Priority životního prostředí v severozápadních Čechách

Severozápadní Čechy patří z hlediska znečištění životního prostředí k nejzatíženějším oblastem České republiky. Zároveň se region dlouhodobě potýká s nepříznivými ekonomickými a sociálními problémy, které jsou v současné době provázeny výrazně zvýšenou nezaměstnaností v rámci celé ČR. Mezi sedmi okresy ČR s nejvyšší mírou nezaměstnanosti je jich pět v regionu SZ Čechy.

Region SZ Čechy je vymezen územní rozlohou deseti okresů – Cheb, Sokolov, Karlovy Vary, Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem, Děčín, Louny a Litoměřice. Rozloha území regionu je 8650 km2, s počtem obyvatel 1 131 000 a průměrnou hustotou 130,7 obyvatel na km2. Velikost a lidnatost tohoto území odpovídá zhruba limitům pro vymezení územních regionů ve smyslu direktiv Evropské unie, nabízí se tedy myšlenka, zda nedávno schválený zákon o vymezení VÚSC ČR nebyl přijat předčasně a bez ohledu na představy EU.

Charakteristickým znakem regionu je větší koncentrace obyvatelstva do větších center osídlení a obecně větší vzájemná provázanost sídel v centrální části regionu, ve srovnání s obvyklým průměrem v ČR. Centrální část regionu je nadále výrazně specializována na těžbu uhlí, energetiku, a další odvětví těžkého průmyslu, doprovázená stále ještě značně narušeným životním prostředím. Zbývající okresy Louny, Litoměřice a Děčín mají z hlediska hospodářské specializace odlišnější charakter daný větší diverzifikací ekonomické základny (v případě okresu Litoměřice a zejména okresu Louny s větším podílem zemědělství), ale s řadou obdobných problémů např. v oblasti se zvyšující se nezaměstnaností a pomalého rozvoje soukromého sektoru, s řadou společných funkčních vazeb (dojíždění za prací, dopravní a infrastrukturální návaznosti).

Ochrana ovzduší:

Severozápadní Čechy patřily z hlediska znečištění ovzduší dlouhodobě k nejzatíženějším oblastem v České republice. Základní zdroje emisí zde představovaly zejména elektrárny, teplárny, povrchové doly a chemický průmysl.

V návaznosti na zákon č. 309/1991 Sb. ve znění zákona č. 212/1994 Sb., který nahradil zákon č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší, stanovil OI ČIŽP Ústí nad Labem pro stávající zdroje emisní limity vycházející z minima emisí dosažitelného na daném zařízení, včetně doby, do které musí zdroj splnit stanovené emisní limity ve smyslu zákona, nejdéle však do 31. 12. 1998.

Většina velkých zdrojů proto zpracovala a následně pak přikročila k realizaci programů zajišťujících splnění stanovených emisních limitů dle platné legislativy. Kromě snižování emisí oxidu siřičitého, tj. nosného programu ekologizace zdrojů, byla věnována pozornost i snižování tuhých emisí (rekonstrukce elektroodlučovačů), i snižování emisí oxidu dusíku a to zejména realizací primárních opatření, tj. úpravou spalovacího režimu.

Z dosud známých údajů vyplývá, že rozhodující velké zdroje (zejména pak spalovací procesy) termín splnily. Část středních zdrojů, a to zejména z oblasti školských, zdravotních a sociálních zařízení a armády však z různých důvodů termín nedodrží, a proto s nimi bude zahájeno správní řízení o vydání nápravného opatření. K dalšímu snížení emisí škodlivin pak došlo odstavením uhelných bloků elektráren ČEZ, a. s.

Vývoj emisí a imisní situace z období let 1989-1996 popisuje společná česko-německá “Zpráva o ochraně čistoty ovzduší v Krušných horách”, realizovaná ve spolupráci Spolkového ministerstva pro životní prostředí, ochranu přírody a reaktorovou bezpečnost v Bonnu a Ministerstva životního prostředí v Praze, která rovněž osvětluje provedená opatření a poukazuje na důležité body, které zbývá dořešit. Zpráva poprvé shrnuje německá a česká data. Je výrazem vůle obou států analyzovat a řešit problém zatížení ovzduší společně.

Vzhledem k morfologii krajiny docházelo často ke špatnému provětrávání a následně ke zvyšování koncentrací znečišťujících látek v ovzduší, a to zejména v zimním období, kdy zde často docházelo za specifických meteorologických podmínek ke vzniku inverze a následnému zhoršení rozptylových podmínek. Sledování znečišťování ovzduší se kromě jiných organizací věnuje ČHMÚ pobočka Ústí nad Labem, která má k dispozici síť automatizovaného imisního monitoringu. Hlavním posláním tohoto monitoringu je měření koncentrací znečišťujících látek v reálném čase pro účely varování obyvatelstva a případnou regulaci zdrojů v obdobích zhoršených rozptylových podmínek a zvýšených imisních koncentrací. Lze konstatovat, že od zimy 1989-90 se projevuje pokles počtu dní s vyhlášením upozornění nebo regulace. Výjimku tvoří pouze období 1992-93 a zejména zima 1995-96. V letošním zimním období nedošlo k vyhlášení signálu upozornění (v zimě 1997-98 byl vyhlášen signál upozornění 1x).

V souvislosti se stížnostmi obyvatel saských příhraničních obcí na nepravidelný výskyt obtěžujícího zápachu, popisovaného jako zápach kočičího exkrementu, jehož pravděpodobný původ (dle názoru německé strany) je v ČR, byla v roce 1997 ustanovena společná německo-česká pracovní skupina. Úkolem této skupiny bylo objektivizovat výskyt tohoto zápachu, nalézt jeho původce a vypracovat návrh společného postupu. Orgány ochrany ovzduší bylo vytipováno osm potenciálních zdrojů různých zápachů. Dále pak byla ČIŽP OI Ústí nad Labem požádána o provedení kontroly těchto zdrojů, se zaměřením na zápach a vedení těchto podniků bylo požádáno o prezentaci svého podniku pracovní skupině. Na základě provedených kontrol bylo konstatováno, že ačkoliv u Chemopetrolu a České rafinérské Litvínov existují potenciální zdroje zápachu, nepodařilo se souvislost původce s odpovídající zápachovou zátěží prokázat. Jednoznačná identifikace látek vyvolávajících tento zápach se analytickým zkoumáním sice nepodařila, původ pachově intenzivních látek u uhelné, respektive ropné chemie je ale pravděpodobný.

Bylo proto dohodnuto, že VŠCHT Praha provede proměření dvou míst potencionálního zápachu (zplyňování mazutu a výroba močoviny) v Chemopetrolu Litvínov. Dále pak bylo dohodnuto, že na obou stranách hranice bude v období září 1997-duben 1998 realizován program evidence přeshraničních pachových zátěží za použití probandů, tj. obyvatel obcí ve vrcholových partiích Krušných hor pomocí dotazníků.

Na základě výsledků z dosud provedených a vyhodnocených měření (VŠCHT, KHS) lze konstatovat, že kromě H2S nebyly jiné zapáchající látky nalezeny. Z pachové studie “Objektivizace pachové zátěže obyvatel Krušných hor”, zpracované KHS Ústí nad Labem vyplývá, že pokud pomineme výraznou “úmrtnost” původních probandů, jejichž počet se snížil na 61,3 %, pak více než 5 % sledované populace je po více než 2 % doby (má-li den v bdělém stavu 16 hodin) obtěžováno pachem, který je výrazný až nesnesitelně silný.

Německá strana v návaznosti na vyhodnocení své dotazníkové akce uvádí, že v 212 sledovaných dnech nebyl v 66 dnech zjištěn žádný zápach, v 90 dnech bylo zjištěno lokální znečištění a v 56 dnech bylo zjištěno znečištění většího rozsahu. Z údajů saské strany, která pokračuje ve sledování pachové zátěže i v období říjen 1998-duben 1999 pak vyplývá, že ve sledovaném období nebyl zaznamenán žádný významný případ.

I když se kvalita ovzduší v regionu během posledních let výrazně zlepšila, je stále co napravovat. Jedná se zejména o oxidy dusíku a ozón. Rovněž je nutno dokončit potřebná opatření u zdrojů znečišťování ovzduší vedoucích k dodržování stanovených emisních limitů. V poslední době se stává problémem změna způsobu vytápění objektů, spočívající zejména v jejich odpojování od centrálních zdrojů zásobování teplem. V návaznosti na vládní usnesení č. 444/91 o limitech těžby uhlí je nutno posoudit projekt výstavby dvou moderních uhelných bloků o celkovém výkonu 290 MW ve smyslu tiskové zprávy Mostecké uhelné společnosti, a. s. Most z 12. 3. 1999.

Stav vodního hospodářství a čistoty vod:

Z hlediska ochrany vod lze rozsah zájmového území v Severních Čechách vymezit přibližně územím, kterým protéká Ohře a povodím jejích přítoků včetně povodí Ploučnice a jejích přítoků. Zahrnuje plochu 5 614 km2 při délce území přibližně ve směru osy toku Ohře 256 km.

Povodí se vyznačuje v důsledku velkoplošného odlesnění Krušnohoří velkou rozkolísaností průtoků, jeho rychlými změnami a velkým objemem transportovaných splavenin. To klade mimo jiné i velké nároky na systém protipovodňové ochrany. Např. na dolním toku Ohře jsou i v současné době úseky koryta, kde jeho kapacita nestačí ani na jednoletou povodeň. (Q1 = 301 m3/s v profilu Louny). V území, jehož velkou část tvoří Chráněná oblast přirozené akumulace vod Krušné hory existuje v současné době celkem 21 velkých nádrží s ovladatelným objemem téměř 500 milionů m3 a retenčním objemem 57 mil. m3. Z těchto nádrží je 14 určeno pro vodárenské účely, celkový objem nadržené vody pro vodárenské využití je 198 milionů m3.

V poslední době se mezi odbornou veřejností stále častěji diskutuje možnost eventuálního využití vodohospodářského potenciálu krajiny k realizaci tzv. “hydrické rekultivace” území zasaženého povrchovou těžbou hnědého uhlí. Konkrétně by se jednalo o částečné zatopení zbytkových jam povrchových dolů, s následkem vzniku ohromných jezer – v jednotlivých případech by se jednalo o plochy nad 1000 ha a objemy v řádu stovek milionů m3 akumulované vody. Např. jezero vzniklé zatopením zbytkové jámy dolu ČSA by představovalo objem 650 milionů m3 vody s plochou hladiny 1260 hektarů. Celkově by v regionu SZ Čechy vznikla ve zbytkových jamách hnědouhelných dolů vodní plocha cca. 5,5 tis. ha o objemu 2,4 mld. M3. Tento podstatný zásah do krajiny by beze sporu vyvolal i následné změny v klimatu Podkrušnohoří (zvýšený počet dnů s mlhou).

V oblasti legislativní je třeba dořešit bezúplatný odběr povrchové vody jako účelový pro nutnou rekultivaci krajiny postižené předchozí důlní činností.

Stav zemědělského půdního fondu:

Péče o zemědělský půdní fond v regionu je jednou ze složek životního prostředí, která v časovém sledu nemá zlepšující trend. Vlivem investičního tlaku zemědělský půdní fond neustále ubývá, bohužel především v oblastech sousedících s velkými sídlištními celky a také vlivem postupující a rozsáhlé důlní činnosti v povrchových hnědouhelných lomech. Po přiznání vlastnických práv k pozemkům v důsledku restitucí je tento investiční tlak k záboru ZPF ještě umocněn, neboť půda se stává předmětem koupě a prodeje, nezřídka i v důsledku spekulačních úvah. V důsledku toho ztrácí tedy nenávratně svoji původní funkci. Je nutno přiznat, že v důsledku předchozí ztráty kompetencí MŽP v oblasti přípravy a schvalování územních plánů sídlištních útvarů je ochrana ZPF stále obtížněji vykonavatelná.

Stav lesa v oblasti Krušnohoří:

Po ztrátě kompetencí MŽP ve výkonu státní správy v lesním hospodářství ve znění zákona o lesích č. 289/1995 Sb. s účinností od 1. 1. 1996 zůstal v působnosti resortu ŽP vrchní státní dozor, který je hlavně zaměřen na plnění environmentálních funkcí lesa i v souladu se zněním zákona č. 114/1995 Sb. na ochranu přírody a krajiny. Hospodaření v lese zůstalo resortu ŽP pouze v Národních parcích.

Po optimistických předpokladech lesních odborníků, které vycházely ze snižující se hladiny imisí SO2 byl vrácen při obnově lesa do horské části Krušných hor smrk ztepilý. Průběh zimy 1995/96, kdy došlo k synergickému působení mnoha činitelů, vznikly velké škody v lesních komplexech nejen u nás, ale i v sousedním Svobodném státě Sasko. Rozsah škod byl ohodnocen finanční částkou v rozsahu cca 740 mil. Kč na české straně Krušnohoří. V Sasku bylo poškozeno více než 20 000 ha lesa z toho cca 2300 ha bylo úplně zničeno. Je vyvíjena snaha obou stran (ČR a SRN) o vypracování a realizaci zásad o způsobu hospodaření v lesním hospodářství. V současné době se připravuje projekt na realizaci vápnění lesních porostů v oblasti Krušných hor za využití prostředků PHARE. Předpokládaný rozsah nákladů je uvažován v částce cca 100-200 mil. Kč.

V loňském roce se objevil nový fenomén – škody na bříze v náhradních porostech v horských polohách – 5, 6, 7 lesní vegetační stupeň. Postiženy jsou březové porosty různého stáří od mladých sazenic až po starší porosty. Důvody poškození nejsou zatím plně známé, pracemi výzkumných ústavů a lesnické fakulty Brno je prokázáno, že důvodem poškození až úhynu v rozsahu cca 600 ha nejsou biotičtí činitelé. Pravděpodobným důvodem poškození a úhynu může být trvale postupující degradace půdního horizontu lesa v důsledku dlouhodobého nepřiměřeného zatížení znečištěním spady kontaminujících látek z ovzduší.

Problematika odpadového hospodářství:

S pojmem odpadového hospodářství se naše veřejnost poprvé setkala s nabytím účinnosti zákona č. 238/1991 Sb., o odpadech. Do této doby bylo s odpady nakládáno nekoordinovaně, i když je nutno podotknout, že v naší republice existovala síť sběren druhotných surovin a v nedávné době se objevovaly i řízené skládky. Od roku 1991 došlo v této oblasti k velkým změnám. Odpadové hospodářství se stalo oblastí výhodné podnikatelské činnosti. Vznikla celá řada řízených a z hlediska životního prostředí zabezpečených skládek, vybudovaly se spalovny a zařízení na zpracování odpadů. Do povědomí původců se dostaly povinnosti v nakládání s odpady, vyplývající ze zákona a zlepšil se systém nakládání s odpady, především u velkých producentů odpadů.

Zákon však nevyřešil otázku ekologického myšlení společnosti. Ekonomická stránka zneškodnění odpadů způsobuje vznik černých skládek. V nedostatečné míře se uplatňuje třídění a využívání odpadů. Dochází ke zvýšenému dovozu odpadů fyzickými osobami a též k nevhodnému zneškodňování odpadů zprostředkovatelskými subjekty apod. (př.: v roce 1996 bylo v regionu zjištěno na 2000 tzv. “černých skládek” na obecních, lesních a ostatních pozemcích).

Nedobrá je situace i v nelegálním dovozu a vývozu odpadů, kterou lze demonstrovat na statistice celní správy, která byla provedena na začátku letošního roku na hraničním přechodu Hora sv. Šebestiána. Přes hranice je vyvážen z německé strany fyzickými osobami komunální odpad, který se stává zdrojem černých skládek, na jejichž likvidaci musí náš stát vynakládat nemalé finanční prostředky. Nelegální převoz komunálního odpadu občany saské části Krušnohoří do Čech je zaznamenáván přibližně po dobu asi dvou let.

V České republice je zatím ve stádiu připomínkového řízení návrh meziresortní dohody mezi MŽP a GŘ cel Praha. Česká strana soudí, že uvedená problematika, která během doby může mít i reciproční charakter, by měla být odpovídajícím způsobem kodifikována i ve smlouvě o spolupráci mezi resorty životního prostředí v Bonnu, Drážďanech a v Praze.

Problematika důlní činnosti ve vztahu k dalšímu rozvoji regionu:

Za specifiku dotýkající se úzce báňské činnosti a životního prostředí je možno považovat vládní usnesení č. 444/1991 – ekologické limity v regionu SZ Čechy. Ekologické limity dosud chránily před zkázou některé obce regionu, původně určené k likvidaci. Tyto limity ale váží část využitelných zásob hnědého uhlí.

V případě a. s. MUS Most se vyhrotila problematika eventuálního prolomení těchto limitů při dalším pokračování těžby velkolomu ČSA, kde je za hranicí limitů vázáno přibližně 100 mil. tun hnědého uhlí. Dochází zde k rozporu mezi záměrem další těžby a budoucím rozvojem obcí Černice a Horní Jiřetín na okrese Most a v případě důlní společnosti Severočeské doly a. s. Chomutov k podobnému rozporu přinejmenším u obce Březno u Chomutova.

Směrné územní plány rozvoje obcí jsou vypracovány, ale nemohou být schváleny, pokud uhelné zásoby vně limitů těžby nejsou odepsány. Uvedený střet zájmů doposud žádná z předchozích vlád nedořešila, nepřijala totiž dodnes tolik potřebnou Energetickou koncepci státu, která by politickým rozhodnutím určila i další vývoj těžby energetických surovin v ČR. Uvedený střet zájmů má nesporně i své sociální důsledky, protože zastavením těžby ve Velkolomu ČSA by v příštích letech ztratilo zaměstnání minimálně 3500 zaměstnanců, nepočítaje v to další zánik pracovních míst v návazných odvětvích a službách. Za současné situace, kdy stále ještě neexistuje jasná a vládou schválená Koncepce energetického rozvoje ČR, je třeba co nejrychleji stanovit alespoň zásady co nejhospodárnějších způsobů těžby, blížících se konceptu udržitelného rozvoje regionu SZ Čech. Tyto zásady by měly být především stanoveny regionálními orgány státní správy a samosprávy po dohodě s podnikatelskou sférou a místním obyvatelstvem.

Z uvedeného vyplývá nutnost účasti státu na řešení složité problematiky regionu. Tu je možné uskutečnit prostřednictvím podpůrných opatření vedoucích k nezbytné aktivitě místních orgánů samosprávních, podnikatelské sféry a dalších regionálních institucí. Je na vládě a regionálních orgánech, aby zvážily potřebnost zpracování regionálního programu rozvoje SZ Čech, který by měl vhodnými opatřeními a ekonomickými nástroji aktivně ovlivnit sociální a hospodářskou situaci regionu a výrazně zlepšit rozvoj v oblasti malého a středního podnikání, které má významnou úlohu při řešení obnovy a dalšího rozvoje regionu spolu se snížením dosud narůstající nezaměstnanosti.

Ing. František Rubeš
přednosta Územního odboru MŽP v Chomutově