Otázky Václava Moravce 20. 9. 2020

ČT 24 | Otázky Václava Moravce | 20. 9. 2020 | autor: Václav Moravec

Václav MORAVEC, moderátor (dále tučně): Průmysl v době pokoronavirové. Vrátí se do starých kolejí, nebo využije nucenou přestávku ke změně, která se chystala ještě před nástupem viru? Takzvaný Green Deal, zelenou dohodu, odsouhlasili lídři 26 zemí Evropské unie už v prosinci 2019.

Ursula von Der LEYENOVÁ, předsedkyně Evropské komise, 13. 12. 2019: Evropská zelená dohoda a náš cíl, aby Evropa byla prvním klimaticky neutrálním kontinentem do roku 2050.

Do debaty zastánců a odpůrců Green Dealu pak ovšem vstoupil virus, restrikce a následující ekonomický pokles. Do hry se tak vrátily skeptické postoje.

Karel HAVLÍČEK, vicepremiér, ministr průmyslu a obchodu, dopravy, 8. 4, 2020: Dneska jaksi podporovat zelenou ekonomiku v době, kdy nám klesá úplně ta základní ekonomika, a dokonce prostě někde je v kritickém bodě, nedává smysl, protože aby taky bylo jaksi ještě co zeleně podporovat.

Premiér Andrej Babiš sice začátkem dubna podepsal memorandum o pokračování zelené dohody, za 2 týdny už ale mluvil jinak.

Andrej BABIŠ, premiér, 15. 4. 2020 /ANO/: Očekáváme, že Brusel už konečně zapomene na ty svoje některé Green Dealy, které ničily automobilový průmysl náš nebo ničily ekonomiku. Ty emisní povolenky a tohle. Takže já čekám, že Evropa začne podporovat ten tradiční, klasický evropský průmysl.

Na rozcestí je teď i Polsko, které se jako jediné zatím nepřipojilo k uhlíkové neutralitě do roku 2050. Polská vláda v těchto dnech připravuje komplexní dlouhodobou strategii na další desetiletí.

Lukáš MATHÉ, zpravodaj ČT ve Varšavě: Dobře si uvědomuje to, že na zelenou transformaci může získat od Evropské unie opravdu obrovské peníze. Zároveň v Polsku sílí hlasy, které tvrdí, že restart ekonomiky právě přes investice do zelených zdrojů může být pro Polsko velkou šancí a je tady opravdu velký potenciál. Zároveň ale na druhou stranu kdykoliv se začne mluvit například o zavírání černouhelných dolů, tak ihned jsou slyšet horníci a odborové svazy, které mluví o stávce.

A jednoduchá situace není ani v Německu. Emise na obyvatele jsou nad unijním průměrem a emise z dopravy se dokonce zvýšily. Už před začátkem koronakrize německý průmysl bojoval proti striktním emisním normám a po jejím propuknutí o to víc.

Martin JONÁŠ, zpravodaj ČT, Berlín: Zejména křesťanští demokraté kancléřky Angely Merkelové byli proti tomu, aby se z klimatické agendy stala priorita současného německého předsednictví v Unii. Paradoxně je to významná členka jejich strany a současná předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, kdo je nutí k vyššímu tempu. A zdá se, že úspěšně. Právě v těchto dnech německý ministr průmyslu ohlásil, že chce prosadit takzvanou klimatickou chartu. Od příštího roku má navíc v Německu začít platit zvláštní daň z CO2.

Evropa zelenou dohodu opustit nechce. Předsedkyně Evropské komise naopak tento týden navrhla další snížení objemu emisí skleníkových plynů do roku 2030. Unie by podle ní měla pojmout současnou koronavirovou krizi jako příležitost k nastartování takzvaného zeleného růstu a víc než třetinu chystaného fondu obnovy směřovat do ekologických projektů. Na podporu evropské ekonomiky v důsledku koronavirové krize má jít 750 miliard korun. Takzvaný fond obnovy unijní země schválily na konci července. Dalšími hosty Otázek jsou avizovaní ministr životního prostředí Richard Brabec a geolog Václav Cílek.

Pane ministře, za jak ambiciózní považujete zelenou dohodu pro Evropu v časech pokoronavirových?

Richard BRABEC, ministr životního prostředí, místopředseda hnutí /ANO/: Dost ambiciózní, ale rozdělil bych to na několik věcí. Co my považujeme za nejvíce ambiciózní, je hned ta první část, to znamená zvýšení té ambice na úspory emisí CO2 do roku 2030 z 40 na 55 %. To z důvodu různých jasných podkladů, které máme, považujeme až za nereálné a případně řeknu hned proč. Já si osobně myslím, že koronakrize nám taky ukázala, že svět by si mohl vzít poučení, protože všechno špatné je pro něco dobré, a v této chvíli to vidím jako určitý, řekněme, apel, ale záleží taky hrozně na tom, jestli v tom Evropa nezůstane sama. To je strašně důležité.

Provázání ekonomické obnovy po pandemii covid-19 naplnění zelené dohody pro Evropu, nahrává? Jdou ty dvě věci dohromady?

Václav CÍLEK: Já jsem se díval na historii různých morových ran a skoro vždycky následuje lokalizace, to znamená ústup na to místo, kde žiju, kde spotřebovávám potraviny, místní obchod a podobně. To znamená, že když se bavíme o úsporách elektřiny nebo o emisích CO2, tak máme na mysli technická řešení. Ale vlastně část řešení je v našem životním stylu a ten se mění evidentně.

A to může nahrávat naplnění těch ambiciózních plánů, které ohlásila Ursula von der Leyenová?

Václav CÍLEK: Ty ambiciózní plány jsou nepříjemné a nebezpečné v tom, že směřují hodně na energetiku. A my nejprve musíme vědět, jakou chceme mít energetiku, energetika má dva zdroje, tedy dvě součásti. První je vyrobit energii, ale druhá je stabilita soustavy. To znamená, energetici, ke kterým občas zacházím, tak ukazují na to, že celá Evropa se dostává do nějakého nestabilního energetického prostředí. To znamená velmi opatrně a velmi pozvolna, říkám to nerad, třeba odstavování uhelných elektráren.

Ale pak tady je ten plán, který by právě očekával rychlejší odstavení uhelných elektráren, já už jsem naznačil v úvodu tedy, plán Evropské komise do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 %, když to srovnáváme s rokem 1990. Tady jsou slova Ursuly von der Leyenové.

Ursula von Der LEYENOVÁ, 13. 12. 2019: Uznávám, že toto navýšení ze 40 % na 55 % je pro některé příliš, pro jiné zase nedostatečné. Na základě posouzení dopadů se ale jasně ukazuje, že to naše hospodářství a průmysl zvládne.

A členové a členky sněmovního výboru pro životní prostředí po těch citovaných slovech Ursuly von der Leyenové říkají, že byste jako vláda měli podniknout kroky k rychlejšímu naplnění cílů, snižování emisí CO2, učiníte to?

Richard BRABEC: Určitě. My to činíme, taky víte, že my jsme s panem kolegou Havlíčkem spolupředsedy uhelné komise, ale mně na tom vadí, že Evropská komise opět jako v podobných případech udělala ten postup opačně. Ona napřed vyřkla nějaké číslo, ideálně zaokrouhlené, v Evropě mají rádi zaokrouhlená čísla, a teprve potom si řekneme, jaké budou dopady. Jo, a to je něco co mi vadí, protože v říjnu by teprve Evropská komise měla zveřejnit dopady na Evropskou unii jako celek a na členské státy, máme září a už bylo vyřčeno číslo. A ještě je tam jedna věc, o které se velmi málo ví a která je hrozně důležitá. My se tady všichni upínáme jako k tomu, že to někde nahoníme takzvaně v té energetice, ale pozor, těch 55 % emisí je nejenom z toho takzvaného ETS systému, to znamená z obchodování s emisními povolenkami, ale ono je taky z toho non-ETS, a to je daleko složitější, protože tam je doprava, doprava nikomu teda moc nejde upřímně řečeno, to snižování, i v Evropě, a pak je tam ještě jeden hrozně důležitý prvek, který v České republice teďka je úplně zásadní. My, jak víme, bohužel kůrovcovou kalamitou dramaticky ztrácíme lesy. A lesy nám jsou schopny jímat až 10, 12 000 000 tun ročně emisí CO2 v rámci fotosyntézy. A pokud by měla pokračovat ta kůrovcová kalamita jako doteď, tak my to, co bychom teoreticky někde získali rychlejším zavřením uhelných elektráren, tak zase někde ztratíme tím, že nebudeme mít lesy, které budou schopny jímat. Jinými slovy, těch 55 % musíme brát jako souhrnné číslo, které je velmi vysoko.

My podle vás nemáme šanci do roku 2030 ho naplnit.

Richard BRABEC: Já jsem přesvědčen, že prostě jako prakticky to opravdu nám nevychází, a a věřte, že nejsme ti, teď mě napadlo slovo o nějaké zdi a co tam někdo dělá, ale nejsme v tomhletom málo odvážní. Máme plány na odstavování uhelných bloků, máme další plány, ale musím říct, že i ta kůrovcová kalamita a věci kolem dopravy nám do toho poměrně hodně hází takzvaně vidle.

Ale jsme schopni alespoň ten dosavadní plán naplnit, těch 40 %, nebo byste řekl, že se můžeme dostat i nad 40 %?

Richard BRABEC: My jsme počítali dokonce v našem plánu politiky ochrany klimatu, že bychom se mohli dostat někam ke 44 %, což stále ještě bych považoval za realistické, ale znovu, v té době jsme nepočítali s tak velkým úbytkem lesů. To je něco, co tam bude hrát velkou roli.

Odstavování uhelných elektráren, Evropská unie směřuje k uhlíkové neutrality, některé země jako Polsko se k ní stavějí negativně nebo se nepřidávají k té uhlíkové neutralitě, podívejme se, které země kvůli spalování uhlí nejvíce znečišťují ovzduší.

redaktorka: Německo vypustilo do ovzduší spalováním hnědého uhlí 121 000 000 tun oxidu uhličitého. Spalováním černého uhlí pak 56 000 000 tun. Druhé je Polsko, kde objem emisí ze spalování hnědého uhlí činil 45 000 000 tun. Z černého uhlí 70 000 000. Česká republika obsadila třetí místo s 42 000 000 tun oxidu uhličitého z hnědouhelných a 2 000 000 tun z černouhelných elektráren.

Vy jste, Václave Cílku, byl poměrně skeptický k tomu rychlému odstavení uhelných elektráren, ale ty zároveň mohou, když budou odstaveny, tak nahradit až 4 000 000 aut v rámci té dopravy, kterou v České republice máme, co možná námitka, že právě plynové stanice nebo výstavba obnovitelných zdrojů a ostrovy soběstačnosti jsou tou cestou, abychom odstranili uhelné elektrárny nebo je vypli rychleji, než se s tím počítá?

Václav CÍLEK: Nejprve k emisím. Pokud Německo vyváží výrobky, tak vlastně v tom výrobku já vyvezu to CO2 třeba do Itálie. Pokud Česká republika vyváží elektřinu, tak já vlastně vyvezu to CO2 někam na evropský trh. To znamená, tyhlety čísla nejsou tak úplně v pořádku. To jenom abychom si uvědomili. Z hlediska té energetiky, on to říká Vladimír Wagner už vlastně dlouhou dobu, nejlépe vychází kombinace jaderných elektráren jako velkých centrálních zdrojů a fotovoltaiky. A teďka jako myslím, že jako velká pozornost by se měla věnovat zejména těm malým jaderným blokům, o kterých se prostě začíná mluvit, a to je záležitost 20 let nebo spíš jako mnohem jako delší doby.

Ale v České republice spíš namísto těch menších decentralizovaných řešení jdeme k těm nejdražším v budoucnu pro spotřebitele, to znamená dostavění nebo výstavby nového bloku v Dukovanech, popřípadě v Temelíně.

Václav CÍLEK:My nevíme, co je nejdražší, protože neznáme ty externality, které by nám způsobil třeba ten oxid uhličitý. A zároveň, já vidím, že ta společnost je vždycky založená voda, potraviny a energie. To znamená, když mám dobře tyhlety 3 pilíře, tak mám de facto bezpečnost státu poměrně jako zajištěnou, a dokonce i zahraniční investoři na to reagují tak, že přicházejí do míst, kde vědí, že bude energie a voda.

Pane ministře, to rychlejší odstavení uhelných elektráren, je součástí toho plánu a té realistické hranice Česká republika, dodržení zhruba 45 %, když budu pobruselsku zaokrouhlovat? Říkáte, že mají rádi v Bruselu zaokrouhlování, tak 45 % snížení emisí skleníkových plynů...

Richard BRABEC: Je. A my se tady určitě, pokud mě zase někdy pozvete do tohoto pořadu a budeme mít někdy víc času, tak my určitě s Karlem Havlíčkem a se zbytkem uhelné komise zveřejníme do konce roku to, co se po nás chce, respektive navrhneme vládě rok, kdy skončí uhlí v České republice, kdy prostě skončí doba uhelná, nechci být příliš patetický, ale také ty okrajové podmínky. Já navážu na to, co říkal pan dr. Cílek. My totiž dneska velmi už detailně diskutujeme možnosti nahrazení uhlí v čase, protože ono to je o takzvané kapacitě přenosové soustavy, jinými slovy, i kdybychom teď tady na každé střeše postavili fotovoltaickou elektrárničku, respektive panely, což my bychom rádi, víte, že Ministerstvo životního prostředí to intenzivně podporuje na rozdíl od těch solárních parků nebo těch těch lánů zemědělské půdy zabranými solárními parky, tak prostě tady máme nějakou kapacitu soustavy, která potřebuje takzvané základní zatížení. To je ten sloup, to je to, co dneska dělá uhlí, a to dneska umí samozřejmě jaderná elektrárna jako náhradu za uhlí. Jinými slovy, to uhlí určitě skončí a ono možná dokonce skončí ještě dříve, než bude politické rozhodnutí, protože ty emisní povolenky to uhlí tak tlačí do kouta, že prostě dneska vidíme v teplárenství, na které jsou napojeny v České republice 4 000 000 lidí, na systém CZE, centrální zásobování teplem, tak tam uhlí pravděpodobně skončí dřív, než si kdokoliv myslí, pravděpodobně bude nahrazeno plynem.

Kdy myslíte, že jsou ta data, kdy rychleji skončí uhlí v teplárnách, než se dosud předpokládalo, a totéž se týká vypnutí uhlí jako takového?

Richard BRABEC:Já teď, jak říká klasik, my nesmíme ani naznačovat. Ale ono to je opravdu spíš hájemství MPO, ale já se domnívám, že to může být někdy do roku 2030, 32, kdy by třeba jako... Takhle, osobně si myslím, že, ale berte to, prosím, a teď se teda dopustím nějakého, za což budu určitě pranýřován ekologickými organizacemi, které chtějí konec uhlí do roku 2030. My to zatím z těch čísel, které vidíme, a jsou to velmi seriózní čísla české přenosové soustavy, prostě nevidíme realistické, protože by to tady celé krachlo. Takzvaně nemáme to odkud dovézt, nemáme to čím nahradit, jo, takhle rychle. A pozor, i Dukovany je jenom obnova.

Nebude to tak, že ta situace v okolních zemích stejně nakonec ten rok 2030, to, co chtějí Greenpeace, to, co chce hnutí Duha, nakonec v Česku bude realitou?

Richard BRABEC: Já si myslím, že ne, protože podívejme se, nesrovnávejme se s Polskem, ale podíváme se na Německo. Německo hovoří dneska o roku 2038, přitom má moře a dobře víme, že ta většina těch větrníků právě ideálně funguje na moři, což teda moře my nemáme, já s panem dr. Cílkem, oba jsme geologové, tak víme, že moře jsme měli, ale ještě chvilku mít nebudem, zase ho jednou asi mít budeme, ale ještě to bude nějakou dobu trvat, asi se toho už nedožijeme, takže tady je prostě jasné, že ty věci ekonomicky to velmi tlačí, ale musíme, a znovu se vrací k tomu, co říkal proto doktor Cílek, to je ta absolutní cena té energie a nejdražší energie je ta, kterou když je jí málo, že bychom ji museli dovézt.

Mohli bychom se dostat aspoň k tomu německému roku 2038?

Richard BRABEC: To já se domnívám, že ano.

Takže pro vás zatím jako pracovně počítáte s rokem 2038..

Richard BRABEC: Já bych neřekl, prosím, neberme určitě nějaký rok, ten opravdu vypadne z té uhelné komise a dneska není na něm shoda, jo, není na něm shoda a je o to diskuze. Já si myslím, že bychom se v nějakých takovýchhle letech mohli prostě pohybovat, ale zatím z těch modelů určitě víme, že to nemůže být, technicky to prostě nemůže být rok 2030, protože to uhlí, které se bude odstavovat, nebudeme mít čím nahradit, jediná možnost toho základního zatížení kromě jader je plyn.

Ono otázkou je, jestli tady zas uhelná lobby v České republice, když to srovnáváme kupříkladu s Německem, nehraje prim a teď narážím na novelu horního zákona, která je v Poslanecké sněmovně, její vládní verze je v pořádku, problém ale vzniká v Poslanecké sněmovně. Některé poslanecké návrhy jdou proti zájmům státu. Například návrh poslance Ivana Adamce z ODS fakticky znamená, že stát nebude moci zvyšovat poplatky z vydobytého nerostu, říká v rozhovoru pro dnešní Otázky Jiří Koželouh z hnutí Duha.

Jiří KOŽELOUH, Hnutí Duha, vedoucí programu Klima, energie a dopady: To, co on tam načetl, vlastně znamená, že by se ta úhrada nebo ta sazba úhrady z vydobytého nerostu mohla zvyšovat pouze v případě, že by se zvýšila vlastně cena toho nerostu na trhu. Což samozřejmě je situace, kdy určitě stát musí zvyšovat, ale samozřejmě to není jediná situace, problém je, že v tuto chvíli u některých nerostů, jako je třeba hnědé uhlí anebo třeba lithium, které se u nás ještě netěží, ale v případě, že by v případě, že se začlo těžit, tak to problém bude velký, tak jsou ty sazby vlastně tak nízké, že by je bylo potřeba zvýšit jako bez ohledu na to, jestli rostou tržní ceny, nebo ne.

A v hospodářském výboru prošel také návrh poslance Petra Dolínka ze sociální demokracie, který posouvá termín pro povinný přesun sanačních a rekultivačních rezerv na vázané účty do poloviny roku 2030. Tady jsou opět slova Jiřího Koželouha.

Jiří KOŽELOUH: Pokud by to takto bylo posunuto, jak navrhuje pan poslanec Dolínek, z roku 23 do roku 30, tak by to znamenalo větší riziko, že prostě nebudou peníze na rekultivace a sanace, protože ty firmy, které přestanou těžit, tak třeba už nebudou mít ty peníze na těch analytických účtech, prostě třeba zkrachují a podobně, budou v likvidaci a připomínám, že Pavel Tykač tady na rekultivace a sanace šťastně dluží převést na ten vázaný účet téměř 2 miliardy korun, a pokud se to posune ten termín na rok 2030, tak to bude 6 let po ukončení těžby a může se stát, že prostě tyto 2 miliardy již nebudou.

Říká v rozhovoru pro dnešní Otázky Jiří Koželouh z hnutí Duha. Václave Cílku, neukazuje kupříkladu tento tlak na novelu horního zákona, že v České republice je ta lobby, uhelná lobby daleko silnější, a proto se chováme méně ekologicky?

Václav CÍLEK: Anebo automobilová lobby, nebo jiná lobby. Jako /nesrozumitelné/ s těma automobilama, pak já se k tomu vrátím, jsou třeba postupy, že mají být zakázány SUV pro lidi, který to nepotřebujou. To by se automobiloví výrobci asi z toho jako zbláznili a myslím, že to je jako dobrej krok. Nebo když se bourá barák, tak udělat vlastně výpočet, kolik CO2 já musím dát do toho novýho baráku oproti opravě toho prvního. Nebo elektromobilita, že jo, mluví se o velký elektromobilitě, ale o malý ne. To znamená, dostanu koloběžku a k tomu panel a dám si to prostě na střechu nebo si to dám jako na dvorek. Takže by to omezilo vlastně ten automobilový průmysl. Co se týče rekultivací, existuje fond rekultivací, to znamená, každá firma, která těží, odvádí určitou část peněz na ten fond rekultivací, skončí těžba, věc se rekultivuje. Problém v tom fondu rekultivací vždycky byl ten, že si ty peníze bylo možné využít jenom na to místo, který si to našetřilo. Ale některý místa není nutný rekultivovat, ale naopak ty peníze by se hodily na nějaký starý ekologický zátěže, prostě by se hodily v jiný části systému.

No, ale teď vidíte ten tlak, když se podívám na to usnesení hospodářského výboru, které prošlo a na které Otázky teď upozorňují, tak návrh poslance Adamce zní: sazba úhrady z vydobytých nerostů se mění v závislosti na změně referenční ceny. Konec citátu. A pozměňovací návrh poslance Dolínka, který posouvá termín pro /nesrozumitelné/ přesun sanačních a rekultivačních rezerv na vázané účty do poloviny roku 2030 zní: organizace povinna mít na zvláštním vázaném účtu veškeré peněžní prostředky rezerv podle odstavce 1 do 30. června 2030, a to ve výši, která měla být vytvořena ke dni 31. prosince 2029. Což fakticky taky může znamenat, že když ty firmy nebudou, tak tam nebudou žádné peníze. Takže žádný...

Václav CÍLEK: Ano. A rozšíří se to jako mor do dalších firem, který v okamžiku, kdy mají něco zaplatit, prostě zaniknou, nebo se transformují.

A zaplatí to opět daňový poplatník.

Václav CÍLEK: Ano, zase to zaplatí stát.

Pane ministře, to vás neděsí, ty návrhy v Poslanecké sněmovně a lobby nejen Pavla Tykače?

Richard BRABEC: Pane redaktore, my přece víme, a on to říkal pan dr. Cílek. My žijeme v době lobby a vždycky tady ta lobby byla. Ona byla někdy méně viditelná. To, že různá lobby, v tomto případě uhelná, se snaží opylovat některé poslance a poslankyně, to je běžné. A to není podstatné. Podstatné je, jestli to ta vláda, případně Parlament, koalice, jestli to ustojí.

Ustojíte to, nebo myslíte, že tyto návrhy nakonec většina v Poslanecké sněmovně schválí?

Richard BRABEC: Já jsem přesvědčen, že to vláda ustojí, ten vládní návrh a že k tomu má řadu argumentů. A my jsme historicky v těch uplynulých letech několikrát ukázali, že jsme velmi rezistentní jako vláda vůči těmhletěm návrhům, protože samozřejmě pamatujete se, to bylo ještě za Sobotkovy vlády, ale kde hnutí ANO bylo také, že byly velké tlaky na prolomení těžebních limitů na dole ČSA, to jsme ustáli, a že prostě tam byly velké tlaky i na poslance. Tato vláda, Babišova vláda právě změnila to, že ty účetní rezervy, které se dřív dělaly jenom účetně na těch účtech, a potom se ukázalo, že tam žádné peníze nejsou, tak najednou se změnily nad kešové, že tam musely být hotové peníze.

Teď to ale hrozí, že se zase může změnit.

Richard BRABEC: No, hrozí, ale hrozí spoustu věcí, já jsem přesvědčen, že to prostě ustojíme.

Myslíte, že ten Dolínkův návrh neprojde...

Richard BRABEC: Já doufám, že neprojde, a říkám znovu, z pohledu různých organizací chápu, že oni bojují za své zájmy, ale my tady bojujeme za přírodu v tomto případě a jsme přesvědčeni, že máme pravdu.

Ptám se vás proto, že jste za přírodu bojoval v té minulé vládě, když jste byl ministrem životního prostředí, tak vláda podpořila senátní návrh, který měl zakázat skládkování do roku 2024, ale v pátek Poslanecká sněmovna opět odsunula zákaz skládkování na rok 2030. Navíc v Poslanecké sněmovně v rámci novely zákona o odpadech prošel také pozměňovací návrh, který zpětně odpouští poplatky za ten odpad, který provozovatelé skládek v minulosti označili jako materiálové zabezpečení a poplatky za něj nezaplatili. Tento návrh kritizují nejen ekologové, ale kupříkladu také starosta Čáslavi Vlastislav Málek:

Vlastislav MÁLEK, starosta Čáslavi /ČPV/: Pokud tato verze projde, tak od roku 2015 by nebyla povinnost původců odpadu platit za odpady, které jsou využívaný v první fázi provozu skládky. A zákon říká, že v první fázi se odpady odstraňují a nevyužívají. Na to je už docela i platná legislativa, jsou k tomu i soudní rozhodnutí, takže nedomnívám se, že tento zákon může být vlastně efektivní, že může přinést ten zamýšlený účel. To vlastně samo o sobě tvrdí i Ministerstvo životního prostředí, které k tomuto pozměňovacímu návrhu dalo negativní stanovisko.

Říká v rozhovoru pro dnešní Otázky starosta Čáslavi Vlastislav Málek. Město Čáslav se u společnosti AVE, která provozuje skládku v Čáslavi, domáhá poplatků, které firma měla za skladování městu odvést a neodvedla, firma AVE zase tvrdí, že za konstrukční prvky, které používá k zabezpečení skládky, se poplatky neplatí. Váhal jste dlouho, když se znovu vracím k tomu, jak jste ekologičtí, zda novelu zákona o odpadech, která má tyto dva ne zcela ekologické parametry...?

Richard BRABEC: Jestli ji podpořit? Neváhal, protože ona je tam spoustu věcí, které jdou skutečně v zájmu odklonu odpadů od skládek, protože ono sice /nesrozumitelné/ ten posun, a já chci říct na návrh, jako kompromis na návrh Svazu měst a obcí došlo k tomu posunu z roku 2024 na rok 2030.

Ale vy jste před několika lety podpořil ten rok 2024.

Richard BRABEC: Přesně tak.

Teď to odsouváte v čase.

Richard BRABEC: Protože to bylo v roce 2014, kdy jsme považovali ten rok 2024 za těch 10 let za realistický. Bohužel realistický není, stalo by se následující: neměli bysme koncovky na odpady, dramaticky by vzrostla cena za odpady pro obyvatele, protože by nebylo je kam dát. Nechtěli jsme si hrát prostě na to, že tam necháme něco, o čem jsme přesvědčeni, že není realistické, a došlo k dohodě těch klíčových hráčů, že to bude rok 2030, ale pozor, s výrazným nárůstem skládkovacího poplatku v letech. To znamená, já jsem pevně přesvědčen, že my už v roce 2030 budeme skládkovat maximálně 10 % odpadu. Jinými slovy, že se nebude čekat na rok 2030, ale že to ekonomické donucení v zásadě ty odpady od skládek odkloní.

Jsou toto moudrá řešení, když vidíme, jak se v čase odsouvají některé kroky, které ukazují na ekologičtější chování?

Václav CÍLEK: Jsou to realistická řešení a je to většinou proto, že prostě v politice se navrhne nějaké řešení, které vypadá schůdně, bez ohledu na ten celek, na tu prostě velkou koncepci, to znamená na ty koncovky, co je připraveno a co není. Kompostování průmyslové, obrovský téma další, jo, ale těch témat by šlo odhalit víc.

My když se podíváme na Českou republiku, tak stále se Česko v čase neposouvá k udržitelnému rozvoji, společnost nezisková, nevládní organizace Social Watch konstatovala ve své výroční zprávě v červenci, že Česká republika se neblíží k udržitelnému rozvoji a že pokroky jsou viditelné pouze v dílčích oblastech, kupříkladu, když jste, Václave Cílku, zmiňoval vodu jako strategickou surovinu a její hospodaření, tak že je kupříkladu stále zanedbáváno systémové opatření na zadržování vody v krajině, kupříkladu Ministerstvu životního prostředí se nedaří narovnat poplatky za odběr povrchové a podzemní vody, což vede k plýtvání tou velmi cennou podzemní vodou. Mělo by ministerstvo více odolávat těm tlakům, které brání tomu rozumnému řešení a ochraně těch strategických surovin, jako je voda?

Václav CÍLEK: Tak ono je otázka pro mě zase systémová, kam se posouvá politika. Jestli se posouvá víc k tomu velkýmu byznysu, z čehož mám ten pocit teda posledních 20 let, že to tak nějakým způsobem vlastně funguje, a pak se jedná o problém politiky jako systému.

Že tedy politika nehájí veřejný zájem.

Václav CÍLEK: Nebo veřejné dobro, ano, jako nebojme se tohoto slova, nebo ne často, nebo ne dost důrazně, nebo ne většinově, že jo, a ustupuje prostě tlaku. Obávám se, že to tak je a že zaměstnání politika je být zvolen, a to ti politici vlastně zvládají velice dobře, takže jsou čím dál tím profesionálnější.

A k tomu byste třeba dal i to, proč se v čase odsouvá řešení skládkování, proč jednotliví poslanci jsou schopni navrhnout odsouvání času pro naplnění toho rekultivačního fondu penězi?

Václav CÍLEK: Já bych rád ten českej národ vyměnil za nějakej lepší. Já se obávám, že historie jde mnohem pomalejším krokem, než si my přejem. A dokonce, než je délka našich životů. Je prostě zapotřebí furt ty věci tlačit dál, jít dál, prostě doopravdy o to usilovat. Menší spotřeba, větší šetrnost, ať už dobrovolná, nebo nedobrovolná, velká péče o půdu, ale to začíná taky na domácí zahradě, a tak dále, to znamená, jsou věci, které může udělat jednotlivec, který může udělat obec a který musí udělat vláda.

Pane ministře, proč se vám kupříkladu nedaří narovnávat poplatky za odběr povrchové a podzemní vody, což vede k plýtvání s těmi...?

Richard BRABEC: Pane redaktore, vy jste z toho ale vzal, tak my jsme si nakonec ten konflikt na závěr našli, já jsem za to rád. Nechci dělat bonmoty, ale já jsem rád, že jsem Čech, já bych teda nevyměnil, máme všichni asi výhrady, máme tu povahu takovou málo disciplinovanou, ale zase jsme v něčem úžasný, jsme inovativní, jsme chytrý, rychle se přizpůsobujeme, ale za prvé jenom, to se málo ví, nevím, z čeho vychází Social Watch, ale my jsme jako Česká republika na absolutní světový špičce z hlediska udržitelného rozvoje. My jsme na pátém nebo šestém místě na světě, dokonce my jsme před Švýcarskem a před dalšími zeměmi, to jsou poslední hodnocení, který dělá OSN. To znamená, já si nemyslím, že jsme špatný v udržitelným rozvoji. A když jsme u té vody, a pane redaktore, vy víte velmi dobře, že to je moje oblíbené téma, za to já se budu prát jak eskymácký pes.

Teď promiňte, berte to také jako vtip na závěr, jestli nejste spíš zatím českým voříškem než eskymáckým psem.

Richard BRABEC: Ale i voříšek dovede udělat jako někdy velký divadlo.

Richard BRABEC: Přesně tak. Víte dobře, že tady se 100 let cíleně odváděla voda z krajiny. Ještě za Rakouska-Uherska a my jsme za těch posledních 6 nebo 7 let udělali neuvěřitelnou změnu zrovna v oblasti tý vody, kde jsme skutečně lidi, dneska mám pocit, že už si všichni uvědomují, že voda je nejcennější, tady, jak máme, za chvilku se napiju, kdybych neměl roušku, už bych pil, že to je nejcennější tekutina, a začínáme si jí strašně vážit. Tahleta vláda i předchozí vláda udělala hrozně moc z hlediska vody. To narovnání je spíš debata, která je opravdu velmi technická, že se spíš říká, že by se měla teda snížit cena, protože cena vody obecně v České republice je poměrně dost drahá. Ale otázka je, jak to vlastně vzniklo. Dneska stát prodává tu vodu od dvou korun do zhruba sedmi korun, surovou vodu, za kubík, za 1000 l, ale my ji pak jako občané kupujeme za stovku, že jo, vodné, stočné. Ale to vzniklo nějak historicky při privatizaci vody, to byly věci, který samozřejmě my jsme nezpůsobili, my s nimi musíme bojovat. Tady se spíš uvažuje dneska, a to jsme uvažovali v rámci vodní novely, že by se snížila cena povrchové vody, a narovnala se tak na cenu vody podzemní. Ale já vidím daleko jako lepší řešení než to řešit přes cenu, řešit to kompetencí vodoprávních úřadů. Jinými slovy, že ten vodoprávní úřad prostě bude moct říct ne, ty si tu vodu nevezmeš. Prostě ty si z toho vrtu nevezmeš. Ten vodoprávní úřad, ten stát má možnost při vodoprávním povolení dát podmínky. A on klidně může říct ne, my ti tu vodu nedáme, anebo ti dáme jenom část té vody.

A kdy by k této změně mělo dojít?

Richard BRABEC: Teď bohužel musím říct, že sněmovna odmítla návrh Ministerstva životního prostředí na posílení pravomoci vodoprávních úřadů, to mě moc mrzí, bohužel to nebylo podpořeno většinově a já se o to nějak dál budu pokoušet, ale tohleto je věc z hlediska sjednocení ceny vody, kterou teď momentálně s povodími a s Ministerstvem zemědělství řešíme, a věřím, že dořešíme během příštího roku, ale při vší úctě k tomuhle dílčímu tématu, není to úplně zásadní. Zásadní je, jestli jsme schopni udržet vodu v krajine, kolik tisíc opatření uděláme, kolik rybníků, mokřadů, ale i těch přehrad obnovíme, a tady můžu všechny diváky ubezpečit, že pro to děláme opravdu maximum.