Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer

Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer, Helsinki, Finsko, 1992
Convention on the Protection and Use of Transboundary Watercourses and International Lakes, Helsinki, Finland, 1992

logo úmluvy

Cílem Úmluvy je zajistit ochranu a udržitelné využívání vodních toků a mezinárodních jezer. Úmluva zavazuje smluvní strany k provádění vhodných opatření k prevenci, omezování a snižování znečištění vod přecházejících státní hranice a k tomuto účelu zavádění odpovídajících opatření. Úmluva podporuje racionální hospodaření s vodními zdroji, monitorování a vyhodnocování stavu hraničních vod, vzájemnou výměnu informací (např. o jakosti hraničních vod a hydrologii), prevenci před znečišťováním, aj.

Důležitou součástí Úmluvy je také předpoklad, že zainteresované státy uzavřou dvoustranné nebo mnohostranné dohody či jiná ujednání, která budou podrobněji definovat jejich vztahy a chování při řešení otázek, upravených Úmluvou. Česká republika má v současnosti uzavřeny dvoustranné smlouvy o spolupráci na hraničních vodách se všemi sousedními státy. Na mnohostranné úrovni Česká republika spolupracuje s ostatními státy v rámci Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe, Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním a Úmluvy o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje.

Úmluva byla sjednána v rámci Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) dne 17. března 1992 v Helsinkách. V platnost vstoupila 6. října 1996. V současné době má Úmluva 36 smluvních stran, včetně Evropského společenství. Pro Českou republiku vstoupila Úmluva v platnost 10. září 2000 (č. 59/2002 Sb. m. s.).

Legislativní zajištění v ČR:

Základní principy Úmluvy jsou v právu ČR promítnuty do zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dále zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Neméně významný je také zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií). Z hlediska odpovědnosti za škodu na životním prostředí je důležitým zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě a o změně některých zákonů. Ohlašovací povinnost provozovatelů v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006, týkající se úniků a přenosů znečišťujících látek je naplňována prostřednictvím zákona č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů.

Legislativní, strategická a koncepční opora pro plnění na úrovni EU:

Směrnice 2000/60/ES Evropského parlamentu a Rady ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky Směrnice Evropského parlamentu a Rady o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik č. 2007/60/EC

Pro další informace navštivte http://www.unece.org/env/water

Základní informace