Lidové noviny: Vypravíme sérii dotačních vlaků

Speciální unijní dotace pomohou postuhelným krajům, aby si našly novou, životaschopnou identitu. „Musíme ohlídat, aby to byly smysluplné projekty, ne jako některé případy z minulosti,“ říká v rozhovoru pro LN ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Odchod od uhlí je příznivou perspektivou pro životní prostředí, ale taky velkým stresem pro tři kraje, jejichž živobytí na této komoditě stojí. Musejí vybudovat nová pracovní místa, zmírnit sociální dopady, přijít na to, čím se stanou. Nápomocný jim v tom bude balík peněz z evropského Fondu spravedlivé transformace, jehož správa v Česku připadne ministerstvu životního prostředí (MŽP).

Fond spravedlivé transformace (FST) se má v Česku rozdělovat samostatným operačním programem pod MŽP, je to tak?
Celé se to ještě vyvíjí, je to nová věc i v Evropě. Ale ano, v tuto chvíli je velmi pravděpodobné, že to bude samostatný operační program, takže v příštím programovém období bude MŽP mít pod sebou tři velké programy. Nový operační program Životní prostředí, FST a Modernizační fond. Celková částka, kterou budeme administrovat, může dosahovat až 250 miliard. Což je mimochodem historický unikát a jsme samozřejmě rádi, že nám vláda tak důvěřuje.
Na přípravě FST už několik měsíců velmi intenzivně pracujeme. A ještě bychom si rádi zobli z nového Fondu obnovy Evropy, část peněz by i v něm měla směřovat do ochrany životního prostředí. Všechny fondy musejí mít minimálně třetinu takzvaně nazeleno. A je tu obrovská výhoda, že můžeme využít synergie, budeme to mít pod jednou střechou.

V čem je výhoda?
Můžeme vyladit optimální strukturu mezi oběma operačními programy a Modernizačním fondem, protože se v řadě oblastí možné podpory teoreticky překrývají. Ale když se vrátíme k FST, tak teď mimo jiné řešíme partnery, kteří na něm s námi budou spolupracovat. Tím hlavním takzvaným zprostředkujícím subjektem by měl být Státní fond životního prostředí, který je na to díky zkušenostem z předchozích let výborně připraven.

Kdo budou další partneři?
Především tři dotčené kraje a také některé resorty. Už nyní s nimi úzce spolupracujeme v rámci vytvořených pracovních skupin a předpokládáme, že budou mít své zástupce mimo jiné i ve výběrových komisích. Každého rádi zapojíme do přípravy, práce je spousta a čas na přípravu neúprosný.

Bavíme se výhradně o postuhelných regionech, nikdo jiný by nárok neměl?
Chceme, aby Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj měly minimálně „právo první noci“, tedy aby jenom ty peníze, které by nebyly schopny efektivně vyčerpat, mohly být využité jinde. Ale myslím, že to zvládnou. Jsme přesvědčeni, že tyto kraje peníze potřebují nejvíc.

Vím, že se toho i bály. Že už taky byl balík peněz, který měl být jen pro uhlí, ale pak se přidaly štěrkopísky a další – a neměly z toho skoro nic.
Přesně tak. Podstatné je, že čerpání programu musí vyjít z takzvaných územních plánů spravedlivé transformace na úrovni všech tří krajů, už se na nich pracuje, to je rolí ministerstva pro místní rozvoj (MMR).

Ty plány vyrábí MMR, nebo kraje ve spolupráci s resortem?
MMR je připravuje, ale v úzké spolupráci s kraji. Výhoda je, že ty tři regiony jsou zahrnuté v programu Restart (příprava restrukturalizace tří uhelných regionů – pozn. red.), takže je tam hodně práce už uděláno, jsou přichystané strategie i fungující pracovní skupiny. Máme výhodu, že na to můžeme navázat a nezačínáme od nuly.

Do jakého detailu plány jdou? Podobné materiály bývají často obecnou deklarací, ze které skoro nic neplyne. Bude tam jasně řečeno, co se má nahradit čím, dopadové studie?
Evropská komise požaduje, aby plány měly velmi jasnou strukturu a obsah, a bude je schvalovat, než peníze uvolní. Do 15. října chceme připravit první základní návrh všech tří plánů a dát je na vládu i s implementační strukturou FST, popisem propojení s dalšími programy. Aktivita v tom musí jít jednoznačně z těch krajů, tlačíme na ně, aby měly co největší množství projektů připravených.

O kolika penězích se bavíme?
Ve FST by mohlo být až 75 miliard korun, 23 miliard z toho by se převádělo z kohezních fondů. K tomu připočtěme dalších patnáct procent kofinancování české strany. Část peněz – asi třetina – patří do specifického režimu, kde musí být nějaký právní závazek, například podepsaný doklad o poskytnutí dotace, už do konce roku 2023. V regionech mají připravenu řadu velkých, ale také dlouhodobých restrukturalizačních projektů, ale ty se tak rychle nemusejí stihnout, proto se to musí kombinovat s menšími akcemi, například kotlíkovými dotacemi, kde by se kotle v uhelných krajích měnily za zvýhodněných podmínek právě z FST.

Na co všechno se fond dá použít?
Mohou to být investice do malých a středních podniků včetně začínajících, inkubátory, poradenství, věda a výzkum, dekarbonizace lokální dopravy, jako elektrobusy, CNG, teoreticky i vodík, snižování emisí a energetické náročnosti, digitalizace, dekontaminace lokalit, oběhové hospodářství, rekvalifikace lidí odcházejících z uhelného průmyslu. A vede se debata, zda by bylo možné podpořit i velké podniky, pokud budou mít zajímavé restrukturalizační projekty v regionu.

LN Mohlo by si třeba OKD sáhnout pro peníze na útlum a sanaci?
Teoreticky ano. Ale určitě by to třeba nemohly být peníze na odchodné horníků. Je jasné, že zájemců bude hodně. O peníze soupeří kraje mezi sebou a v nich sektory energetika, doprava, ekologie, věda a výzkum, zaměstnanost a další. V návrzích projektů jsme viděli to, čemu říkám systém židle–šavle–paraplíčko.

To mi budete muset vysvětlit.
To je taková pestrá směsice projektů všech druhů, velikostí a zaměření. Řídící orgán bude muset být tím, kdo v nějaké chvíli řekne: „Na tohle zapomeňte, to nepůjde profinancovat nebo to nepůjde v požadovaném čase.“ Vedle sebe pojede několik programů a fondů, představme si je jako vlaky, jež všechny jedou do Bruselu. Ale každý jindy a každý pro jiné pasažéry, kterými jsou projekty. Kraje musí dodat pasažéry a spolu se pak domluvíme, aby zvolily správný spoj a měly vše, co k nástupu a šťastnému dojezdu do konečné stanice potřebují. Někteří musí dorazit už v roce 2023, pak se pro tento spoj nádraží zavře. Jiní mají čas na cestu až do roku 2027 a Modernizační fond poběží až do roku 2030. Když kraje dodají hromadu projektů a vlastní vizi, co chtějí s regionem udělat, my jim budeme radit, kam je naložit.

Jaké jsou vlastně požadavky, aby projekt mohl jet vlakem FST?
Musí vycházet z územního plánu spravedlivé transformace a ideálně spojovat několik efektů dohromady: zlepšení životního prostředí, restrukturalizaci ekonomiky kraje, zlepšení zaměstnanosti a tak dále. Ne vždy se to podaří, ale nechceme, aby to dopadlo jako v minulosti s vědeckými centry excelence, kterých se postavilo příliš mnoho a řada z nich musela zavřít, protože neměla smysl.

A nehrozí podobný model, když se musí třetina peněz podepsat do necelých tří let?
To je právě náš úkol jako ministerstva, aby se to nestalo. Pracujeme na tom, že bychom s MMR finančně podpořili i vznik projektové dokumentace v různých oblastech, aby projekty vznikaly rychleji a bylo z čeho vybírat. Proto jsem zmínil kotlíkové dotace, je to rychlý projekt, díky podobným programům dokážeme třetinu peněz zazávazkovat včas. Musíme mít široký výběr projektů, delších a kratších. Pak si postavíme ty vláčky vedle sebe a řekneme, kdo kdy jede. Když uvidíme dlouhodobější, dobrý projekt, který nepůjde rozdělit, ale bude vyhovovat Modernizačnímu fondu, přesadíme ho do tohoto vlaku.

Čí to budou projekty?
Žadatelem mohou být privátní společnosti, veřejný sektor, města, obce, různé organizace. Jedná se ještě o velkých firmách a vypadá to, že by to mohlo vyjít. V zásadě to bude standardní operační program, který bude mít stejný okruh žadatelů.

Dělají na plánech územní transformace i další partneři z místa vedle krajů – starostové, byznys, akademický sektor?
Na přípravě programu Restart se podílela široká struktura partnerů. Liší se to ale kraj od kraje, záleží na tom, jak je kraj schopen a ochoten ke spolupráci. Není tajemstvím, že v Ústeckém kraji byla skupina hodně navázaná na uhelníky, kteří by si samozřejmě taky rádi zobli. V Karlovarském a Moravskoslezském kraji je složení pracovních skupin rozprostřeno víc doširoka. Tu hlavní práci za kraje udělat nemůžeme, my jim nastavíme co nejjednodušší pravidla a budeme pomáhat ze všech sil, ale nevymyslíme za ně všechny projekty.

Zobnou si tedy i „uhelníci"?
To teď opravdu nikdo neví. Musíme být k projektům spravedliví, budou je posuzovat výběrové komise a kraje by měly říci, zda ten či onen je v souladu s jejich plánem transformace. Poslední slovo bude mít každopádně Evropská komise, která preferuje spíše malé a střední podniky. Ale hlavní je, aby byly podpořeny projekty, které budou mít hlavu a patu, přinesou regionům rozvoj a lepší životní prostředí, lidem práci a kvalitnější život. Peníze budou limitované a chceme je využít co nejefektivněji. Ne jako v dobách ROP Severozápad. Naštěstí už máme zkušenosti, jež nám dávají schopnost identifikovat a vyškrtat nesmysly.

Ministr průmyslu Karel Havlíček (za ANO) zmínil, že by z tohoto fondu mohly čerpat teplárny, aby přešly na jiný zdroj než uhlí. Mně to nedává smysl, teplárny jsou ve všech krajích, nejen těch třech, a to, že změní zdroj, nemá s transformací území nic společného. Neříkám, aby se jim nepomohlo, ale proč z FST?
Přechod tepláren na nový zdroj by se měl řešit primárně z Modernizačního fondu a Fondu obnovy Evropy. U FST to bude jen možnost, ale nikoli cíl. Umím si to představit jen tehdy, když se nenajdou projekty pro daný kraj užitečnější. Pak by mohlo jít o komunitní energetiku toho typu, že se obec nebo jejich sdružení přepojí z uhlí a udělá si svoji teplárnu na biomasu nebo na odpady. Velké teplárenské firmy musejí přijít hlavně na to, co bude jejich novým zdrojem. Evropská komise totiž obecně moc nepodporuje zemní plyn, pro ni je to neobnovitelný zdroj. Teplárenství se nedá převést na ty obnovitelné, šlo by využít biomasu, ale té bude postupem času spíše méně než více. Odpady jako zdroj jasně, jenže to je hudba budoucnosti, ke které se dostaneme postupně, okamžitě se tím uhlí nahradit nedá. Teplárníci slibovali, že budou mít strategii už před rokem nebo dvěma, ale nic moc nevzniklo. Teď se do toho vložilo ministerstvo průmyslu a strategii připravilo. Hlavním cílem je, aby se rostoucí cena emisních povolenek nepřenesla do ceny tepla pro lidi.

Postuhelné peníze
* Fond spravedlivé transformace – speciální evropské dotace na restrukturalizaci regionů, které zasáhne přechod na čistou energii. V českých podmínkách jde o uhelné kraje Moravskoslezský, Karlovarský a Ústecký.
* Modernizační fond – plynou do něj peníze z dražeb emisních povolenek, bude v něm zhruba 120 miliard podle vývoje ceny povolenky. Hradit se z něj budou projekty, které pomohou s dosažením klimatických cílů, mimo jiné i modernizace energetiky a teplárenství.
* Fond obnovy Evropy – speciální evropské dotace na pokoronavirovou nápravu pochroumaných evropských ekonomik, i zde se musejí zohlednit zelené cíle, velký důraz je na digitalizaci

Lidové noviny | 26. 9. 2020 | Kateřina Surmanová