Všechny dřeviny (stromy, keře, dřevité liány) rostoucí mimo pozemky určené k plnění funkcí lesa jsou podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen zákon), chráněny před poškozováním a ničením (§ 7 zákona) bez ohledu na jejich druh a původ. Poškozováním dřevin je míněn zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně vede k jejich odumření.

Péče o dřeviny je povinností vlastníků, přičemž vlastníkem dřeviny je vlastník pozemku, na kterém dřevina roste.

Obecně je ke kácení dřevin třeba povolení obecního úřadu (§ 8 odst. 1 a § 76 odst. 1 zákona) vydávaného formou rozhodnutí. Pro případy kácení dřevin pro účely stavebního záměru povolovaného v územním řízení, v územním řízení s posouzením vlivů na životní prostředí, ve společném územním a stavebním řízení nebo společném územním a stavebním řízení s posouzením vlivů na životní prostředí je nezbytné závazné stanovisko orgánu ochrany přírody (§ 8 odst. 6 zákona), kterým je orgán příslušný k povolení kácení dřevin. Vlastní povolení ke kácení dřevin včetně uložené přiměřené náhradní výsadby vydává v těchto případech stavební úřad a je součástí výrokové části příslušného rozhodnutí. Zákon však také stanovuje výjimky, kdy povolení není třeba (§ 8 odst. 2, 3 a 4 zákona). Ministerstvo životního prostředí v souladu se zmocněním § 8 odst. 3 vyhláškou č.189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, ve znění vyhlášky č. 86/2019 Sb., stanoví velikost, případně jinou charakteristiku dřevin, pro jejichž kácení není povolení třeba.

Kácení dřevin nelze podle zákona nařídit, výjimku však představují případy nakažení dřevin epidemickými chorobami.

Kontakt

Ministerstvo životního prostředí, odbor obecné ochrany přírody a krajiny
Ing. Tomáš Staněk, e-mail: Tomas.Stanek@mzp.cz; tel. 267 122 042

Aktuální informace:

Ve Věstníku MŽP, ročník XXXII, částka 3, duben 2022 (str. 1–33) (PDF, 504 kB) byla vydána aktualizovaná Metodická instrukce odboru adaptace krajiny na klimatickou změnu a odboru legislativního MŽP k aplikaci § 8 a § 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů upravujících povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les a náhradní výsadbu a odvody, která nahrazuje její předchozí verzi zveřejněnou ve Věstníku MŽP, ročník XXXI, částka 4, duben 2021, str. 2-32.

Aktualizace metodické instrukce se, kromě některých úprav spíše technického a formulačního charakteru, týká především problematiky kácení dřevin ze strany provozovatelů dráhy za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze, které musí být v souladu s ustanovením § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen "ZOPK"), oznámeno orgánu ochrany přírody nejméně 15 dnů předem před zamýšleným kácením, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin. Orgán ochrany přírody však tak může učinit, na rozdíl od ostatních možností kácení dřevin dle § 8 odst. 2 ZOPK, pouze se souhlasným závazným stanoviskem drážního správního úřadu. Konkrétně je předmětem aktualizace bodu 3.3.5 zohlednění významného judikátu Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 227/2020 – 39 ze dne 14. září 2021. Ve zmíněném rozsudku Nejvyšší správní soud mimo jiné konstatoval, že postup drážního úřadu vedoucí k odstranění všech stromů, které by pouze vzhledem ke své výšce a vzdálenosti od trati mohly do dráhy železnice spadnout, je porušením zásady proporcionality a zásady materiální pravdy. Výklad, podle něhož každý strom rostoucí v blízkosti dráhy automaticky představuje ohrožení dráhy, nemá dle soudu oporu v zákoně. Dle soudu platí, že při hodnocení potřebnosti kácení dřevin rostoucích v blízkosti železniční dráhy musí správní orgány zohlednit jednak účel bezpečnosti provozu, jednak účel ochrany přírody a krajiny a s nimi související veřejné zájmy. Nadále proto zůstává úkolem orgánu ochrany přírody, aby náležitě zjistil skutkový stav a v souladu s požadavky na ochranu dřevin rozhodl, zda je kácení dřevin potřeba pozastavit, omezit nebo zakázat. Povinnosti řádně zjistit skutkový stav jej nezbavuje ani to, že konečné rozhodnutí přijímá na základě závazného stanoviska drážního úřadu. Zmíněný judikát by měl přispět ke skutečnosti, že případné kácení dřevin u železničních drah nebude prováděno plošně a schematicky pouze s ohledem na výšku stromů a jejich vzdálenosti od trati, nýbrž musí být podloženo konkrétními skutkovými zjištěními, z nichž hrozící nebezpečí pádu stromů vyplývá.

Částečně byl rovněž aktualizován bod 6.5 zabývající se postupem podle § 8 odst. 4 ZOPK (kácení v krajní nouzi). Konkrétně jde o případy, kdy ten, kdo provedl kácení nedoložil skutečnosti nasvědčující tomu, že byly splněny podmínky pro postup podle § 8 odst. 4 ZOPK , a je tudíž na místě vést řízení o uložení pokuty. V takových případech nelze nedoložení těchto skutečností ze strany oznamovatele považovat za důkazní nouzi na straně OOP pro vedení řízení o uložení pokuty.

V neposlední řadě byla věnována pozornost i problematice důsledku přijetí zákona č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů (zejména části první, bodu 6. a části třetí bodu 1.), účinného od 1. ledna 2022, na povolování kácení dřevin podle § 8 ZOPK. V poznámce pod čarou k bodu 1.1 jsou vyjmenovány případy, kdy se v případě kácení pajasanu žláznatého (Ailanthus altissima) neuplatní postup podle § 8 ZOPK (povolování kácení).

Doporučený způsob péče o dřeviny je popsán ve schválených Arboristických standardech, které jsou součástí Standardů péče o přírodu a krajinu, postupně vydávaných Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR.

Jako metodickou podporu zejména pro úředníky, kteří rozhodují ve správním řízení o žádosti o kácení dřevin, ale také pro vlastníky a správce dřevin, kteří uvažují o jejich kácení, vydala Arnika (zapsaný spolek) publikaci Dřeviny rostoucí mimo les – jak je chránit a co dělat, když je nutné kácet.