Dost bylo plastu - tři otázky pro ministra životního prostředí

Dost bylo plastu - tři otázky pro ministra životního prostředí

Celosvětová spotřeba plastů a plastových obalů je pro společnost neúnosná a neudržitelná. Tak by se dala charakterizovat celá řada hlasů, které se v posledních měsících ozývají nejenom v debatách a prohlášeních různých světových organizací a orgánů i států, včetně OSN nebo Evropské komise, ale také, a to především, napříč naší společností. Jednotlivé státy začínají přistupovat k radikální regulaci plastových obalů, řada zemí, stejně jako Česká republika, už omezila používání plastových tašek. Pozornost se ale v poslední době otáčí především k potravinářskému průmyslu a na jednorázové plasty a nádobí. Britská premiérka Theresa Mayová nedávno pohrozila britským fastfoodovým řetězcům, že pokud samy co nejdříve neomezí produkci plastů, je připravená je firmám znatelně zdanit. Bohužel by takový krok dopadl především na koncové zákazníky, tedy na spotřebitele, kteří se každý den potřebují někde rychle najíst či napít. A právě o Britech je známo, že oproti našim zvykům preferují rychlé obědy „přes ulici“ a holdují bohatším domácím večeřím. Dopadům zdanění a regulace na koncové zákazníky chce ministr životního prostředí Richard Brabec předejít, přestože nepochybuje o tom, že situace okolo plastů dospěla do absurdních rozměrů. Proto pod jeho vedením vzniká na MŽP iniciativa, která má za cíl ve spolupráci přímo s firmami snížit objem plastového a jednorázového nádobí v provozovnách rychlého občerstvení. Na to, jak se iniciativa rodí, jsme se zeptali přímo ministra životního prostředí Richarda Brabce.

Pane ministře, o jaký projekt jde a k čemu má sloužit?

Jde o projekt, který aktuálně vzniká jako reakce MŽP na neudržitelnou spotřebu jednorázových plastů, konkrétně plastového a jednorá­ zového nádobí ve fastfoodech, na čerpacích stanicích, ve vlacích a občerstvovacích zařízeních. V první fázi už jsme oslovili několik řetězců, kterým nabízíme, aby se připojily k naší iniciativě nazvané #dostbyloplastu. Princip iniciativy spočívá v uzavření dobrovolných dohod mezi MŽP a těmi společnostmi, které budou ochotné se zavázat ke snížení spotřeby plastů a jednorá­ zového nádobí ve svých provozech. Zatím jednáme s ryze českými firmami, u kterých očekáváme vyšší zápal a zájem o to, co se děje v oblasti plastů přímo tady u nás, a taky je, nebudu to zastírat, daleko jednodušší a operativnější jednat v centru Prahy než s nadnárodními koncerny, které mají centrály různě po světě.

Jak mají dobrovolné dohody přesně zafungovat?

Já jsem nechtěl čekat, až se dojedná nová evropská legislativa v oblasti snižování jednorázových plastů, to může trvat ještě několik let. Současný stav je neudržitelný, postupně jsme zavalováni odpadky, které, s hořkostí řečeno, v lepším případě končí na skládkách, pokud se neválí po ulicích, nevisí na stromech nebo se nevrší v přírodě. Někoho to překvapí, ale ani kelímky z kukuřičného škrobu nebo bioplasty nejsou řešením, protože se buď do kompostu nedostanou, nebo neplní svoji funkci. Takže jedinou cestou je vzniku odpadu předcházet a plastové nádobí, brčka nebo kelímky na kávu vůbec nepoužívat, nebo alespoň jejich používání maximálně omezit. Proto jsme začali jednat s firmami o tom, aby lidem ve svých provozech vytvořily alternativy. Když mi dá někdo do džusu automaticky brčko, tak s ním i odejdu. Ale když se mě někdo zeptá, jestli to brčko nutně potřebuju, tak si myslím, že většina lidí brčko odmítne. A takových příkladů, jak se to dá změnit, je mnoho.

Jste opravdu přesvědčen, že to může fungovat? Není to jen příliš malá změna s minimálními dopady?

Jsem. Lidé jsou dnes daleko odpovědnější vůči životnímu prostředí, ale musí mít možnost volby. A právě tady je obrovský prostor pro firmy ukázat svoji společenskou odpovědnost a nabídnout lidem alternativy. Pokud to nezačneme měnit hned a třeba i po malých krůčcích, potom se nestane vůbec nic. A pak zas bude muset nastoupit stát, nebo spíš Evropská unie, a změny docílí regulací, takže silou. Ale já jsem přesvědčený, že neexistuje člověk, který kvůli brčku v kelímku odejde k jinému provozovateli. Naopak si rád přijde i opětovně pro kávu do vlastního hrnku nebo kelímku, která bude třeba o 5 nebo 10 korun levnější než u konkurence. Jenom musíme někde začít, a to rychle a musíme o tom lidem dát vědět. Třeba právě skrze www.dostbyloplastu.cz.

Zdroj: Zpravodaj MŽP, březen 2018