Ministr Brabec pro LN: Snižovat uhlík je jako hubnout. Bolí to

PRAHA V pátek propukne velký klimatický podzim. Toho dne obnoví studenti po prázdninách své „zelené“ stávky a do New Yorku na klimatický kongres odletí ministři životního prostředí a průmyslu Richard Brabec a Karel Havlíček s premiérem Andrejem Babišem. Společným tématem bude evropský záměr dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. „Jsem rád, že se o téma mladí lidé zajímají, ale u stávkování by to nemělo skončit. Měli by se aktivně zajímat o pozici České republiky, Evropy, světa – prostě o tom víc vědět. Narážím při debatách s aktivisty na to, že vlastně nevědí, co už na ministerstvu děláme,“ říká v rozhovoru pro LN Richard Brabec. A že je nutné opravdu se bavit o žádaných ekologických cílech, aby „si všichni uvědomili, co to bude znamenat“. LN Pozvali jste na úterní sněmovní konferenci s klimatickým námětem zástupce z Velké Británie a Slovenska. Budou prezentovat, jak se u nich dívají na dosažení uhlíkové neutrality. Proč zrovna tyto dvě země? Že mezi nimi není nikdo radostnější vůči omezením, Skandinávci nebo Němci...

Vybrali jsme země, které jsou nám docela blízko. Mohli jsme vybrat Dánsko nebo Lucembursko, ale to jsou z pohledu struktury ekonomiky vzdálené vzory. Slovensko i Británie jsou země průmyslové, podobně jako my, vyhlásily podmínky dosažení uhlíkové neutrality, a proto nás velmi zajímají. Na druhou stranu třeba Poláci žádají nás, abychom s nimi sdíleli zkušenost z politiky ochrany klimatu, v porovnání s nimi jsme my dál.

* LN Kdyby se vyslyšelo volání po uhlíkové neutralitě v roce 2050, co by to znamenalo v české praxi?

Životnímu prostředí by to nepochybně přineslo další výrazné zlepšení, i ve kvalitě ovzduší. Tam, kde se snižují emise oxidu uhličitého, většinou klesají i emise ostatních škodlivin – v energetice, lokálním vytápění, dopravě. Na druhé straně by to znamenalo, že na silnicích nebude jediné auto na benzin nebo naftu, v podstatě celá doprava bude muset být elektrifikována, bude třeba zateplit všechny budovy a celkově výrazně snížit spotřebu energií a tepla. Obrovské změny čekají průmysl, zvláště ten energeticky náročný, jako jsou ocelárny, chemický průmysl, cementářství, sklářství. Ty by se musely zavřít nebo výrazně omezit. Velké dopady by byly i na zemědělství, ale v podstatě na každou oblast našeho života.

* LN Jak by to vypadalo s výrobou energií?

Útlumem uhlí se výrazně sníží náš vývoz elektrické energie, to je jasná věc, energetická koncepce vůbec nepočítá s tím, že bychom nadále vyváželi tak obrovské množství jako dnes, což je vlastně kapacita Temelína. Po roce 2040 předpokládá stávající aktualizovaná koncepce 11 až 21 procent podílu uhlí na celkovém mixu, takže je jasné, že útlum musíme něčím vyplnit. Základem je jádro, zbytek obnovitelné zdroje a plyn, kde jsme ale závislí na dovozu. Jsou nezbytné další úspory energie. Náš scénář útlumu emisí o „pouze“ 80 procent do roku 2050 už předpokládá obrovské úspory.

* LN Oproti jaké základně se to počítá?

Od stavu v roce 1990. My se do roku 2030 dostaneme k úspoře 40, možná 45 procent, ale především proto, že jsme měli jako nejprůmyslovější země Evropy vysokou výchozí základnu, každý odstavený uhelný blok udělá velké procento. Do roku 2030, maximálně 2035 tyto rezervy vyčerpáme. Pak už bude každé procento opravdu bolet, neřkuli deset či dvacet procent. Jako když hubnete. První měsíc shodíte pět kilo a čekáte, že dál to půjde stejně snadno. Nepůjde. Ďábel se skrývá tam, kde už ho nečekáte – protože jste v situaci, kdy už jste skoro všechno udělali, ale stále nejste uhlíkově neutrální.

* LN Východisko?

Jsou dvě možnosti. Vymyslet něco, co schlamstne vygenerovaný uhlík. Před třiceti lety jsme emitovali něco pod 200 milionů tun CO2 ročně, směřujeme ku 35 milionům tun v roce 2050 – to je to zhruba osmdesátiprocentní snížení. Zdá se to pořád hodně, ale když napočítáte, odkud to jde, zjistíte, že nás čekají revoluční změny ve všech oblastech našeho života, které se určitě nedají začít v roce 2047; už začínají. Třeba v zemědělství, kde panuje dilema. Chceme živočišnou výrobu nejen kvůli organické hmotě v půdě, ale ona sama je zdrojem oxidu uhličitého, metanu. Vyvraždíme všechen skot a prasata, protože produkují CO2?

* LN Jako každý živý organismus, včetně lidí.

Ano, právě, i my sami jsme zdroj skleníkových plynů. Nemá cenu se bavit o extrémech. Buďme realisti a držme se toho, kde jsou ještě pořád největší zdroje: průmysl, doprava. Ale – a v tom nás čeká jedna z největších výzev lidstva – bude nutné, abychom se uskrovnili, celý svět. Mně přijde šílené, že jdu do krámu, kde jsou jablka z Chile nebo Argentiny, jejichž uhlíková stopa musí být děsivá, ale přitom v Litoměřicích musím jet k pěstiteli, abych sehnal místní jablka. Svět šílí, přepravujeme zboží z jedné strany planety na druhou a říkáme tomu kvalita života. Není to absolutně skloubitelné s tím, co chceme. Některé segmenty průmyslu v rámci toho procesu nepochybně zaniknou.

* LN Proč?

Kvůli ceně emisní povolenky. Pokud bude růst dál, jak už to probíhá, vyřeší se odchod od uhlí sám od sebe. Cena odpustku se nyní pohybuje kolem 27 eur za tunu, hovoří se o tom, že za pár let to může být až 50 eur za tunu, možná i mnohem víc. Energeticky náročné druhy průmyslu to může samozřejmě zlikvidovat. Je strašně důležité, jestli v době, kdy to nastane, bude existovat globální dohoda, jinak se stane to nejhloupější možné. Evropa zavře svůj moderní, ale stále ještě uhlíkově náročný průmysl, jenže jestli nebude nějaká dohoda, třeba na světové uhlíkové dani, otevřou se takové provozy v Indii, Rusku, USA – a CO2 přece nezná hranic.

* LN Na takovou globální dohodu to ale nevypadá, že?

Ne, převládá globální sobectví.

* LN Má Evropa páky, jak ostatní přimět, aby se k ní přidali?

To je otázka za miliardy korun. Dejme tomu, že se politici vzpamatují. Ale už jsme zažili Pařížskou dohodu za nadšených potlesků a objímání, ale pár let od ní se díváme na závazky některých zemí a reálný výkon není žádná hitparáda. Mezitím máme k dispozici další výsledky mezinárodního klimatického panelu a vidíme, že dopady jsou čím dál větší. Třeba to politiky rozpohybuje a pak nebude třeba další ekonomický nástroj. V podstatě se točíme kolem morálního apelu, kolem otázky, jestli se svět dokáže domluvit. Když ne, pak jediné, co by teoreticky zafungovalo, by byla jakási globální uhlíková daň. Chceš-li k nám dovážet, musíš počítat s tím, že za uhlík se platí. To by ale bylo nesmírně těžké.

* LN Hlavně se to nestane. Protože když zavedete daně, vzniknou daňové ráje. Zavedete uhlíkovou daň, vzniknou uhlíkové ráje.

Proto o tom mluvím jen jako o teoretickém scénáři, jde to totiž proti samé obchodní podstatě světa a myšlence volného obchodu a není to globálně vynutitelné. To by se museli ekonomičtí lídři domluvit, tím by se donutil zbytek světa, aby se přidal, protože bez těch velkých se hra nehraje. Na to by musela být obrovská poptávka občanů po změně, museli by to vyžadovat ve volebních programech, chodit podle toho volit. I když budou mít informaci o bolestivosti těch kroků pro ně samotné. Není problém hřímat o nezbytnosti uhlíkové neutrality třeba už v roce 2040, ale je potřeba lidem seriózně říci, co to pro ně bude znamenat. Výrazné zvýšení ceny energií, omezení nákupů, cestování. Tam narážíme na naši vlastní představu o tom, v čem je život v 21. století hezký.

* LN Vědí podle vás lidé, že se jich to osobně týká?

Zdaleka ne všichni. Univerzální viník se hledá v energetice: „Přestaňte vyvážet, zavřete bloky, co se z nich exportuje, šetřete elektrikou a teplem a bude to.“ To není pravda. Určitě to pomůže, ale nestačí to. Máme také nějakou energetickou bilanci. V Evropě se dlouho nestavěly takzvané zdroje základního zatížení. To je to, co jede, i když vítr nefouká a slunce nesvítí. Jenomže i taková rezerva stojí dost peněz, musí se udržovat a někdo to musí ve finále zaplatit. Kdo? Spotřebitel.

* LN Takže cena energií tak jako tak vzroste?

Jsou tu dva proti sobě jdoucí efekty. Na jedné straně už klesá a dál bude klesat cena energie z obnovitelných zdrojů díky snižování cen technologií. Na druhé straně roste a poroste cena emisních povolenek, která znevýhodňuje fosilní paliva; tím cena energií obecně poroste. Tady se vytváří iluze, že všechno bude vyřešeno, když jen odstavíme smradlavé a prašné hnědouhelné bloky.

* LN Kdy budeme mít s odstavováním hotovo?

To by měla předložit zhruba za rok nově založená uhelná komise. Třeba ČEZ říká, že bude do roku 2050 uhlíkově neutrální. My tu ale nemáme jen ČEZ, jsou tu další energetičtí hráči, především Sev.en., ale i podnikové elektrárny a teplárny. Některé odstávky uspíší už zmíněná rostoucí cena povolenky, jednoduše už ty zdroje nebudou konkurenceschopné. Kdo na uhlí dnes závisí? Tuzemské elektrárny, malí spotřebitelé a teplárny. Kdybych si měl tipnout, uhlí skončí nejdříve v lokálních topeništích, pak v elektrárnách a poslední v řadě budou teplárny, kde je ještě pořád docela problém s rentabilní náhradou. Jsem si skoro jist, že vývoj rozhodnou spíš ekonomické než politické stimuly.

* LN Co se dá udělat, aby na tom zbytečně nezahynul evropský průmysl?

Evropa na to může reagovat tak, že regulací zatíží i dovoz, protože Čína, Indie či Rusko emisní povolenku neplatí. Ale to už je obchodní válka. Na čem se celý svět shodne, je, že jsme schopni uhlíkovou stopu relativně přesně vyčíslit, ale už ji není ochoten vzájemně zaplatit. Evropa sama svět nespasí. Je nesmysl zlikvidovat to v porovnání nejméně znečišťující, aby někde jinde tutéž roli převzaly špinavější provozy, z nichž pak budeme do Evropy navíc dovážet. Česká republika je autoland. Budou se tu vyrábět elektromobily, nebo pozavíráme podniky?

* LN Výroba elektromobilů je uhlíkově méně náročná? Provoz jasně, ale výroba?

Je méně náročná v tom, že motor se skládá z podstatně méně součástek. Když se ale podíváme na uhlíkovou stopu jejich výroby, třeba ve srovnání s auty na plyn, je to problém. A jmenuje se baterie. Těžba rubidia, lithia, jejich zpracování a recyklace. Jakmile přidáme do rovnice baterii, už to vůbec není tak jisté. Elektromobil z hlediska uhlíkové stopy není nejlepší řešení.

* LN A co je? Vodík?

Kupodivu to mohou být hybridy nebo vozy na stlačený zemní plyn. Vodík je fajn, skvěle se v něm ukládá energie, ale záleží na tom, z čeho ho vyrábíte. Osobně si myslím, že vodíková auta ty akumulátorové elektromobily doženou a předeženou. Němci už se k tomu vracejí, také u nás budou brzy první dvě komerční vodíkové plnicí stanice. A to je zlom, protože pak už se mohou začít prodávat vodíková auta. Slepá sázka jenom na elektromobily není dobrý nápad. Norsko docela brutálně dotovalo elektromobilitu, velmi tvrdě zatížilo auta na benzin a naftu daní, naopak elektrická auta velmi zvýhodnilo. U nás běží podobná debata – do jaké míry má stát věnovat peníze daňových poplatníků jiným daňovým poplatníkům?

* LN Tak on je to princip státního rozpočtu.

Jasně, ale mám jeden případ, který je podle mne docela přesvědčivý. Udělali jsme si před pár lety průzkum, abychom věděli, koho bychom podpořili, kdybychom dotovali nákup elektroaut pro občany. Víte, kdo by to byl? Bohaté rodiny, které by si pořizovaly elektromobil jako třetí až čtvrté auto, jako imagového mazlíka. Pro všechny ostatní to bylo tenkrát příliš drahé, i s dotací. Takže jsme to neudělali. Protože když dotujeme domácí kotle, jde to především lidem se středními nebo spíše nižšími příjmy. Protože ti bohatší už to udělali za své, neumím si totiž moc představit, že má někdo nový eskový mercedes a ráno hází do kotle lopatou uhlí, to by byl asi velký retromilec.

Mně přijde šílené, že jdu do krámu, kde jsou jablka z Chile nebo Argentiny, jejichž uhlíková stopa musí být děsivá, ale přitom v Litoměřicích musím jet k pěstiteli, abych sehnal místní jablka. Svět šílí, přepravujeme zboží z jedné strany planety na druhou a říkáme tomu kvalita života.

Foto popis| Richard Brabec: „Energeticky náročné druhy průmyslu to může zlikvidovat. Je strašně důležité, jestli v době, kdy to nastane, bude existovat globální dohoda, jinak se stane to nejhloupější možné. Evropa zavře svůj moderní, ale stále ještě uhlíkově náročný průmysl, a takové provozy se otevřou v Indii, Rusku, USA – a CO2 přece nezná hranic.“ Foto autor| FOTO MAFRA – TOMÁŠ KRIST 16.9.2019 | Rubrika: Domov | Strana: 4 | Autor: KATEŘINA SURMANOVÁ | Téma: Ministr životního prostředí