční environmentální informační systémy mohou být pro uživatele z České republiky zdrojem mnoha zajímavých informací, klíčovou úlohu hrají systémy budované u nás. Environmentální informační systémy vznikají na všech úrovních státní správy a samosprávy, při okresních úřadech, např. při referátech životního prostředí, které evidují informace o producentech odpadů, stavu skládek, atd.
S velikostí územního celku roste i význam takovýchto systémů, jako příklad můžeme uvést Informační systém o životním prostředí v Praze (IOŽIP), budovaný od poloviny 80. let Institutem městské informatiky hlavního města Prahy (IMIP). Data do něj jsou získávána od Českého

hydrometeorologického ústavu, Hygienic-ké stanice HMP nebo jsou na zakázku měřena (např. PÚDIS). Systém je provozován na počítačovém systému, výstupem z něj je pravidelná ročenka životního prostředí Prahy, která je distribuována i v hypertextové podobě a je vystavena na Internetu (http://www.monet.cz/home/cz/informac/zivpro/zivpro.htm).

Pro celorepublikovou úroveň mají největší význam informační aktivity Minister-stva životního prostředí (http://www.env.cz). To začalo na základě Duhového programu (usnesení vlády ČR č. 338 ze dne 12. 12. 1990) budovat informační systém pro potřebu resortu „Jednotný informační systém o životním prostředí“ (JIŽP) a veřejnosti „Střediska veřejných informačních služeb“.
V současné době by data ze všech těchto systémů měla být volně přístupná podle zákona 123/1998 Sb., o přístupu k informacím o životním prostředí. V praxi ovšem nový zákon naráží na nedostatečnou informovanost jednotlivých orgánů státní správy o tom, jakými informacemi disponují jejich kolegové (problém neexistence metainformačního systému), dílem přežívá neochota k poskytování některých typů informací, které dříve nebyly poskytovány kvůli konfliktu s obchodním tajemstvím, či které byly poskytovány na komerční bázi (a tvořily tak významnou část příjmů zejména resortních organizací).
Některé z informačních výstupů MŽP a jeho resortu jsou přístupná i prostřednictvím Internetu. Kromě serveru MŽP (http://www.env.cz), na kterém jsou aktuálně zpřístupňovány tiskové zprávy ministerstva a sumarizující ročenky životního prostředí, lze řadu informací nalézt i na serveru ČEÚ (http://www.ceu.cz) či správy některých chráněných území. Bohužel až dosud nebyl zpřístupněn touto cestou žádný ze subsystémů JISŽP.
Přestože MŽP má dosud v oblasti zpřístupňování informací jisté rezervy, je třeba uvést, že zároveň významně finančně podporuje budování informa čních systémů neziskovými nevládními organizacemi.

Informační systémy budované komerční sférou

Patrně nejdůležitějšími komerčně přístupnými environmentálními informačními systémy jsou databáze, nabízené na CD ROM nebo zpřístupňované online v databázových centrech. Přístup k nim je možný buď jejich zakoupením v offline podobě s pravidelnou aktualizací, nebo uzavřením smlouvy s příslušným databázovým centrem (např. DIALOG, STN). Jinou možností je objednat si zpracování rešerše u jiné firmy, na vyhledávání v centru STN se specializuje např. firma Medistyl. Každé z těchto řešení je výhodné pro jiný typ uživatelů, obecně platí, že pro příležitostného uživatele je výhodnější si vypracování rešerše zadat, zatímco pro časté využívání jedné báze (bez nároku na rychlost aktualizace) je výhodnější její podoba na CD ROM.
K nejvýznamnějším odborným bibliografickým databázím v tomto oboru patří zejména Pollution Abstracts a Enviroline. Výběr z různých bází nabízí na CD ROM distribuované báze PolTox IIII. Environ-mentální tématika se ale může objevit v celé řadě dalších databází z příbuzných či průřezových oborů, jako je lékařství, zemědělství, energetika, atd.
Velké množství environmentálních informací nabízí ve službě Environmental RouteNet Cambridge Scientific Abstracts (http://www.csa.com). Soubor obsahuje mj. sekce Environmental News, každodenně aktualizovaný výběr z celosvětových agenturních zpráv, informace z databází Toxline, 11 databází CSA a odkazy na dalších 225 relevantních www serverů, sekce Legislation and Regulation s americkými a mezinárodními právními předpisy a další zdroje. Jako i u jiných komerčně přístupných zdrojů, i zde je možné si na 30 dní domluvit zkušební volný přístup do všech databází.
V České republice patří k významným firmám, poskytujícím informační služby v oblasti životního prostředí např. databázové centrum EOTEL (nabízí některé databáze vytvářené ČEÚ), Česká tisková kancelář (jedním z modulů jejich zpravodajství je i ekologie), výstřižková služba RTA Monitoring, INORGA (informační systém registr recyklace odpadů), Medistyl (databáze nebezpečných látek), DATARES (bibliografie k hydroekologii), KZT a další.

Informační systémy budované nevládními neziskovými organizacemi

Významnou úlohu při šíření informací o životním prostředí hrají nevládní neziskové organizace (NGO). Pro českého uživatele mají význam zejména WWW stránky zahraničních organizací, např. Greenpeace (http://www.greenpeace.org) či Přátel Země (http://www.foe.co.uk). Neziskový sektor je v mezinárodním měřítku propojen desítkami počítačových sítí, které jsou více či méně kompatibilní s Internetem, a které kromě přímého vystavování WWW dokumentů nabízí účast v různých diskusních konferencích. Nejvýznamnějšími sítěmi tohoto druhu jsou zejména britský GreenNet a americký Institut for Global Communications, které se spolu s dalšími sítěmi v roce 1990 spojily do Association for Progressive Communications (http:// www.apc.org). Mezi desítkami dalších služeb bych rád upozornil zejména na zajímavou službu Environmental Law Around the World, poskytující přehled WWW stránek s environmentální legislativou v jednotlivých zemích.
České nevládní organizace nabízejí několik typů informačních služeb. Jde o poradenské služby (Síť poraden domácí ekologie, např. Veronika, ROSA, Právní ekologický servis), knihovnické služby (veřejně přístupné knihovny těchto organizací, např. Děti Země, Hnutí DUHA, Astraga-lus, Brontosaurus Praha 7). Nejvýznamnějšími organizacemi, zabývajícími se profesionálně informační prací, je patrně Agentura Koniklec, BEZK a Econnect.
Agentura Koniklec se zabývá jednak vlastním vytvářením informačních systémů (např. adresář nevládních organizací), dále provozuje specializovanou prodejnu environmentální literatury v Praze.
Econnect je českým členem APC, od počátku 90. let provozuje počítačovou síť, která nabízí desítky elektronických diskusních konferencí (např. o odpadech, informačních zdrojích, lobbying, atd.), WWW stránky Econnectu (http:// www.ecn.cz/env/) patří dosud k nejobsáhlejším serverům s environmentální tématikou na českém Internetu.
Se sdružením Econnect spolupracuje BEZK (Brontosauří ekocentrum Zelený klub). Jeho nejvýznamnější aktivitou je budování informačních systémů na WWW, zejména komplex informačních služeb EkoList po drátě (http:// www.ecn.cz/ekolist/) aktualizované zpravodajství, kalendář akcí, interaktivní poradna Zelená domácnost, specializované stránky (např. o volbách, klimatických změnách) a databáze plných textů článků o životním prostředí Monitor (http://www.ecn.cz/inf/monitor/), určená ke zpracovávání rešerší z denního tisku, tiskových konferencí i odborných periodik.

Závěr

V oblasti budování environmentálních informačních systému dochází k bouřlivému rozvoji. Z velikého množství existujících zdrojů jsem se snažil vybrat ty pro uživatele v České republice nejzajímavější. Zejména pro využití tohoto přehledu v dalších letech je třeba upozornit na stárnutí informací a zastarávání uvedených internetových adres. Pro další informace odkazuji buď na dnes již pomalu zastarávající studii Informační zdroje v oblasti životního prostředí (http://www.ecn.cz/ env/infos/studie/studie.htm) nebo ještě lépe na WWW stránky uvedených organizací.