Lidové noviny: Česko zakáže brčka či lžíce na jedno užití

Ministr Brabec připravil zákon, jenž zakazuje jednorázové plasty a finančně trestá zbytečný odpad

PRAHA Limonádu v kavárně donesou s brčkem. Jen co ji člověk dopije, slámka letí do koše. Její život trval pár minut. Brčko je jednorázový plast. A jako takový zamořuje životní prostředí. Od poloviny příštího roku by mělo zmizet nejen z kaváren, ale i z obchodů. Ministerstvo životního prostředí ještě letos předloží vládě zákon, který plasty na jedno použití zakazuje. Jde o opatření Evropské unie, norma musí platit nejpozději v červenci 2021. Důvodem je množství zbytečného plastu, kterým lidé zahlcují planetu. A ta si s tím není schopná poradit. Podobně jako pro brčka bude stopka platit pro jednorázové plastové nádobí, kelímky či příbory, tyčinky do uší, ale třeba i držáky k nafukovacím balonkům. Tedy pro vše, co člověk použije jednou a hned vyhodí. EU, potažmo Česko, se hodlá zaměřit i na ostatní odpady. Chce motivovat, aby případné výrobky byly snadno vytřiditelné, recyklovatelné nebo snadno opravitelné. To bude povinnost pro výrobce a dodavatele. Čím hůř na tom jejich produkt ve zmíněných parametrech bude, tím víc zaplatí. Každému, kdo si někdy objednal zboží po internetu, se stalo, že mu přišlo v nepatřičném obalu. Třeba parfém v krabici, do které by se vešla mikrovlnka. Problematické jsou i obaly, které kombinují několik druhů materiálu.

„Nejlepším příkladem snadné recyklace je průhledná PET lahev. Opakem je strakamakatý obal kombinující tři druhy plastů. Výrobci to dělají rádi, hlavně pro děti je to hezké a barevné, ale je to strašně špatně recyklovatelné,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Za velké nebo náročné odpady výrobce zaplatí víc do eráru, který spravují takzvané autorizované společnosti, jež mají zajistit zpětný odběr a využití odpadů. Přesná pravidla určí vyhláška.

Česko zakáže plastová brčka

Napřed ale bude muset pravidla určit EU. „Byl by nesmysl, aby každá země měla výrazně jiná. Třeba výrobci nápojů jsou nadnárodní společnosti a je jasné, že to u nás nemůže být úplně jinak než třeba v Německu,“ vysvětluje Brabec. Dodává, že Česko bude na parametrech spolupracovat se zeměmi Visegrádské čtyřky, Německem a Rakouskem. Zároveň poroste tlak, aby výrobci sami přišli s nějakým nápadem. Například u elektroniky už podobné opatření existuje. Od dubna 2021 bude platit povinnost pro výrobce prodloužit spotřebičům jejich životnost. Zároveň by se měli zavázat k tomu, že po dobu deseti let budou na trhu dostupné veškeré náhradní díly. Jeden z největších výrobců nápojů, společnost Mattoni, která na český trh dodává minerálku Magnesia, Dobrou vodu či limonádu Dr. Pepper, by nové opatření uvítala. O ekomodulaci – neboli ekonomickém zvýhodnění takových balení, která jsou šetrnější k životnímu prostředí – mluví jako o férovém nástroji, jehož cílem je narovnat pokřivený systém. „Logicky a jednoznačně správně se tak ustoupí od současného principu takzvané subsidiarity, kdy výborně recyklovatelný PET materiál prakticky táhne celý systém nakládání s plastovými odpady a zcela chybí motivace k lepšímu třídění, zpracovávání a reálnému využívání jiných druhů vytříděných plastů,“ uvádí PR manažerka Mattoni Andrea Brožová. Jedna ze zmíněných autorizovaných firem, EKO-KOM, už nyní poskytuje při vytváření designu obalu klientům poradenství, aby byl co nejlépe recyklovatelný. Obecně podle mluvčí Lucie Müllerové platí, že problematické jsou výrobky z více druhů materiálů nebo suroviny, jež obsahují různé přísady či velký podíl barviv.

Protichůdné požadavky

„Na druhou stranu se stále zvyšují požadavky na ochrannou funkci obalů, zejména u potravin. Zboží musí vydržet dlouho čerstvé, odolávat kyslíku či UV záření, a zároveň by obaly měly být podle zákona co možná nejmenší a nejlehčí, čehož se dá docílit právě pomocí aditiv nebo laminací materiálů. Bohužel to jsou požadavky, které jdou proti recyklovatelnosti,“ dodává Müllerová. Podle ní je potřeba říct, zda je prioritou ochrana zboží, nebo recyklovatelnost. Kdo naopak vystupuje proti, je česká obalová asociace SYBA. „Další regulace formou ekomodulace trh deformuje. Posiluje možnost lobbistických tlaků a pseudovědeckých zdůvodnění,“ míní obalový expert Vlado Volek. Podle něj je jedním z problémů absence kvalifikovaných obalových techniků u výrobců baleného zboží. „Zákon o obalech vyžaduje neplýtvat obalovým materiálem. Praxe je ovšem jiná, podepisuje se na tom i neschopnost a neochota inspekčních orgánů kontrolovat plnění těchto požadavků zákona,“ dodává Volek. Faktem zůstává, že třeba plast, potažmo mikroplast, se už pravděpodobně nachází všude na planetě, včetně Antarktidy. „Produkce plastů neustále stoupá, takže to, co dnes produkujeme, se nám vrátí za desítky let a v obrovské míře. Polovinu veškerého objemu plastů jsme vyrobili v posledních dvaceti letech,“ řekl LN ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK Tomáš Cajthaml.

Odpadové Česko: 3,6 tuny smetí na hlavu

* Hlavní neduhy zdejšího odpadového hospodářství shrnuje poslední vládní zpráva takto: přes veškerou snahu odpadů citelně neubylo, ani se o moc víc nerecyklují. Přibylo hlavně obalů. U komunálního smetí stále převažuje skládkování, což je nejhorší z možností. * Celkově v nakládání s odpady převažuje materiálové využití (odpad se znovu stane surovinou a něco se z něj vyrobí) – 83,4 procenta v roce 2018. U komunálních odpadů ale převládá uložení na skládku – 46 procent smetí skončí takto. Na druhém místě je materiálové využití – 38,6 procenta, na třetím využití energetické (spálením nebo jiným chemickým procesem se vyrobí elektřina či teplo) – 11,7 procenta. * Produkce odpadů v Česku od roku 2000 roste, poslední dostupná data ukazují mezi lety 2017 a 2018 nárůst o 9,5 procenta. Na jednohoobyvatele připadalo 3,6 tuny odpadu ročně. * Pokud jde o materiálové využití smetí, představuje recyklace 35,8 procenta. Těsně v závěsu s 33,2 procenta je využití na povrchu terénu, třeba na zasypání vytěžených dolů (takhle se nedá použít vše, nesmí jít o škodlivý materiál, typicky to bude suť ze staveb). * Když se odpad nevyužije, zbývá jeho odstranění: na skládku či do spalovny, obojí se má omezovat ve prospěch druhotného nakládání se smetím. Ve spalovnách se z odpadů energie nevyrábí, prostě jen shoří. * Elektroodpadu rovněž přibývá, ale zlepšuje se i jeho zpětný odběr, je nad 50 procenty, v případě baterií těsně pod. Hodit starý akumulátor či baterii do smetí není dobrý nápad, může z nich do půdy a vody vytéct kyselina.

Lidové noviny | 15.1.2020 | Rubrika: Titulní strana | Strana: 1 | Autor: ELIŠKA NOVÁ KATEŘINA SURMANOVÁ | Téma: Ministr životního prostředí