Sdělení odboru ochrany vod MŽP ke změnám § 8 a § 38 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, vzniklých v důsledku nabytí platnosti zákona č. 113/2018 Sb.

Určeno vodoprávním úřadům (VPÚ) všech stupňů.

Nečištěné odpadní vody vypouštěné jakýmkoliv způsobem z jednotné kanalizace jsou v současné době zásadním tzv. difúzním zdrojem znečištění povrchových vod. Difúzní zdroj znečištění je charakterizován znečištěním, jež je vypouštěno z konkrétního místa, ale není známa velikost vypouštěného znečištění ani nedochází k účinné regulaci vypouštěného znečištění. Vliv znečištění je až následně pozorován na zhoršené nebo nelepšící se kvalitě vodního útvaru a to i přes postupně se zlepšující kvalitu vypouštěných vyčištěných odpadních vod (OV). Je proto nanejvýš potřebné, aby existující vypouštění nečištěných OV byla známa, bylo sledováno množství znečištění, jež je z nich vypouštěno a na základě toho byla přijímána opatření k eliminaci vlivu difúzních zdrojů znečištění na povrchové vody.

Novelou vodního zákona ve znění zákona č.113/2018 Sb. došlo v § 38 k jasnému stanovení toho, že směs splaškových, srážkových a dalších vod nalézajících se v jednotné kanalizaci je OV a cokoliv z jednotné kanalizace vytéká (tedy i různé přepady, odlehčení apod.) je též odpadní vodou. V žádném případě se nejedná o nový fakt - pokud jsou OV vyčištěné, vypouštěné z čistírny odpadních vod (ČOV), je naprosto zjevné, že stejný charakter musí mít i voda na ČOV přitékající, tedy voda tekoucí jednotnou nebo splaškovou kanalizací. Došlo pouze k odstranění možnosti pro nejrůznější a nesprávné výklady stávajícího nejednoznačného ustanovení § 38 odst. 2 vodního zákona, kdy byly OV vytékající z jednotné kanalizace zcela chybně označovány za vody srážkové. Na vypouštění OV do vod povrchových a podzemních se vztahují obecné povinnosti dané § 8 a § 38. Protože však není zatím technicky možné aplikovat tyto požadavky na všechna vypouštění z jednotné kanalizace a to především z důvodu vysokého počtu výustí a minimální připravenosti možností monitoringu množství a kvality vypouštěných OV, byla pro nejčastější případy vypouštění, kterými jsou odlehčovací komory na stokách jednotné kanalizace, jež chrání stoky jednotné kanalizace před hydraulickým přetížením, stanovena výjimka z povinnosti existence povolení k vypouštění OV do vod povrchových (§ 8 odst. 3 písm. g) zák. č. 113/2018 Sb.). Hydraulickým přetížením je myšlen stav, kdy do stoky natéká ve směru toku vody ve stokové síti více vody, než je stoka schopna bezpečně pojmout a nikoliv stav kdy k přetížení (naplnění) stoky dojde zpětným vzdutím vody v důsledku záměrného snížení průtočného profilu následující části stokové sítě např. regulací nátoku vody na ČOV. Tato výjimka se však nevztahuje na vypouštění OV do vod povrchových, jež vzniká jako důsledek odlehčení, jež namísto nebo nad rámec hydraulické ochrany stok snižuje množství OV přitékající na ČOV (např. poslední odlehčovací komora před ČOV či přepady z čerpacích jímek před ČOV) nebo omezuje množství OV natékající na jednotlivé technologické stupně ČOV, ani na přepady z dešťových zdrží. Všechna tato vypouštění OV lze od 1. 1. 2019 realizovat pouze na základě povolení dle § 8 odst. 1 písm. c).

Výše uvedené se netýká tzv. havarijních přepadů a havarijních obtoků, ze kterých OV odtéká zcela výjimečně v důsledku vzniku nestandardní situace např. poruchy čerpadla u čerpací jímky, uzavření části ČOV z důvodu oprav, povodeň apod. Tato událost by měla být uvedena v provozním deníku a ohlášena VPÚ, ČIŽP a správci Povodí. Zvýšený průtok vody v kanalizaci v důsledku srážek je normální situace, kterou musí kanalizace zvládat běžnými postupy, nikoliv za využití havarijních přepadů.Povolení bude VPÚ vydáno v běžném návrhovém správním řízení na základě žádosti oprávněného, např. provozovatele ČOV. Zahájení řízení (ani následné vydání rozhodnutí) tak není vázáno na datum účinnosti novely vodního zákona (1. 1. 2019), fakt, že se jedná o vypouštění OV, je předložením žádosti žadatelem akceptován. Vzhledem k tomu, že výše uvedená místa, kde k odlehčení OV dochází, jsou součástí areálu ČOV či jsou funkčně na ČOV navázána, kompetence pro vydání povolení k vypouštění zůstávají identické jako u povolování ČOV tj. pro zdroje znečištění nad 10 000 EO vydává povolení VPÚ kraje (jednotlivá odlehčení mohou být v budoucnosti zahrnuta pod povolení k vypouštění z ČOV, jak to bylo v minulosti běžně využíváno). Vodoprávní úřad při vydávání povolení přiměřeně použije ustanovení § 38 vodního zákona a prováděcí předpis (NV č. 401/2015 Sb.) tak, aby bylo možné respektovat určitou specifičnost těchto zdrojů znečištění:

  1. Jedná se o stávající zdroje vypouštění odpadních vod, jež v současnosti způsobují znečištění povrchových vod (většinou neznámého rozsahu), tento fakt se vydáním povolení nijak nezmění – tato vypouštění nelze z hlediska vlivu na povrchové vody hodnotit jako nový zdroj znečištění.
  2. Jde většinou o zdroje, kde množství ani složení vypouštěných OV není známo (neprobíhá monitoring) – podmínky povolení musí směřovat k co nejrychlejší nápravě tohoto stavu, tj. musí být stanoven monitoring vypouštěných OV. U vypouštění OV nad 6 000m3/rok je sice ohlašovací povinnost údajů o vypouštění (což implikuje povinnost tyto údaje zjišťovat) dána přímo vodním zákonem (§ 22), ale vymahatelnost této povinnosti je malá.
  3. S ohledem na předchozí bod a vzhledem k charakteru vypouštění OV (periodické vypouštění s nepředvídatelným průběhem bez zásadní možnosti vlastníka povolení ovlivnit kvalitu vypouštěných OV) nebude zatím ve většině případů možné stanovit jakékoliv limity pro množství a složení vypouštěných odpadních vod.
  4. Základním účelem vydávaného povolení bude stanovení podmínek umožňujících VPÚ získat informace o množství znečištění, jež je dnes bez evidence vypouštěno do povrchových vod. Až na základě toho může v budoucnu vodoprávní úřad požadovat po provozovateli omezení tohoto znečištění např. limitací množství odlehčovaných vod.

Z výše uvedených důvodů doporučujeme při vydávání povolení k vypouštění OV v těchto případech postupovat s použitím § 38 odst. 12 vodního zákona (resp. § 38 odst. 14 vodního zákona od 1. 1. 2019), tj. výjimkové povolení s omezenou platností, obdobně jako tomu je u povolování vypouštění nečištěných OV z tzv. volných výustí kanalizace.

Povolení by mělo obsahovat mimo obecných náležitostí tyto podmínky:
  1. Stanovení povinnosti měřit množství vypouštěných OV způsobem, který zohledňuje velikost a význam zdroje znečištění, s nímž je odlehčení spojeno. Pro zdroje nad 10 000 EO vždy kontinuální měření se záznamem, jež umožňuje za období celého kalendářního roku zjistit dobu a trvání jednotlivých odlehčení a množství odlehčených OV vod během nich a celkové roční množství odlehčených vod, vzhledem k potenciální možnosti zpoplatnění vypouštěných OV musí měření splňovat i požadavky na měření objemu pro účely stanovení poplatku za vypouštění OV do vod povrchových. Pro zdroje velikosti 2 000 – 10 000 EO kontinuální měření se záznamem celkového množství OV za rok a možností určení počtu odlehčení za rok a pro zdroje pod 2 000 EO alespoň zařízení umožňující záznam počtu a doby trvání odlehčování.
  2. Stanovení povinnosti měřit koncentraci znečištění v OV během odlehčování. Rozsah ukazatelů znečištění by měl odpovídat rozsahu ukazatelů v OV vypouštěných z dotčené ČOV, četnost stanovení opět v závislosti na velikosti zdroje, u zdrojů nad 10 000 EO u všech odlehčení trvajících déle než 10 minut, u menších dle možností provozovatele, typ vzorku slévaný, složený z odběrů prostých vzorků, první odběr mezi 10 – 15 minutou po počátku odlehčení, dále každých 15 minut během trvání odlehčení. Vzorky by měly být odebírány minimálně z odlehčení, jež je pro daný případ reprezentativní a technicky nejsnáze proveditelné. Pokud jde o odlehčení před ČOV (odlehčovací komora před ČOV či přepad z čerpací jímky před ČOV) vzorek je možné odebírat na místě určeném pro odběr vzorku přítoku na ČOV, jež je u ČOV nad 10 000 EO většinou vybaveno automatickým odběrovým zařízením, jež lze propojit s indikací odlehčení – v tu dobu složení odlehčené OV odpovídá složení přítoku. Pokud je větší část odlehčovaných odpadních vod oddělena až před biologickým stupněm ČOV, je třeba odebírat vzorky i zde. U přepadů z dešťové zdrže lze použít výsledků výše uvedených vzorků nebo odebrat jednorázový vzorek přímo z naplněné zdrže.
  3. Stanovení povinnosti každoročního předávání výsledků měření množství vypouštěných OV včetně doby a trvání jednotlivých odlehčení a množství odlehčených OV během nich a výsledků sledování koncentrace znečištění ve vypouštěných OV během jednotlivých odlehčení (dle velikosti zdroje).
  4. Stanovení lhůty, do které je třeba začít s měřením a monitoringem. Pro zdroje nad 10 000 EO doporučujeme 1. 7. 2019, pro zbytek 1. 1. 2020, je třeba vždy zohlednit místní podmínky (možnost využití stávajícího měření, nutnost instalace nového zařízení, nutnost a náročnost stavebních úprav).
  5. Stanovení doby platnosti rozhodnutí. Doporučujeme omezit platnost rozhodnutí na max. 36 měsíců. Během této doby by měl VPÚ získat dostatek údajů pro posouzení závažnosti vypouštěného znečištění, na základě kterých upraví podmínky a stanoví limity pro vypouštění odpadních vod pro další období.
  6. Pokud jsou již dnes VPÚ v konkrétním případě známy údaje, jež umožňují výhledové řešení problematiky odlehčovaných OV (např. z dostupných údajů je znám objem odlehčených odpadních vod nebo četnost odlehčování) je vhodné, aby již nyní VPÚ stanovil výhledové limity či omezení z hlediska množství či četnosti odlehčovaných OV včetně stanovení opatření, jímž toho má být dosaženo (např. vybudování dešťové zdrže, zamezení nátoku srážkových vod do jednotné kanalizace).