Veřejná správa: Vyjádření ministra pro životní prostředí Richarda Brabce ke kauze Uherský Ostroh

* Jak vnímáte kontrast svých výroků o nutnosti ochrany vodních zdrojů vůči souhlasnému stanovisku MŽP k těžbě štěrkopísku v lokalitě, kde by mohlo dojít k ohrožení zdroje pitné vody pro více než 100 tisíc lidí? Není podle vás těžba v této oblasti nepřiměřeným rizikem?

Celá kauza mne samozřejmě mrzí, protože role ministerstva životního prostředí při posuzování těchto projektů je jasně dána zákonem a argumenty, které se proti nám používají, jsou nepravdivé a účelové. Právě na zavádějících až manipulativních argumentech konkrétních osob a skupin jsou postaveny různé výzvy i demonstrace proti mně i MŽP. Přitom nejenom já, ale určitě i mnozí další, kteří se v kauze angažují na té či oné straně, vědí, že velmi důležitý klíč k rozhodnutí o případné budoucí těžbě drží v ruce město Uherský Ostroh. To totiž stále vlastní více než 40 % pozemků, které chce těžař vytěžit, a pokud mu město pozemky neprodá, nikdy se tam těžit nebude. Část pozemků v dobývacím prostoru vlastní i Státní pozemkový úřad, tedy stát, a velmi pochybuji, že by je za této situace chtěl prodávat. A jsem přesvědčen, že báňský úřad zohlední při případném rozhodování o povolení těžby všechny informace o území i vývoji sucha v oblasti, které má aktuálně k dispozici a které nemělo k dispozici MŽP v roce 2015 při vydání stanoviska EIA.

* Nepochyboval jste nikdy o rozhodnutí úředníků MŽP?

Těžba štěrkopísku byla na MŽP v roce 2015 posouzena v souladu s platnou legislativou, což bylo opakovaně potvrzeno právními kapacitami v rozkladové komisi MŽP, a nemám důvod stanovisku nevěřit. Všechny další podklady, které přišly na MŽP po procesu EIA musí vypořádat úřady, které budou rozhodovat až po procesu EIA. Já jsem za 6 let, co vedu ministerstvo, nikdy nešel proti doporučujícímu stanovisku nezávislé rozkladové komise, která řeší odvolání proti rozhodnutím úředníků ministerstva a připravuje doslovně rozhodnutí ministra o rozkladu. Její členové, právní experti v oblasti správního práva, se stanoviskem k těžbě u Uherského Ostrohu opakovaně zabývali a potvrdili, že postup ministerstva v procesu posuzování vlivů těžby Uherského Ostrohu na životní prostředí byl v pořádku. A navíc, že je i dalí dosavadní postup MŽP v souladu s platným judikátem Nejvyššího správního soudu. Ten se již obdobným případem sporu o EIA zabýval a jasně uvedl, že stanovisko EIA nelze po jeho vydání změnit na základě následných podrobnějších zjištění o proveditelnosti záměru, která vyjdou najevo až po ukončení procesu EIA. Nové skutečnosti či informace o proveditelnosti záměru získané či obdržené k případu až po vydání stanoviska EIA musí posoudit a vypořádat úřady, které rozhodují v navazujících povolovacích řízeních, a to v tomto případě připadá na báňský úřad.

* Jaká je vaše reakce na žaloby měst a obcí a Jihomoravského kraje na rozhodnutí báňského úřadu o stanovení dobývacího limitu?

U soudu budou obhajovat své stanovisko úředníci, kteří to souhlasné stanovisko v roce 2015 udělili. A já bych si nikdy nedovolil, a také jsem to za těch šest let nikdy neudělal, jim do správních řízení zasahovat, byť by to pro mě bylo v některých případech asi politicky výhodnější. Dneska můžu říct, že kdybychom nebyli vázáni procesem EIA a mohl jsem rozhodnout tzv. politicky, tak dám přednost vodě, to je jasné. Protože bych o tom rozhodoval podle principu, že pitná voda má vždy přednost před jakýmkoliv jiným záměrem nehledě na odborné posouzení. Ale odborníci i úředníci došli v roce 2015 nejenom na základě předloženého projektu, ale i na základě desítek let praktických zkušeností s těžbou štěrkopísku v ČR i přímo na Ostrožsku k jiným závěrům a ty musím respektovat. To, že těžba štěrkopísku je v Česku široce prozkoumaná, že nemá zásadní vlivy na životní prostředí a jsou s ní dlouholeté zkušenosti zvláště právě na jihu Moravy, dokazuje mnoho již dříve schválených a již zrealizovaných těžebních záměrů na Ostrožsku. Ostatně před několika měsíci bylo jinému investorovi, jen několik kilometrů dále od Uherského Ostrohu u Polešovic, Zlínským krajem vydáno souhlasné stanovisko s pokračováním těžby štěrkopísku v bezprostřední blízkosti významného záložního zdroje pitné vody, a to naprosto bez zásadních námitek a současně bez jakéhokoliv zájmu místních, médií či politiků. Těžba u Polešovic bude mít dokonce vyšší kapacitu než ta u Ostrohu, bude probíhat déle než ta plánovaná u Ostrohu – dalších téměř 30 let a u tohoto záměru nikdo vlivy na zdroje pitné vody nijak nezpochybňoval, respektive vliv těžby tu nebyl shledán jako zásadní nebo neakceptovatelný. Naopak se u ní jako pozitivum uvádí, že vytěžením suroviny vznikne zásobník vody pro možné vodárenské účely, přičemž jako pozitivní příklad se uvádí další těžební jezero severně od Uherského Ostrohu u Ostrožské Nové Vsi. I když je tento záměr téměř totožný s tím u Ostrohu, nikdo ho za problematický s ohledem na ochranu vod nepovažuje. To mi v kontextu toho, co se děje u Ostrohu, prostě přijde velmi zvláštní.

* Jaký je váš názor na to, že MŽP (odbor ochrany vod) vydal v roce 2007 nejprve nesouhlasné stanovisko k záměru těžby, ale po roce vydal stejný odbor stanovisko opačné? Jak si toto vysvětlujete?

Na to je poměrně jednoduchá odpověď, záměr předložený oznamovatelem do procesu EIA v roce 2006 byl zcela jiný než ten, který byl předložen do nového procesu v roce 2008, a i ten byl odlišný od nového záměru předloženého do procesu EIA v roce 2013. V průběhu let byl záměr těžby u Uherského Ostrohu významně zredukován a současně byly jeho vlivy na životní prostředí důsledně prozkoumány. V předložené dokumentaci z roku 2006 například chybělo hydrologické posouzení místní situace, v roce 2008 už toto posouzení uděláno bylo, v roce 2013 k němu pak přibyly další modely proudění vody a vlivy těžby byly důkladně zdokumentovány. V roce 2007 odbor ochrany vod ve svém stanovisku záměr k realizaci nedoporučil, v následujících letech už ano, neboť na základě dodaných podkladů nebyly prokázány vlivy těžby na vodní poměry, kvůli kterým by nebylo možné záměr realizovat. Proto nelze srovnávat jednotlivá vyjádření odboru ochrany vod, neboť každé z vyjádření se týká jiné podrobnosti podkladů popisujících záměr o jiném rozsahu. Snaha vyjádření úředníků v tomto ohledu skandalizovat je ze strany oponentů zcela účelová a nesprávná.

* Je podle vás standardní i postup ze strany investora, tedy zájemce o těžbu?

Oznamovatel má právo do procesu EIA předložit jakýkoliv záměr a tento svůj záměr i kdykoliv z posuzování stáhnout. To je naprosto standardní postup a děje se to poměrně běžně i u jiných záměrů. Záměr může oznamovatel stáhnout třeba právě proto, že chce záměr upravit, zmenšit, změnit, popřípadě k němu dodat další podklady, to vše samozřejmě s cílem získat souhlasné stanovisko EIA. V průběhu let přibylo také zkušeností s přípravou záměrů v souladu s platnou legislativou. Dnes investoři velmi často předkládají takové záměry, které jsou k životnímu prostředí šetrnější a jejich vlivy na životní prostředí minimalizované. Daleko méně často než před 15 lety se dnes stává, že by do procesu EIA byly předkládány záměry s neprozkoumanými a neakceptovatelnými vlivy na životní prostředí. Což ale neznamená, že se investorova dokumentace nevrací k doplnění, popř. že se vydávají pouze kladná stanoviska EIA. Ale není nic neobvyklého, že se investoři postupně naučili využívat šetrnější technologie i procesy, zdokonalili a zdetailnili podklady předkládané do procesu EIA, mnohem více času i peněz dnes investují do posuzování vlivů vlastních záměrů na životní prostředí i do samotných záměrů a tomu pak odpovídá míra vlivů na životní prostředí. Ostatně právě to je podstata evropské legislativy v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí, aby už od začátku byly zamýšlené záměry k životnímu prostředí co nejšetrnější.

Datum vydání: 12.08.2020 |Zdroj: Veřejná správa | Rubrika: Téma | Strana 28