Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států

Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států, Espoo, Finsko, 1991
Convention on Environmental Impact Assessment in a Transboundary Context, Espoo, Finland, 1991

logo úmluvy

Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států byla sjednána 25. 2. 1991 ve městě Espoo ve Finsku. Cílem Úmluvy je přijetí všech vhodných a účinných opatření k prevenci, snížení a omezení vážných negativních vlivů činností přesahujících hranice států (především v sektoru průmyslu, energetiky, dopravy) na stav životního prostředí a v konečném důsledku tak i na zdraví obyvatelstva. Úmluva zakládá povinnost smluvních stran vyhodnotit dopad těchto činností v co nejranějším stádiu jejich přípravy, a to především formou vzájemných oznámení a konzultací navrhovaných činností.

K Úmluvě byly přijaty dvě změny. První změna úmluvy rozšiřuje definici pojmu „veřejnost“ v čl. 1 písm. x) Úmluvy, aby bylo zřejmé, že veřejnost, která se může podílet na postupech podle Úmluvy, zahrnuje občanskou společnost, a zejména nevládní organizace, a umožňuje, aby po schválení na schůzi stran k Úmluvě přistoupily státy, které nejsou členy EHK. Tyto státy mohou k Úmluvě přistoupit v případě, že si to přejí, ovšem za podmínky předchozího souhlasu zasedání stávajících smluvních stran. Rozšíření působnosti pojmu „veřejnost“ i otevření úmluvy státům mimo region Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) představují zásadní nástroje pro zabezpečení veřejného povědomí o otázkách životního prostředí a prosazování širšího provádění a uplatňování právních předpisů v oblasti životního prostředí. První změna úmluvy tak přispívá k posílení politik v oblasti ochrany životního prostředí a jejich větší účinnosti. Změna též podpoří harmonizaci legislativy států EHK OSN s dalšími státy (např. jižního Středomoří a Blízkého východu) a budování kapacit na podporu implementace Úmluvy.

Druhá změna úmluvy umožňuje smluvním stranám, aby se podílely na stanovení oblasti působnosti, reviduje seznam činností uvedených v příloze I Úmluvy a zabývá se mezinárodními otázkami podle Úmluvy, jako je například přezkum dodržování Úmluvy, pravomoci v rámci schůze stran a vstup změn v platnost. Cílem této změny bylo posílení aplikace Úmluvy vzhledem k tomu, že od jejího přijetí šel vývoj v této oblasti v rámci EU šel velmi kupředu. Změny v článcích Úmluvy jsou vesměs formálního nebo upřesňujícího charakteru. Změny přílohy I obsahující seznam činností podléhajících Úmluvě jsou ovšem jak formální, tj. např. rozdělení jednoho bodu do více položek pro zvýšení přehlednosti, tak věcné. Rozšiřuje se seznam činností z původních 17 bodů na 22.

Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států byla sjednána 25. 2. 1991 v Espoo a vstoupila v platnost 10. 9. 1997. Česká republika Úmluvu ratifikovala 26. 2. 1991 a vstoupila pro ní v platnost 27. 5. 2001 (č. 91/2001 Sb.m.s.).

První změna Úmluvy byla přijata rozhodnutím II/14 na druhém setkání smluvních stran konané v únoru 2001 v Sofii. Druhá změna Úmluvy byla přijata rozhodnutím III/7 na třetím setkání smluvních stran konané v červnu 2004 v Cavtatu.

Změny vstoupí dle čl. 14 Úmluvy v platnost pro ty smluvní strany Úmluvy, které je ratifikovaly, schválily nebo přijaly, devadesátý den poté, co depozitář obdrží listiny o ratifikaci, schválení nebo přijetí alespoň od tří čtvrtin těchto smluvních stran. Po tomto datu vstoupí změna v platnost pro jakoukoli jinou smluvní stranu devadesátý den poté, co tato smluvní strana uloží svou listinu o ratifikaci, schválení nebo přijetí změny.

Úmluva je smlouvou prezidentské kategorie, což v praxi znamená, že ratifikace musí být schválena oběma komorami Parlamentu ČR.

Legislativní zajištění Úmluvy v ČR:

Posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví je upraveno zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších právních předpisů. Posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice ČR upravují ustanovení § 11 a následující, která vycházejí z Úmluvy a shodují se s ní. Povinnost provádět mezistátní posuzování je stejně tak stanovena směrnicí 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, v platném znění, tzn. mezistátní posuzování je a bude prováděno v širším rozsahu než vyžaduje Úmluva i její změny. Krytí nákladů souvisejících s mezistátním posuzováním je upraveno § 18 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Legislativní, strategická a koncepční opora pro plnění úmluvy na úrovni ES:

Posuzování vlivů na životní prostředí upravuje směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (směrnice EIA) ve znění směrnic 97/11/ES a 2003/35/ES. Příslušná ustanovení Společenství (směrnice EIA) jsou v souladu se změnou Úmluvy, která si tedy nevyžádá úpravu těchto právních předpisů. Právní základ rozhodování je dán Smlouvou o založení Evropského společenství (čl. 175, odst. 1, čl. 300, odst. 2.1, odst. 3.1.).