HN: Když jsme se po povodních začali připravovat na sucho, smáli se nám. Po volbách v tom chceme pokračovat, říká Brabec

HN: Před dvěma týdny vyšla nová zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu, která říká, že globální oteplování postupuje ještě rychleji, než jsme si mysleli, a jednoznačně za to může lidstvo. Vy jste na tu zprávu nijak nereagoval, proč?

Nereagoval jsem z jednoho úplně jednoduchého důvodu: jako ministerstvo životního prostředí v tomto panelu máme svého zástupce, kterým je Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu. V rámci Akademie věd k této zprávě proběhla i docela velká tisková konference, které se zúčastnil, a jeho pozice je v zásadě i pozicí ministerstva.

HN: Necítil jste tedy potřebu se k tomu vyjádřit?

Nebylo to potřeba, stejně jsme postupovali i u předchozích zpráv. A upřímně řečeno, po té tiskové konferenci se mě na názor ani nikdo neptal. Nicméně to, že jsem se k tomu nevyjádřil, vůbec neznamená, že téma nepovažuji za důležité. Naopak, považuji ho za velmi důležité, o čemž svědčí i řada mých aktivit. Minulý týden jsme na ministerstvu například projednali materiál, který s touto zprávou zásadně souvisí, a tím je vyhodnocení politiky ochrany klimatu. Je to zásadní koncepční materiál, který půjde poměrně brzy do vlády. V rámci toho se k nové zprávě mezivládního panelu ještě určitě vyjádřím.

HN: Zpráva mezivládního panelu také říká, že oteplení o 1,5 stupně Celsia, které je branné jako jeden ze zlomů, při kterém začnou například odumírat korálové útesy, už zřejmě nezabráníme. Neměli bychom být na základě těchto informací ve snižování emisí oxidu uhličitého ještě přísnější?

Evropa se již přihlásila k ambicióznějším cílům, a to je to snížení emisí o 55 procent do roku 2030. Jsme na dobré cestě. Rok 2020 ještě není spočítán, ale je velmi pravděpodobné, že Česko se do roku 2020 dostalo k úspoře přes 40 procent – nepopírám, že i díky covidu-19. Starý cíl už tedy máme v podstatě splněný.

HN: Tedy jako zpřísnění vám přijde dostatečné už přijaté snížení emisí o 55 procent do roku 2030?

Ano, pro samotné Česko to sice není moc reálné, ale je to cíl pro celou EU, nikoliv pro jednotlivé státy. Myslím si však, že ke snižování emisí bude docházet i bez našich politických rozhodnutí. Dnes mají jednoznačně největší vliv na znevýhodnění uhlí ceny emisních povolenek. Jsem přesvědčený, že do roku 2030 dojde k velmi významnému snížení emisí u velkých průmyslových a energetických producentů.

HN: Není tedy Uhelná komise, které jste členem, se svým návrhem odklonu od uhlí do roku 2038 zcela mimo realitu?

Není ani zas tak důležité, zda poslední uhelné bloky skočí v roce 2033, nebo 2035. Jsem přesvědčený o tom, že ta nejvýznamnější část uhelných elektráren i tepláren ve skutečnosti skončí už do roku 2030.

HN: A právě to může být problém – že to nastane dříve, než se na to připravíme. Nemyslíte?

Proto také ČEPS (provozovatel energetické přenosové soustavy v Česku, pozn. red.) pracuje i na krizovém scénáři. V této chvíli je řešením přechodné využívání zemního plynu. Pokud se mezinárodní kontext nezmění, tak v Česku může mít uhlí na výrobě energie v roce 2030 podíl kolem 12 až 15 procent. Některé uhelné elektrárny mohou být v záloze pro stabilizaci sítě, tak jako to mají v Německu. Svým významem nesporně půjdou nahoru obnovitelné zdroje, vedle toho však musí vzniknout také nové paroplynové bloky. Naše energetika bude v budoucnu založená na jádru, obnovitelných zdrojích, plynu a zbytcích uhlí.

HN: Občas je vládě vyčítáno, že nemá vládního zmocněnce pro změnu klimatu či pro obnovitelné zdroje. Neměli byste s ním větší tah na branku v oblasti změny klimatu?

Myslím si, že v tuto chvíli zcela stačí ministr životního prostředí. Vím, že některé země mají například i ministerstvo klimatu, myslím si ale, že to je spíš politická záležitost. Já změnu klimatu a adaptaci na změnu klimatu považuji za tak významné téma, že se tím osobně zabývám. Zmocněnec má jen organizační roli a my jsme takového organizátora zatím nepotřebovali a ani nepotřebujeme. To, co jsme chtěli dotáhnout a projednat, jsme zvládli přes ostatní resorty dostat i vlastními silami.

HN: Ani do dalšího volebního období tedy nepřemýšlíte o tom, že by nějaká taková pozice v Česku vznikla?

V úmyslu to nemám, určitě ale souhlasím s tím, že změna klimatu je hodně důležité téma a jeho význam bude ještě růst.

Narodil se v Kladně. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval v Unipetrolu či Spolaně Neratovice, byl generálním ředitelem Lovochemie. Ta je největším českým výrobcem hnojiv a patří pod Agrofert, tedy holding, který nynější předseda hnutí ANO a premiér Andrej Babiš vložil v roce 2017 do svěřenských fondů. Členem ANO je Brabec od října 2013. Má členskou legitimaci s číslem 002 a je místopředsedou strany. V ministerské funkci je od ledna 2014 a je tak nejdéle sloužícím ministrem životního prostředí v české historii. V podzimních volbách do sněmovny vede kandidátku v Jihočeském kraji.

HN: Změny klimatu můžeme vidět i v Česku. Loni skončilo pětileté období sucha. Smrkové lesy jsou oslabené a ničí je kůrovec. Hospodaří podle vás státní lesy správně, nebo by měly učinit výrazné změny?

Je řada důkazů o tom, že jsem v minulosti byl velkým kritikem strategie vedení Lesů ČR. Poměrně tvrdě jsem kritizoval jejich vedení za to, jak reagovalo na počínající kůrovcovou kalamitu. Nepochybně nezareagovali včas. Teď už jsem ale přesvědčen o tom, že nastoupili na správnou cestu. Už v roce 2019 nastal historický zlom, který pokračoval i loňským rokem, kdy bylo vysázeno více listnatých stromů než jehličnanů. Trend je tedy správný. Je to ale běh na dlouhou trať. Zásadní úpravy budou potřeba například v přístupu k myslivosti, aby to, co se vysází, nebylo mnohde přemnoženou zvěří sežráno. Snížení stavů spárkaté zvěře je jednoznačně velká výzva. Pak je také otázka, jak nastavit funkce lesa. Dosud byla pro Lesy ČR nejdůležitější hospodářská funkce lesů.

HN: Jsem rád, že to zmiňujete, protože například koalice Spolu navrhuje převedení všech státních lesů do kategorie lesů zvláštního určení. Místo továrny na dřevo by se z nich měla stát spíše místa pro přírodu. Je to příliš radikální, nebo byste s takovou změnou souhlasil?

Určitě by to bylo příliš radikální. Lesy zvláštního určení jsou například lesy v národních parcích nebo chráněných územích. Lesy ČR hospodaří zhruba na polovině lesní plochy v Česku a neumím si představit, že by u nich ta hospodářská funkce zcela padla. Umím si ale představit, že Lesy ČR si hospodářskou funkci ponechají jako tu hlavní a významnou, ale přidají si k tomu ještě více funkci ekologickou a rekreační. Nemůžeme hospodářskou funkci lesů nechat jen soukromým lesům, to bychom pak měli problém se soběstačností v produkci dřeva. Ta správná cesta je podle mě někde uprostřed.

HN: Pokud jste za něco chválen, tak to bývají kotlíkové dotace nebo nový balíček zákonů o odpadech, který penalizuje skládkování a naopak vyžaduje třídění odpadů. Kritizována je ale stále protierozní vyhláška, která měla kontrolovat a pokutovat zemědělce za nešetrné hospodaření na zemědělské půdě, označována je však za bezzubou. Přitvrdíte?

Otázka je, kdo tu vyhlášku označuje za bezzubou. Já ji tak nevnímám. Je pravda, že jsme vyhlášku připravovali dlouho, to nepopírám. Přišla do ní nová vláda, nové vedení ministerstva zemědělství a to, co jsme dohodli a připravili, rázem neplatilo. Do debaty jsme ale zapojili špičkové odborníky a myslím si, že se nám povedlo vytvořit dobrou vyhlášku, která je revolucí v zemědělství. Nikdo dříve to nebyl schopen prosadit. Je to stejné jako s novými zákony o odpadech, pro někoho jsou moc slabé, pro jiného zase moc silné. Největšími námitkami proti erozní vyhlášce ze strany zemědělců byly obavy z toho, že je zatíží příliš velkou byrokracií, a to my jsme samozřejmě nechtěli. Shodli jsme se na tom, že trestáni mají být jen ti, kteří něco způsobí.

HN: Přesto, nezvažuje zpřísnění té vyhlášky?

Vůbec to nevylučuji, nejprve je ale potřeba vyhodnotit její účinnost, což bude trvat minimálně rok až dva. Pak budeme vědět, kolik bylo erozních událostí a kolik potrestaných zemědělců. Na základě toho uvidíme, jak dobře je ta vyhláška nastavená. Mám ale za to, že už dnes je nastavená dobře, kompromisně a nebyrokraticky, ale i přesto vymahatelně a s přísnými sankcemi s hrozbou ztráty dotací.

HN: Ročně Česko přijde odhadem o 21 milionů tun ornice. Věříte tomu, že protierozní vyhláška toto děsivé množství bude schopna podstatně snížit?

Věřím. Když se podíváte na pole, tak určitě stejně jako já na nich už změny vidíte. Zmenšily se půdní bloky a přibyla různá protierozní opatření, jako například travní pásy. Zároveň ale musíme brát v úvahu, že je stále více extrémních srážek, s nimiž se pojí vodní eroze. A to jsou události, kterým zemědělci už mnohdy nemohou zabránit.

HN: Česko je poměrně dobré v třídění plastů a papíru, už ale moc nezvládá následnou recyklaci. Pro vytříděný odpad nemáme využití. Co byste udělal pro to, aby v Česku vznikly nové recyklační kapacity?

Máte pravdu, jsme jedna z nejlépe třídících zemí, s recyklací je to ale slabší. Jsem rád, že jste zmínil balíček nových odpadových zákonů, které to pomohou změnit. Tato legislativa je nutná podmínka pro lepší recyklaci. Povedlo se nám do ní prosadit konec skládkování, a to realistický konec v roce 2030, nikoliv 2024, kdy to realistické v žádném případě nebylo.

HN: Nestalo se to nerealistické proto, že jste v přípravách na odklon od skládkování byli příliš pomalí?

Tím to nebylo. Opravdu to nebylo dříve možné. I Evropa v tomto ohledu vyměkla a evropské cíle se posouvaly. Považuji se za pragmatika a bylo mi jasné, že dříve než v roce 2030 konec skládek neprosadíme, a to hlavně kvůli obcím. Nemohli jsme protlačit systém, který by je dostal do situace, v níž nebudou vědět, co s odpadem. V nových zákonech už je zakotvena také takzvaná ekomodulace, což je zvýhodnění obalů, které jsou lépe recyklovatelné.

HN: Můžete uvést nějaký příklad, kde by se ekomodulace měla projevit?

Největší poptávka při recyklaci je například po čirých PET lahvích. Tyto lahve tedy budou ekonomicky zvýhodněné. Na trhu by jich tak mělo přibývat, naopak by mělo ubývat obalů z jiných plastů, zejména těch, které jsou kombinované z různých typů plastů. Ty jsou sice různě barevné a strakaté, což je dělá atraktivní pro zákazníka, ale jsou poměrně špatně recyklovatelné.

HN: A co podpora nových recyklačních kapacit?

S tou počítáme. Do budoucna máme peníze z Operačního programu životního prostředí a Národního plánu obnovy a v rámci toho budeme mít na oblast odpadů k dispozici minimálně devět miliard korun. Tři až čtyři miliardy korun, a možná ještě více, by mělo jít do recyklačních kapacit na odpady. Budeme podporovat dotřiďování odpadu i jeho následnou recyklaci.

HN: Bude ta podpora jen o dotacích?

Krom ekonomické a finanční podpory jsme také připravili změnu legislativy zákona o zadávání veřejných zakázek. V něm je zvýhodnění materiálů, které obsahují nějakou recyklovanou část. Například Státní fond životního prostředí už pracuje na tom, že bychom zejména při stavbě kanalizací podpořili materiály, které jsou alespoň částečně z recyklovaného plastu. Na rovinu ale musím říci, že tento druh podpory je vůbec nejtěžší, protože zákazníci o recyklované materiály často nemají zájem, a problém také bývá s certifikací recyklovaných výrobků.

HN: Od prvního července mělo být v platnosti omezení jednorázových plastů. Vám se tuto evropskou legislativu nepodařilo protlačit přes Poslaneckou sněmovnu, co s ní bude dál? Podaří se to ještě schválit do konce volebního období?

Určitě už to do konce volebního období nestihneme projednat. Bohužel se nám nepodařilo přesvědčit koaliční partnery ani opozici, abychom tuto legislativu protlačili do toho přenarvaného programu Poslanecké sněmovny.

HN: A co teď České republice hrozí, když to nemá platné v termínu, který EU stanovila?

Hrozí nám řízení o nesplnění povinnosti. Na druhou stranu věřím, že přesvědčíme Evropskou komisi o tom, že jsme pro schválení této legislativy udělali dost kroků, a nebudeme tak za její neschválení sankcionováni. Uděláme to tak, že ještě tato stávající vláda tento zákon, ale i řadu dalších zákonů, po volbách znovu projedná a hned pošle do nové Poslanecké sněmovny. Pak budeme velmi tlačit na to, aby se ve frontě legislativních návrhů dostaly co nejvýše.

HN: Kdy by tedy mohlo omezení platit, pokud vám tento plán vyjde?

Omezení jednorázových plastů sice mělo nastat už letos v červenci, ale ta legislativa také počítá s přechodnou dobou jednoho roku na doprodání zásob a toho my využijeme. Při novém schvalování zákona počítáme s tím, že přechodnou lhůtu ze zákona vyjmeme, a vybrané jednorázové plasty by tak měly skončit v červenci 2022. Výrobci a producenti se už na ten zákon připravili, neměl by to být problém. Určitě jste si všiml, že třeba plastová brčka se už nyní běžně nahrazují například papírovými.

HN: Letos i loni se hodně diskutovalo o ochraně stromů v ulicích. Například koalice Spolu je chce postavit svou důležitostí na roveň jiné uliční infrastruktury. Byl byste pro jejich vyšší ochranu?

Stromy miluji, to je o mně známo. Trhá mi srdce, když někde u silnice vidím alej zdravých pokácených stromů. Hodně jsme tento problém řešili kolem železničních tratí a se SŽDC jsme se o tom dost hádali. Dohodli jsme se na kompromisu. Vymínili jsme si, že takové kácení určitě nemůže probíhat automaticky. A třeba u okresních silnic to přece nelze řešit tak, že by preventivně kvůli bezpečnosti byly pokáceny všechny stromy. Musíme i tady najít kompromis. Velmi intenzivně jsme se také bránili návrhu volnějšího kácení u vodohospodářské infrastruktury.

HN: To byl ale návrh vašeho spolustraníka Josefa Kotta.

To nepopírám.

HN: Pokáral jste ho za to?

Ano, měli jsme o tom několik hovorů a myslím si, že jsem byl v této věci velmi hlasitě slyšet i na poslaneckém klubu, kde jsem to jasně odmítl, a nakonec se také povedlo, že tento návrh schválen nebyl. Správcům sítí samozřejmě mnohdy stromy vadí, protože jim jejich kořeny sítě narušují a vrůstají jim do kolektorů, kde dělají problémy. Lidé ale stromy ve městech nepochybně chtějí, protože nám tam pomáhají udržet příjemné mikroklima. Určitě budu vždy dělat všechno pro to, aby stromy nebyly káceny zbytečně.

HN: Při ohlédnutí se zpět na ta dvě skoro již uplynulá volební období ve funkci ministra životního prostředí, na co jste nejvíce hrdý?

Nejvíce si vážím toho, že jsme se už v roce 2014 začali připravovat na sucho, a to rok po povodňovém roce. Zpočátku se nám smáli, proč se po povodních chceme připravovat na sucho. Připravili jsme od té doby celou řadu koncepčních materiálů, změnu vodního zákona a udělali mnoho tisíc konkrétních projektů na zadržení vody v krajině. Když jsem do funkce ministra nastoupil, tak ministerstvo bylo v totálním rozvalu a nefungovalo čerpání dotací z evropských fondů. Byly ohroženy desítky miliard korun, které se nám podařilo zachránit. Na nohy jsme také postavili Státní fond životního prostředí. Podařilo se také uklidnit situaci na Šumavě, kde v době mého příchodu vládl takřka válečný stav.

HN: Hnutí ANO ještě neuveřejnilo svůj volební program. S jakými prioritami v oblasti životního prostředí jdete do voleb?

Nechci říkat konkrétní body programu, protože to budeme prezentovat zanedlouho, začátkem září. Hlavním bodem programu životního prostředí ale určitě bude adaptace Česka na sucho a určitě chceme pokračovat v projektech na zadržování vody v krajině. Už jsme také rozjeli debatu o vzniku Národního parku Křivoklátsko a rádi bychom dotáhli naše aktivity v oblasti Soutoku, takzvané Moravské Amazonie.

HN: V případě Moravské Amazonie ale pro národní park nejste.

Nejsme a myslím si, že pro to máme i dost jasných a odborných důvodů. Rádi bychom tu oblast ale zastřešili chráněnou krajinnou oblastí, i proti té je ovšem z některých míst odpor. Bavíme se také o tom, za jakých podmínek bychom mohli vytvořit Chráněnou krajinnou oblast Krušné hory. Zdůrazňuji ale, že vždy by to mělo být po dohodě s regionem. Pokud to tam lidé nevezmou za své, tak to vede jen k problémům. Lidé nesmí mít pocit, že jim to někdo vnutil.

HN: Když o tom ale necháte rozhodnout region, tak například na Křivoklátsku návrh národního parku už dříve ztroskotal na nesouhlasu obcí.

Máte pravdu, ale podpora regionu pro mě znamená většinová podpora regionu. Je jasné, že s tím nebudou souhlasit všechny obce až do té poslední. Stěžejní je také podpora kraje. Je to o trpělivých jednáních a přizpůsobení hranic parku potřebám regionu.

HN: Čím chcete oslovit voliče Jihočeského kraje, v němž kandidujete?

Myslím si, že má dosavadní práce na ministerstvu je hodně spojená s tématy, která jsou v jižních Čechách hodně důležitá, především zadržení vody v krajině nebo obnova lesů. Udělali jsme tam stovky projektů. Jihočechům nechci slibovat to, co udělám, ale ukázat jim, co už jsme tam dokázali.

HN: Pokud se nemýlím, tak v jižních Čechách máte chalupu, že?

Je to spíš takový malý rybářský srub, kousek od Albrechtic nad Vltavou. Jezdili jsme tam mnoho let s tátou, celoživotním vášnivým rybářem, a teď tam jezdíme s bráchou. O mně se asi ví, že jsem vášnivý houbař, ale poslední dobou se vracím i k rybaření. Je to úžasný relax.

Datum vydání: 24. 08. 2021, Zdroj: iHNed.cz, Autor: Viktor Votruba