Hospodářské noviny: MILIARDY ZA SUCHO - rozhovor s ministrem Brabcem

ČESKO ČELÍ UŽ PÁTÝM ROKEM SUCHU. VODA UBÝVÁ V LESÍCH, KTERÉ UMÍRAJÍ, V PŮDĚ, POTOCÍCH A ŘEKÁCH, TENČÍ SE I ZÁSOBY PODZEMNÍCH VOD. MINISTR ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ RICHARD BRABEC ŘÍKÁ, ŽE V PŘÍŠTÍCH LETECH BUDOU MUSET JÍT DO BOJE SE SUCHEM STOVKY MILIARD.

V nejbližší budoucnosti by Česko rádo výrazně investovalo do dálnic či železničních rychlotratí. Jedním z největších výdajů ale bude spíše obrana polí, luk, ale i měst a vesnic před vysycháním. „Boj se suchem nás bude v příštích letech stát stovky miliard,“ předpovídá ministr životního prostředí Richard Brabec.

* HN: Jak pomoci české krajině?

Za našich předchůdců byla velká bitva o to, zda máme činit spíše velká, betonová opatření, tedy přehrady, nebo ta přírodě blízká. S bývalým ministrem zemědělství Jurečkou a nyní i s Tomanem jsme zajedno, že je třeba obojí. Přehrady i rybníky. Opatření na udržení vody v území navíc musí být vždy uzpůsobena místním podmínkám. Někde pomůže přehrada, někde spíše rozlivové nivy, poldry, nejrůznější zelené prvky. Těch přírodě blízkých opatření jsme udělali už na tisíc. Na podobné projekty, které zadrží vodu v krajině, nyní přispíváme Státnímu pozemkovému úřadu miliardou a půl. Máme i projekty umělé infiltrace na úschovu povrchových vod do podzemí, kde vodu z řek uměle vedeme do velkých zasakovacích nádrží.

* HN: Všechny ty stavby včetně obyčejných revitalizací potoků ale trvají velmi dlouho. Například zpětné uvádění dvoukilometrového úseku potoka v Hostivici do přirozeného stavu trvalo deset let. O zdlouhavosti se hovoří u dálnic, debatuje se, jak by byl třeba speciální zákon o liniových stavbách. Nebylo by něco podobného potřeba i pro zadržování vody v přírodě?

Mluví se o tom na ministerstvu zemědělství, byla by to vlastně obdoba zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury. Například stavby nových kanálů jako třeba na Rakovnicku, kde by se měla vést kanálem voda z Ohře z Kryr, nebo propojení vodovodů, stavby velkých vodních přivaděčů, to všechno by mělo spadat do těch liniových staveb.

* HN: To je ale něco jiného než revitalizace vodního toku.

Budeme se muset bavit, co je veřejným zájmem. Jestli jen zajištění pitné vody, nebo i proměna krajiny včetně uvedení částí vodních toků do přírodě blízkého stavu.

* HN: Existuje už ucelený návrh?

To ještě pravděpodobně ne.

* HN: Voda chybí v krajině i kvůli ubývání půdy, erozi. Proč stále není protierozní vyhláška?

Ministerstvo zemědělství nám ještě za ministra Jurečky slíbilo, že věci, které mají ve vyhlášce být, budou domluvené, a ony nebyly. Po volbách jsme se dostali do situace, že lidé ze zemědělství řekli, že s takovým zněním, které bylo připravené, nesouhlasí.

* HN: Není tady vliv zemědělského lobby, zejména velkých podniků? Rozšiřování ploch, kde by nebylo možné neomezeně sít plodiny, které nebrání erozi, se jim asi nelíbí.

Ale ano. Bylo to ale i kvůli zbyrokratizování celého procesu. Nyní se chceme i s lidmi z ústavů a univerzit opět sejít a ukázat, kam jsme pokročili. Věřím, že do konce roku najdeme se zemědělci shodu.

* HN: S vodou jsou ale i jiné potíže, nejen to, že ubývá. Dokonce i ta podzemní je znečištěná – dusičnany, pesticidy, herbicidy, léky, mikroplasty. Co s tím?

Podle aktuální zprávy o stavu vodního hospodářství je stav skutečně neuspokojivý. Máme spoustu zdrojů pitné vody kontaminovaných pesticidy nebo léčivy. Musíme dále snižovat spotřebu pesticidů, herbicidů, obecně chemie. Na druhé straně je fakt, že velkou část znečištění tvoří chemikálie, které se už nesmějí používat, ale ony ve vodě přežívají desítky let. Takže i kdybychom zítra zakázali všechny pesticidy, budeme je ve vodě ještě dlouho objevovat.

* HN: Což ukazuje, jak je důležité je omezit, protože látky, které do půdy sypeme nyní, tam vydrží ještě déle. Ale nezdá se, že bychom byli důslední.

Máme akční plán na snižování pesticidů, naše spotřeba je výrazně nižší než u některých západoevropských zemí. Meziročně se snižuje o devět procent, u glyfosátu o 25 procent. Samozřejmě bych byl rád, kdyby se jejich používání snižovalo dál a ještě rychleji, ale připravme se na to, že kvůli setrvačnosti bude trvat řadu let, než se vody začnou čistit. Jsou ale vzorové projekty. Například na Želivce spolupracuje Povodí Vltavy se zemědělci, ministerstvem zemědělství a naším a snaží se tam nastavit dotační politiku tak, aby se v okolí vodárenské nádrže pěstovaly plodiny, které pesticidy nepotřebují.

* HN: Nestálo by za zvážení rozšířit a zpřísnit pásma hygienické ochrany zdrojů, aby v jejich okolí nebyla možná intenzivní a chemikálie vyžadující zemědělská výroba?

Máte pravdu, ale to by následoval megařev. Nejen zemědělců, ale i lesů a obcí, to by pak bylo nejvyšší politikum.

* HN: Zejména pro vaše politické hnutí, které je s velkým agrobyznysem propojené.

To je úplný nesmysl. Když mám konflikty, třeba s Agrární komorou ČR, myslíte, že mi premiér někdy řekl, jak má věc dopadnout nebo abych se stáhl?

* HN: Je tady přece silné zemědělské lobby, zejména velkých podniků, kam patří i Agrofert. A to bude vždy bránit krokům, jako je další omezení hospodaření v pásmech hygienické ochrany, případně jejich rozšíření.

Silnější je ale lobby některých obcí. Těm přísnější ochrana vadí z hlediska jejich územních plánů. Často se s nimi střetáváme, mají tam nějaké zájmové území, průmyslové zóny, bydlení.

* HN: To ale není uvnitř už existujících pásem hygienické ochrany vodních zdrojů.

Pro ta existující věřím v model, který se právě teď uplatňuje na Želivce. Pokud se tam podaří shoda najít, je to aplikovatelné i jinde.

* HN: Ohledně pitné vody máme ale problém i s normami. Někteří experti je kritizují jako měkké, zastaralé. Řadu nebezpečných látek, například produkty chlorace, omezují nedůsledně, jiné úplně chybí.

Tohle spadá do resortu ministerstva zdravotnictví, což ale neznamená, že nás to nezajímá. Při mé cestě za zkušenostmi jsme probírali v Izraeli, co všechno u nás měříme: hormony, antibiotika, drogy. A oni se svými špičkovými technologiemi řekli, že vždycky jde o to, na jaké místo za desetinnou čárkou dovedete měřit. Čím tu analytiku budeme mít dokonalejší, tím více nových látek budeme ve vodě objevovat. Jsou to třeba mikroplasty, o kterých se nedávno ještě nevědělo a zatím jsou považovány Světovou zdravotnickou organizací za neškodné.

* HN: Asi je důležité se věnovat zejména těm látkám, u kterých je prokazatelné, že škodí.

Já nejsem odborník na kvalitu pitné vody, ale co vím, tak Česko patří mezi země, které mají nejlepší kvalitu pitné vody na světě.

* HN: To ale experti z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR zpochybňují.

Neznám jejich argumenty, ale určitě bych nestrašil národ tím, že pijeme kohoutkovou vodu, která je nebezpečná.

* HN: Řada odborníků upozorňuje i na nedostatek peněz, které se na boj se suchem dávají. Vy jste si teď u ministryně Schillerové vyjednal 250 milionů navíc, řada expertů ale míní, že to chce navíc 20 až 30 miliard ročně.

Kdyby tady teď seděli, připustili by, že i kdybychom dnes ty peníze měli, nemáme je do čeho dát. Za posledních pět let jsme dohromady s ministerstvem zemědělství, s využitím peněz z unie, investovali do boje se suchem 40 miliard korun. Zajedno jsme v tom, že Česko bude stát v příštích letech boj se suchem stovky miliard, ale nejde to hned, musí být připravené akce. Jen velkokapacitní přivaděče vody mezi regiony budou stát minimálně 24 miliard. Desítky miliard budou stát další opatření. Stát bude muset peníze najít, obce a kraje také. Budou je muset najít vodárenské společnosti. Jde také o to, co lidé a my politici považujeme za důležité.

* HN: Lidé už sucho určitě považují za důležité. Možná politiky v zájmu o věc předbíhají.

Nepředbíhají. Já byl v roce 2014, když jsem na ministerstvo přišel, jeden z prvních, kteří hovořili o suchu. Všichni řešili povodně a my na našem ministerstvu už jsme mluvili o suchu. Změna myšlení je to nejtěžší. Když jsme více než sto let vodu z krajiny odčerpávali, teď to začít dělat opačně? Na státu je ale především, aby vytvořil legislativní prostředky, našel na to peníze a tím dal obcím prostor, aby byly aktivní.

* HN: Jenže narážejí právě na legislativu, která umožňuje, že úprava jednoho potoka trvá přes deset let.

Za dva roky jsme zvládli 420 projektů na zajištění pitné vody pro 200 tisíc lidí, vymysleli jsme program Dešťovka, spoustu dalších programů a v těch vsích jsou za to rádi. Jezdím po republice a od starostů to slýchám, chválí nás.

* HN: A co vesnice u polských hranic, nedaleko dolu Turów, který se má rozšířit? Mají místní šanci, že se to jejich zdrojů vody nedotkne?

Tak jako pro nás je zásadní jaderná energetika a její další rozvoj, pro Polsko je zásadní oblast Turówa a pokračování uhelné energetiky. Česko z toho nejásá, to je jasné. Stejně jako Rakousko nejásá z Dukovan, kde jsme nedávno udělili kladnou EIA. Stát má ale vždycky omezené možnosti, jak ovlivňovat projekty svého souseda. Proto se tu vede mezistátní EIA. My se už několik let snažíme polskou stranu dotlačit k tomu, aby nám poskytla jasné záruky, že projekt nebude mít negativní vliv na povrchové a podzemní vody. Není to jednoduché. Když budou neustále posouvat termíny, nedokážete to z nich vytlačit, dokud sami nebudou chtít.

HN: Je prokázáno, že obce na české straně v minulosti skutečně připravila o podzemní vodu polská těžba?

* Odborníci tvrdí, že jiný důvod to mít nemohlo. Tenkrát to byla špatná zpráva, ale vody bylo tolik, že ji lidé měli i po snížení hladiny. Kdyby se něco podobného, byť v menší míře, stalo teď, je na suchu 50 tisíc lidí. Možná víc. My od Poláků chceme, aby prokázali, že to, co se stalo, se v budoucnu stát nemůže. Kdyby ano, tak samozřejmě nastupují kompenzace. Ale i kdybychom od nich dostali miliony korun, lidé by stejně neměli vodu. Třeba z týdne na týden. Proto se v regionu hledá technické řešení, odkud by se voda dala teoreticky přivést. Ale to je krizový scénář.

HN: Kdy my skončíme s uhlím?

* To vám samozřejmě neřeknu. To by měl být závěr uhelné komise.

HN: Jaký je váš osobní tip?

* Nebudu ho dávat. Bavíme se o tom, kdy před rokem 2050. Shodli jsme se na tom, že by neměly být alternativní scénáře. Uhelná komise by měla dojít k roku, ve kterém by bylo vůbec technicky možné, aby Česko od uhlí ustoupilo. Děje se několik věcí, které politici nemají v ruce a které mohou proces velmi urychlit. Jednou z nich je vývoj ceny emisní povolenky. Pokud bude stát 50 nebo 100 eur, uhlí najednou brutálně přestane vycházet. Já si sled představuji tak, že nejdříve skončí uhlí v domácích kotlích, pak v elektrárnách, nakonec v teplárnách.

HN: Když stát prodá Počerady Pavlu Tykačovi a povolí výjimku na vypouštění oxidů dusíku a rtuti ve chvaletické elektrárně, silně to zkomplikuje závěry uhelné komise, protože on bude chtít obě elektrárny provozovat dlouho. Navíc to je první a třetí největší emitent CO2 v Česku. Bude ANO například tlačit na to, aby ČEZ Počerady neprodal?

* Budou se stále zpřísňovat limity a tlak na omezování emisí CO2 bude stále větší. Jako Česko jsme odpovědni za to, že je potom budeme plnit. K tomu musí být nějaký nástroj. Dobře víte, že v případě CO2 nejde jen o energetiku, ale je pravda, že dvě elektrárny dnes mají emise jako všechna osobní auta v Česku. Musíme si s tím nějak poradit. Žijeme však v právním státě, stát nemůže vstupovat do soukromoprávních vztahů. Víte, že ČEZ není stoprocentně vlastněný státem.

HN: Jaké jsou konkrétně v případě Počerad preference ministra Richarda Brabce?

* Odpověděl jsem tím, co jsem říkal.

HN: Hodně vážný je stav lesů postižených kalamitou. Lesní zákon jde na plénum sněmovny ve středu. Podpoříte poslanecký návrh, který chce uzákonit, aby se lesy proměnily a nehospodařilo se v nich jako v pouhé továrně na dřevo?

* Některé pozměňovací návrhy rád podpořím, protože to byly původně i naše názory, ale nebyly akceptovány v meziresortním řízení.

HN: O které návrhy jde?

* Byl bych velmi rád, kdybychom srovnali důležitost výběrného a pasečného hospodaření v lesích. Je to návrh výboru pro životní prostředí, který se budu snažit podporovat. Pasečný způsob spočívá v tom, že nasázím sazenice, nastane doba mýcení, porazím, znova nasázím sazenice. Jsou to monokultury. Dnes by se dalo říct, že jsou to spíš plantáže na dřevo než les. Dalším z návrhů výboru pro životní prostředí, které podpořím, je, aby se zrušil nesmysl, že majitel lesa má povinnost ho dále meliorovat, odvodňovat. Chceme také prodloužit dobu obnovy porostu ze dvou na pět let a dobu zajištění porostu ze sedmi na patnáct let, aby mohlo dojít k přírodní obnově.

HN: Tyto návrhy z výboru jsou ale trochu jiné než návrhy poslanců.

* Některé se protínají.

HN: Co zákon o myslivosti? Podpoříte, aby se musel prokazovat odstřel zvěře částmi jejích těl? Tedy aby se nevykazovala čísla, která jsou jen na papíře?

* Problém je v tom, že novelizovat to nepřímo pozměňovacím návrhem přes lesní zákon je docela komplikované. Všichni budou říkat, a budou mít pravdu, že chybí posouzení dopadů.

HN: Takže budete držet basu s ministerstvem zemědělství, které s tím nesouhlasí a chce si novelu připravit samo?

* Souhlasím s celou řadou návrhů, které jsou součástí tohoto pozměňovacího návrhu, ale bylo by lepší, aby rychle vznikla velká novela mysliveckého zákona. Podle mých informací se na změnách pracuje na ministerstvu zemědělství. Určitě podpořím, aby se to stalo co nejrychleji.

HN: Pokud jde o Šumavu, klíčový spor je o to, zda se ve druhé, tedy přírodě blízké zóně, budou kůrovcem napadené stromy kácet, nebo ne. Budou?

* Klíčový spor je přece o něčem úplně jiném. Jsem pevně přesvědčen, že o tohle se vůbec nejedná. Řeknu vám, z čeho má podle mého názoru nějaká skupina strach – že se rozvržení zón patnáct let nezmění, nebude se s nimi hýbat. To je hodně trápí, protože tam asi měli své záměry. Velmi mě mrzí, že paní hejtmanka Jihočeského kraje do toho nastoupila cestou žalob a PR agentury za miliony korun z krajských peněz. Uvidíme, jak ta žaloba dopadne. Jsem přesvědčen, že se v druhé, přírodě blízké zóně bude zasahovat. Paní hejtmance jsme to s ředitelem Správy národního parku Šumava říkali opakovaně.

HN: V zákoně to ale nebude.

* Není to přímo v zákoně, ale je to v zásadách péče. Byl na nás obrovský tlak od nevládek a aktivistů, ať okamžitě uděláme 50 procent Šumavy bezzásahových. My jsme řekli ne, region na to není připravený. Bude to 27 procent. A patnáct let se budeme seriózně dívat na to, co se v přírodě blízké zóně děje. Pak naši nástupci rozhodnou, jestli bezzásahovost zvýší. Na Šumavu se paradoxně budou lidé za pár let jezdit dívat, jak vypadá smrkový les. Protože jinde už skoro nebude. Historie nás určitě rozsoudí, ale troufám si být prorokem a říct, že na Šumavě si příroda nádherně pomůže přirozenou obnovou a ukáže nám, že člověka v zásadě nepotřebuje. Když jí do toho moc mluvíme, pěkně nám to osolí. Ona je silnější než my.

Richard Brabec (53) Narodil se v Kladně. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval například v Unipetrolu či Spolaně Neratovice, byl generálním ředitelem Lovochemie. Společnost vyrábějící minerální hnojiva patří pod koncern Agrofert, nepřímo vlastněný premiérem a šéfem ANO Andrejem Babišem. Brabec do ANO vstoupil v říjnu 2013, krátce poté se stal ministrem životního prostředí ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD). Na postu zůstal jak v první Babišově jednobarevné vládě, tak v současné koalici s ČSSD. Je místopředsedou ANO. I kdybychom zítra zakázali všechny pesticidy, budeme je ve vodě ještě dlouho objevovat.

„JSTE JAKO NÁŠ ŠÉF“ Je po rozhovoru, který trval díky ochotě Richarda Brabce prodiskutovat všechna naše připravená témata skoro dvě hodiny. Ministr, oblečený do elegantního tmavomodrého obleku a bílé košile, nám podává ruce a pomalu se chystá odejít na další jednání. My z bytelného zasedacího stolu, který jeho pracovně ve vršovické budově dominuje, sbíráme diktafony a sešity do tašek. „A nebojte se nás někdy i pochválit,“ zavolá ještě Brabec skoro přes celou místnost. „Ale pane ministře, jsou přece i chvíle, kdy vás nekritizujeme. Což lze brát jako uznání,“ odpovídáme. Brabec se jen usměje a poznamená: „Takže je to s vámi jako s naším šéfem. Ten taky říká: Keď neje*em, tak chválim.“

Foto autor| Foto: HN – Libor Fojtík

O autorovi| Martin Biben, Markéta Šrajbrová, autori@economia.cz

Hospodářské noviny | 9.9.2019 | Rubrika: Panorama | Strana: 10 | Autor: Martin Biben, Markéta Šrajbrová | Téma: Ministr životního prostředí